Ve svém prvním blogovém příspěvku na EDUin.cz se pedagog a ředitel sekce regionálních zastoupení a rozvoje lidských zdrojů Svazu průmyslu a dopravy Miloš Rathouský zabývá tím, co bychom měli žáky v dnešní době učit.
V poslední době čtu nejraději fejetony a články Václava Cílka. Líbí se
mi, že autor v nich dokáže spojit své hluboké odborné znalosti s pokorou
k běhu světa v této nejisté době. Neptá se, zda se něco mění, ale
nabízí návody chování v době, která se mění. Nečeká odevzdaně na „konec
světa“, protože podle něj už konec světa (tak jak ho známe) nastal
v roce 2008. Že jsme si toho dosud nevšimli, souvisí s dynamikou takové
změny. Vždyť kolik lidí v tehdejším světě se dozvědělo o svržení
římského císaře Romula Augusta germánským vojevůdcem Odoakerem roku 476
n.l.? Přesto právě tímto okamžikem skončil starověk a započal středověk.
Nerozhodli o tom však Romulovi současníci, ale budoucí historici…
Když
se boří mohutná stavba, rozpadá se na nejmenší stavební prvky – kameny a
cihly. Stejně tak je možné v analogii uvažovat o rozpadu globalizované
společnosti na nejmenší soudržné prvky – rodiny a komunity. Takováto
společenství by se však nepodobala středověkým vesnicím, spíše by mohlo
jít o zemědělsko-řemeslné komunity s „hi-tech“ technologiemi a velkou
mírou soběstačnosti. Přemýšlím o úvahách pana Cílka v souvislosti
s debatami o tom, jaké cíle by mělo mít vzdělávání našich dětí. Jak bude
vypadat svět, v němž budou žít za 30, 40 let? Co bychom je měli naučit,
když svět budoucnosti (a na tom se shodneme, předpokládám, všichni) se
bude výrazně lišit od světa, jaký známe dnes.
Vychází mi z toho
následující 4K:
- Zásadní důležitost bude mít schopnost komunikace, ovšem v mnohem širším významu. Nepůjde jen o předávání informací, ale zvláště o pochopení názorů, postojů a cílů druhých. O vyjednávání a dosahování kompromisů. O akceptování odlišností jiných společenství a kultur.
- K tomu se úzce pojí dovednost kooperace. Bude třeba složité úkoly rozdělit a řídit jejich plnění. Bylo by ztrátou energie opakovat něco, co dělá někdo jiný. Každý by měl vědět, v čem je dobrý a v čem může pomoci druhým.
- V rychle se měnícím světě bude třeba také rychle reagovat na změny. Měli bychom proto podporovat v dětech kreativitu, tvořivost, schopnost nacházet nová a netradiční řešení problémů.
- Poslední schopnost je spíše souhrnem, komplexem vlastností, popisujících náš vztah k druhým. Jde zejména o empatii, solidaritu, vzájemný respekt a úctu, nezištnou pomoc a starost o slabší a postižené.
I kdyby konec světa nakonec nenastal, myslím, že by bylo dobré podívat se prizmatem těchto 4K na naše současné vzdělávací programy. Opravdu připravujeme naše děti v tom, co budou v reálném životě potřebovat? Nejsou nakonec ony samy chytřejší, když se podvědomě brání přelévání encyklopedií do jejich hlav? A ještě na jednu věc nesmím zapomenout – stále platí, že si s sebou do začátku svého samostatného života musí odnést také první kvalifikaci.
Ale o tom zase někdy příště.
Zdroj: EDUin.cz
1 komentářů:
Tyto ušlechtilé vize, vyslovované mnohými odborníky mne vždycky rozjitří a jen obtížně skrývám slzy dojetí. Zvláště pak v době, kdy vychází najevo, že činovníci se dělí na ty, co kradou, a na ty, na které se to ještě neprovalilo. V době kdy není ve společnosti mnoho autorit, o které by se člověk mohl opřít, v době kdy funkčně rozpadajícími se školami se plouží nezanedbatelně znechucení podagozi, kteří už mnohdy nejsou schopni vlastního úsudku a odevzdaně přijímají kdejakou pitomost v pomýlené naději, že teď už by to mohlo být konečně ono, v době, kdy jediným smyslem školy je její existence sama.
Myslím, že by si pan Rathouský měl doplnit ještě jedno K, na které se už dávno zapomnělo, a svůj seznam jím začínat. Tím Ká jest
KÁZEŃ
Okomentovat