Martin Mikuláš: Příčina a následek? – To je, oč tu běží!

Reakce na článek Maturita u ledu


Je s podivem, že expertní komise pro reformu maturitní zkoušky není sestavena z expertů, jak se vyjádřil jeden ze členů této komise. Osobně se domnívám, že něco tak důležitého, jakým je výstup z vyššího sekundárního vzdělávání, by ale měli řešit právě opravdoví odborníci. Tedy domníval jsem se… Pan Feřtek přenáší tuto odpovědnost na ředitele Cermatu, pana ing. Jiřího Zíku, který si může na zasedání komise přivést skutečné odborníky z řad pracovníků Cermatu. Takže expertní komise kritizuje práci organizace (CERMAT), která připravila, dle mého názoru kvalitně, státem garantovanou maturitní zkoušku. Pracovníci této organizace však mají prostřednictvím svého ředitele na experty z komise dohlížet. Jak jinak si lze vysvětlit slova jednoho ze členů komise, že „pokud (pan ing. Jiří Zíka) považuje některý z nápadů předložených komisí za nerealizovatelný či nerozumný, měl by se ozvat.“ Expertní ministerská komise radí skutečným expertům a zároveň je nabádá, aby jí radili. Nazval jsem před nedávnem tuto ministerskou aktivitu divadlem. Po vyjádření pana Feřteka se přikláním k přesnějšímu vymezení žánru. Je to fraška.

Pan Feřtek také kritizuje své oponenty, že nejsou schopni rozlišit mezi příčinou a následkem. Maturita totiž podle něj zabránila skvělým studentům nastoupit na prestižní zahraniční školy. Upřímně, nerozumím tomu, jak premiantovi mohla tato zkouška zabránit vstupu na prestižní školu. Snad jen, že by maturitu nesložil nebo by ji složil se špatným výsledkem? Pak to ale patrně nebyl takový premiant. Nebo místo popisu napsal vyprávění a jeho slohová práce byla hodnocena jako nedostatečná? Na to by si měl ale zvykat. Zejména, pokud se hlásí na prestižní zahraniční školu. Jak jsem již uvedl v jednom rozhovoru, to je totiž běžná praxe v mezinárodních testovacích systémech. A pokud se student cítil poškozen, mohl využít standardních opravných (odvolacích) procedur. I to je běžná praxe. Jisté procento chyb se zkrátka připouští i u mezinárodních zkoušek. Samozřejmě, že tyto chyby je nutné posléze napravit. Jednoúrovňový systém ale neumožní akreditovat naše maturity z jazyka dle standardů Rady Evropy. Tím budou poškozeni vlastně všichni studenti usilující o studium na kvalitních západních univerzitách. Budou si totiž muset zaplatit jinou akreditovanou jazykovou zkoušku. Začínám se v příčinách a následcích sám ztrácet. Pan Feřtek má asi pravdu. Chybu udělali hodnotitelé, metodici a CERMAT, chybné jsou i mezinárodní standardy… Tolik příčin je na jednoho člověka (studenta-premianta) až příliš.

A proto je nutno pozvednout prapor a zahájit bitvu, jejímž výsledkem má být něco, co „příliš neuškodí“. Maturovat se bude za garance státu jen formou didaktického testu a jen na jedné jediné úrovni. Totiž, ohlídá se „spodní laťka“. V každé základní učebnici pedagogiky se pozorný čtenář dozví o biologických determinantech výchovy a vzdělávání, o individuálních rozdílech ve vlohách, inteligenci, talentu… Pozornému čtenáři musí být jasné, že „spodní laťku“ mají rozdílné části populace různou. Proto se u nás dlouhodobě studenti formou přijímacích či talentových zkoušek nebo prospěchu z předcházejícícho stupně vzdělávání rozřazují na různé typy škol. Mají pak společnou „spodní laťku“ a tu jim lze postupně a přiměřeně zvyšovat. Je proto také logické, že „výsledná laťka“ těchto skupin žáků může být (a obvykle je) jiná. Jak dospěl expertní ministerský tým k teorii, že jedna laťka pro všechny bude lepší než víceúrovňový systém, když ministerstvo trvá na 70% úspěšných maturantů v daném populačním ročníku, je mi záhadou. Ale vlastně… není. Pletu si příčinu a následek. Příčinou špatné úrovně našich žáků, která se odráží v neslavných výsledcích v mezinárodním srovnání (následek), je totiž zřejmě fakt, že po žácích chceme příliš! Vždyť bychom se měli spokojit s laťkou „nejspodnější“! Pak se budeme opět skvět na předních pozicích v mezinárodních žebříčcích! (Ne)zaměnit příčinu a následek. To je nový lék na nemoci našeho školství!