Helena Průžová: Na okraj k hodnocení slohových prací aneb Maduryta z češtiny

Dobrý den, chtěla bych vám oznámit, že dovolenou kterou jsem si u vás objednala byla nejhorší v mém životě. Nevlídný personál nejsou člověku schopni pomoct.

Reaguji na otevřený dopisu Mgr. Josefa Soukala a PhDr. Jiřího Kostečky, Ph.D., který se týká státních maturit. Jejich letošní, druhý ročník byl doprovázen silně negativním mediálním obrazem, na němž se vedle osobností či organizací, které se vůči státním maturitám kriticky vymezují dlouhodobě, podílela i tzv. seriózní, a dokonce i veřejnoprávní média. Výčet konkrétních příkladů by vydal na samostatný článek, zmíním tedy za všechny text s názvem Maturitní fiasko má pokračování od Lídy Rakušanové, která dává do souvislosti sebevraždu mladého Vietnamce (podotýkám, že tato nešťastná událost následovala po neúspěchu při ústní části zkoušky) a údajný nátlak na hodnotitele. Naprostou neznalost věci pak korunuje zmínkou o neexistenci jednotných kritérií, jak slohové práce posuzovat. Jako autoritu cituje neúspěšnou kandidátku na trenérku hodnotitelů, jejíž text automaticky převzaly weby se vzdělávací tematikou, denní tisk i veřejnoprávní média jako pravdivý, ačkoli by kritickým přístupem k tomuto materiálu zjistili, že obsahuje lživé informace. Navíc téměř denně vycházely články přesvědčující širokou veřejnost o tom, že „přemýšlivý a chytrý sloh“ dostane automaticky za pět, a v době, kdy bylo vyřízeno – v naprosté většině zamítavě – přes 3 000 odvolání, vyšel článek upozorňující na „hromadné přepisování vysvědčení“, jež bude následovat poté, co CERMAT vyřídil „pár“ odvolání. Veřejnoprávní televizí byly oslovovány osobnosti či společnosti, které vystupují proti státním maturitám, a jejich názory byly prezentovány jako berná mince – nikdo se nenamáhal alespoň „prozkoumat“, či dokonce poctivě analyzovat celou situaci a nabídnout veřejnosti i jiný úhel pohledu. V hodinách mediální výchovy se přímo nabízí sdělení tohoto typu předložit žákům a konfrontovat s Etickým kodexem novináře.

Neváhali jsme a šli proskoumat co nám nabýdnou. / A to je asi vše co by mě na dané téma napadlo.

Výroky politiků od května do těchto dnů nasvědčují tomu, že o průběhu a výsledcích maturit mají s nejvyšší pravděpodobností podobně zkreslené informace jako veřejnost. Přitom právě naše politická reprezentace tím, že státní maturitu neustále odkládala, či dokonce slibovala její zrušení, nese výraznou část viny na nejistotě současných i budoucích maturantů i jejich učitelů a ředitelů. Zřejmě si totiž neuvědomuje, že podoba maturit ovlivňuje skladbu předmětů a jejich hodinovou dotaci, a tím mj. i úvazky učitelů. Nejzávažnější je však samozřejmě situace maturantů, kteří se připravovali podle platných podmínek, a najednou je jim „shůry“ řečeno, že všechno bude zase „postaru“ – tentokrát ovšem „postaru“ již v rámci nové maturity. Tyto změny přijme pravděpodobně velká část maturantů s povděkem, protože pro ně bude maturita jednodušší, ale politici jimi opět ukazují, že raději zmírní nároky, než aby popouzeli plnoleté maturanty a jejich blízké výroky o zhoršujících se výsledcích ve vzdělávání a nutných opatřeních. Je to totiž takový předvolební rituál, podobně jako výkřiky o nutnosti státní maturity rovnou zrušit.

