Josef Soukal: Pro „poste restante“ a další

Protože se diskuse mnohdy vrací k tomu, co již bylo řečeno (a vyvráceno), znovu upozorňuji na problém, který pro letošní opravy maturitních písemných prací z češtiny považuji za klíčový.

Cituji „poste restante“: „Pan Martíšek nastínil jeden problém, který i já považuji za zásadní. Jak je možné, že byli špatně hodnoceni žáci, které obecně považujeme za vynikající?“

Dovolím si nejprve překopírovat řádky, jež jsem napsal v jiné diskusi:

„Celkově celou diskusi charakterizuje nedostatek sebereflexe – co si takhle místo nepodloženého nadávání na hodnotitele a Cermat připustit, že jsem se např. skutečně nedržel zadání či že vlastně nevím, jak správně vypadá daný slohový útvar? A položit si otázku, proč to nevím, pokud jsem např. jedničkář: Co když mne to můj vyučující, který dnes tak lamentuje nad „podrazem“ Cermatu, jaksi zapomněl naučit? A jak to, že mne to zapomněl naučit, když už vloni se podle daných kritérií mělo hodnotit? (Ono se zjevně často nehodnotilo, protože co bychom se nějakými kritérii zabývali, my víme všechno líp.)


Učím septimu a sextu a v obou třídách (v septimě už od loňska opakovaně) zkouším hodnotit slohové práce podle maturitního vzoru. V semináři si studenti vyzkoušeli i obodovat svého spolužáka a sami sebe podle platných kritérií hodnocení. Moje zkušenost? V první fázi studenti práce většinou nadhodnocují, někdy výrazně, a také navzdory upozorněním z mé strany podceňují nutnost dodržet téma a útvar. Jakkoli je v tomhle ohledu při hodnocení doposud „šetřím“ (tj. nedávám za práce nevyhovující v kritériu 1A a 1B nedostatečné), teprve pohled na „nulu“ v kolonce hodnocení je pro ně dostatečnou a většinou rychle akceptovanou zkušeností; bohužel mnohem výmluvnější než moje vysvětlování, že umět se vyjádřit k věci a adekvátní formou je podstatné pro jejich budoucí profesní život a vyjadřovací kulturu, nikoli pro Cermat. Jak pracovali vyučující letošních maturantů?


Byl jsem požádán o posouzení některých maturitních prací (studenty z jiných škol), a ač neatestován, shodl jsem s hodnotiteli v rozmezí dvou bodů. Kverulanty bych rád upozornil, že např. existuje škola, která byť bere doslova každého, kdo o studium projeví zájem, a kde se průměr na vysvědčení pohybuje kolem trojky, vykazuje v maturitní písemce značnou úspěšnost (a neeviduje ani jednu nedostatečnou). Na jiné škole zase přemýšlí, jak je možné, že dvě srovnatelné třídy mají velmi rozdílné výsledky; zkuste hádat, zda dopadla lépe ta z nich, kde češtinu vyučuje urputný odpůrce SM.“

K těmto řádkům mohu dnes připojit, že jsem v septimě při poslední letošní slohovce - psané na „jarní“ maturitní témata - pouze v jednom případě snižoval body za částečný posun v útvaru, téma plně dodrželi všichni.

Měl jsem možnost se seznámit s řadou dalších maturitních prací, hovořit s maturanty z různých škol, podrobně pročítám diskuse pod články s maturitní tematikou, takže se snad mohu odvážit odhadu vztahujícího se k úvodní otázce „poste restante“:

5 - 10 procent prací (všech maturantů, tedy i těch, kteří v průběhu studia dosahovali při psaní slohovek lepších výsledků než u maturity) bylo chybně opraveno hodnotiteli Cermatu (potvrdí-li se tento odhad, považuji tuto skutečnost za největší letošní slabinu centrálního hodnocení - domníval jsem se, že chybovost bude nejméně desetkrát menší).

1 - 2 procenta prací, s jejichž hodnocením nebyli jinak výborní či nadprůměrní studenti spokojeni, jde na vrub samotných autorů (vybrali si „slabší den“, ignorovali upozornění svých učitelů aj.). Vezmeme-li v potaz všechny studenty, je reálné uvažovat o 20 - 40 procentech.

„ZBYTEK“ - čísla nechť si každý doplní sám - je VÝSLEDKEM PRÁCE UČITELŮ V MATURITNÍM ROČNÍKU. Připomínám, že KRITÉRIA - s drobnými, nikoli zásadními změnami - PLATILA UŽ VLONI (a byla známa už dříve).

Případnou námitku, že řada učitelů se státní maturitou nesouhlasí, je těžké přijmout - je snad můj osobní (subjektivní) názor důležitější než zájem mých studentů a moje zodpovědnost?
A pokud někdo nesouhlasí, měl by umět dokázat, že stávající kritéria nefungují - moji studenti si v praxi ověřili opak. Stejně tak jsem nikde nenarazil na alternativní systém. Tedy pokud za něj nepovažujeme např. „cit a pokoru“; tím se dá odůvodnit úplně všechno, třeba dvojka místo zasloužené čtyřky; a kde bere učitel přesvědčení, že dokáže být vždy stejně „citlivý a pokorný“?
Vloni se v neveřejných rozhovorech učitelé i ředitelé škol netajili tím, že hodnocení maturitních písemek je z valné části „cinknuté“. Hlavně na to letošní studenti - při snaze zavést do hodnocení objektivitu a spravedlnost - tvrdě doplatili.