Bořivoj Brdička: Velký MOOC boom pokračuje

Situační zpráva o stavu vývoje v oblasti realizace kurzů MOOC, jež jsou založeny na aplikaci konektivismu a dávají zdarma možnost komukoli na světě se prostřednictvím internetu vzdělávat.

Pojem Massive Open Online Course vznikl v roce 2008, a to v souvislosti se zaváděním online spolupráce do praxe v oblasti zvyšování kvalifikace učitelů. Po nesmělých začátcích pod vedením duchovních otců konektivismuSiemense, Downese a Cormiera, do jejichž kurzů se zapojovaly tisíce účastníků, začaly být pro každého volně dostupné kurzy označené jako MOOC nabízeny i v dalších oblastech vzdělávání. Poté, co se na podzim 2011 dvěma profesorům ze Stanfordu podařilo zapojit do online kurzu umělé inteligence přes 160 tisíc účastníků (Jak jeden kurz změnil život profesora Thruna), asi dnes nenajdete na světě žádnou prestižní vysokou školu, která by nějaký ten MOOC kurz zdarma studentům nenabízela. Tento vývoj má potenciál zcela změnit princip fungování školství (Disrupce vzdělávacího systému podle Siemense a Karnjanaprakorna). Proto je důležité ho sledovat.

Dovolím si nejprve trochu připomenout, co jsme se o problematice MOOC v minulých článcích Spomocníka dozvěděli (Masivní otevřené online kurzy, Vliv volné dostupnosti materiálů na školství, RVP_VT21 - závěrečná zpráva o kurzu). Existují dva hlavní tábory – konektivistický s centrem na Siemensově kanadské Athabasca University a instruktivní s dvěma konkurenčními centry, jedním na Stanfordu a druhým na MITu. MIT byl ve skutečnosti prvním průkopníkem otevřenosti, který s poskytováním volného přístupu k výukovým materiálům používaným ve všech kurzech začal již v roce 2003 (Web napomáhá svobodnému přístupu ke vzdělání). Správný MOOC však obsahuje navíc i určitou formu na studujícího orientované online interaktivity. Třeba stanfordský kurz profesora Thruna (a Norviga) byl založený na video-tutoriálech, které byly doplněny systémem automaticky vyhodnocovaných otázek, jejichž zodpovězení bylo k dalšímu postupu nezbytné.

Aby bylo jasné, jaký je rozdíl mezi přístupem konektivistickým a instruktivním, připomeňme si Andersonův teorém interakční ekvivalence a v něm použité druhy interaktivity. Všechny konektivistické kurzy, označované dnes jako cMOOC, staví převážně na interaktivitě student – student (včetně našeho portálového RVP_VT21), tradičněji orientované instruktivní kurzy (xMOOC) jsou založeny hlavně na interaktivitě student – výukový obsah (typicky ve formě videa a testů). Třetí typ interaktivity, tj. student – učitel, se snaží různým způsobem uplatňovat všechny kurzy, i když je to samozřejmě v bezplatné formě velmi obtížné, takže spíše výjimečné.

Převažující typ interaktivity je určován výukovými cíly kurzu. Typickým hlavním cílem xMOOC je naučit studenty konkrétní (často technicky orientované) znalosti, zatímco naše konektivisticky laděná příprava učitelů v podobě cMOOC se orientuje na budování schopnosti spolupracovat. Podstatu dokonale vyjádřil David Kernohan z britské agentury JISC: „Některé kurzy jsou otevřené jako dveře. Můžete vejít a zadarmo poslouchat. Jiné jsou otevřené jako srdce. Stáváte se součástí komunity, která vás akceptuje a podporuje. Pro mnohé je to první možná dostatečné. Já jsem ale vyzkoušel i to druhé a myslím, že pro mě není cesty zpět.“ [1]

Na začátku roku 2012 MIT ohlásil dokončování nového portálu s kurzy typu MOOC (MITx), který nabízel zásadním způsobem zdokonalené automatické vyhodnocování výukových výsledků. S vlastní iniciativou přišli také profesoři ze Stanfordu a založili online MOOC univerzity Udacity (profesor Thrun) a Coursera (Ng a Koller). Již v květnu nás Martin Weller ve svém blogu upozorňoval, že MOOC kurzy „procházejí procesem institucionalizace“, která může mít určitý negativní dopad [2]. Hned nato bylo oznámeno, že se MIT dohodl s Harvardem (nemají to k sobě v Bostonu daleko), a budou nadále nabídku otevřených online kurzů připravovat společně. MITx se tak změnilo na edX [3]. Všechny pro tyto MOOC kurzy vyvíjené počítačové systémy se snaží implementovat automatickou analýzu výukových výsledků na principu velkých dat (Vize daty řízeného školství) a jejich cílem je, aby výsledky studentů mohly být akceptovány i v rámci běžného kreditního systému univerzit.

Dosud největší vlna mediálního zájmu pak přišla v červenci. Vyvolala ji tisková zpráva, v níž Coursera oznámila, že podepsala kontrakt s 16 univerzitami (nejen z USA) na využití její platformy pro realizaci MOOC kurzů ve velkém. O spojení s co nejprestižnějšími institucemi se snaží pochopitelně i konkurenční poskytovatelé systémů online výuky. Zakladatelka Coursera Daphne Koller vysvětlovala souvislosti na TEDGlobal 2012 (též viz Čtyři principy otevřenosti podle Tapscotta a TEDGlobal 2012). Zní skoro neuvěřitelně, že se jim za několik měsíců existence ještě před realizací tohoto nového kontraktu podařilo uskutečnit 43 kurzů a zapojit do nich 680 tisíc studentů ze 190 zemí [4].

Celý článek na spomocnik.rvp.cz