Rytuáli které se týkají duchovna což jsou modlitební rituáli, vnímání a přenášení sil meditací to jsou všechny tradiční dějství lidstva. Myslím si že lidstvo by mělo takovéto rituáli dodržovat a měli by se dědit z generace na generaci což se ve většině případů děje, protože jsou to děje které si nešem celá tisíciletí nešem a většina se jich neuchovalo.

Svůj text nepíšu z pozice člověka, který by se snažil za každou cenu obhájit CERMAT. Ještě před několika lety jsem se s každou novou změnou v oblasti maturit či s každým novým pilotním testováním a požadovanými školeními stávala vůči této instituci stále kritičtější. Výhrady mám nadále vůči některým testovým úlohám. Ovšem po absolvování seminářů z nedávné doby, které mj. suplovaly výuku didaktiky na vysokých školách tím, že byla zavedena měřítka pro hodnocení ať už ústního, nebo písemného výkonu, a také po zjištění některých informací (příčiny zavedení a zrušení „kánonu“ literárních děl k ústní zkoušce, doplňování nabídky pracovních listů alespoň částečně podle seznamů škol) a zejména po letošních zkušenostech jsem si sama učinila názor na to, jaká pochybení nastala na straně CERMATu, MŠMT, politiků, jaký podíl mají na svých vlastních neúspěších maturanti a jaký vliv – nejen na výkony maturantů, ale i na jejich přístup k vzdělávání a ke státní maturitě – mají jejich učitelé a školy. A podstatným problémem je právě neochota mnohých učitelů podřídit se kompromisu: nikdy totiž nebude možné vymyslet takovou zkoušku, aby se učitelům, či dokonce žákům, „zavděčila“. Málokterý učitel je ochoten odhlédnout od toho, na co byl sám roky zvyklý, a nemyslet pouze na svou vlastní výuku a na „omezení“, jimž by se pak měl během vlastní maturitní zkoušky přizpůsobit. To, že je na mnohých školách laťka nastavena katastrofálně nízko, nebo že je slovy J. Soukala maturita dokonce „cinknutá“ a učitelé jsou vedením školy nuceni maturity „dávat“, je vůbec nezajímá. Budeme se raději tvářit, že nic podobného neexistuje. A pokud ano, nikdo za nic nemůže. Jako učitelé jsme v nezáviděníhodné pozici – máme to mnohdy dokonce i náročnější než zdravotní sestry:

Zdravotní sestry, také neustále poslouchají různé stížnosti, jakoby byly zodpovědné ony. Pro většinu lidí jsou terčem, jejich špatné nálady. Jim to, ale přece nemůže vadit, jsou to zdravotní sestry, které místo zdravotních služeb mají vykonávat, ještě službu, jako hromosvod. […] Žádná z nich by neměnila, protože za žádnou práci velká odměna. Žádná zodpovědnost ani těžká práce. V jejich kůži bych nechtěla být, protože pracovat jen kvůli lásce a vášni musí být strašná nuda. Povolání zdravotní sestry je opravdu povolání za všechny prachy, které za to opravdu stojí.

Přitom musí být jasné, že stav, kdy maturitu – slovy jedné kolegyně ze ZŠ – dostane každý, kdo má jméno a tělo (a dostane se předtím bez přijímacích zkoušek na střední školu), je neudržitelný. Důsledky snižujících se nároků a chybějící motivace ke studiu jsou pak nejpatrnější ve stěžejních všeobecných předmětech: v matematice, češtině a cizích jazycích. Velmi výrazně se propad úrovně velké části současných maturantů projevil ve slohové části maturity, která byla letos poprvé hodnocena externě – patrně k němu došlo z natolik relevantních a důležitých důvodů, že je loni na podzim schválila naše politická reprezentace.

Rozebírali jsme jak se to mohlo stát a došli jsme nato, že za vším stála lehkovážnost a aji dlouhá cesta.

