Z letošních devadesáti maturujících čtvrťáků nám jich pět propadlo z matematického didaktického testu a patnáct (!) neuspělo v písemné práci z češtiny. Písemné práce opravoval prý letos speciálně vybraný a vyškolený tým hodnotitelů CERMATU. Jejich systematicky připravované, speciálně kalibrované, vícekriteriální hodnocení mělo zajistit vysokou srovnatelnost a objektivitu výsledků.
Jaké jsou další výsledky u našich patnácti neúspěšných autorů písemných slohových prací? V didaktickém testu z češtiny (rovněž objektivně vyhodnoceném CERMATEM) dosáhli všichni úspěšnosti alespoň šedesáti pěti procent a lépe. Šest z nich dosáhlo v didaktickém testu úspěšnosti vyšší než sedmdesát procent, tři dokonce úspěšnosti nad osmdesát procent. (Podle tabulky převodu procentní úspěšnosti na známku by mělo osm z nich z didaktického testu z češtiny trojku a sedm by bylo hodnoceno dvojkou. Je možné u tak dlouho odborně připravovaného objektivního hodnocení žákovských kompetencí v českém jazyce, aby se dovednosti prokázané v didaktickém testu tak diametrálně lišily od schopností prokázaných v písemné práci?
Ještě zajímavější je porovnání neúspěšných autorů písemných prací v češtině s hodnocením písemných prací v angličtině. Devět z nich volilo maturitní zkoušku z angličtiny a z těchto devíti by čtyři anglické písemné práce byly hodnoceny jedničkou a zbylých pět dvojkou. Zkušeným kantorům už tyto údaje začínají vrtat hlavou: Co to je za objektivitu komplexního ověření všech možných maturantových kompetencí, jestliže jednu písemnou práci dokáže zvládnout na jedničku a u druhé písemné práce propadne? Jeden takový výjimečný případ si zkušený učitel asi dokáže představit i odůvodnit. Ale devět obdobných případů?
Zajímavým zjištěním je zajisté skutečnost, že třináct propadajících zvolilo pro písemnou práci stejné zadání číslo osm:
Podle čeho poznáte, že vás rodiče mají rádi?
VÝCHOZÍ TEXT
Klárka (9 let): Když mě obejmou a dají mi pusu na čelo nebo mi něco mimořádně dovolí.
Třeba když chci jít na počítač, tak místo hodiny tam můžu být hodinu a půl nebo i dýl.
Klára (10 let): Já to poznám tak, že když se s mamkou objímáme, tak se jí klepe pravá ruka.
Vojta (10 let): Můžu se svěřit s něčím osobním, s čím bych se nesvěřil asi nikomu jinému.
Florián (7 let): Nedávno jsem se ptal táty na něco, tak on mi to hezky vysvětlil.
(Magazín Dnes 5. 5. 2011)
Zpracování: úvahový text vycházející z odpovědí dětí uvedených ve výchozím textu
Většina našich maturantů NEMÁ u své tabulky hodnocení písemné práce k dispozici hodnotící komentář (jak je jim bůhvíproč zdůrazňováno na stránkách nové maturity), u neúspěšných byly komentáře přece jenom připojeny. Takže se autoři „úvahových textů vycházejících z odpovědí dětí“ dozvěděli například to, že:
- Práce reflektuje zadání jen okrajově, autor reaguje na odpovědi dětí – výroky komentuje, hodnotí, nebo s nimi polemizuje.
- Téma je reflektováno jen okrajově v závěru práce, autor většinou řeší vztah dětí a rodičů, čím je ovlivněno vnímání dětí.
- Text jen okrajově naplňuje zadané téma – autorka zejména píše o chování rodičů, popř. komentuje výroky dětí. Tím je narušen i úvahový slohový postup.
- Text reflektuje téma jen okrajově, většinou řeší obecně otázku rodičovství.
- Téma je reflektováno jen okrajově, většinu textu tvoří přetlumočení výroku dětí a komentár k nim – tím je porušen též úvahový postup.
- Práce reflektuje zadané téma jen okrajově, autorka reaguje na odpovědi dětí a jednotlivé výroky komentuje
- Text splňuje zadané téma a formu jen okrajově – většinou vyznívá jako polemika s odpověďmi dětí.
