Výzkum potvrdil nepřímou diskriminaci romských žáků

Ačkoli se podíl romské populace v České republice pohybuje v rozmezí 1,4 – 2,8 % obyvatel, romské děti tvoří 32 % žáků základních škol praktických. Vyplývá to z výzkumu, který veřejný ochránce provedl v 67 náhodně vybraných základních školách praktických v rámci všech regionů České republiky.


Sami učitelé těchto škol přitom odhadují, že Romové tvoří 35 % jejich žáků. Srovnáme-li tato fakta, je poměrně zřetelně vidět, že romské děti jsou do bývalých zvláštních škol zařazovány v míře, která výrazně převyšuje jejich zastoupení v populaci. Podle antidiskriminačního zákona tak dochází k nepřímé diskriminaci v přístupu ke vzdělání z důvodu etnické příslušnosti, které se dopouštějí orgány zapojené do rozhodování o zařazení žáků do speciálního vzdělávání. (Pozn. nepřímá diskriminace = rozdílné zacházení způsobené nepříznivým dopadem politiky nebo opatření, které jsou sice vyjádřeny neutrálně, ale na určitou skupinu osob mají diskriminační účinek.)

Výsledky výzkumu a budoucí dopady segregace


Česká republika je opakovaně kritizována za diskriminaci v přístupu ke vzdělání. Evropský soud pro lidská práva ve svém rozsudku D. H. proti České republice z listopadu 2007 konstatoval, že český školský systém nezajišťuje rovný přístup ke vzdělání, protože romské děti jsou v nezanedbatelné míře umisťovány mimo hlavní vzdělávací proud, takže dochází k jejich diskriminaci. Rovný přístup ke vzdělání a jeho poskytování všem žákům bez ohledu na jejich národnost nebo etnicitu přitom předpokládá jak školský, tak antidiskriminační zákon. Veřejný ochránce práv, jako jediná státní instituce v České republice, která je ze zákona oprávněna provádět výzkumy v oblasti rovného zacházení, se proto rozhodl provést výzkum etnického složení žáků bývalých zvláštních škol. Jeho cílem bylo získat relevantní odhad, který by mohl sloužit jako podklad pro posouzení možné diskriminace v přístupu ke vzdělávání.

Zjištění ochránce korespondují s výsledky dřívějších výzkumů MŠMT a ČŠI z let 2009 a 2010, z čehož se dá dovodit, že se situace v České republice nezlepšuje. Výsledek je o to závažnější, že zatímco Evropský soud pro lidská práva ve svém rozsudku z roku 2007 proti České republice bral v úvahu pouze zastoupení romských žáků v ostravských školách, zatímco výzkum veřejného ochránce práv celou Českou republiku (tedy včetně regionů, kde Romové tradičně nežijí).

Z hlediska budoucího vývoje české společnosti jsou zjištění ochránce znepokojivá, protože ukazují, že k integraci nejpočetnější menšiny v České republice nedochází. Přístup ke vzdělání je přitom nezbytným předpokladem k uplatnění na trhu práce. Pokračující segregace vytváří podmínky pro ještě hlubší sociální a ekonomickou chudobu dalších generací Romů. Česká republika tak do budoucna může počítat s problémy vysoké a dlouhodobé nezaměstnanosti romské populace, s problémem vyloučených lokalit, rizikem sociálně patologických jevů a rostoucím napětím mezi Romy a majoritní společností. Český vzdělávací systém je povinen zajistit co možná největšímu počtu dětí vzdělání v hlavním vzdělávacím proudu. Speciální školy, v nichž jsou na žáky s ohledem na jejich zdravotní postižení kladeny nižší nároky, by měly být jen výjimečnou volbou.

Průběh výzkumu


Výzkum etnického složení žáků se uskutečnil v 67 základních školách praktických poskytujících vzdělání celkem 3954 žákům. Školy byly losovány ze seznamu, který Česká školní inspekce použila při své kontrolní činnosti v roce 2010. Proporcionálně podle počtu obyvatel byly zastoupeny školy ve všech krajích ČR. K získání údajů o etnickém složení žáků ochránce použil dvě metody. V první šlo o identifikaci na základě nepřímých kritérií, kterou prováděli třídní učitelé. Vycházeli přitom ze svých znalostí žáků, jejich rodin, sociálního kontextu apod. Učitelé formou dotazníku u každé třídy uvedli číslo představující počet žáků, které identifikují k určité etnické skupině (nejen romské).