Přes zřetelný posun směrem k objektivizaci (hodnocení neznámého žáka podle stanovených kritérií, s možností konzultace a supervizí), kterou s sebou letošní hodnocení maturitních prací přineslo, je nazýváno nejen novináři, ale dokonce i náměstkem ministra školství (p. Fryč) za „subjektivní“. Je vnímáno jako hodnocení nehodnotitelného, neřkuli za subjektivnější než dříve, či jako snaha vměstnat individuální projev žáka do „tabulek“, jako nespravedlnost vůči slohově netalentovaným a spíše technicky zaměřeným žákům, či dokonce jako příliš vysoko nastavená laťka, zejména pro žáky SOŠ a SOU. Proti tomu můžu namítnout, ať si každý přečte deset zadání z jarního i podzimního termínu a sám posoudí, zda jsou tyto nářky oprávněné, a zejména ať porovná současnou podobu maturitní práce s oněmi čtyřstránkovými texty, které se psaly ještě před dvěma roky. Viděno realitou letošních maturitních prací si opravdu nedokážu představit, jak se na  mnohých školách maturovalo. Stále mi vychází obrovská disproporce: na jedné straně delší rozsah a řekněme „intelektuálnější“ témata a výrazně lepší výsledky dříve, na druhé straně kratší rozsah, témata přístupnější i slabším žákům a prakticky zaměřená – a výrazně horší výsledky? K argumentu veřejnosti, že ne  každý je dostatečně „talentovaný“ k tomu, aby napsal maturitní sloh úspěšně, můžu dodat pouze to, že když to zvládnou maturanti ze strojní či stavební školy (obě s učilištěm) v našem městě s neúspěšností jeden, resp. dva studenti z celé školy, pak není důvod, aby to nezvládli jiní žáci a jinde. Pro úplnost připojuji, že na škole se zmiňovanou téměř stoprocentní úspěšností nepůsobil ani jeden hodnotitel s certifikací pro letošní maturity. O tom, že maturitní práci napsat skutečně lze, jsem se přesvědčila i u žáků, kteří na jaře byli ve slohové části neúspěšní a nyní na podzim opravovali pouze ji. Připravili se dobře a maturitu na rozdíl od některých jiných „závodníků“ zvládli úspěšně.

Každou chvýli to vypadalo, že jse převrátíne dřív než dokončíme závod. 

Svoje názory mohu opřít o prostudování zhruba 700 prací z období dvou let státní maturity, pocházejících z různých škol (v rámci přípravného projektu, školení, ostrého hodnocení). Hlavní závěr, který jsem učinila, se mi ovšem nepíše lehce. Mohu totiž potvrdit to, co tvrdí PhDr. Jiří Kostečka, Ph.D., odborník na stylistiku a didaktiku češtiny a – zdůrazňuji – učitel s 30letou praxí. Ten úroveň jazykových dovedností velké části současných maturantů považuje za naprosto alarmující. V maturitních pracích jsem se setkala s „odvjetvým“, „z příjemněním“, „na demnou“, „nevyně“, „zpráce“, „promě“, s „chvýlý“ či „raním vztáváním“ patřícím mezi „rytuáli“. Cizinec by mohl při čtení textů dojít k názoru, že skloňování a časování v našem jazyce je silně subjektivní a nahodilé („Můj příběh bychom začal v jedné vesnice.“), a jakmile se někde vyskytnou „kluci“, „chlapi“ či jakýkoli mužský element, v přísudku se musí zákonitě objevit ypsilon. Podotýkám, že myšlenková úroveň textů v naprosté většině odpovídá jazykovému ztvárnění a že nejde o účelově zvolené příklady: textů s dvaceti hrubými chybami na stránku a na samé hranici srozumitelnosti mi pod rukama prošlo opravdu mnoho. Raději neodhaduji, jaké by byly výsledky maturity z češtiny, pokud by se její tvůrci nechali inspirovat hlasy z lidu a zahrnovala by zkoušku z pravopisu. Pro část žáků by se mohla stát opravdu oním nepodkročitelným minimem – ovšem doslova – a maturita by se pak pro ně patrně nemusela „vyvíjet“ zrovna příliš nadějně.

