Je září, děti se vracejí do školních tříd a většinou se těší hlavně na spolužáky. Přesto se v posledních mezinárodních výzkumech ukázalo, že se mnohé z nich ve své třídě necítí dobře a do školy nechodí rády. Přemýšlíte o tom, jak je to ve vaší třídě, ve vašem předmětu? A proč?
V našem cyklu o evaluačních nástrojích vám chceme ukázat, jak si můžete takové věci zjistit. V rámci projektu Cesta ke kvalitě vytvořil prof. PhDr. Jiří Mareš, CSc., dotazník pro žáky, který vám může hodně napovědět. Dotazník Klima školní třídy najdete nyní (po ukončení projektu) na webu RVP pod označením EN v přehledu evaluačních nástrojů: http://evaluacninastroje.rvp.cz/nuovckk_portal/Default.aspx?tabid=150&language=cs-CZ.
Dotazník je vhodný pro žáky 2. stupně ZŠ nebo žáky SOU, SOŠ a gymnázií. Žáci mohou dotazník vyplnit anonymně elektronicky a vztáhnout ho k vybranému učiteli a předmětu. Na webu najdete text dotazníku a podrobný návod pro žáky k jeho vyplnění: http://evaluacninastroje.rvp.cz/nuovckk_portal/Default.aspx?tabid=168.
Hodnotí se stránky, které jsou pro klima třídy a úspěšnost výuky nejvíce důležité – vztahy mezi žáky a vnímání učitele. Otázky jsou rozděleny do skupin a týkají se vztahů a spolupráce se spolužáky, vnímání opory od učitele, rovného přístupu učitele k žákům, přenosu naučeného mezi školou a rodinou, preference soutěžení ze strany žáků a dění o přestávkách. Škola si případně může jako volitelné faktory zjistit i další údaje: možnost diskutovat během výuky, iniciativu žáků, jejich snahu učit se nebo snahu zalíbit se okolí.
V závěru návodu označí žák na teploměru, jak se ve třídě cítí on sám. Jeho pocity samozřejmě ovlivňuje jak vlastní osobnost, tak celkové klima školy, osobnost učitele, obtížnost vyučovaného předmětu a složení třídy.
Dotazník můžete zadat v průběhu školního roku, abyste zjistili klima ve třídě, a po určitém čase jej použít opakovaně, abyste si ověřili, zda došlo díky vašemu případnému opatření k nějakému posunu. Prostřednictvím portálu škola (a vy jako učitel) automaticky získáte evaluační zprávu o klimatu vaší konkrétní třídy.
Co žáci ve škole očekávají?
Podle Heleny Grecmanové (Pedagogická encyklopedie, kapitola Psychosociální klima školy)
Žáci očekávají:
- „dobré sociální vztahy mezi všemi stálými aktéry školy, jistotu, že budou akceptováni
- podporu rozvoje své osobnosti, požadavky odpovídající svým individuálním schopnostem
- větší míru samostatnosti a vlastní odpovědnosti při aktivitách ve škole, objevné učení, které přináší radost
- svou participaci na tvorbě života ve škole
- naději, že jejich zvýšené úsilí bude oceněno a že budou zažívat úspěch
- spravedlivý přístup ke všem
- srozumitelné a dobře organizované vyučování.“
- A co bylo zjištěno ve výzkumech?
Pedagogická encyklopedie uvádí některé výsledky výzkumných šetření v ČR:
„Příznivěji hodnotí klima svých tříd žáci ZŠ než SŠ. Vyskytují se rozdíly v hodnocení klimatu tříd mezi pohlavími, žáky venkovských tříd a velkoměstských škol, žáky a učiteli. Objevuje se vysoká spokojenost a soutěživost žáků ve třídě. Soudržnost třídy charakterizují žáci jako průměrnou a přejí si ji zvýšit. Parametr třenic posuzují jako průměrný a požadují jej snížit. Takové klima pociťují zřejmě jako vyhovující. Obtížnost učení vnímají jako průměrnou. Místo vysoké soutěživosti preferují průměr. Požadují zachovat nízkou obtížnost učení.“...
