Článek přináší výsledky průzkumu předkládaných žádostí o akreditace v systému dalšího vzdělávání pedagogických pracovníků, které se dotýkají problematiky informačních a komunikačních technologií. Součástí článku jsou i příklady vzdělávacích programů se zajímavým vzdělávacím obsahem.
Další vzdělávání pedagogických pracovníků (DVPP) vychází ze zákona 563/2004 Sb. O pedagogických pracovnících a z vyhlášky 317/2005 Sb. o DVPP, akreditační komisi a kariérním systému pedagogických pracovníků. Zjednodušeně řečeno, požádat o akreditaci vzdělávacího programu může organizace, která splní požadované kvalifikační předpoklady a jejíž vzdělávací programy projdou posuzováním akreditační komise ministerstva. Důvodem vzdělavatelů pro podání žádosti o udělení akreditace je možnost škol hradit takto akreditované vzdělávání pedagogických pracovníků z prostředků státního rozpočtu (případně z rozpočtu EU), které jsou za tímto účelem školám k dispozici.
Pro zajímavost je možné citovat z výroční zprávy České školní inspekce za školní rok 2010/2011 [4], ze které vyplývá, že průměrná částka na jednoho pedagogického pracovníka určená na DVPP byla v roce 2010 pro mateřské školy 537 Kč, pro základní školy 715 Kč a pro střední školy 472 Kč. Oproti předchozímu roku se fakticky jednalo v průměru o pokles na polovinu. Nutno dodat, že nemalá část vzdělávání je v době financování ze strukturálních fondů Evropské unie hrazena právě z těchto zdrojů. Část škol tak faktický pokles financí ze státního rozpočtu určených na DVPP zatím nepocítila.
Jakožto člen akreditační komise DVPP, který se několikrát do roka pečlivě seznamuje se stovkami předložených žádostí o akreditace, jsem se rozhodl uskutečnit malý průzkum. Zajímalo mne, jaké typy vzdělávacích programů v oblasti informačních a komunikačních technologií (ICT) žadatelé k akreditaci předkládají, a tedy i následně učitelům nabízejí. Takové zjištění může být zajímavé jak pro tvůrce vzdělávací politiky, tak pro samotné organizace, které DVPP nabízejí.
Mezi odborníky na technologie ve vzdělávání dlouhodobě převládá názor, že zatímco na základní uživatelské dovednosti a dovednosti k ovládání software je zaměřeno větší množství vzdělávacích programů, metodiku využití moderních technologií ve vzdělávání nabízí jen velmi málo vzdělávacích organizací. Zatímco první skupina kurzů byla primárním cílem Státní informační politiky ve vzdělávání (SIPVZ) v letech 2001-2006 a takovýmto vzděláváním prošlo velké množství pedagogů, kurzů vyššího typu nabízejících již konkrétní didaktické a metodické postupy, jak daný vzdělávací hardware, software či on-line službu použít s žáky pro podporu učení, je stále značný nedostatek.
V této souvislosti je opět vhodné citovat výroční zprávu ČŠI z kapitoly věnované základním školám, která uvádí, že práce s ICT byla „…soustředěna především v předmětu ICT, v ostatních předmětech pracují pedagogičtí pracovníci s ICT více v přírodovědných předmětech, ve společenskovědních předmětech a v ČJ, avšak převážně bez aktivního zapojení žáků. Přímá práce žáků s ICT ve výuce se vyskytla nejčastěji v matematice (8,2 % hodin).“ Aktivní přímá práce všech žáků s ICT (kromě informatických a ICT předmětů) byla zaznamenána v 4,5 % na ZŠ a 8,3 % hodin na SŠ. To fakticky znamená, že na počítač si ve škole „sáhne“ kromě informatiky každý žák ZŠ průměrně každou dvaadvacátou hodinu, tedy cca něco málo přes jednu vyučovací hodinu týdně.
Průzkum předkládaných nabídek DVPP v oblasti ICT
Komise DVPP MŠMT má 25 členů a schází se pětkrát do roka, ve školním roce tedy každý druhý měsíc. Z organizačního hlediska je komise rozdělena do několika subkomisí. Členům subkomise ICT jsou přidělovány žádosti, které směřují k rozvoji ICT gramotnosti pedagogů, případně žádosti, které se významněji problematiky technologií dotýkají.Akreditační komise zkoumá předloženou žádost na základě kritérií, resp. jednotlivých náležitostí žádosti. Ty jsou uvedeny na webu MŠMT v sekci věnované akreditacím. MŠMT také zveřejnilo na svých stránkách článek Důležitá upozornění - časté chyby v žádostech, který má žadatelům o akreditace vzdělávacího programu pomoci při jejich zpracování. O některých problémech spojených s akreditací studia k výkonu funkce ICT koordinátora jsem psal v článku ICT koordinátor a studium k výkonu této funkce [2]. Jiné vodítko, nežli vyplněný formulář žádosti, k dispozici komise pro posuzování bohužel nemá. Může samozřejmě čerpat z veřejně dostupných zdrojů, typicky webových stránek organizace. Nelze tedy s jistotou konstatovat, že obsah žádosti je v konečném důsledku realizován v té podobě, v jaké je formulován v žádosti.
Za účelem rozdělení žádostí dle obsahové náplně do kategorií jsem vycházel z typologie předkládané Ivanem Kalašem [1], kterou jsem pro potřeby regionálního školství upravil do těchto čtyř kategorií:
Kategorie
|
Příklady a komentáře
|
| 1. základní vzdělávací programy – základní ICT dovednosti, základní aplikace pro komunikaci, psaní, vyhledávání atd. | především základní školení funkčních dovedností ovládání software a Internetu (MS Office, OpenOffice.org, základy Internetu atp.), SIPVZ školení úrovně Z, P0 |
| 2. vzdělávací programy zaměřené na širší ICT kompetence, které obyčejně zahrnují používání různých SW nástrojů na sebevyjádřejní a komunikaci | většina toho, co nespadá do prvního bodu, např. tvorba webových stránek, bezpečnost on-line, počítačové sítě, školní informační systémy, SIPVZ školení úrovně PV (Publikování na WWW, Počítačová grafika) |
| 3. vzdělávací programy pro pokročilé, nabízejí např. širší nabídku volitelných modulů, někdy obsahující i nabídku modulů o moderní didaktice práce s ICT v daném prostředí (MŠ, ZŠ, SŠ) | víceméně výjimečné, např. využití Internetu ve výuce, pokročilejší tvorba digitálních učebních materiálů (DUM), didakticky zaměřené kurzy jako ICT v matematice, moderní didaktické teorie v praxi, studium k výkonu specializovaných činností – koordinace v oblasti ICT |
| 4. vzdělávací programy pro pokročilé inovátory – zbožné přání teoretiků ICT | zcela výjimečné, např. zapojení tabletů do výuky (kvůli aktuálnímu, dosud neznámému tématu), projektová výuka s pokročilým využitím ICT |
Použitá kategorizace vzdělávacích programů
Je nutné upozornit na skutečnost, že takto pojatá typologie jednoznačně nevyznačuje ostré hranice mezi jednotlivými kategoriemi, kategorie mají nezřetelný předěl. Jednoznačné zařazení některých vzdělávacích programů do konkrétní kategorie nebylo jednoduché, často bylo nutné opakovaně a detailně studovat vzdělávací obsah a vzdělávací cíl programu.
Celý článek na spomocnik.rvp.cz
0 komentářů:
Okomentovat