Výdaje ministerstva školství na regionální školství (MŠ, ZŠ, SŠ) mají v podstatě jen dvě složky: mzdové náklady učitelů a provozní náklady škol (takzvané Ostatní neinvestiční výdaje, kde slovo „ostatní" znamená „všechny ostatní mimo mezd").
Ostatní neinvestiční výdaje, ze kterých školy hradí vše, co pro výuku potřebují, počínaje pláštěm pro uklízečku či pronájmem bazénu na výuku plavání konče (v ČR jen na základní škole) učebnicemi a dalšími pomůckami, byly od roku 2007 postupně zkráceny z hodnoty 1,6 mld. Kč na hodnotu cca 400 mil. Kč v roce 2012, tj. přibližně o tři čtvrtiny. Protože během této doby se zvýšila DPH, kterou školy při nákupech vrátí státu zpět (z 5 na 14 %), činí celkový pokles zhruba 80 %!
Protože většinu provozních výdajů škol stanovují různé předpisy (normy pro bezpečnost při práci, hromadné stravování, ochranu životního prostředí...), stojí učebnice, kromě prvního ročníku ZŠ, kde jejich poskytnutí zákon ukládá, ve výdajích školy „na samém konci řady". Následkem toho nákupy učebnic v posledních letech klesaly ještě více, než by odpovídalo poklesu ONIV, a v letošním roce už školy nenakupují učebnice vůbec nebo skoro vůbec (viz průzkum Asociace ředitelů základních škol, uveřejněný v Učitelských novinách č. 16/2012)
To zdánlivě není velký problém, protože školy jsou schopny vydržet třeba i několik let jen se starými učebnicemi, nahrazovat jen zničené, neinovovat, o nákupu moderních elektronických učebnic a dalších výukových prostředků nemluvě. I když to kvalitě a modernizaci výuky nijak neprospěje a stáří učebnic se tak mnohde pohybuje nad hranicí patnácti let.
Horší už je to s ministry školství často uváděnou možností úhrady učebnic z „evropských" projektů. Ta je ve skutečnosti buď obcházením dotačních pravidel, nebo nevede k plnohodnotné náhradě profesionálních učebnic, ale pouze k vytváření elektronických doplňků. Navíc je využití takto vytvářených digitálních učebních materiálů limitováno vybavením škol výpočetní a prezentační technikou, které v žádném případě neumožňuje jejich využití každou hodinu podle potřeb učitele.
Hlavní problém je však jinde: kolabuje celé výrobní odvětví, které se zabývalo vývojem a výrobou učebnic a výukových materiálů. V této souvislosti je vhodné uvést skutečnost, že přes výrazně obtížnější ekonomické podmínky pro práci nakladatelů se v ČR podařilo vyvinout řadu učebnic, které získaly nejvyšší mezinárodní ocenění a které tak mohly výrazně pozvedat kvalitu i atraktivnost výuky. Díky intenzivní a dlouhodobé koncepční práci nakladatelů mohly české děti využívat výhod elektronických učebnic o několik let dříve, než tomu bylo v podstatně vyspělejších zemích. Čeští nakladatelé nabídli učitelům a žákům vzdělávacích materiály budoucnosti, současná vláda však bohužel tuto konkurenční výhodu nevidí a naopak se jí snaží všemožně zbavit.
Od roku 2008 byl v učebnicových nakladatelstvích postupně utlumován vývoj nových učebnic a v současnosti je zastaven zcela. Z prudce klesajících příjmů z prodeje ho již nelze financovat. Výroba byla postupně omezena na rozsah, který stačil k pokrytí toho, na co školy měly peníze. V letošním roce vyjde již minimum novinek a prodej se realizuje z již vyrobených zásob.
Nejpodstatnější na tom je, je že stojíme na hraně, za kterou není rychlého návratu. Poté, co se rozprchnou vývojové týmy a zastará know-how, bude eventuální návrat do stavu před rokem 2007 trvat opět minimálně deset let. Bude nutno znovu vybudovat to, co se zde pracně tvořilo po roce 1990, kdy byl státní monopol na učebnice nahrazen konkurencí soukromých nakladatelů a začala soutěž o minimální cenu a maximální efekt pro učitele i žáky. Jen samotný vývoj jedné soustavy výukových materiálů pro jeden předmět na jednom stupni školy zabere přibližně 5-7 let. Náklady na něj se pohybují v řádu miliónů korun.