Ráno když jsem šel pro snídani, tak mi přes cestu přeběhla černá kočka a já jsem si zapoměl odplivnout a hned jsem věděl že se ten den nebude vyvýjet dobře.

V tomto kontextu vnímám návrhy komise ministra Fialy a zakomponování těchto návrhů do zákona jako opatření, které je ve skutečnosti krokem zpět – právě směrem k oněm zmiňovaným maturitám, které může „dostat“ každý. Týká se to nejen slohu, ale i dalších předmětů. Přestože měl být po odkladech zaveden další předmět a maturita z cizího jazyka se měla stát povinnou, stát ustoupí těm, kteří na maturitní zkoušku nejsou dostatečně připraveni. Místo intenzivnější práce ve škole (výuka stylistiky či cizího jazyka je na mnohých školách silně podceňována) a svědomitější domácí přípravy žáka tedy vše zůstane „při starém“, respektive ještě o krok zpět. Ušetření 50 milionů je pak opravdu populistickým gestem, pokud se jedná o úsporu pouze pětiny nákladů za cenu zrušení dalších předmětů a vyšší úrovně zkoušek (nikde se také nezmiňuje, že velká část prostředků – uvádí se 276 milionů korun z celkových nákladů – byla čerpána z fondů Evropské unie). Navíc je v návrhu zákona zmíněno to, že hodnocení slohových prací z ČJ již nemá platit Centrum – nabízí se tedy otázka, zda se vůbec v celkových nákladech počítá s finančním ohodnocením práce učitelů z domovských škol, kteří mají od příštího roku opět opravovat práce svých vlastních žáků. Někoho vyhodí, ale leccos možná „překousnou“ – nebo jim to bude důrazně doporučeno.

Nikdy jsem nezažila aby mě zaměstnanci hotelu vyhodili z lehát u moře nebo u bazénu. Tohle všechno bych překousla ale ta strava to uš bylo moc. Výběr jídla byl minymální.

Že budoucí podoba maturit představuje pouhé „zmrazení“ na dva roky motivované „péčí“ o kvalitu maturity, je nesmysl. Jednou již zrušenou vyšší úroveň zkoušek půjde jen těžko obnovit. Ani kdyby si ji nezvolilo řádově více maturantů než v prvních dvou ročnících, je velkou chybou ji rušit; směřovat totiž vzdělávání na gymnáziu, příp. u vybraných předmětů na SOŠ ke zkoušce, kterou složí s přehledem kvintán či žák prvního ročníku, jenž na ZŠ zvládl výborně český jazyk a matematiku, by bylo absurdní a zřejmě málokdo tento pravděpodobný vývoj domýšlí skutečně do důsledků. Úvahu o tom, zda je pro stát lepší mít maturitu z více předmětů garantovanou státem a využitelnou pro vysoké školy, nebo zda je lepší, aby všechno obstarávaly soukromé firmy a nechávaly si za zkoušky – a samozřejmě za různé přípravné testy k nim – platit od studentů, již nechávám zcela na Vás.

Myslím si že nejsem jediná komu se tato dovolená nelíbyla. Děkuji za pochopení naschledanou.

Mgr. Helena Průžová

Autorka si výslovně nepřeje, aby byl tento text zveřejněn na webu EDUin.

Pozn.:

Články, na které odkazuji v úvodu, jsou myslím všeobecně známé a dohledatelné na serverech
www.idnes.cz (http://zpravy.idnes.cz/spatne-hodnoceni-slohovych-praci-u-statnich-maturit-pcp-/domaci.aspx?c=A120607_211338_domaci_brd)
a www.novinky.cz (http://www.novinky.cz/domaci/271184-maturitni-vysvedceni-se-budouprepisovat-ve-velkem.html). Sebevraždu Vietnamce s tvrzeními D. Hochmannové dala do souvislosti
Lída Rakušanová v textu Maturitní fiasko má pokračování:
http://www.parlamentnilisty.cz/zpravy/Lida-Rakusanova-Maturitni-fiasko-na-pokracovani-235282.