Vzdělání mladé generace v České republice (na rozdíl třeba od Dánska nebo Švédska) hodně závisí na vzdělání rodičů. Bez ohledu na své vlastní předpoklady a úsilí mají děti rodičů s nižším vzděláním v České republice překvapivě malé šance uspět ve škole a získat vysokoškolský diplom. Jejich často neúplně využitý lidský potenciál a následně tak omezená pracovní produktivita představuje sociální nespravedlnost (podle některých morálních a ideologických směrů) a ztrátu pro národní hospodářství (prokazatelně).
S vysokoškolským diplomem za lepším příjmem – v ČR více než v jiných vyspělých zemích
Ve srovnání se středoškolskými absolventy získávají absolventi vysokých škol v České republice příjem v průměru dvojnásobně vyšší. Zvláště v teoreticky náročnějších oborech má vysokoškolský diplom na českém pracovním trhu relativně vyšší hodnotu (ve smyslu velikosti navýšení příjmu nad průměrný příjem osob se středoškolským vzděláním) než v jiných vyspělých zemích. Tyto výsledky nedávno potvrdila také rozsáhlá studie OECD (Education at a Glance, 2012).
Statistiky ukazují, že poptávka po absolventech vysokých škol je na českém trhu vysoká. Za relevantní vysokoškolskou kvalifikaci – ve srovnání s kvalifikací středoškolskou – jsou zaměstnavatelé ochotni zaplatit relativně více než ve většině jiných vyspělých zemích. Na rozdíl od dvojnásobku u absolventů vysokých škol v České republice je například ve Francii, Kanadě nebo Švýcarsku výdělek vysokoškolských absolventů ve srovnání se středoškolskými absolventy vyšší pouze o polovinu.
Vzdělání rodičů je rozhodující
Vzdělání rodičů téměř vždy ovlivňuje vzdělání dětí. Podle statistik OECD mají ve vyspělých zemích děti rodičů se středoškolským nebo odborným nevysokoškolským vzděláním ve srovnání s dětmi, jejichž alespoň jeden rodič má vysokoškolské vzdělání, šanci získat vysokoškolské vzdělání v průměru o polovinu nižší. V Dánsku, Švédsku a Velké Británii je tento poměr 2 : 3. V České republice je to 1 : 3. Děti rodičů s nízkým vzděláním mají ve srovnání s dětmi, u kterých má alespoň jeden rodič vysokoškolské vzdělání, šanci na vysokoškolské vzdělání dokonce 16 krát nižší v ČR, zatímco ve vyspělých zemích je tato šance 1 : 3.
Přesněji řečeno v České republice absolvuje vysokou školu pouze 4 procenta dětí rodičů s nízkým vzděláním (84 procent dětí rodičů s nízkým vzděláním dosáhne středoškolské nebo odborné nevysokoškolské vzdělání). U rodičů se středním vzděláním dosáhne vysokoškolského vzdělání 21 procent dětí (77 procent ukončí střední školu nebo odbornou kvalifikaci). A u rodičů s vysokoškolským vzděláním získá vysokoškolský diplom 64 procent dětí (zatímco 36 procent skončí se středoškolským vzděláním nebo odbornou kvalifikací).
Ve většině ostatních vyspělých zemích má vzdělání rodičů menší vliv na vzdělání dětí. V Rakousku a Německu (které mají celkově ve své mladé generaci jen o málo vyšší podíl studentů na vysokých školách než Česká republika) absolvuje vysokou školu přibližně 10 procent dětí rodičů se základním vzděláním, 17 procent dětí rodičů se středoškolským vzděláním a 46 procent dětí rodičů s vysokoškolským vzděláním.
Nikdo jim nečte...
Mezinárodní výzkum a zkušenosti ukázaly, že připravenost dětí ke studiu na vysoké škole závisí hlavně na tom, jak bohaté měly děti podněty od narození a později ve škole i mimo školu. Nepodnětné prostředí nepříznivým způsobem ovlivňuje vývoj rozumových i behaviorálních schopností dítěte.
Nejsilnějším prediktorem budoucí úspěšnosti dítěte ve škole se ukázalo čtení a podnětná komunikace s dětmi od útlého věku. Během prvního roku života dítě sice nemluví, ale pokud se hodně a podnětně mluví na něj, jeho mozek se vyvíjí mnohem lépe. Děti, kterým rodiče od narození pravidelně čtou, a které vyrůstají v prostředí bohatého slovního projevu a stimulů, získají ve srovnání se svými vrstevníky z méně podnětného prostředí mnohem lepší schopnost učit se a prospívat ve škole.
