Ondřej Hausenblas: O Macháčkově fyzice

Martinu Macháčkovi za sérii tří článků na České škole (Martin Macháček: Fyzika nazpaměť) musím poděkovat. Nejen za žáky, kterým by jeho pojetí výuky fyziky mohlo opravdu pomoct k tomu, aby je fyzika zajímala a aby se i něco naučili.


Ale hlavní dík mu patří za to, že doslovně a prakticky ukázal, co to tedy jest vyučovat souvislostem a dovednostem (kupříkladu fyzikálního) myšlení, a jaké je místo faktických znalostí i čas a způsob, jak jich ve výuce nabývat.

Možná není Česká škola tím pravým fórem, kde by zrovna učitelé fyziky radostně či zlostně vyjadřovali své názory na výuku fyziky nebo na návrhy ke změně, a tak tu jsou všehovšudy jen 4 komentáře – naštěstí ne od místních trollů, ale od rozumných diskutérů (u prvního dílu). Ale když Macháčkovy názory nacházejí obvykle malé pochopení i mezi fyziky na jednáních Jednoty, svědčí to podle mého o tom, že stav jeho oboru není o mnoho lepší než v jiných předmětech. Vidím například na schůzce k revizi RVP v češtině, jak daleko jsou její organizátoři a vůdcové na MŠMT od pochopení toho, co to je v oboru žákovsky bádat a myslit, nabývat vědomostí a aplikovat je. Proto se děsím, že v době, kdy už je možné pochopit, co to je učit se a být vzdělaný, se oficiálně prosazují třetihorní představy do kurikula pak dokonce i do testování.

Zaplaťpámbu za fyziku nebo biologii, kde svět, o kterém se učí, jsou "věci", takže se k nim se žákem můžeme při výuce ihned obracet, a ne rovnou pojmy a vztahy (za výraz v uvozovkách se omlouvám učitelům biologie, ZSV a všem živým stvořením, které nejsou věcmi)."Věci" jsou vidět, dají se ohmatávat, a to hoví žákům s povahou spíše smyslovou - snáze je přesvědčíme o tom, že se učit dokážou. K pojmům a jevům nehmatným se dá od hmatných přejít snadněji, než jak je to např. v češtině.

Pro obory jako čeština nebo historie bychom takový "macháčkovský" výklad o předmětu potřebovali také, snad se ho vbrzku aspoň v češtině dobabrám, vedu tak kursy a výuku učitelů už asi 15 let.

Potíž dělá žactvu zcela přirozeně to to, že za gramatickými nebo literárními pojmy a vztahy stojí v jazyce nebo literatuře zas jen pojmy a vztahy - totiž že třeba za "podmětem" je zase jen jisté slovo v nějaké větě a v textu, a živý člověk nebo věc/zvíře stojí až za oním slovem a větou. A obvykle, v učebnicích i v beletrii, je taková osoba či věc jen pomyslná - kolem žáka ve chvíli, kdy se má ve škole o podmětu učit, neexistuje žádný "motor pohání proud - kdo koho?". A povídky či básně jsou vůbec jen vymyšlené.

Tato abstraktnost látky samé brání žákům a někdy i učitelům v pochopení. Spojit pojmy a věci, a spojovat pojmy navzájem do myšlenek je pro děti hodně náročné. Je to ovšem velký úkol vzdělávání, a proto musíme hledat cesty, kterými to i dětem (a ne jenom vystudovanému učiteli) jde. (Hádám, že matematici to mají ještě těžší, protože češtinář, pokud to umí, se aspoň může opřít o přirozenou řeč žáků - oni jsou rodilými mluvčími češtiny, většinou. Matika není asi ničí mateřštinou.)

Já jsem patřil k žákům, které fyzika velmi zajímala, rád jsem (celkem bezvýsledně, ale vytrvale) řešil problémy vysoko nad své schopnosti, protože mé otázky mířily k zásadním věcem fyzikálního - ale vůbec jsem neuměl nic vypočítat. Myslím, že jsem krom prof. Morkesové neměl dobré učitele na fyziku ani matematiku, ale ve fyzice jsem se díky "fyzické" povaze předmětu chytal aspoň těch souvislostí a pojmů.

Chápu, že většina dětí má zas jinou povahu a nemá ani zdaleka tuto vytrvalou důvěru v to, že marnými pokusy něco pochopit se kdy něčemu naučí. V matematice jsem to vzdal brzo a vím, jak bolestivé je zírat na číslice a vůbec nerozumět, o co jde - tak jako zase jiný žák zírá na slova v textu a jeho dys-porucha mu brání vůbec nějak začít se učit. Škoda, že jen málo učitelů tohle sama zažila - nemají pak pochopení pro první krůčky ani pro pokročilé tápání žáků ve svém oboru, když učiteli to přece jde tak snadno... Komenský pravil, že člověk, jenž mnoho ví, bývá špatným učitelem.

Leč zdá se mi, že Martin Macháček takovým "mnohoučeným" (podle J.A.K.), ale přitom i skutečně vzdělaným učitelem jest a že jeho přístup dává naději, že někdy budeme mít nejen více učitelů fyziky, ale taky občanů, kteří něco z fyzikálního světa pochopili a nemusejí jen bezradně zírat. I v dalších oborech by se to hodilo.