- Téma je reflektováno jen okrajově, autor více rozebírá postoj dětí vůči rodičům.
- Text v převážné části pouze komentuje výroky dětí, vlastní úvaha je přítomna jen v minimálním rozsahu v závěru práce.
- Text reflektuje zadané téma jen okrajově, zabývá se převážně odpověďmi dětí, kdy jednotlivé výroky tlumočí a komentuje.
- Práce reflektuje zadání jen velmi okrajově, zabývá se zejména odpověďmi dětí, autor vyslovuje svůj názor na výroky uvedené ve výchozím textu.
- Práce reflektuje zadání jen okrajově – je reakcí na výroky dětí (výchozí texty) a zároveň polemikou s těmito výroky. Teprve v závěru se objeví náznak myšlenky, která by odpovídala na otázku danou tématem.
V Poděbradech 4. června 2012
PhDr. Jana Podoláková
ředitelka Hotelové školy a Vyšší odborné školy v Poděbradech
Zdroj: EDUin.cz
12 komentářů:
Vážený CERMATE, vážený pane Zelený, vážení hodnotitelé! Opravdu je normální vyčíst autorovi „úvahového textu“ (má to snad být úplně totéž co úvaha?), který chce „vycházet z odpovědí dětí“, že „komentuje jednotlivé výroky“?
Vážená paní ředitelko, ano. Úvaha je z principu nová myšlenka vyjádřená autorem. Pokud svou práci žák založí pouze na komentování či polemice, nejedná se o úvahu. Je smutné, že místo zamyšlení nad tím, jak špatně žáky učíte, plivete špínu na ostatní.
Nechce se mi věřit, že ještě někde učí takový pisálek jako autor předcházejícího sdělení. Učím už dlouho, ale co je moc, toho je příliš. Jsem vděčný svým nezbedným žákům, kteří se prostřednictvím svých komentářů, světe div se,učí uvažovat.... A je mi úplně jedno, jak se jejich myšlenky označují. Komentář nemůže být úvahou? Mám pocit, že si tady někde plete dojmy s pojmy. Tak mne napadá, že je to vlastně totéž, jako když jsem své dceři pomáhal s úkolem na téma pracovní řád a dostali jsem kouli. A že jsem jich už napsal. Prý to nebyly pokyny... Na druhé straně je tato diskuze asi příznačná. Klasická škola se dostává do sporu s poněkud novějším pohledem na svět. A onen rozpor mezi známkou s cizího jazyka a češtinou ze středověku to jen potvrzuje. Děs a hrůza, jak z moderní elektronické maturity vyvěrá na povrch zapšklost a zkostnatělost celého systému.
vida, chybka se vloudila,
pochopitelně "mezi známkou z cizího jazyka". Omlouvám se...
anonymní napsal 8.6. v 13:07 "Úvaha je z principu nová myšlenka vyjádřená autorem. Pokud svou práci žák založí pouze na komentování či polemice, nejedná se o úvahu. ...."
Slovník spisovného jazyka českého (Praha,1989, díl VI, str.405) uvádí jako první význam slova úvaha: "přemýšlení srovnávající a hodnotící zejm. důvody pro něco n. proti něčemu; uvažování, rozjímání, reflexe..."
Havránek, Jedlička (Česká mluvnice, 1981, str. 458) . "V úvaze vystihujeme a zdůvodňujeme s hodnocením význam a důležitost jevu". Na téže straně je paragraf 234 s hezkým textem o hodnocení slohových projevů.
Už jsem maturovala dávno, knihy mám staré, CERMAT by mi to v dnešní době určitě nedal....
Do úvahy by se měli pouštět jen myšlenkově a jazykově velmi vyspělí studenti, myslím. Ale často si ji vybírají ti druzí v naději, že to okecají...
Co je úvaha?
