Přečtěte si: Výchova v době blahobytu

Škola, jak ji známe, už se do moderního světa nehodí. Je bytostně srostlá s hodnotami, jako je respekt k formálním autoritám, kázeň a plnění povinností. Ty ale z blahobytných společností každým rokem víc a víc mizí. Lidé jsou stále bezstarostnější, méně ochotní konat pod vnějším tlakem nebo přizpůsobit se celku. Má se ale škola za každou cenu pokusit následovat překotný společenský vývoj, nebo jít proti proudu?


Z článku Ondřeje Šteffla v blog.aktuálně.cz vybíráme:

Ve svých textech píšete, že se kromě respektu k formálním autoritám kamsi vytrácí také smysl pro obecný, nadindividuální zájem. Proč má ale zrovna nezájem o sledování společných cílů takový dopad na pozici školy? Copak nemůžeme dobře vzdělávat děti z rodin, které sledují jen svůj prospěch?

Dnešní škola byla koncipovaná tak, aby vzdělávala způsobem, který prospíval společnosti jako celku. Ale ve chvíli, kdy tam začnou chodit děti z rodin, které společnost nezajímá, vzniká tam zvláštní konflikt. Ten je ještě zdramatizován tím, že docházka do školy je povinná. Ve svobodné společnosti se jiným věcem, které se vám nelíbí, můžete vyhnout.

Většina rodin se dnes na prvním místě ptá, co dá škola mně, co dá mému dítěti, pokládají za své právo sledovat hlavně své osobní cíle. Od školy chtějí, aby připravila je osobně, jejich dítě do světa. A to je často něco jiného, než potřebuje společnost pro svůj obecný prospěch.

Jinou věcí ovšem je, zda současná škola dělá to, co potřebuje společnost. Já myslím, že už dávno ne, ale to je jiný rozhovor.