„Kvalitu vyučovacího klimatu v ZŠ a ještě více SŠ snižují časté nebo neustálé problémy s rozmanitostí vyučování a participací žáků ve výuce. Vyučování probíhá většinou jednotvárně, nevyužívá se rozmanitých metod a forem práce. Učitelé málo pracují s didaktickými pomůckami. Do vyučování nezvou odborníky z různých oblastí, vyučují jen ve třídě, nenavštěvují se žáky jiná podnětná místa, kde by mohli – s ohledem na realitu – učivo lépe zprostředkovat. Žáci nemají dostatek prostoru pro aktivní zapojení do výuky, většinou nespolupracují, nemají možnost sdělit a prosadit své představy na organizaci výuky.“
Co s tím?
Měli bychom začít u sebe. Psycholog Fontana ve své knize „Psychologie ve školní praxi“ v kapitole Řízení a zvládání školní třídy zformuloval ve formě pokynů pro učitele několik obecných pravidel, která se hodí na většinu situací ve třídě:
- Zaujměte třídu.
- Vyvarujte se podivností.
- Buďte spravedliví.
- Buďte zábavní.
- Vyvarujte se zbytečného vyhrožování.
- Buďte dochvilní.
- Nepodléhejte hněvu.
- Vystříhejte se přílišné důvěrnosti.
- Poskytujte příležitosti pro odpovědnost.
- Usměrňujte pozornost.
- Vystříhejte se pokořování dětí.
- Buďte ve střehu.
- Užívejte pozitivní mluvy.
- Buďte si jisti.
- Mějte ve věcech pořádek.
- Ukažte, že máte děti rádi.“
Autor píše: „V žádném případě nechceme popírat, že učitelé musí být připraveni postupovat jako badatelé, schopní tázat se, proč se děti chovají právě tak a jaké postupy jsou u jejich problémů nejvhodnější. Učitelé by však měli být také vybaveni zobecněnými poznatky, založenými na psychologické teorii a na výsledcích výzkumů prováděných přímo ve školách, jež jsem zde shrnul do uváděných 16 bodů. Jak učitelům přibývá zkušeností, přicházejí i na další zobecnění a s vlastní zkušeností se stávají schopnými vypracovat si způsob, který je nejlepší jak pro ně, tak pro jejich školu a žáky. Na začátku však potřebují znát tyto obecné poznatky, mají-li správně začít s prací ve svém povolání a mají-li být schopni poskytovat svým žákům příležitosti k úspěšnému učení.“ Svých 16 bodů samozřejmě Fontana podrobně vysvětluje a zdůvodňuje. Stojí za přečtení i pro zkušené.
Citace:
[1] - FONTANA, David. Psychologie ve školní praxi. 1. vydání. Praha : Portál, 1997. 384 s. ISBN 80-7178-063-4.
[2] - PRŮCHA, Jan (Ed.)et al. Pedagogická encyklopedie. 1. vydání. Praha : Portál, 2009. 936 s. ISBN 978-80-7367-546-2.
Zdroj: RVP.CZ
14 komentářů:
Proč? Protože škola je o plnění povinností (alespoň tak tomu bývalo), a to se dobrovolně nikomu moc nechce. Myslíte, že ve starém Egyptě nebo antickém Řecku chodili žáci do školy raději?
Tady ty evaluační plky :(...
Buďte zábavní.
Tak to jsme teda na fakultě nebrali.
Ale mohl bych když tak říct Frantovi od nás z baráku. Ten zná fakt dobrý frky. Třeba jak Pepíček nachytal tatínka s nějakou slečnou...
Raději než pedagogickou encyklopedii bych doporučovala příručky o klimatu, např. Laškova skripta Sociálně psychologické klima školních tříd, nebo tuto knihu http://www.grada.cz/tridni-klima-a-skolni-klima_5513/kniha/katalog/ - z praxe a pro praxi. Obě obsahují i dotazníky a ukazují způsoby vyhodnocení. Nových nástrojů od NUOV netřeba, vše již bylo objevno...