Při ztrátě důvěry podnikatelského sektoru ve stabilní a dostatečné financování potřeb veřejného vzdělávání nebude nikdo v budoucnu investovat do dlouhodobého vývoje. Vzdělávání založené na víceméně nahodilém vydávání evropských peněz z různých operačních fondů není koncepčním řešením a neřeší dlouhodobě udržitelný rozvoj.
České učebnice hledí smrti do tváře není slogan, ale bohužel realita začátku roku 2012. V této souvislosti nabízíme porovnání stavu se zemí, která s námi sdílela několik století historie.
Svaz českých knihkupců a nakladatelů
Příloha:
Srovnání financování učebnic v primárním a sekundárním vzdělávání mezi Rakouskem a Českou republikou.
Nejčtenější články
Česká škola - portál pro ZŠ a SŠ
Česká škola poskytuje svým čtenářům diskusní prostor k vyjádření názorů na školskou problematiku. Tyto příspěvky se nemusí shodovat se stanoviskem redakce České školy a jsou uveřejňovány jako podnět k dalším diskusím.
Obsah článků nemusí vyjadřovat stanovisko redakce nebo vydavatele Albatros Media, a.s.
Tento server dodržuje právní předpisy
ISSN 1213-6018
Tyto webové stránky používají k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Informace o tom, jak tyto webové stránky používáte, jsou sdíleny se společností Google. Používáním těchto webových stránek souhlasíte s použitím souborů cookie.
Tento server dodržuje právní předpisy
o ochraně osobních údajů.
ISSN 1213-6018
Obsah podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Česká republika, pokud není uvedeno jinak nebo nejde-li o tiskové zprávy.
Tyto webové stránky používají k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Informace o tom, jak tyto webové stránky používáte, jsou sdíleny se společností Google. Používáním těchto webových stránek souhlasíte s použitím souborů cookie.
15 komentářů:
Ono je také těch různých učebnic na našem trhu neúměrně mnoho, a to zejména pro ZŠ. Např. jenom pro zeměpis má schvalovací doložku téměř 80 titulů. Učebnic matematiky je rovněž mnoho, a když se do nich podíváte, zjistíte, že jsou na jedno brdo.
Školy také kupují mnohdy učebnice bez rozmyslu a pak zjistí, že jsou nepoužitelné a koupí další. Na naší škole jsme se takto spálili s učebnicemi dějepisu, které vizuálně vypadaly hezky, ale byly rozsahem spíš pro SŠ a velmi nepřehledně zpracované.
A když se podíváte do interaktivních učebnic, zjistíte, že to také není žádné terno. Za ty peníze, které za ně dáte, tedy určitě ne.
Dobrý den,
mám praxi na základní škole a gymnáziu. Výuku bez kvalitních učebnic si nedovedu představit. Navštívil jsem i několik škol v zahraničí a mají vybavení učebnic na vysoké úrovni. Zase půjdeme jinou cestou? Copak si lékař vytváří materiály pro svojí práci také sám. Má být cílem vzdělávání práce s žákem nebo tvorba komplexních výukových materiálů. Za sebe mohu řící, že si nechci psát vlastní učebnici.
A je chyba učebnic, že jsou školy, které si nakoupí učebnice a POTOM zjistí, že jsou špatné!? To není učitel schopen ani toto posoudit? Tento učitel má být schopen vytvářet vlastní kontinuální materiály?
Jirka
Učebnic by mělo být několik (rozumně) řad na výběr učiteli a škole, ale v podstatě by se neměly lišit o 180 stupňů, což mnohdy je, při těch nesmyslně vysokých počtech. Jak vidno na diskusi k Aj výše, učitelé se vůbec neshodují v učivu a požadavcích - každý to myslí dobře, podle svých zkušeností, ale výsledek je vysoká diverzita a mnozí tápající učitelé, kteří učí leccos a všelijak.
Bude nutné aspoň některé základní věci sjednotit (ve standardech?) a pak odvíjet učebnice podle těchto hledisek a nároků. Jinak máme kocourkov nafurt, a mnozí si to odmítají i připustit. Včetně mě, no.
Rozumně? Co to znamená? Neměla by o tom rozhodnout poptávka ze strany škol?
rozhodnout poptávka ze strany škol
- podle mě klidně mohla, ale jen pokud samy školy budou tvořit standardní testy znalostí pro žáky. A jak vidno, to nejspíš nebudou. Měli by se tedy zřejmě dohodnout "uznávaní odborníci" - těžko říci, kdo - nejspíš zástupci škol plus didaktici PedF (obsah, náročnost) plus tvůrci testů a učebnic (technická stránka).
