Martin Rychlík: Příliš strašidelná maturita...

Napětí kolem slohových prací a státní maturity sílí. Vyřadili bychom pro nedodržení formy a stylu i velké literární talenty doby minulé?



„Myslím si, že strach, ať už jakýkoli, je v podstatě nevyzpytatelná emoce. Přichází často v momentech, kdy ho nejméně potřebujeme. Dřímá tam v hloubi naší duše a čeká, až ho nějaký nepatrný záchvěv nejistoty rozežene po celém těle. Číhá na takový moment, aby mohl způsobit drkotání zubů či stojící chloupky na předloktí.“ Nejde o literární dílko, ale o část maturitní slohovky, již zveřejnila společnost EDUin a která je takřka na propadnutí. Dostala třináct bodů z 30 možných; pod tucet by už byla hodnocena nedostatečně...

Nezdá se, že by citované věty psal čtyřkař, ale je to tak! Nedržel se formy. Stejně dopadly stovky maturantů, kteří se odchýlili od žánru, stylu či obsahu, což je klíčovou součástí trojstupňového hodnocení. V každé části lze získat deset bodů; kdo ale za tu první nezíská ani bod, automaticky vyhoří. Dalšími kritérii jsou jazykové prostředky (slovní zásoba, pravopis a tvarosloví) a kompoziční výstavba textu (zápletka, soudržnost). Jak by asi v novém, racionalizovaném hodnocení dopadly literární talenty, jež se vymykají kategoriím?


Citovaný gymnazista obdržel postupně dva, sedm a čtyři body. Nejvíce ztratil v oné fatální části, již studenti i učitelé kritizují – v subjektivně posuzovaném odchýlení se od žánru. Tomáš Feřtek z EDUin říká: „Není jasné, co hodnotiteli vadilo. O úvahu zcela jistě jde, tématem jsou nejrůznější podoby strachu.“ Kdo by ze študáků chtěl vidět, kde a jak přesně chyboval, má nejspíše smůlu (jak říkají kritici), anebo to může složitě zjišťovat.

Proč jedničkáři propadají z češtiny?

Ještě než po informativním ÚVODU začneme se samotnou statí, bylo by vhodné ujasnit si žánr, aby její autor nebyl diskvalifikován. Na místě by byl KOMENTÁŘ (čili druh článku, jenž vznikl z komentované zprávy k událostem a vychází ze známých faktů či jevů, dává je do souvislostí a připojuje též subjektivní pohled). Možný by byl i ESEJ (neboli pojednání na rozhraní publicistiky a literatury, které zobecňuje, zachovává poznatky a přitom uchovává osobitost projevu). Buď jak buď, je to spíše jedno; především má jít o čtení zajímavé.

Ale nyní už k části článku nazývající se STATÍ, jak nás to učili. Klíčová otázka, zda máme 800 vyškoleným expertům tleskat, jak precizně drží pravidla a bez slitování (anonymně) přiklepávají osudové nuly, anebo máme plakat nad tím, že často absurdní výtky k drobnému ústřelu ve formě dokáží zničit češtinsky pěkné a kreativní výpovědi, jitří emoce. A jitří je opravdu hodně.

„Nemohu si pomoci, ale úsilí naroubovat na jedinečný výtvor studenta, jehož léta známe, šestici subjektivních podkategorií, je nešťastné řešení. Písemné práce by se neměly takto hodnotit, měly zůstat ve školách. Podtrhané, proškrtané, ale férově zdůvodněné. Takhle je to blamáž,“ řekl ČESKÉ POZICI jeden ředitel čtyřletého gymnázia. Není sám. Za své premianty, kteří i se skvělým pravopisem vyhořeli, orodují též další školní „šerifové“.

Gymnazisté, kteří připálili palačinky

„Ozvalo se mi několik gymnázií z Moravy. Všechna se rozčilovala nad tím, jak špatně hodnotitelé oznámkovali slohové práce,“ řekl pondělní Mladé frontě Dnes poslanec Walter Bartoš (ODS). Školám vadí, že i vynikající studenti, kteří se rozepsali na nějaké téma a obohatili je třeba i zkušenostmi z reálného života, rupli na základě příliš formálního rozhodování a škatulkování ze strany evaluátorů. Do osmi dnů se mohou odvolat.

Podle úterních Lidových novin se odvolávají celé školy. Petr Holeček, ředitel brněnského Gymnázia Hády, přiznal, že neuspěl žádný ze studentů, který si vybral popis pracovního postupu při výrobě palačinky určeného dle zadání „do časopisu o vaření Velký gurmán s cílem zaujmout čtenáře“. Podle něho ale práce posuzovali i s odborníky na češtinu a nenašli důvod odmítnutí. „Odvolávají se sami studenti, ale stěžovat si bude i škola,“ řekl LN.

Celý článek na webu ČESKÁ POZICE