Vyrovnávací programy pro nejmenší
Experimentální výzkum prokázal, že nedostatek ve vzdělání rodičů lze velkou měrou nahradit podnětnými programy pro matky s dětmi od novorozeneckého věku a pro děti v předškolním a školním věku. V řadě dlouhodobých experimentů se náhodně vybrané děti rodičů s nízkým vzděláním po absolvování podobných programů ucházely o vysokoškolský diplom s mnohem vyšší úspěšností ve srovnání se svými vrstevníky. Dopad takových programů byl obzvláště pozitivní na děti vyrůstající v nepodnětném prostředí, jejichž šance na úspěch ve škole – a na pracovišti – se zmnohonásobil.
Držitel Nobelovy ceny za ekonomii James Heckman svými dlouhodobými experimenty a měřeními dokázal, že investice do podnětného rozvoje dětí v kojeneckém, batolecím a předškolním věku se společnosti i národnímu hospodářství nejvíce vyplatí. Pro společnost i hospodářství mají takové programy mnohem vyšší návratnost než jakékoliv jiné investice. Například nabídkou bezplatného vysokoškolského studia se už totiž nedostatky v rozvoji rozumových a behaviorálních schopností mladých lidí nespraví a lidský kapitál již plně nerozvine.
Měření ukázala, že dětem kontakt s podnětným prostředí nejen zvýší šance na lepší vzdělání ale také výrazně sníží pravděpodobnost budoucí kriminality a asociálního chování.
Převzato s laskavým souhlasem autorky z jejího blogu blog.Aktuálně.cz
Nejčtenější články
Česká škola - portál pro ZŠ a SŠ
Česká škola poskytuje svým čtenářům diskusní prostor k vyjádření názorů na školskou problematiku. Tyto příspěvky se nemusí shodovat se stanoviskem redakce České školy a jsou uveřejňovány jako podnět k dalším diskusím.
Obsah článků nemusí vyjadřovat stanovisko redakce nebo vydavatele Albatros Media, a.s.
Tento server dodržuje právní předpisy
ISSN 1213-6018
Tyto webové stránky používají k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Informace o tom, jak tyto webové stránky používáte, jsou sdíleny se společností Google. Používáním těchto webových stránek souhlasíte s použitím souborů cookie.
Tento server dodržuje právní předpisy
o ochraně osobních údajů.
ISSN 1213-6018
Obsah podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Česká republika, pokud není uvedeno jinak nebo nejde-li o tiskové zprávy.
Tyto webové stránky používají k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Informace o tom, jak tyto webové stránky používáte, jsou sdíleny se společností Google. Používáním těchto webových stránek souhlasíte s použitím souborů cookie.
17 komentářů:
Veřejný rozpočet musí živit hromadu důchodců, kteří řvou, že mají furt málo, přestože jsou podle výzkumů lépe zajištěni než generace důchodců před nimi a bezpochyby lépe než budou generace důchodců příští.
Takže mám obavy, že na to doplatí předvším děti ve školách, alespoň podle toho, jaké avizoval Kalousek škrty v rozpočtu.
Jenže to celé smrdí sociálním inženýrstvím.
Investice do malých dětí mají podle mě obrovský smysl. Jenže jsou to téměř výhradně investice nehmotné - věnovat dětem čas, číst jim, vychovávat je, být jim dobrým příkladem. Nějaké programy apod. jsou druhotné, bohužel velmi často slouží jako zdroj obživy pro všelijaké přísavky na veřejných zdrojích a z druhé strany jako alibi pro rodiče, že účastí v programu pro své dítě něco dělají. Podle mých zkušeností je nejlepší program pro děti do 6 let kombinace pozorné rodičovské péče a výchovy a dobré školky.
K tomu, co autorka říká o reprodukci sociálních nerovností - ano, je to tak, ale pes je zakopaný v nedostatečné motivaci dětí (pod)průměrně vzdělaných rodičů. Na českých datech z PISA bylo krásně vidět, že záleží víc na motivaci žáka než na vzdělání jeho rodičů, bohužel ale děti např. vyučených rodičů mají o studium na VŠ mnohem menší zájem než děti vysokoškoláků. A to sociálními programy změníte dost těžko.