Proč nechodí rádi do práce dospělí? Alespoň většina. Protože musí pracovat, plnit povinnosti etc, etc. Také by raději spali do devíti, poté se šli projít, skočit si do hospůdky na jedno, navštívit kadeřnictví, bazén.... Oni však vědí, že bez práce nejsou koláče. Tak i my učitelé musíme vést žáky k pochopení významu vzdělání o to více, že jejich chápání nemusí být v tomto věku zralé. Vždyť jsou dospělí, kteří se raději živí odpadka a žijí na ulici. Mnozí z nich jsou velice inteligentní. Prostě někdo potřebuje nad sebou bič.
Myslím, že chápání života jako neustálého sledu událostí, kdy pořád něco "musíte", je brzká cesta do hrobu. Aspoň já bych takový život žít nechtěl, nejspíš to máte docela smutné.
Mám mimochodem pocit, že úlohu učitelů poněkud přeceňujete. Ať už těch ze základky, ze střední, z VŠ. Někteří tu diskutují ve smyslu, jak by bez učitelů nejspíš všichni zvlčili a mlátili se navzájem kyji po hlavách. Možná je to nějaká snaha komenzovat si vlastní pocit zbytečnosti, přesvědčit se navzájem, jak důležití jsme, jak by bez nás společnost byla v troskách. Ovšem nemůžete popřít, že největší význam na formování člověka má jeho vlastní rodina. Kdo z žáků si např. pár let po absolvování pamatuje většinu nabiflovaných věcí, které v běžném životě vůbec nepoužívají? Ano, protože je nepoužívají, nepamatují si je - překvapivé. K čemu nám je takové "vzdělání"?
Kdo z žáků si např. pár let po absolvování pamatuje většinu nabiflovaných věcí
Tak to tedy pardon. Troufám si tvrdit, že jestli si nebudete něco pamatovat, tak to tedy nebylo nabiflováno řádně.
Poptejte se svojí babičky třeba na Přemyslovce.
Urči tě však i ona bude mít po 50-60 letech představu, že žili někdy koncem 1. tisíciletí a začátkem 2.
Jen se podívejme na Tv, jak zdatnými jsou naši otcové (dědové)v různých znalost. souzěžích!
Buďte zábavní... tak to jsme na fakultě nebrali. No vidíte, my už ano (v rámci sociální komunikace), nicméně nutno uznat, že zápočet jsme z toho neměli.
Obě obsahují i dotazníky a ukazují způsoby vyhodnocení.
Sociometrické testy (prý) jako učitel nemohu bez souhlasu (všech) žáků (nejsou-li plnoletí, tak jejich rodičů) aplikovat. Ale jako čtení je to dobré.
"Myslím, že chápání života jako neustálého sledu událostí, kdy pořád něco "musíte", je brzká cesta do hrobu. Aspoň já bych takový život žít nechtěl, nejspíš to máte docela smutné." Asi jako spousta jiných... sto roků v šachtě žil.
Ovšem nemůžete popřít, že největší význam na formování člověka má jeho vlastní rodina.
Ajajaj, tady si zase někdo myslí, že škola má primární úlohu výchovnou, nikoli vzdělávací a zaměňuje kognitivní, konativní a afektivní složky navzájem, jakoby se nechumelilo. To je potom těžká řeč: největší význam na formování člověka má jeho vlastní rodina. Kdo z žáků si např. pár let po absolvování pamatuje většinu nabiflovaných věcí. Největší význam po stránce behaviorální, konativní a afektivní má rodina - a proto nepřeceňujme školy, které se primárně zabývají stránkou kognitivní (zvláště pak ty SŠ a VŠ).
Ještě mi dovolte zamyslet se nad celou situací ohledně klimatu z pohledu toho, kdo stojí na druhé straně barikády...
