Přečtěte si: Škola na konci svých roků

Dnešní škola má spoustu problémů. Žáci jsou neukázněnější, někteří programově narušují vyučování. Mnozí se nechtějí učit a většinou prý neumějí, co jsme my uměli. Nejen žáci, ale už i rodiče, a někdy dokonce učitelé pokládají za zbytečné mnohé z toho, co se ve škole učí. Děti jsou nevychované, a učitelé si stále víc stěžují, že je nic, ale opravdu nic nezajímá. Rodiče přehazují výchovné problémy na školu a někteří se chovají k učitelům hrubě a neurvale. Prestiž učitelů klesá, kvalita zájemců o studium učitelství je chabá. Školství chybí vize. A tak dále. Co se vlastně stalo se základním a středním školstvím, na které jsme byli donedávna docela pyšní?


Z článku Ondřeje Šteffla v blog.aktuálně.cz vybíráme:

Dlouhodobě píšete o tom, že škola má hluboké a obtížně odstranitelné problémy, které jí brání dobře vzdělávat. Proč tak černý pohled na věc?

Kolega Arnošt Veselý z Fakulty sociálních věd UK nedávno na jedné přednášce mluvil o tom, jaké cíle vzdělávání si nedávno vytyčili v Ontariu. Jsou celkem tři a ten poslední, z mého pohledu nejzajímavější, zní „zvýšit důvěru občanů ve veřejné školství“. Je na místě položit si otázku, proč se tam něco takového dostalo. Kdyby v tomto směru neměli problém, vůbec by na takový cíl nepřipadli. Přece za normální situace by měli občané svému školství důvěřovat. A zvlášť v Ontariu, kde školy mají tradičně špičkovou úroveň. Říkám to proto, že i velmi kulturní národ se silnou tradicí anglosaského školství se potýká s klesající důvěrou občanů k vlastnímu vzdělávacímu systému. U nás je situace ještě horší. Zejména po působení ministra Dobeše bude důvěra ve školu velmi nízká. Když rodiče čtrnáct měsíců pozorovali, jak tu loď řídí takový člověk, museli si říkat, co se asi proboha děje v podpalubí.