Přečtěte si: O testovacím teroru a finské škole

EDUin publikoval obsáhlou diskusi, která vyšla v sobotní Orientaci Lidových novin. Nezabývá se jen aktuálním tématem státních maturit a požadavků premiéra na to, jakou funkci by měly po „opravě“ plnit, ale obecně plošným testováním jako jedním z rysů moderních vzdělávacích systémů. A klade si otázku: Je plošné testování moudrý trend, nebo samoúčelná buzerace?


Z diskuse v Lidových novinách/EDUin.cz vybíráme:

* LN Proč jsme si staletí vystačili bez testování, a teď je zcela nezbytné?


Anna Butašová: Zdá se, že zejména pod vlivem amerických pedagogických fakult se snažíme prosazovat testování i tam, kde by postačil pohovor nebo klasická písemka. Odvoláváme se přitom na exaktnost testování, aniž bychom si uvědomovali, že tahle disciplína vyžaduje poměrně vysokou odbornost a profesionalitu. V praxi se ovšem ve školství často setkáváme s testy, které se tváří jako špičkový produkt, ale v reálu nesplňují prakticky žádné z kritérií, jež dobré a opravdu funkční testy musí splňovat. Vezměte si jen, že různá ta specializovaná národní testovací centra vesměs amatérsky porovnávají neporovnatelné. Běžně míchají jablka s hruškami a vyvozují z toho dalekosáhlé závěry. U nás na Slovensku je snad nejoblíbenějším slovním spojením „finské školství“, aniž by si ovšem někdo připustil, že „finské školství“ nám nezajistí testy. Vím, že už mluvím dlouho, ale považuji za nutné k téhle otázce říci ještě jednu věc: Státní vzdělávací politika by měla definovat, jak hodnotit vzdělávací systém, a dodat k tomu, jaké znalosti mají mít žáci a studenti, kteří jej absolvovali. Pochybuji ale, že příslušní státní úředníci byť i jen přemýšlejí o souvislostech mezi obsahem studia a hodnocením jeho výsledků. U nás na Slovensku to lze názorně ilustrovat na prakticky permanentně probíhající vzdělávací reformě, pro niž je ovšem charakteristická absence představy, z jakého stavu vycházíme a do jakého cíle chceme dorazit. A řekla bych, že Slovensko není ve střední Evropě jedinou zemí, která tyhle problémy má.


Daniel Münich: Před deseti lety jsem napsal shodou okolností právě do Lidových novin článek, který na absenci shody o účelu státní maturity poukazoval jako na velký problém, který povede k tomu, že nakonec nebude k ničemu. A tak to také skončilo. Nová státní maturita, jako zkouška ve formě testů, byla dle mého názoru prosazena spíše z nostalgie starších dospělých po starých časech mládí než na základě racionálních úvah o jejím účelu a smyslu v současnosti.


Oldřich Botlík: Testování, především plošné, vůbec není nezbytné. Řekl bych dokonce, že naši politici a úředníci nedokážou pracovat ani s výsledky, které jim poskytují existující mezinárodní průzkumy získané opravdu profesionálním způsobem. Něco o tom vím, protože jsem sám spoluautorem soukromého projektu Kalibro, který jsme v roce 1995 spustili se dvěma cíli: podpořit inovativní školy v době, kdy potřebovaly zjistit, jaké mají výsledky změny ve výuce, do nichž se pustily. A současně ukázat učitelům, že si mohou klást jiné cíle než dosud. A že to všechno má smysl. Účast v našem projektu ale není povinná a ani případné horší výsledky nijak neohrožují školy a jejich žáky. Naopak jim dávají velmi podrobnou zpětnou vazbu.