Druhá metoda byla založena na pozorování a prováděli ji vždy dva zaměstnanci Kanceláře veřejného ochránce práv přímo ve třídách. Jejich úlohou bylo pohlédnout na žáky očima majoritní společnosti, která identifikuje Romy na první pohled, aniž by o nich cokoli bližšího věděla.

Výsledkem výzkumu jsou dva různé odhady podílu romských žáků, získané dvěma odlišnými metodami. Přestože obě výsledná čísla nelze přímo srovnávat, jejich podobnost dokládá značnou míru přesnosti obou metod.

Průběh výzkumu odhalil rozdílnost pohledů na otázku rovnosti v přístupu ke vzdělání. Přestože je Česká republika za nadměrné zařazování Romů do tříd určených pro žáky s lehkým mentálním postižením dlouhodobě kritizována, část odborníků z bývalých zvláštních škol takovou praxi popírá. Za zvlášť závažnou však ochránce považuje reakci rodičů některých romských žáků, kteří výzkum odmítli a dovolávali se práva rozhodovat o tom, jakou školu budou jejich děti navštěvovat, a práva vzdělávat své děti v základní škole praktické. Podle ochránce tento postoj dokládá hluboké zakořenění segregace v myšlení romské populace. V této souvislosti pak připomíná, že právo na vzdělání je právem dítěte, nikoli rodiče. Je to stát, který musí dětem zajistit rovné šance a umožnit jim dosáhnout nejlepšího možného vzdělání.

Integrace má mít vždy přednost


Výzkumem etnického složení žáků základních škol praktických s vyhodnocením možné diskriminace naplnil ochránce svou zákonnou povinnost prosazovat rovné zacházení. Je na odpovědných orgánech státu, zejména Ministerstvu školství, mládeže a tělovýchovy, aby přijaly taková opatření, která by diskriminaci odstranila. Ochránce sám na základě výsledků výzkumu formuloval 3 právní doporučení – jedno adresované vládě a dvě ministerstvu školství. Další okruhy otázek (např. proces zařazování žáka do speciální školy, činnost školských poradenských zařízení, financování asistenta pedagoga aj.) by měly být předmětem odborné diskuze iniciované ministerstvem školství.

Vládě ochránce doporučuje, aby předložila Poslanecké sněmovně návrh změny zákona, která by jednoznačně zakotvila přednost integrace všech žáků se speciálními vzdělávacími potřebami (včetně žáků se zdravotním postižením) v běžných základních školách. Připomíná v této souvislosti, že podle Úmluvy OSN o právech osob se zdravotním postižením má být rovnoprávné vzdělávání zajištěno i osobám s postižením, což se ve vyspělých demokraciích také děje.

Ministerstvu školství ochránce doporučuje, aby odstranilo rozpor vyhlášky o vzdělávání žáků se speciálními vzdělávacími potřebami se školským zákonem. Vyhláška totiž nad rámec zákona umožňuje zařadit do třídy zdravotně postižených žáků i děti s jiným typem postižení či znevýhodněním, tj. i děti, které v základní škole selhávají či děti sociální znevýhodněné.

Současně ministerstvu doporučuje, aby uložilo školám povinnost vykázat údaje o přesném počtu žáků vzdělávaných podle programu pro žáky s lehkým mentálním postižením a aby vytvořilo přesnou evidenci bývalých zvláštních škol. K úvaze ochránce dává i případnou změnu názvosloví škol.

Celá zpráva z výzkumu:

Výzkum k otázce etnického složení žáků bývalých zvláštních škol - právní hodnocení výsledků (363kB PDF)

Popis metody a výsledky výzkumu etnického složení žáků bývalých zvláštních škol (701kB PDF)