Úvaha nad tím, jak by bylo možno ve školství využít výsledky výzkumu profesora MIT Erica von Hippela realizované původně v oblasti technologické inovace výroby, průmyslu a obchodu.
Profesor Eric von Hippel je známou osobností v oboru technologické inovace. Působí na MIT Sloan School of Management a na MIT Engineering Systems Division. Ve svém výzkumu dospěl k velmi zajímavým výsledkům, které, ač se primárně týkají inovací ve výrobě, průmyslu a obchodě, jsou přenositelné i do školství. Podívejme se, oč běží.
Již v roce 1988 Hippel zjistil, že pozoruhodné množství inovativních nápadů mají v mnoha případech zákazníci [3]. Jenže nejde o ty průměrné, s nimiž typicky pracují tradiční marketingové metody průzkumu trhu, zjišťující názory zákazníků a jejich budoucí potřeby. Takové postupy jsou podle výzkumu nepřesné. Hippel proto definuje zvláštní skupinu zákazníků, které nazývá „čelnými uživateli“ (Lead Users). Jsou to ti, kterým stávající výrobky či služby natolik nevyhovují, že se sami angažují v iniciování inovativních procesů vedoucích ke změně. Definuje je takto:
Čelní uživatelé cítí potřebu existence takového produktu, jenž bude trhem požadován až za několik měsíců či let. Jejich potřeba je tak velká, že často požadovaný nový produkt sami začnou vyvíjet, protože nechtějí čekat, až bude k dispozici komerčně dostupné řešení. Uživatelé, kteří inovují, jsou schopni vytvořit přesně to, co sami chtějí, a neohlížejí se na již existující řešení.
Hippel přitom samozřejmě vychází z klasické Rogersovy teorie difuze inovací (viz Role internetu ve vzdělávání, Kam spěje vývoj vzdělávacích technologií), podle níž odpovídá průběh přijímání inovace Gausově křivce. Jeho čelní uživatelé, kteří řeší svou potřebu existence zařízení či služby specifického typu dříve, než se taková nabídka objeví na trhu, pochopitelně patří mezi 2.5 % nadšenců-inovátorů.
 |
Celý článek na spomocnik.rvp.cz
15 komentářů:
Koncept čelných uživatelů vede výrobce i poskytovatele služeb k tomu, že se ve svém vlastním zájmu o činnost těchto lidí zajímají.
Zbývá jen zamyslet se nad tím
kdo je kdo.
Při čtení článku jsem si původně myslel, že oněmi čelními uživateli jsou míněni žáci a že v závěru budeme, my učitelé, tedy poskytovatelé služeb nabádáni k tomu, abychom se čile žákovskými nápadníky zaobírali a ochránili tak školství před neodvratitelným krachem.
Nepopírám, že mne poněkud překvapila až zaskočila pointa. Čelními uživateli mají být podle všeho učitelé. No budiž, proč ne. Ovšem kdo je tedy výrobce? Ministerstvo školství? A kdo poskytovatel služby? Ředitelství školy?
A oni se snad o nás, dvaapůlprocentní nadšence-inovátory zajímají?
Tak to by byl fór hodný snad už jen současných vládních experimentátorů.
To je ta výhoda praxe v průmyslu, kolego Blaho. Mne Váš výklad vůbec nenapadnul, protože bylo jasné, že jde o nadšence pro novinky.
Stejně tak mne ani na okamžik nenapadlo, že by se MŠMT mělo zajímat o 97,5 % učitelstva - natožpak o 2,5 %.
Dr. Cvach si zase přečetl zahraniční článek a nejsa orientován v celkovém kontextu, vyvozuje z něj nesmysly.
Ta teorie směřuje do sféry business-to-business, kde má celkem často zákazník možnost vyvinout a vyrobit něco, co jeho dodavatelé ještě nemají.
Aplikace na sféru business-to-customer je opravdu legrační. Představa řadového občana vyvíjejícího v obýváku či garáži nový model televize, ledničky či automobilu fakt pobaví.
No a ve vztahu učitel a jeho dodavatel je to podobné. (U nás se bohužel zatím probíhá pod zkratkami EU PES či DUM za 4,5 mld. Kč cimrmanovský proces dokazování, že vyfukováním tabákového kouře do vody zlato nevznikne.)
A kolega Blaha správně selským rozumem odhadl, že jestli by aplikování téhle teorie mělo k něčemu pomoci ve školství, tak daleko spíš u vztahu učitele a žáka.
selským rozumem odhadl
Tedy pardon, ne že bych měl něco proti selskému rozumu nebo činění závěrů kvalifikovaným odhadem, ale jako akademického pracovníka se mne to poněkud dotýká.
Už tak jsem frustrován dlouhodobým nevyslyšováním ze strany mšmt.