Vážení, 25.5.9:13 a 25.5.11:15,
problém počtu titulů učebnic řešíte naprosto zbytečně.
Za prvé, je pouze a jen zodpovědnost škol, že si vyberou učebnice kvalitní. Ředitele a předmětovou komisi, kteří za státní peníze nakoupili nekvalitní učebnice, patří na hodinu vyhodit.
Výrobci toho, co školy nechtějí, chcípnou a je to dobře. Zůstanou jim v tom jejich soukromé peníze a ne státní.
Výrobci toho, co školy budou chtít, uspějí a budou moci vyvíjet další ještě lepší. Ovšem teprve až stát bude trvale do ONIVů dávat peníze jakžtakž srovnatelné s vyspělými zeměmi.
Jinak výrobci chcípnou VŠICHNI a to letos, nejpozději příští rok, nebo se stejnou rychlostí přeorientují na jiný byznys, a už se nikdy nevrátí, protože nebudou státu po zkušenosti z posledních 4 let věřit, že bude financovat ONIVy soustavně - tj. si netroufnou 5 let investovat do vývoje učebnice, která pak na svůj vývoj dalších 5 let teprve vydělává.
A učitelé a žáci nebudou mít pro svoji práci nic.
Budou si moci odpracovat svých 5 pracovních hodin se žáky, 3 pracovní hodiny na přípravě, a zbytek do cca 12 hodin denně věnovat každý na svém koleně vývoji vlastních výukových materiálů, které si pak bude přes různé výukové portály vyměňovat s ostatními. Nikoli však za evropské peníze, ale už zadarmo.
To 13:31
nakoupili nekvalitní učebnice...
Dá se odpovědět na dotaz, co je kvalitní a co je nekvalitní učebnice - tak, aby se na tom školy shodly? Protože pokud to zůstane míněním jen části, tak komu pak má vydavatel vyhovět?
Proč by se musely všechny školy shodnout? Nejsme v reálném socialismu a nemusíme mít ve všech školách stejné učebnice.
A znovu: nedělejte si zbytečné starosti o soukromé nakladatele. Je na nich, aby vyvíjeli tak dobré a tak vhodné učebnice, aby vyhověly tolika školám a žákům, aby se jim vývoj časem zaplatil. Je na nich, aby je dokázali vyvinout a vyrobit tak efektivně, aby je dokázali školám prodat za peníze, které školy na ně mají.
Oni potřebují jedinou věc: aby školy trvale a soustavně měly k dispozici rozumný objem peněz na 1 žáka ("rozumný" = alespoň jakžtakž, klidně jen vzhledem k HDP či ke kupní síle obyvatel, srovnatelný se zeměmi, se kterými se chceme srovnávat kvalitou vzdělávání), za které si budou kupovat to, co potřebují a považují pro svoji výuku za nejvhodnější.
A hlavně neříkejte, že kvalitu a vhodnost učebnice učitel nepozná. Pak vůbec nechápu, jak by si učitelé chtěli za velké peníze z EU nějaké, byť pomocné materiály dokonce i sami vyvíjet a vyrábět!
Tvořit, vydávat a prodávat učebnice s sebou prostě nese podnikatelské riziko. Žalozpěvný článek je z podobného druhu jako stesky zemědělců (počasí je hrozné, výkupní ceny nízké a nikdo nás nechce dotovat, asi všichni umřeme hlady), spisovatelů (národ je nekulturní a prodává se jen brak), hudebníků (na živé koncerty dnes nikdo nechodí a cédéčka se přepalují) i ekonomů (vláda škrtá, lidé šetří a neutrácejí, hospodářský růst nebude).
Přátelé, nikdo vás nenutil a pokud jste svůj byznys založili na tom, že školy vždycky budou učebnice kupovat, pak předpokládáte stále příznivé počasí bez přívalových dešťů, sucha a mrazů. Více si přečtěte třeba v závěru 7. kapitoly Evangelia podle Matouše.
"je z podobného druhu jako stesky zemědělců (počasí je hrozné, výkupní ceny nízké a nikdo nás nechce dotovat, asi všichni umřeme hlady)"
Proč srovnáváte zemědělce s hudebníky nebo spisovateli?
Na rozdíl od tech darmožroutů jsou zemědělci důležití a ano, nemají tolik dotací jako ti ostatní, takže se jim sakra hůř konkuruje.