Nehmotné investice jsou samozřejmě důležité. Ale byl bych nerad, kdyby někdo dospěl k závěru, že stačí dětem zpívat písničky, číst si před spaním a vyprávět si o tom, jak vystudují vysokou.
To samozřejmě ANO.
Ale pokud nepochopíme, že je nutno vložit do školství také FINANCÍ ALESPOŇ tolik jako PRŮMĚR, těžko klesající trend zvrátíme.
Kromě toho, žáky dnes není třeba ke studiu nijak motivovat. Oni totiž VĚDÍ, že na nějakou tu SŠ/VŠ se stejně dostanou, tak nač se učit...
Pro poste.restante:
Tuším, jak tu předposlední větu myslíte (když máme takovou kapacitu středních škol, aby na nich mohli studovat všichni, je marné motivovat k učení někoho, kdo je přesvědčen, že mu v životě bude stačit vykázat, že do nějaké chodil).
Přesto si dovolím tvrdit, že cesta vede právě přes tu zatracenou motivaci. Jen musí mít, resp. časem získat pevnější základy - jednak ve škole fungující "na úrovni" (hlavně mající ty Vámi zmíněné peníze), jednak, a hlavně, v ekonomice, která opravdu funguje jako vzdělanostní, nebo k tomu směřuje.
Oprávněně namítnete, že to je tak trochu uzavřený kruh.
Moje přesvědčení je, primárně jde přetnout jedině v tom bodě "motivace" (tj. že i to dosypání peněz může přijít nanejvýš souběžně). I když si přitom učitel "přetínač" připadá jako Don Quijote, nebo taky blbec. To je ale v různých podobách osudem intelektuální elity národa skoro pořád...
Ano, bývá to tak, když cílem je se na nějakou školu dostat a nikoli něco umět. Počítal jsem si tuhle u žáků jedné bývalé třídy (mám o nich docela zprávy), kolik z nich po třech letech studuje na původní škole. Dopočítal jsem sotva polovinu.
Nemusí to samozřejmě znamenat nic zásadního, třeba se netrefili do oboru nebo se jim změnily životní podmínky či jejich postoje. Ale také to může být trend.
Holedbáme se kvalitou výuky, což prokazujeme úspěšností přijetí na vš, ale už nevíme jakpak nám ti naší absolventi prospívají. Možná by to mohl být poměrně zajímavý námět na nějaký smysluplný průzkum a evropské čerpáníčko. Pak bych rád nějaký drobný obnůdek za vnuknutí myšlénky.
Osobně ale vůbec nevím, co je nepatřičného na faktu, že děti řemeslníků jdou převážně ve stopách svých rodičů, lásku k řemeslu dědíce. Skoro bych chtěl říci pámbu zaplať.
Věc je ovšem špatná v jiném směru. Místo toho, aby se stát snažil suplovat aspoň trochu nedostatečnou roli rodiny, když už nic jiného, zaonačí to tak, že kvůli úsporám nastrká učitelky mateřských škol do nižší platové třídy (s odpovídající pracovní náplní, pochopitelně), čímž z nich nadělá hlídačky, v lepším případě pak hodné tety.
Ušetřené peníze přesměruje třeba na priority typu státních maturit, o kterých vím středně velké kulové, protože v Cermatu nepracuji a maturity z ict se nedočkám, takže se nebudu vyjadřovat a zesměšním se jiným, neméně efektním způsobem.
Pro Anonyma z 29. října 2012 7:58
Je smutné číst takové xenofobní názory a ještě smutnější je „vidět“ rozhořčenou reakci odborné učitelské veřejnosti.
Důchodci, kteří ze zákona po celý produktivní život platili sociální a zdravotní pojištění evidentně nejsou příčinou stálého zadlužování a dalších ekonomických a společenských potíží státu, ubohý anonyme. To je jasné i docela malým dětem. Naši zemi rozkrádají a zadlužují politici a opravdu, ale opravdu by jim to nešlo tak rychle, kvalitně a efektivně bez aktivního mlčení mlčící většiny.
Jestli jste vlastenec, zachovejte se dle rady Miloše Zemana. Hodně kuřte a hodně chlastejte a umřete na prahu důchodu!
