Jiří Kostečka: Centrální hodnocení maturitních prací - shrnutí

V tomto příspěvku o centrálním hodnocení maturitních slohů shrnu fakta, jež považuji s ohledem na probíhající diskuse České škole za nejpodstatnější. Jak jsem avizoval, budu se věnovat i problematickým aspektům projektu CeHOPP – přesněji problematickým z pohledu vedoucího týmu hodnotitelů.

1. Objektivita centrálního hodnocení


Souhlasím s tím, že naprostá objektivita při hodnocení slohových prací možná není. Pokud ovšem z tohoto poznání nechceme vyvodit závěr, že tedy slohy nemáme KLASIFIKAČNĚ hodnotit vůbec, není snad nic špatného na tom, snažit se o co největší aproximaci kritérií a hodnoticích postupů.

Trvám na tom, že centrální hodnocení  je nesrovnatelně objektivnější než hodnocení na školách. Nezávislý hodnotitel je plně oproštěn od emocionálního vztahu k pisateli: nezná ho a nemá žádný důvod přidělovat mu body subjektivně. Pár dní po maturitě (někdy i před ní) se konají přijímací zkoušky na vysoké školy; ani tam uchazeče nikdo nezná a žádnou lítost s nimi mít nebude.
Je rovněž podstatně objektivnější a spravedlivější, jsou-li všichni maturanti hodnoceni podle jednotných kritérií  a jednotné metodiky, než když se hodnocení a klasifikace liší škola od školy a učitel od učitele.

2. Kvalita centrálního hodnocení


Neznám ještě oficiální čísla výsledků  odvolání, která do jisté míry CELKOVOU kvalitu hodnocení  ukáží. Samozřejmě však – i vzhledem k tomu, že šlo o první rok celé akce – mohlo docházet k nepřesnostem či omylům. Hodně mně vadí nízká kvalita některých slovních komentářů u prací pod 12 bodů. Soudím též, že by slovní komentáře měly být přičiněny ke každé práci, to ale letos z časových a kapacitních důvodů opravdu možné nebylo.

Skutečně závažný problém při centrálním hodnocení vzniká v okamžiku, kdy některý hodnotitel přes všechnu certifikační přípravu dělá chyby, ať už proto, že metodiku nenaplní, nebo proto, že se celkově naladí příliš přísně či naopak příliš benevolentně. Takový případ se dá korigovat kontrolní prací vedoucího týmu: ten musí otevírat a prověřovat zejména VŠECHNY slohy své skupiny s hodnocením nula (nedodržený rozsah, únik od tématu, únik od útvaru) a většinu prací s cut-off skóre a pod ním; namátkou pak několik dalších ve všech bodových pásmech u každého svého člena týmu. Pokud zjistí, že se konkrétní hodnotitel od kritérií odchyluje, nařídí mu přehodnocení a „rekalibraci“. Podobně postupuje vedoucí hodnocení předmětu v rámci celého projektu.

Navrhuji v této souvislosti POSUNOUT TERMÍN psaní maturitní slohové práce už na cca 20. dubna, tedy na dobu, kdy se běžně psával starý čtyřhodinový sloh; tím by se na opravu maturitních prací získalo dalších 14 dní. To by jistě přispělo ke kvalitě hodnocení.

Poznamenám ještě, že zatímco kvalita hodnocení  centrálních hodnotitelů je doslova pod drobnohledem veřejnosti (právem), kvalita hodnocení učitelů na školách se nikdy v minulosti naprosto nezkoumala (právem?).

3. Hodnoticí tabulka


Podle stávající tabulky lze opravovat korektně, přesto by však zasloužila ještě nějaké zákroky. V prvé řadě si nemyslím, že by dva deskriptory (2 body a 4 body) měly zůstat prázdné – tu jde o reziduum loňského maturitního roku, kdy se hodnotitel rozhodoval jen mezi body 0–1–3–5. Rovněž je potřeba pozměnit některé formulace tak, aby kritéria hodnocení byla vyjádřena v každém deskriptoru analogicky. Dále soudím, že u kritéria 2A (pravopis a tvarosloví) lze stanovit exaktnější požadavky, než tabulka ve stávající podobě poskytuje.

4. Délka slohové práce


Limity 200 slov (základní úroveň) a 250 slov (vyšší úroveň), nota bene s tolerancí minus 50 slov, jsou příliš nízké. Je sice pravda, že některé útvary, např. dopis či fejeton, bývají z podstaty věci kratší, ale i téma dopisu se dá zadat tak, aby bylo jasné, že maturant se musí rozepsat (nezadávala by se tedy stížnost dopravnímu podniku, ale např. průvodní dopis k petici či motivační dopis, v němž by fiktivní zadavatel požadoval podrobnější informace o pisateli, o jeho kvalifikaci atd.).
Souhlasím tedy s diskutujícími, kteří vyjádřili tento názor; sám ho v odborném tisku prosazuji již dva roky.