- autor se na základě poznatků získaných četbou, poznáváním a zkoumáním zamýšlí nad různými problémy, aby dospěl k určitým názorům nebo alespoň domněnkám
- hloubka je ovlivněna úrovní myšlení, životními zkušenostmi, znalostmi autora
- úvaha historická, filozofická, citově podbarvená
- tím, že vyjadřuje přemýšlení a hodnocení je určena kompozice a jazyk
Kompozice - má logickou stavbu
- od obecných myšlenek k faktům
- od faktů k obecným závěrům
Jazyk - užívá slova širokého významu, protože chce dospět k obecným závěrům
- vztahy vyjadřujeme větami důsledkovými, odporovacími, podmínkovými, příčinnými, přípustkovými
- pro přesné a úplné vyjádření složitých problémů užíváme několikanásobných výrazů a souřadného spojování vedlejších vět
Témata - různorodost, aktuální jevy, obecné otázky
Osnova 1. Úvod - cíl úvahy
2. Vlastní úvaha - přemýšlení, uvažování, hodnocení, dílčí myšlenky a shrnutí
- pozor na předčasnou generalizaci
3. Závěr - zdůraznění, shrnutí, vyvození základní myšlenky, úvahy
Dovolím si malou úvahu na téma úvahy.
Pro začátek vyjděme z informací, které zde uvedl autor předchozího příspěvku:
- autor se na základě poznatků získaných četbou, poznáváním a zkoumáním zamýšlí nad různými problémy, aby dospěl k určitým názorům nebo alespoň domněnkám
- hloubka je ovlivněna úrovní myšlení, životními zkušenostmi, znalostmi autora
- tím, že vyjadřuje přemýšlení a hodnocení je určena kompozice a jazyk
Kompozice - má logickou stavbu
- od obecných myšlenek k faktům
- od faktů k obecným závěrům
Přiznám se, že v průběhu gymnaziálního studia byly právě úvahy mým oblíbeným slohovým útvarem. Psával jsem je už od základky. Dokonce mám dojem, že i má maturitní práce byla úvaha. Uvažuji totiž rád.
Je vcelku logické, že uvažování je ovlivněno předchozími zkušenostmi. Poměřováno dnešním pohledem, byly mé tehdejší úvahy plytké a možná až dětinské. Šestnáctiletý student se nemůže opřít o zkušenosti čtyřicátníka, protože na vlastní kůži toho prožil ještě příliš málo.
Je to podobné, jako když staří jazzmeni vysvětlují, že mladý člověk prostě nemůže správně zahrát blues, protože ještě nezažil opravdové zklamání, hluboký smutek, který by mohl vyjádřit procítěně svou hudbou.
Znamená to ale snad, že by šestnáctiletý mladík nemohl být schopen uvažovat? Že nemá jakési morální oprávnění psát úvahy? Nemyslím si to. Jen je prostě nutno počítat s tím, že podobné úvahy a jejich závěry budou odpovídat "úrovni" a vyspělosti toho, kdo je napsal.
Tato myšlenka by dozajista zasloužila více rozvést, ale obávám se, že to nebude možné. Můj text právě v tuto chvíli dosáhl délky 249 slov a já tedy musím rychle směřovat k závěru, protože už teď jsem překročil povolený rozsah. Moc s tím ale asi nenadělám. Jsem si vědom, že mým hendikepem je právě neschopnost uvažovat v rozsahu jedné SMS zprávy.
Jediné, co mne v tuto chvíli ještě trápí, to jsou následující otázky:
Splňuje můj text dostatečně parametry úvahy? Vyslovil jsem vůbec nějakou "novou myšlenku", nebo jen "konstatování, či polemiku"?
Uspěl bych u maturity? Nebo by můj hodnotitel dospěl k názoru, že jsem "jen chtěl téma okecat"?
Co když přehlédne, anebo prostě nepochopí, co jsem chtěl naznačit? Že samotné zadání práce napsat text úvahy v rozsahu cca 200 slov je hodně hloupé již ze své podstaty?
Mimochodem, můj text má v tuto chvíli již 376 slov. Jak moc budu podle pravidel penalizován?