VM
Ad Anonymní 29.10., 7:58: Důchodci celý život nedobrovolně spořili (říká se tomu sociální pojištění), teď by tedy měli dostat alespoň část z toho, co si naspořili. Nezaměstnaný učitel
29. října 2012 7:58
Pane, Vy jste klasický troll, řekněme modře přibarvený.
Důchodci celý život nedobrovolně spořili
Dovolím si namítnout, že současní důchodci, jakkoli platili tak zvané sociální pojištění, si nespořili vůbec nic, ale nedobrovolně přispívali na důchody tehdejším důchodcům nebo na něco jiného. Nemají-li vlastní úspory, nezbývá jim něž se spolehnout na stát v naději, že ten na ty jejich příspěvky nezapomene.
To je jako s tím slavným zdravotním pojištěním. Stát nám nařizuje anonymní solidaritu, a sám si dělá co chce.
"Důchodci, kteří ze zákona po celý produktivní život platili sociální a zdravotní pojištění evidentně nejsou příčinou stálého zadlužování a dalších ekonomických a společenských potíží státu, ubohý anonyme."
Ubohý anonym má bohužel v mnohém pravdu. Je potřeba si uvědomit, že velká část rozpočtu jde na tzv. mandatorní výdaje tzn. výdaje vyplývající ze zákonů. Výdaje, které přísluší pod MPSV, tvoří 50 % rozpočtu. Zde se šetřit nebude, bo by se musely změnit zákony. Takže se bude šetřit ne na důchodcích a nezaměstnaných, ale na dětech ve školách apod.
Neodpustím si jeden komentář k tématu důchodů. Důchodový účet byl ještě nedávno v přebytku. Každý soudný hospodář, který ví, že přijdou i hubená léta, odkládá si ze současných úspor na pozdější dobu.
Pamatuji si dodnes, jak současný ministr financí prohlásil před lety v OVM, že "ale přece příjmy ze sociálního pojištění jsou běžným příjmem státního rozpočtu". Přeloženo do češtiny to znamená, že přebytky let minulých naprosto žádná z polistopadových vlád neodložila někde na účet, do zlata, nebo prostě jen do kavalce, ale docela běžně je poutrácela. Jak, to víme všichni a ať mi nikdo netvrdí, že jsme je "prožrali" my, obyčejní občané.
Přitom všichni polistopoadoví politici věděli velmi dobře, jaké jsou perspektivy demografického vývoje. Jenže to by se bohužel muselo "odklánět" kamarádům a sponzorům z menšího balíku společných peněz, není-liž pravda? Otírat si pak ústa o důchodce, kteří pomáhali budovat majetek státu, který rozprodáváme doposud, to je jen názorná ukázka hyenismu a ignorantství ve stylu "Přemluv bábu".
Rád bych se ale soustředil spíše na to, co je podstatou článku paní Brixi.
Tedy, že budoucnost a prosperita země se začíná vytvářet ve školních lavicích již dnes.
Posloužím si částí svého příspěvku pod původním článkem.
Společným jmenovatelem všech úspěšných vzdělávacích systémů je totiž paradigma vnímání školy, a vzdělání jako takového, celou společností.
Finské pedagogické fakulty si vybírají z těch nejlepších uchazečů nejen kvůli slušnému platovému ohodnocení učitelů, ale především kvůli nadprůměrné prestiži, které se této profesi dostává ve společnosti.
Japonské školství sice je z našeho evropského pohledu až nepochopitelně striktní a rigidní, ale pro děti je úspěch ve škole obrovskou motivací. Bohužel až do opačného extrému - Japonsko je zemí s nejvyšším počtem dětských sebevražd, přičemž převažujícím motivem je neúspěch ve škole.
Vzpomínám si na jeden příspěvek na webu, kde jeden učitel popisoval, jakého neuvěřitelného prestižního zacházení a úcty se mu dostalo od obyčejných vesničanů někde v Africe, když vyšlo najevo, že učí v hlavním městě.
A u nás?
V očích žáků dneška být učitel = "socka", která tudíž nezaslouží žádný respekt. Výjimkou jsou jen manželky podnikatelů, které učí spíše proto, aby měly vlastní "kapesné".
