Vladimír Beran: Robots@School

Zpráva o výzkumu zpracovávajícím vztah dětí k robotům a jejich výukové možnosti využití.

Úvodem

Začátkem roku 2011 a v průběhu následujících měsíců provedla společnost Latitude ve spolupráci s LEGO Learning Institute a Project Synthesis výzkum pojmenovaný Robots @ School, poskytující dětem možnost vyjádřit, jak by chtěly, aby s nimi roboti spolupracovali v běžných situacích spjatých s výukou, pobytem ve škole i mimo ni. Do projektu se zapojilo 348 dětí ve věku 8-12 let ze Spojených států, Jižní Afriky, Austrálie, Velké Británie, Francie a Německa. Jejich kreslené obrázky doplněné textem reagovaly na otázku: Co by se stalo, kdyby byli roboti součástí každodenního života? Analýza  příběhů, které děti vymyslely, je docela zajímavá ([1] [2]).

Autoregulace a sebezdokonalování

Ve většině případů byly vybrané děti mimořádně motivované k učení, objevování a zdokonalování svých dovedností, bez ohledu na to, zda měly zkušenost s formálním nebo neformálním způsobem výuky. Děti chtěly vykonávat úkoly na vlastní pěst. Do jisté míry zde byla potřeba autoregulace a sebezdokonalování. V tomto ohledu si byly děti částečně vědomy překážek spojených s jejich vzděláváním a rozvojem. K těmto překážkám patřily zejména sociální bariéry, studijní tempo, čas a trpělivost. Právě čas a trpělivost hrají hlavní roli. Děti jsou schopny mnoho úkonů udělat samostatně. V okamžiku, kdy se dostávají od jednoduchého ke složitému, vyhledávají pomoc u rodičů či učitelů, kteří i při nejlepších úmyslech nemají většinou dostatek času, aby uspokojili všechny jejich potřeby. Dítě je pak bráno do jisté míry jako obtěžující faktor.

Jak by mohl robot vstoupit do této situace a vyřešit ji? K humanoidnímu robotu lze přistupovat jako k lidské osobě (kamarád, učitel, ...), ale bez omezení, jež často doprovází skutečné lidské interakce. Robot díky absenci některých lidských vlastností může úspěšně řešit některé z výše uvedených překážek. Robot je mimo jiné nekritický, pomáhající, nekonečně trpělivý, může být legrační, přistupovat k dětem individuálně a vlastním tempem.

Z příběhů dětí vyplývá, že vnímají roboty jako neocenitelné partnery rozvíjející jejich kreativitu zejména v případě, kdy nejsou schopny vyjádřit myšlenku, sdělit ji spolužákům nebo vyučujícímu. Na rozdíl od nich je robot schopen chyby v artikulaci a mluveném slovu identifikovat a společně s dítětem opravit. Tím, že pomáhá formulovat a reformulovat jejich myšlenky, je schopen odstranit hlavní překážky blokující kreativní poznávání a podstupování rizik.

Hlavní výsledky výzkumu

Robot: Inteligentní = sociální

64% dětí si představuje robota jako společníka. Děti preferují humanoidy, kteří dokážou s lehkostí mluvit a komunikovat, přinášejí chytré a užitečné znalosti a společensky interagují. Třetina dotazovaných si robota představuje spíše v lidské podobě, než v podobě hranaté s mechanickými vlastnostmi. 29% dětí uvedlo, že primárním komunikačním nástrojem jejich robotů je řeč.

Na rozdíl od dospělých přistupují děti k technologiím jako k něčemu, co v sobě nese lidské vlastnosti. To zasahuje i do představ vybraných skupin dětí a osvětluje tak pozitivní asimilaci robotů do existujících dětských sociálních skupin. Robot v takové skupině nerozlišuje postavení jedince ve skupině, nezná předsudky a chová se ke každému stejně. Díky oblíbenosti by mohl pozitivně působit na klima třídy. Slabší děti logicky interagují s robotem častěji, což může vést k růstu empatie okolí.

Robot: Nový způsob učení

Za jeden z nejdůležitějších přínosů asimilace robotů do výuky lze považovat trpělivý a podpůrný přístup v kontextu edukace. To ocenilo 75% dětí, které vnímají nedostatek času jejich rodičů při potřebě pomoci s domácími úkoly nebo vysvětlením probírané problematiky. Ian Schulte, ředitel technologií a rozvoje podnikání společnosti Latitude, říká, že „je zapotřebí uvědomit si, že robot podporuje a povzbuzuje, ale nesoudí“ [2]. Jak se zachovat v konfliktních a nekonvenčních situacích, je stále otázkou. I přesto plní roboti celou řadu emociálních potřeb na cestě vývojem dítěte. Příkladem může být zábavný přístup k procesu učení. To může děti motivovat a pomoci zvládnout nudnou a rutinní látku. Z praktického hlediska si přesně čtvrtina dětí představuje robota jako pomocníka při řešení domácích úkolů a dalších domácích povinností podřadného druhu (třeba uklízení).

Robot: Smývá rozdíly mezi učením a hrou

Děti vnímají robota přibližně stejně jako pomocníka při hře i při učení. Ve věku, kdy se hry a učení neustálé prolínají, jsou roboti tím správným prostředkem pro plynulý přechod mezi těmito činnostmi. Za ideální lze považovat kombinací obojího – učení hrou.

Celý článek na spomocnik.rvp.cz