Přečtěte si: Proč se ve světě ustupuje od plošného testování znalostí

EDUin publikuje zhruba rok starý článek Jany Strakové, v té době pracovnice Ústavu pro informace ve vzdělávání, který vyšel v odborném časopisu Řízení školy pod titulkem Aktuální poznatky o dopadech a možnostech plošného testování. Je zajímavý především proto, že 21. května startuje i v České republice pilotní plošné testování žáků pátých a devátých tříd. Připomínáme tedy, jak se projekty plošného testování vyvíjely v zemích s delší tradicí ověřování výsledků vzdělávání.

Z článku Jany Strakové v Řízení školy/EDUin.cz vybíráme:

V první řadě byl zpochybněn předpoklad o vypovídací hodnotě testů. Výzkumy ukázaly, že poskytují o vědomostech žáků často nadhodnocenou informaci. Díky přípravě na testy je procvičována ta část učiva, která je testována, a proto v ní dochází ke zlepšování. Výsledek v testu ale již nevypovídá o celé vzdělávací oblasti, tedy o vědomostech a dovednostech, které nejsou součástí testu. Již ze samé podstaty plošného testování vyplývá, že nemůže hodnotit komplexní cíle vzdělávání. Vzhledem k tomu, že z výsledků testů jsou vyvozovány závažné důsledky, je kladen velký důraz na jejich spolehlivost a validitu. Z toho důvodu jsou v těchto testech četněji zastoupeny typy úloh (typicky úlohy, ve kterých žák vybírá jedinou správnou z více nabízených možností), které jsou objektivně vyhodnotitelné, ale neumožňují hodnotit například dovednosti vyšších úrovní Bloomovy taxonomie, procedurální znalosti (postupy řešení) nebo porozumění principům (mylné představy žáků). Tyto netestovatelné oblasti často stagnují, nebo se dokonce zhoršují, neboť jim je ve výuce věnováno méně pozornosti. Testování tedy nejenže nepřináší validní informaci o vzdělávacích výsledcích, ale má negativní dopad na obsah a metody vzdělávání. Nejen tím, že má za následek zúžení kurikula na položky, které jsou součástí testů, ale též oslabováním iniciativy, zodpovědnosti a tvořivosti učitelů. Ti se přestávají řídit vlastním pedagogickým úsudkem o tom, na co je třeba klást ve výuce důraz a jak je vhodné postupovat, a nacvičují s dětmi testované učivo. Ukázalo se, že negativní efekty ve vztahu k výuce se objevují i při absenci zásadních dopadů na školy a učitele, protože učitelé vždy považují za důležité, aby jejich žáci v testech uspěli.


Analýzy dopadů testování na vzdělávací systém zpochybnily také předpoklad, že ke zlepšování bude docházet jaksi apriori jen samotnou existencí testování. Ukazuje se, že testy nepomáhají ke zlepšení vyučování a učení ani k profesnímu rozvoji učitelů, neboť se zaměřují na výsledek, nikoli na proces učení. Mohou tedy stimulovat nácvik jednoduchých vědomostí a dovedností, ale nepomohou v případě složitějších cílů vzdělávání, protože nevedou na lepší porozumění těmto cílům ani neukazují cestu k jejich zvládání. Z hlediska poskytování zpětné vazby je zásadní překážkou dlouhý interval mezi testem a výsledkem a skutečnost, že neexistuje přímá návaznost testu na výuku.