Jak se žáci cítí ve své třídě?
Jak se cítí učitel ve třídě, která už je žáků a ne jeho?
Doporučení pro žáky...
1. Učitel musí umět udržet moč a křídu. Vy zkuste udržet po dobu 45 minut alespoň tu moč. Pokud to skutečně nejde, v tichosti se odeberte na toaletu a ponechte si pro sebe výrazy typu "jdu na haj..".
2. Na všechno nemějte 150 zbytečných keců (=keců mimo mísu). Bez ohledu na to, jestli si myslíte, že tím zvyšujete své "komunikační kompetence".
3. Neexhibujte se za každou cenu (ať už jsou vaše motivy jakékoli).
4. Snažte se po probdělé noci nechrápat na lavici.
5. Snažte se nedávat nohy na stůl, i když je to fakt vopruz.
6. Zkuste si někdy do výuky přinést sešit a něco si do něj v rámci výuky poznamenat.
7. Místo serfování na netu během výuky (když předstíráte, že si pořizujete elektronické zápisky) si zkuste něco vyhledat k řešené problematice (když už neudržíte pozornost).
8. Občas přijďte do školy včas.
9. Pokuste se někdy přežít výklad bez mobilu v ruce.
10. Nepřerušujte dopolední výklad dotazy typu "co bude dnes k obědu" a odpolední "kdy už půjdeme domů".
11. Neříkejte, že potřebujete na autobus o 10 minut dříve, když jste místní.
12. Netvařte se tak uraženě, když vám učitel zabaví tahák.
13. Pokud učitel odhalí váš podvod při vypracování úkolu, nehádejte se s ním a nepřesvědčujte jej o tom, že je to úplně normální.
14. Nemyslete si, že nemůžete dostat pětku za něco, co jste neudělali, pokud se jedná o domácí úkol.
15. Neodůvodňujte selektivní absenci tím, že lékař má čas jenom v době, kdy probíhá výuka vašeho "nejoblíbenějšího" předmětu.
16. Pokud vás učitel napomene, že nemáte kouřit před školou, neřešte to tak, že s tím půjdete smrdět za školu. Přesun k nejbližší firmě, jejímž zaměstnancům budete hulit pod okny, také není nejlepší nápad. To samé platí i pro zastávky MHD (i když nejsou zastřešené).
17. Vaši spolužáci nejsou "debilové". Nezapomeňte, že jsou to vaši spolužáci - přinejmenším patříte mezi ně.
18. Učitel není "debil", když zrovna nesdílí váš názor nebo neuzná vaši odpověď. Nezapomeňte, že je to váš učitel.
19. Nezapomeňte, že i ti, kteří s vámi sdílí prostor, jsou (taky jenom) lidé...
Výše uvedená doporučení jsou pouze fiktivní a nevycházejí z žádných reálných potřeb současných škol a učitelů. Jakákoli podobnost se skutečným požadavkem na jejich aplikování je neúmyslná a zcela náhodná. Pokud by však někdo cítil potřebu je aplikovat, nejprve se poraďte svým lékařem nebo lékárníkem; a následně s žáky, abyste náhodou nenarušili zvyklosti třídního kolektivu, popřípadě se nedotkli jejich výsadních práv.
Sociometrické testy (prý) jako učitel nemohu bez souhlasu (všech) žáků (nejsou-li plnoletí, tak jejich rodičů) aplikovat. Ale jako čtení je to dobré.
Nejdená se o sociometrii, ale o měření klimatu. Dotazníky navrhované prof. Marešem byste tedy také nemohl využít bez souhlasu všech žáků a rodičů? To je nesmysl. Jak učitel máte povinnost diagnostikovat svou třídu a evaluovat výuku, což dotazníky na klima např. CES nebo CCQ právě umožňují. Krom toho obě publikace, o kterých jsem psala, jsou opravdu zajímavým početním, které ukáže mnoho souvislostí...
