Střídavá péče o dítě po rozvodu vypadá jako ideální kompromis, jenomže dítě pak pendluje mezi dvěma domovy - a kde je tedy vlastně doma?
Čí jsou děti? Rodičů, státu… ? Možná se ta otázka zdá být absurdní, ale v praxi se často dostáváme do situace, kde je nutné toto dilema řešit.
Třeba taková střídavá péče. Zvláště otcové se zasazují za její téměř plošné zavedení. Chápu je. Většina dětí je po rozpadu vztahu jejich rodičů stále svěřována takřka automaticky do péče matky. Argumenty jsou nasnadě: biologické pouto u maličkých dětí, tradice – matka vždy vychovávala děti, muž dělal kariéru a živil rodinu, matka si spíš může dovolit zůstat doma nebo pracovat na poloviční úvazek. Takže tatínek ať vydělává a platí alimenty, a maminka ať dítě vychovává.
Když spolu rodiče alespoň trochu vycházejí, maminka bez problémů tatínkovi děti půjčuje dle dohody na víkendy a část prázdnin. Ale dokázal někdo naprosto přesvědčivě, že je mateřská péče vždy lepší než otcovská? Nevím o tom. Jako skoro vše, rodičovské schopnosti jsou ryze individuální, i když my ženy máme jistou výhodu ve smyslu hormonálního nastavení v těhotenství a po porodu. Takže rozhodně jsem proti automatickému preferování matek při svěřování dětí do péče rodičů po rozvodu.
Střídavá péče se zdá být ideálním kompromisním řešením. Dítě je vychováváno oběma rodiči, jen ne současně, ale na střídačku. Podobně funguje i mnoho úplných rodin, kde jsou rodiče nadmíru zaměstnáni a doma se obvykle scházejí jen na noc, kdy už děti spí, případně na víkend, a to také ne vždy. Takže proč ne i po rozvodu?
Zásadní rozdíl je v tom, kdo se u koho střídá. Dítě má mimo jiné i právo na domov: to patří mezi velice důležité faktory, které poskytují dítěti pocit jistoty, bezpečí a stability. Po rozvodu přijde o jistotu v podobě úplné rodiny, navíc pendluje mezi dvěma domovy. Oba rodiče se snaží, u každého má dítě krásně zařízený pokoj. Ale kde je vlastně doma? V každém bydlišti má jiné kamarády, za ty dva týdny, kdy je jinde, se může udát mnohé. Vzpomeňme si, jaké to je, když jsme jako děti byli dva týdny nemocní. Sice je dnes všechno jednodušší díky sociálním sítím, to ale nepovažuji za důležitý argument: sociální sítě nemůžou nahradit každodenní kontakt v reálném světě.
Celý článek najdete na webu Deník Referendum
Nejčtenější články
Česká škola - portál pro ZŠ a SŠ
Česká škola poskytuje svým čtenářům diskusní prostor k vyjádření názorů na školskou problematiku. Tyto příspěvky se nemusí shodovat se stanoviskem redakce České školy a jsou uveřejňovány jako podnět k dalším diskusím.
Obsah článků nemusí vyjadřovat stanovisko redakce nebo vydavatele Albatros Media, a.s.
Tento server dodržuje právní předpisy
ISSN 1213-6018
Tyto webové stránky používají k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Informace o tom, jak tyto webové stránky používáte, jsou sdíleny se společností Google. Používáním těchto webových stránek souhlasíte s použitím souborů cookie.
Tento server dodržuje právní předpisy
o ochraně osobních údajů.
ISSN 1213-6018
Obsah podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Česká republika, pokud není uvedeno jinak nebo nejde-li o tiskové zprávy.
Tyto webové stránky používají k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Informace o tom, jak tyto webové stránky používáte, jsou sdíleny se společností Google. Používáním těchto webových stránek souhlasíte s použitím souborů cookie.
3 komentářů:
Domnívám se, že žádný rodič, který myslí především na své dítě a ne na sebe, ho nenechá chodit do dvou různých škol. To šlo snad pouze v době jednotných osnov a učebnic a ne v době ŠVP.
Znám ze své školní praxe několik dětí, které žijí ve střídavé péči, zvlášť na jednom se to podle mého dost podepsalo a souhlasí s tím i nová partnerka otce. Oba rodiče se k němu chovají jinak než k dětem s kterými žijí trvale. Oba mají podvědomí strach, aby se kluk nerozhodl zůstat u druhého rodiče natrvalo a on toho zneužívá. Jiná věc je, že než se trochu přizpůsobí rytmu jedné rodiny, už se zase stěhuje.
Docela dobře to podle mě vyřešili moji známí. Velice brzy poznali, že syn neví čí je a kde je doma. Tak se dohodli, že bude 3 týdny u matky a potom týden u otce. Tím neztratil kontakt s otcem a nevlastními sourozenci, ale ví, kde je doma.
Žádný rodič, který myslí především na své dítě a ne na sebe, nedělá pokusy s rozvody. Samozřejmě, existují výjimky, ale normální dítě má právo na oba rodiče současně a to by si rodiče měli uvědomit!
16. srpna 2012 22:32
Ideální stav bohužel nikdy nenastane. Skutečnost je však taková, že se rozvádí každé druhé manželství. Původní stav byl možná pro děti přijatelnější. Střídavá péče mně připadá nefér vůči dětem. Ignorant
Okomentovat