Tak pardon :)
- zdravým akademickým rozumem kvalifikovaně a správně odhadl -
Tak trochu jsem nepochopení očekával. Skutečně se zde mluví o šíření fungujících inovativních nápadů mezi učiteli. Přijde-li vám to jako fantazie, která není z našeho světa, pak je mi to líto. Příští pondělí přidám konkrétní příklad.
Obávám se, že ono tradiční čekání na zaručeně ověřené a ped. výzkumem posvěcené metodické postupy vede bohužel ke stále většímu zaostávání.
Učím ICT. Windows 8 mám doma pokusně nainstalováno cca půl roku, protože co bych asi tak měl žákům o tomto systému povídat, vlastních zkušeností nemaje?
Patřím tedy zřejmě mezi "Early Adopters". Byl bych šťasten, kdybych mohl patřit mezi těch cca 2,5 % "magorů" "Lead Users", ale třeba právě na zmiňované Lego Mindstrorm neúspěšně ukecávám vedení školy cca 3 roky. A za vlastní si ho, bohužel, koupit nemohu, protože odměny za OPVK praskly na rekonstrukci kuchyně.
:-)
Anonymní z 10:30 má sice částečně pravdu, pokud se zdrojů úvahy týče. Leč podobné vztahy k novému produktu lze pozorovat právě i v segmentu B2C. Oblast ICT je podobných případů "aktivistických uživatelů" plná.
Ale byl bych setsakramentsky opatrný v uplatňování obdobných principů ve školském "mainstreamu". Jistěže někdo musí vyzkoušet i nové pedagogické metody a postupy. Ale při vědomí, že pokusným materiálem je žák. Jak to dopadá, když se pár jedinců s aktivistickým přístupem dostane k reálné výkonné moci, to jsme mohli pozorovat třeba na zavádění ŠVP do škol, anebo na přístupu exministra Dobeše.
Zásadní chybou je, když se "pár jedinců s aktivistickým přístupem dostane k reálné výkonné moci". Zde se jedná o případ, kdy všichni jedinci s aktivistickým přístupem mají možnost (a vlastně i povinnost) o svých postupech informovat ostatní. A nezapomínejme na zakotvenost - výsledky musí být podloženy daty!
"Aktivisté" mohou být zdrojem pozitivních podnětů a inspirace, ale také počátkem zhouby. Záleží na tom, pro jakou myšlenku se nadchnou a pak také, zda ostatní jdou za nimi dobrovolně, anebo zda jsou k tomu donuceni silou. Příkladů v historii bychom našli v jednom i druhém smyslu spousty.
Ale to už jsme dost daleko od tématu.
Na ten konkrétní příklad jsem tedy dvojnásob zvědav.
Na okraj, pro poste.restante (aplikace té teorie i na B2C, v ICT):
Už jste někdy viděl skutečného UŽIVATELE, řadového zákazníka (ne profesionála, který je zároveň uživatel), který v oblasti ICT něco podstatného inovativního vytvořil?
Pro p. Brdičku:
"Šíření inovativních nápadů mezi učiteli":
Kdo je při něm podle vás, chcete-li to vydávat za aplikaci oné teorie, výrobce (poskytovatel) a kdo uživatel?
Už jste někdy viděl skutečného UŽIVATELE,...
A smím se zeptat, kde je v oné studii uvedna tato striktní definice uživatele, jako jedince, který o ICT neví ani zblo. :-)
Ba právě naopak. Vždyť v článku jsou "Lead Users" definováni jako:
"Čelní uživatelé cítí potřebu existence takového produktu, jenž bude trhem požadován až za několik měsíců či let. Jejich potřeba je tak velká, že často požadovaný nový produkt sami začnou vyvíjet, protože nechtějí čekat, až bude k dispozici komerčně dostupné řešení. Uživatelé, kteří inovují, jsou schopni vytvořit přesně to, co sami chtějí, a neohlížejí se na již existující řešení."
Takže se jaksi domnívám, že "uživatel, který začne nový produkt sám vyvíjet" nejspíše je tohoto vývoje schopen.
Přece když mi chybí nějaká aplikace pro smartphone a umím si ji napsat sám, ačkoliv se tím neživím, tak co tedy, podle Vás, jsem? - Uživatel, nebo profesionál?
Ale tuto odpověď berte opravdu jen "na okraj". Pro diskusi o obsahu článku to, myslím, není důležité.
To nebyla řečnická otázka.
Kdybyste snad opravdu věděl o někom, kdo umí tvořit inovativní aplikace pro smartphony a nedělá to jako profesionál (= dodavatel ve smyslu definice p. Brdičky) a "naprášil" ho tady, okamžitě z něj profesionála (= dodavatele) udělám. Pokud mě konkurence nepředběhne nebo nepřeplatí.
Saprholte, nevíte někdo, co to je ten 'smartphony'?
Já bych se nechal přeplácet, až bych brečel.
Okomentovat