Vlasta Bohdalová: Zářijová inventura školství

Sto dnů hájení ministrovi školství prof. Fialovi skončilo a za pár dnů začne nový školní rok. Je tedy vhodná chvíle podívat se, jak si tento mezinárodně uznávaný politolog vedl v čele resortu, který zdědil po Josefu Dobešovi neblahé paměti ve značně žalostném stavu. A nutno říci, že výsledky příliš pozitivní nejsou – jako by Dobeš odešel, ale jeho duch resortu škodil dál.


Jako hlavní negativum vnímám drastické škrty v rozpočtu školství, naplánované na příští tři roky. Asi nejviditelnějším projevem tohoto tupého škrtání, jímž stát krok za krokem odmítá odpovědnost za vzdělávání budoucích generací, je zrušení tzv. „pastelkovného“. Školy nicméně ani nemají peníze na pomůcky, další vzdělávání učitelů, na školní plavání, či exkurze… takže se již před několika týdny začala vnucovat otázka, jak mají vlastně fungovat. Odpověď už známe – vůbec. Takže vesele optimalizujeme a slučujeme, díky čemuž budeme mít již od září ve třídě pohromadě až 34 žáků. Jedná se o takový „hezký“ návrat do poválečných let a časů normalizace.

Lze ocenit, že ministerstvo pod novým vedením alespoň nedělá nesmyslné experimenty. Co je to však platné, když štafetu v „pokusech na dětech“ převzali jiní. Krásným příkladem jsou nedávno avizované „Drábkovy dětské skupiny“, které mají řešit nedostatek míst v MŠ. Přitom jde o nošení dříví do lesa, neboť rapidně se snižující porodnost vyřeší do dvou let tento problém sama. Neznamená to ovšem, že o nic nejde. Právě naopak.

Jestli může na něco být náš školský systém hrdý, tak je to více než stoletá tradice předškolní výchovy a vzdělávání, která vychází z Komenského „Informatoria školy mateřské“, historicky prvního metodického návodu na světě, jak přistupovat k dětem před nástupem do školy. Tím se ovšem ministr Drábek netrápil, a tak dětské skupiny mohou zřizovat firmy a státní úřady, přičemž nemají tak tvrdé hygienické podmínky! Díky tomu se nemusí řídit pravidly pro stravování dětí, na sociálních zařízeních nemusí být malá umyvadla či vodovodní baterie, které zabraňují opaření. Ale to stále není to hlavní.

Nejvíce mne trápí otázka, jaká je nutná kvalifikace pro toho, kdo takovou skupinu povede- ale pro koho vlastně? Učitele? Vychovatele? Na to dosud žádné ministerstvo neodpovědělo. Třeba to bude to muset být člověk splňující vzdělání pro pedagoga MŠ. Anebo bude stačit kurz 46 hodin jako u pěstounů?

Ministru Fialovi nelze upřít ani pozitivní snahy. Především se snaží vrátit do resortu kolegiální atmosféru a dialog – to je po Dobešově éře, kdy komunikace s ministerstvem připomínala diskusi s Nejvyšším Sovětem podle staré anekdoty (Telefon do Nejvyššího Sovětu má jen sluchátko, mikrofon není potřeba), bezesporu úleva.

Stejně tak nelze než ocenit, že ministerstvo opouštějí postavy, spjaté s Dobešovou érou. Jako první se již v červnu poděkoval ředitel Cermatu Pavel Zelený, spojený s nepodařenými státními maturitami, nedávno byl ohlášen odchod mimořádně erudovaného akademika Ivana Wilhelma, který byl pro mne osobně velkým zklamáním. A nejen pro mne – byla to jeho reforma, upravující vysoké školství přesně podle požadavků byznysu, která vyhnala studenty i profesory do ulic.

Ministr Fiala je nyní na rozcestí. Buď představí odborné veřejnosti svůj návrh, jak uvést resort alespoň do stavu před Dobešem, nebo by měl sebekriticky uznat, že přecenil své síly, a vrátit se zpět k akademické práci. Odborná veřejnost si jej váží jako vědecké kapacity, vynikajícího pedagoga a dobrého manažera - a proto myslím nemá zapotřebí dělat zástěnu „reformám“, která nás vrhnou o staletí zpět před Marii Terezii.

PS: Už slyším nespokojené hlasy čtenářů, kteří budou říkat, že jenom kritizuji a nepřicházím s žádnými návrhy. Zavazuji se proto, že moje příští blogy budou o návrhu cesty, jak si jej představuje sociální demokracie. Předem však upozorňuji, že nebudu popisovat, jak uděláme nemožné na počkání a zázraky do tří dnů. Na to je naše školství již v příliš kritické situaci.

Zdroj: ČSSD.cz