Jistěže, v dobách "Cesty do hlubin študákovy duše" sice žáci nastražovali učitelům bouchací kuličky a mokré houby, ale ani ten největší grázlík ve škole by si netroufnul učiteli odpovědět na příkaz, aby si uklidil vlastní svinčík pod lavicí, slovy: "Ukliď si to sám ty ču...u." A na gymnáziu by takové chování bylo něco nepředstavitelného.
Tak jak chceme budovat prestiž učitelské profese?
Dalšími urážkami ze stran nedouků a polovzdělanců, kterým jen drsné lokty a silný žaludek umožnily dosáhnout plné peněženky a "vysoké židle"?
Ještě větším podlézáním jejich rozmazleným dětičkám?
Nebo dalšími úsporami ve školství, které jsou nám slibovány?
Děti nežijí ve vzduchoprázdnu. Dobře vidí a slyší co se kolem nich děje. Nejsou zvyklé o něco usilovat svoji pílí, samy na sobě pracovat. Na co taky? Stačí poručit rodičům, či těm, kteří je momentálně jako tatínek či maminka sponzorují a dostanou, co chtějí. Mnohokrát slyšely o mašinfírovi, Kohoutovi a jiných. Dávno vědí, že k úspěchu v životě, tedy jak tomu my v Čechách rozumíme, k získání balíku peněz, není třeba vzdělání. Stačí se přeci umět tzv. vyznat, tedy krást, lhát a podvádět, mít ocelový trávicí trakt a nenechat se chytit, či lépe, zajistit si beztrestnost. Kromě toho, stejně potřebné glejty dostanou, tak o co jde?
Učitel by měl děti především učit ale i budovat, ovlivňovat, být jim vzorem a dobrým příkladem, nikoliv vychovávat. Z rodiny by děti měly být poslušné a měly by vědět a praktikovat to, co se sluší a patří. Mělo by jim být vlastní slušné chování a vystupování o hygienických návycích a základní finanční gramotnosti nemluvě. Měly by tedy umět rozeznat čestné jednání od podvodného, měly by mít touhu a chuť být spravedliví, co nejlepší a dozvědět se o životě maximum. Vždyť se jednou postaví na vlastní nohy! Učitelé se nesmí, ze sebezáchovných důvodů, otáčet ke svým žákům zády!
Rodiče mají plnou zodpovědnost za výchovu svých dětí. Jak dnešní rodiny vypadají? Děti jsou mnohdy ze záplavy tatínků a maminek tak vykolejení, že neposlouchají pro jistotu nikoho a nejsou k tomu ani vedeni. Děti z úplných rodin, to je dnes de facto „vyhynulý“ druh, dosahují úplně stejných výsledků. Poslušnost dětí vymizela. Neposlušné dítě nevzděláte, nekultivujete, zkrátka nic. Uplatňuje se tedy manipulace, což křiví všechny zúčastněné a stejně se cíle nedosáhne. Na chvilku, jenom na chviličku je jakoby zdání klidu. Je to však jenom pauza! Rodiče či druh, družka nejsou ve výchově zodpovědní a nikomu to nevadí! Je to velmi pohodlné! Finance či vzdělání sponzorů vychovatelů, tedy faktických či vyfasovaných rodičů nehraje podstatnou roli! I rodič blbec je schopen vychovat poslušné potomky, kteří pak mají šanci se z té blbosti vymanit. Problém má celospolečenský rozměr! Tož tak.
VM
29. října 2012 15:23
Stále opomíjíte to, že obyčejní lidé tento stát "nevyjedli" (nebyli to ani důchodci). Tento stát vytunelovali úplně jiní lidé. A že netroškařili jen s miliony v krabici od vína. Taky trestní právo tohoto státu je jiné pro bohaté a jiné pro "socky". Za pomalování plakátů tykadélkama vězení, za neplacení daní a krádeže svoboda. Školní prostředí jen odráží realitu dnešních dnů,
Dodnes jsem si myslel, že středověký institut "odpustky" již neexistují. Bohatí se v ČR klidně vykoupí, viz. Janoušek a spol.
Pro 15:23
Presto, ze je tady bordel, tak bych do toho Smetanu (ci jak se jmenuje) nemichal.
On nedostal vezeni za pomalovana tykadla.
To je lez.
PN
31. října 2012 15:47
A Janoušek s Dalíkem neudělali už vůbec nic. To jsou přece "ctihodní občané". Nejvyšší čas vzít vidle.
Okomentovat