5. Informovanost o projektu, zvl. o kritériích hodnocení


Zde tkvěla zcela nepochybně největší slabina projektu CeHOPP. Není sice pravda, že učitelé a maturanti nebyli informováni (na webu novamaturita.cz visely všechny základní údaje včetně hodnoticí tabulky dostatečně dlouho před termínem maturitního slohu), i tak však byla tehdejším vedením Cermatu silně podceněna předběžná i průběžná informační kampaň. Překvapení a rozčarování maturantů a jejich rodičů z výsledků tedy chápu, třebaže opakuji, že kdo chtěl, informace si najít mohl.

Závěry


Situaci kolem centrálního hodnocení maturitních prací lze shrnout takto:

1. Hodnocení slohů mimo školy vadí  řadě kritiků hlavně z toho důvodu, že obnažuje nedostatky v akademických předpokladech a studijní morálce mnoha středoškoláků (zejména z učilišť a některých SOŠ) a vystavuje školy s větším množstvím neúspěšných maturantů existenčním problémům (konkrétně v souvislosti se systémem finančních dotací na žáka).
2. Hodnocení slohů mimo školy, resp. vůbec existence maturitních slohových prací, dále vadí některým lidem spjatým s byznysem kolem testování, protože oboje vyvolává potřebu mít státem (z)řízené centrum, které pak ovšem zároveň obsazuje i tvorbu a evaluaci maturitních didaktických testů. Osobně bych se nijak nebránil ani zde inspiraci z ciziny, kde v nejednom případě funguje systém „stát zadává – soukromá firma vytvoří – stát zkontroluje a zaplatí“. Nesmělo by však dojít k tomu, co jsem nazval privatizací maturity, tj. aby soukromé subjekty rozhodovaly i o celkové koncepci maturity, o formě didaktických testů v jednotlivých předmětech či o způsobu, neřkuli kritériích hodnocení maturitního slohu z češtiny.
3. Hodnocení slohů mimo školy konečně  vadí politikům, protože přináší podstatně větší neúspěšnost maturantů než hodnocení na školách, a to je OBROVSKÉ POLITIKUM, proti němuž jsou odborné  debaty bohemistů zcela nicotné. Propadlí maturanti hledají  příčiny všude jinde než ve své neschopnosti napsat 200 slov smysluplného textu podle zadání; frustrace z neúspěchu zcela přirozeně postihuje i jejich rodiče, příbuzné, známé – a to všechno jsou voliči. Chtít po nich, navíc v atmosféře kampaně jitřící manipulativně a nízkými prostředky jejich zraněné emoce, aby se střízlivě zamysleli nad tím, zda jejich syn, vnuk, dcera rodinného přítele přece jen nakonec nejsou ve slohu tak slabí, že nedostatečnou obdrželi zcela oprávněně, je sotva možné.
4. Kritici současného modelu ignorují zkušenosti z ciziny, kde centrální hodnocení esejů funguje zcela přirozeně a je bez námitek přijímáno jako samozřejmost.
5. KATEGORICKY nesouhlasím s tím, že se maturantům nevydává pro účely odvolání kvalitní sken jejich ohodnocené slohové práce. Stejně tak jsem vloni jasně psal již od počátku eduinské kampaně (tehdy proti didaktickému testu) do Učitelských novin i na weby, že je nepřípustné tutlat zadání testů a slohových témat. Ano, v cizině (IB, Cambridge ESOL, TOEFL) se test nevydává a kandidátům se jen zašlou výsledky, ale např. u IB maturity si lze esej (za poplatek) vyžádat a viděné hodnocení rozporovat. Totéž musí fungovat i u nás, a bez poplatku.
6. Všem, kteří tvrdí, že slohy nelze objektivně hodnotit, opětovně připomenu, že u mezinárodní maturity IB se každoročně hodnotí centrálně přes 900 tisíc esejů od zhruba 300 tisíc středoškoláků z celého světa, a počet napadených hodnocení se pohybuje řádově v promilích.
7. Že většina našich vysokých škol nečeká při přijímacím řízení na výsledky odvolání, je smutné, ale s tím je třeba obrátit se na jejich rektory.

Děkuji přispěvatelům do diskusí za jejich názory a náměty k přemýšlení.