Jak jsem nakoupil (u školní psycholožky), tak jsem prodal. Víc vám k tomu nepovím.
Vlastně ještě něco.
Souhlasím, že měření klimatu nemusí nutně znamenat měření sociometrické. Tedy měřit klima bych si mohl, ale jak jsem napsal, sociometrii mi bylo (k mému překvapení) nedoporučeno aplikovat.
Ještě bych potřeboval objasnit, co myslíte tou evaluací výuky, protože z vaší věty "Jak učitel máte povinnost diagnostikovat svou třídu a evaluovat výuku, což dotazníky na klima... umožňují" mi vyplývá, že evaluace výuky = nasazení dotazníků na zjištění klimatu. Já si myslím, že to je jen malá část evaluace, protože klima je jen jeden aspekt, který se dá evaluovat.
Prosím, nasměrujte mě na nějaký obecně závazný dokument, ze kterého by vyplývalo, že tento typ evaluace (=měření klimatu) musím jako učitel provádět. Pokud se bavíme o běžné práci učitele, pak v jeho (běžných) kompetencích pedagogických je i sledování stavu třídy, pomocí pozorování, rozhovorů apod., ale jestli je to někde zakotveno jako nějaká záměrná činnost (a povinnost) s prokazováním výstupů jako je tomu v případě hodnocení vědomostí žáků (kromě autoevaluace školy), tak to mi asi uniklo. Pro sebe si sumář z toho jak a co se ve třídě dělá, jak na to žáci reagují, jak na věci pohlížejí, dělám, ale to je tak všechno. Považuji to za osobní autoevaluaci své činnosti a výuky (mimochodem, to může částečně poskytnout i záznam z hospitace). Já tady ale nezkoumám klima jako takové, ale spíš dopad mého působení na žáky a na jejich vědomosti. Nevím, jestli po mně někdo chce zkoumat klima jako takové. Každopádně si to přečtu, třeba se alespoň sjednotíme v pojmové základně (srovnáme si abecedu).
Tedy měřit klima bych si mohl, ale jak jsem napsal, sociometrii mi bylo (k mému překvapení) nedoporučeno aplikovat. Sociometrie vypovídá pouze o vztazích žáků ve třídě, ovšem když změříte klima, zjisíte další aspekty výuky z pohledu žáků (viz uvedené publikace). Rozhodně doporučuju vyzkoušet dotazník CES (pokud jste na 2. stupni nebo sš), případně MCI (na 1. stupni). Já jsem s nimi měřila mnohokrát a vždy mi učitelé potvrdili, že naměřené ukazatele dobře vysihují třídu. Zajímal by mne výsledek, jestli to vyzkoušeíte.
...dokument, ze kterého by vyplývalo, že tento typ evaluace (=měření klimatu) musím jako učitel provádět Rozhodně nemáte povinnost provádět evaluaci měřením klimatu. Měl byste evaluovat, nikdo nenařizuje, jak, pokud vím. Já jsem reagovala na článek výše, že v projektu Cesta ke kvalitě, o němž se píše, vlastně vtvářel prof. Mareš již vytvořené. A paní redaktorce v článku, jež by měl být inspirací pro učitele nikoliv publicitou projektu, chybí zásadní zdroje :-(
Já si myslím, že jsme v podstatě ve shodě. K prvnímu odstavci jen zopakuji, co jsem již napsal:
"Souhlasím, že měření klimatu nemusí nutně znamenat měření sociometrické."
K druhému: evaluaci tedy provádím, ale nepoužívám k tomu sofistikované metody, které uvádíte, vyzkouším je. Na SŠ je to (v mém případě) časově obtížnější, mám-li na starosti výuku odborných předmětů v 5 třídách po několika hodinách týdně, k tomu pár projektů, metodiku ICT, správu části sítě a jsem rád, že ještě dýchám. Někdy bych chtěl mít čas věnovat se smysluplným věcem (třeba těmto) naplno. Pěkný den.
Okomentovat