No, nevím... Spisovatelé, hudebníci, učitelé... budou asi vždy některými považováni za darmo-žrouty, protože nevyrábějí nic, co se dá se-žrat. Ale je společnost, jejíž prosperita je založena na stále se zvyšující spotřebě (růstu HDP) dlouhodobě udržitelná? Kolik potravin, oblečení, elektroniky... jde už dnes do stoupy!
Označení jako darmožrout jsem použil zjednodušene - ve zkratce.
Zemědelci to opravdu lehké nemají a házet je do stejneho pytle s umělci závislými na momentální náladě publika prostě nejde.
Tržní principy lze uplatňovat do důsledku tam, kde funguje alespoň základní předpoklad trhu - tedy volná soutěž různých subjektů, založená na svobodné poptávce a různorodé nabídce.
Školství nefunguje na tržním principu.
Podnikání na trhu učebnic bude vždy závislé především na možnostech škol nové učebnice pořizovat. Tato poptávka je určena velikostí prostředků, které mají školy k dispozici. Výše těchto prostředků je určena rozhodnutím nikoliv tržním, alébrž politickým.
Učitelé by rádi nové a moderní učebnice pořizovali, ale školy prostě nemají na ně peníze, protože jim je politici nedali. Za těchto podmínek může v této oblasti podnikat buďto jen ekonomický sebevrah, anebo hodně silné nakladatelství, které ztrátu vykryje z prodeje kuchařek.
Zemědělství je oblast hodně specifická a bylo by dobré, aby si o ně neotírali ústa lidé, kteří mu zjevně nerozumí. Teorie o tom, jak si bez problémů dovezeme vše potřebné, vedly v důsledku k situaci, kdy dovážíme do ČR brambory, cukr, vepřové, nebo česnek, které byly vyrobeny díky dotacím, zatímco naše firmy "tržně" krachují. Ale o tom psát nechci.
Je zde jeden drobný rozdíl mezi podnikáním v tvorbě a vydávání učebnic a zemědělstvím. Když zkrachují výrobci potravin, teoreticky ještě stále můžeme potraviny dovézt. (Když budeme mít za co.)
Když přestanou naši vydavatelé tisknout české učebnice, tak české učebnice prostě nebudou.
Odnikud je nedovezeme. Ve školách budeme obracet 15 let staré knížky a na hodinách říkat dětem, které části si mají škrtnout a které věty dopsat. Jediný, kdo na tom vydělá budou výrobci lepidel a průhledných lepících pásek.
Krásně je to vidět na trhu interaktivních učebnic. Pro draze nakoupené interaktivní tabule nemáme vhodné tituly, kromě pár starých a nové téměř nikdo nevyvíjí. Současní čeští výrobci se přeorientovávají na německý a anglicky mluvící trhy.
Vážený pane Hučíne, jste úplně mimo.
Ten článek vůbec není žalozpěvný. Podnikatelé v oboru vývoje a výroby učebnic v něm pouze oznamují: Vážený státe a vážení učitelé, rodiče a děti. Protože si asi myslíte, že učebnice (klasické papírové i nové elektronické) nepotřebujete, balíme tady v ČR krámy a jdeme své know-how a peníze používat na něco jiného. Jste hodně naivní, jestli si myslíte, že kdo se živí vývojem učebnic pro ČR, nedokáže se uživit i něčím jiným podobným, případně jinde, a bude se vás o něco doprošovat. Na rozdíl od zemědělců (a podobně jako umělci) můžeme z tohohle byznysu v ČR vypadnout a uplatnit se jinde nebo v jiném relativně snadno. Kdybyste si to náhodou rozmysleli, tak vězte, že si to budete muset rozmyslet hodně důkladně a na dlouho a dát to hmatatelně vidět, jinak vám už stejně věřit nebudeme a investovat do vývoje učebnic už v téhle zemi tím pádem taky nebudeme. A až bude místo nás vyvíjet a vyrábět učebnice "pan stát", tak se, vážení daňoví poplatníci, těch učebnic nedoplatíte. Váše ďélo, jak říkají bratři Rusové.
28. května 2012 1:00
Je to špatné, protože rozpočty škol jsou prázdné. Jsem rád, když zaplatím učitele. Viníka najdete snadno. Je to vláda ČR a její současná politika. A bude ještě hůř. Projeví se úsporné škrty ve výši 1,9 miliardy pro regionální školství.
Okomentovat