Mám zprávy od své bývalé žákyně ze zahraničí o stavu školství v jejím působišti. Tam už jsou dál v úpadku vzdělanosti a výchovy budoucích generací. Příčina: prachy - financování škol "za kus", různé "projekty" atd. U nás dtto=úpadek zákonitý. Komu ještě skutečně záleží na dětech? O co vlastně jde? Jde ještě někde alespoň okrajově o to, abychom vychovali vzdělané a dobré lidi? Dle mého názoru ne. Finančně profitujícím autorům různých vnucovaných projektů záleží pouze na objahování kvalit svého "díla", odůvodňují svou "zaslouženou" odměnu, důležitost své osoby a svou "odbornou erudovanost". Kdo z dospělých by chtěl být dnes žákem v takovém systému? Já ne.
Děti (naštěstí) mají dětské vidění světa. To jenom my se snažíme v nich vidět zmenšené dospělé. Takže jim je systém ukradený. Mají rády svou paní učitelku a věří, že ona je miluje a dělá pro ně to nejlepší...
Neměli bychom na to zapomínat!
To poste.restante
mladý člověk prostě nemůže správně zahrát blues
To máte sice pravdu, většinou ne. Ale on od těch mladých taky nikdo nechtěl napsat elegii nebo epitaf na náhrobek. Útvary, které byly předepsané, se normálně probírají od základní školy, včetně úvahy, a dospělý 19tiletý člověk snad už má dostatek životních a jazykových zkušeností, aby ji napsal na potřebné úrovni. A nebo si ji prostě nemá vybírat...
S Vaším tvrzením, že mladý člověk prostě nemůže napsat kvalitní úvahu/zahrát dobře blues - nesouhlasím i z jiného důvodu. Je rozdíl, jestli to blues hraje v hospodě nebo v baru pro kámoše, tedy bez nároku na ocenění vyšší než jeden drink. Avšak maturující chce za svoji zpracovanou úvahu ne jeden drink od kámošů, ale certifikát. A proto by měl počítat s tím, že se hodnotitel bude o kvalitu výtvoru zajímat z opravdu profesionálního hlediska.
C´est la vie.
Pane kolego, já si ani v nejmenším nemyslím, že by mladý člověk nemohl napsat kvalitní úvahu. (Tím blues si jistý nejsem.) :-)
Jen jsem chtěl na textu své vlastní úvahy demonstrovat, jak nesmyslné je zadání písemné práce, jejíž rozsah je limitován 200 slovy (plus cca 50, jestli se nepletu.) A jak ošidné může být její hodnocení v tomto minimalistickém rozsahu.
Rozhodně jednodušší je napsat na 200 slov recept na palačinky. I zhodnotit jej, předpokládám.
Jen si nejsem jist, zda právě snaha o hledání pohodlnější cesty má být určující pro naši výuku a volbu našich studentů.
Ale to koneckonců platilo vždy, že být průměrný je schůdnější, zatímco snažit se o nadstandard je ošidné.
Takže je vlastně pro studenty dobré, když si hned zavčasu uvědomí, že výhodnější je nevyčnívat. A neuvažovat.
C´est la vie.
Mě hodně štve to nekonečné vyhodnocování všeho, čehokoliv, je to jako závislost, droga. Přetahování se, kdo má "větší pravdu", kdo je "větší blbec" a kdo je "král" /nemyslím tím některé přispěvatele - pro mě sympaťáky přes písmenka - např.pana poste.restante, mj./. Připadá mi to jako plýtvání energií těch, kteří ještě jsou furt schopni a ochotni "cedit" své postoje přes srdce.
Dávám odkaz už podruhé:
http://www.ted.com/talks/lang/cs/bunker_roy.html
TOTO je efektivní způsob vzdělávání - není třeba žádného okecávání, žádného RVP, tuším, že nemaj ani CERMAT /:-)/, žádné komise, nesoutěžej, neselektují, neplýtvají ničím na pitominy, prostě dělají všechno pro to, aby žili - a přežili /si myslim :-)/.
Anebo ne?
Paní ředitelka míchá hrušky s jablky. Cizí jazyk a čeština jsou úplně jiné předměty, v písemné práci z cizího jazyka se sleduje hlavně to, jak žák zvládá jazyk na příslušné úrovni B1 či B2. To by mohla také argumentovat tím, že žák nemůže propadnout ve druhém ročníku z angličtiny, protože z češtiny má trojku.
Okomentovat