EDUin navrhuje čtyři kroky k resuscitaci státní maturity.
Ministr školství odvolal v pátek 8. června ředitele CERMATu Pavla Zeleného, slíbil finanční a procesní audit maturit a zřízení komise, která řekne, v jaké podobě by měly pokračovat. Obecně prospěšná společnost EDUin shrnujeme kroky, jež by bylo rozumné v nejbližší době udělat.
Potřebná opatření lze rozdělit do čtyř kroků.
- Zachraňme důvěru v maturitu – její ztráta je ten nejvážnější problém. Vyžaduje to rychlou změnu vedení CERMATu, jeho profesionalizaci a hlavně posílení schopnosti komunikovat s veřejností.
- Udělejme drobná okamžitá zlepšení – zvyšujme uživatelský komfort maturity. Vyhněme se nečekaným krokům, jako byla neočekávaná vyšší obtížnost zkoušky z matematiky. Publikujme včas, tedy rychleji než letos, všechna testová zadání i klíče správných úloh, připravme podporu pro ty, kteří chtějí výsledky své zkoušky přezkoumat.
- Uvažujme o změně maturitního modelu – nejde jen o návrh (který v současné době leží v poslanecké sněmovně), aby se státní část zredukovala jen na didaktické testy ze tří hlavních předmětů a zbytek se přesunul opět do pravomoci škol. Je třeba souběžně uvažovat, jak při takové změně zajistit komplexnost zkoušek (test, písemná práce, ústní zkouška), protože právě komplexnost a pojetí maturity, které vykazuje například zkouška z cizích jazyků je rozhodně pozitivní posun a byla by škoda o něj přijít.
- Přemýšlejme o budoucnosti – dříve nebo později se současný maturitní model založený na zaškrtávacích testech a zkoušce v uzavřené místnosti bez přístupu k informačním zdrojům přežije. Začněme tedy už teď přemýšlet, jak bude vypadat maturita za deset let. S tím pak souvisí samozřejmě i proměna obsahu maturity, který by měl kopírovat proměnu vzdělávání na školách směrem k více kompetenčně pojaté výuce.
Podrobnější verzi dokumentu čtěte ZDE.
Tomáš Feřtek, tiskový mluvčí EDUin, řekl: „Státní maturita stála příliš mnoho peněz na to, abychom ji teď odpískali jako jiné nákladné projekty typu IZIP. Proto jsme se pokusili shrnout návrhy z nejrůznějších diskusí a scelit je do jednoho dokumentu, který ve stručnosti popisuje, jak při dalším rozvíjení státní maturity postupovat.“
6 komentářů:
Státní maturita stála příliš mnoho peněz na to, abychom ji teď odpískali jako jiné nákladné projekty typu IZIP.
Aneb přece ten krám nevyhodíme, když nás stál tolik peněz. Promiňte, ale s touto argumentací nemůžu souhlasit. Ty peníze jsou už prostě pryč. Podstatné je, zda výsledný produkt (do něhož se mimochodem budou lít další peníze) chceme, nebo nechceme.
Pane Feřteku, fakt vám nevadí, že v situaci, kdy státem vydávaná částka na provozní výdaje celého regionálního školství činí přibližně 400 mega, se z peněz školství bude dál každoročně vydávat cca 60 mega jen za extra-zabezpečené stěhování beden s tunami papíru? Nemluvě samozřejmě o dalších nesmyslně vysokých výdajích? To už radši "opišme" (s případným zahrnutím již existujících zkušeností) způsob pořádání maturity od Slovenska...
Jan Hučín:
Argument poukazující na množství spotřebovaných peněz je podobný argumentu kuřáka, který říká: "Do kouření už jsem vrazil statisíce, přece s tím teď nemůžu přestat."
Ano, ze všeho nejdříve si musíme ujasnit, zda státní zkoušku pro maturanty potřebujeme nebo ne. To se mohlo na základě seriózní analýzy definitivně rozhodnout už koncem 90. let po proběhlých "Sondách maturant". Nestalo se.
A pokud ji potřebujeme, musíme se rozhodnout, zda potřebujeme zkoušku, která sjednotí úroveň maturity z vybraných předmětů na všech typech škol (aby na jedné škole nebyla za stejný výkon například z češtiny jednička a na jiné škole trojka), anebo zkoušku, která vyloučí případy, kdy absolvent úspěšné maturity je na tom tak tragicky, že nezvládá ani trojčlenku nebo vyjmenovaná slova. Zdá se to být totéž, ale ve skutečnosti je v tom zásadní rozdíl. V prvním případě je řešením skutečně jednotná maturita (samozřejmě s jedinou úrovní) pro všechny typy škol. Druhý případ řeší jakási "výstupní středoškolská zkouška", jejíž úspěšné absolvování je nutnou podmínkou připuštění k vlastní maturitě. (Tohle ostatně navrhoval dr. Šteffl dávno před schválením nového školského zákona.)
Je tragické, že státní maturity běží, miliardy byly utraceny, a my stále ještě přesně nevíme, co konkrétního od nich vlastně očekáváme.
Státní maturitu je nezbytné zachovat ne proto, že už nás něco stála, nýbrž proto, že garantuje určitou úroveň absolventa střední školy.
Těch cca 1300 různých maturit, co jsme tady měli předtím, byl nekonečně horší stav, než je tady dnes.
Ale my víme, co po maturitě chceme, a také jsme toho dosáhli - srovnatelnou uroveň pro všechny maturanty.
To Vaše typicky české ubekování je jen místní kolorit, totiž na všem hledat hlavně to špatné...
Protiva:
1300 "různých maturit" existuje dodnes, neboť školní (profilovou) část nikdo nezrušil. Podobně existuje obrovská spousta typů nejrůznějších státnic na vysokých školách a navzdory názvu "státní zkouška" nikoho ani ve snu nenapadne, že by měly být jednotné a státem zadávané.
Co prosím znamená ona "srovnatelná" úroveň? Je to státem garantovaná stejná úroveň při stejném hodnocení (tj. jednička z češtiny garantuje stejnou úroveň na gymnáziích i průmyslovkách) nebo státem garantovaná nejnižší nepřekročitelná úroveň, která zaručuje, že maturant umí například pracovat s procenty. Jak uvádím výše (jsem autorem třetího příspěvku v pořadí), je v tom PODSTATNÝ rozdíl.
Okomentovat