Od října 2010 probíhá na Pedagogické fakultě UP tříletý projekt „Pedagogika v praxi a umění učit (PVP): Zvyšování atraktivity povolání učitele“. Nabízí studentům (nejen) pedagogické fakulty příležitost, jak rozvinout teoretické znalosti, ale i praktické schopnosti a dovednosti zvyšující jejich konkurenceschopnost na trhu práce.
Na interaktivních workshopech, víkendových akcích a letních školách se studenti setkávají s erudovanými lektory, kteří se v praxi zabývají různými oblastmi pedagogiky, vzdělávání a výchovy. „Projektové akce jsou prakticky zaměřené, prožitkové a založené na souhrnu zkušeností. Zakládáme si na inovativním a kreativním přístupu. Věřím, že tak můžeme zaujmout studenty,“ vysvětluje Dora Růžičková, hlavní řešitelka projektu, a její slova potvrzují také studenti. „Pan učitel působil velmi spontánně a energicky. Svým nadšeným a otevřeným způsobem mi zpříjemnil celý den. Z workshopu jsem odcházela plná nápadů a nadšení pustit se do podobných projektů. Jeden z nejlepších workshopů!“ hodnotí Tereza Jandáčková jeden z workshopů Pedagogiky v praxi.
Klíčové otázky projektu zní: PROČ a JAK, například tedy jak reagovat v emočně vypjaté situaci nebo jak získat vzájemný respekt ve vztahu mezi učitelem a žákem. Studenti si mohou podle svých preferencí vybrat z bohaté nabídky 137 workshopů. Mohou se zúčastnit workshopu, kde se dozví, jak vystupovat na veřejnosti, jak komunikovat, proč a jak dodržovat zásady psychohygieny, jak se chovat v zátěžových situacích, proč studovat muzikoterapii, arteterapii a dramaterapii, jak kreativně učit cizí jazyky.
„Věřím, že absolventi workshopů budou lépe připraveni pro současné potřeby školy, ať už jde o týmovou práci, komunikaci, fundraising, koncepční myšlení nebo práci s počítačem. Projekt PVP se tak účinně podílí na zvyšování kvality nastupujících učitelů rozšiřováním jejich praktických kompetencí a zkušeností,“ uzavírá Dora Růžičková.
Ale abychom byli konkrétní. Jeden z workshopů se věnoval Desateru učitele. Vedla jej Mgr. Klaudia Eibenová a Mgr. Milena Vincenciová, obě učitelky s dlouholetou praxí. Radily, jak se stát učitelem, který má u žáků respekt a v jehož hodinách vládne uvědomělá kázeň? aneb Jak se nestát Slavomírem Nesmělým! Na workshopu padly mnohé rady, ale shrnout se dají v podstatě do těchto deseti bodů.
- Nejdůležitější částí hodiny, kdy se vytvoří určitá atmosféra, je její zahájení. Počkejte u dveří, až se žáci zklidní a začnou vnímat vás i začátek výuky, potom předstupte, přehlédněte s úsměvem přítomné, pozdravte se a se slovem prosím vyzvěte k usednutí.
- Vytvořte si systém zápisu do třídní knihy a způsob omlouvání zapomenutých věcí a úkolů. Mějte svůj systém kontroly práce či úkolů. Seznamte se s dokumentací žáků a potřebné šifrované poznámky o poruchách učení a chování si vepište do jmenného seznamu. Vytvořením požadavků a jejich důsledným vyžadováním předejdete nekázni.
- Dodržujte co nejobjektivnější způsob hodnocení a klasifikace. Zdůvodňujte svá rozhodnutí, ptejte se na vlastní názor.
- Udržujte příjemnou atmosféru, najděte něco i k zasmání. K aktivitě žáků nejvíce vede neustálá motivace a u naprosté většiny žáků chvála, souhlas a projevené uznání. Nemusíte-li, nepoužívejte rozkazu v infinitivu, povely vyslovujte tak, jak by byly příjemné i vám.
- Snažte se třídu ovládat celou svou osobností – měnící se silou hlasu, tempem řeči, pomlkami a očima. Místo napomenutí někdy stačí přestat mluvit a jen se zadívat, popojít blíž nebo zklidnit položením ruky na rameno. Ukazujete-li na žáka, otočte ruku dlaní nahoru, nikdy neužívejte ukazováček, pravítko nebo dokonce ukazovátko.
- Zapojte do práce celou třídu. Kdo má činnost, nezlobí! Střídejte činnosti, aby postupně byly vhodné pro všechny učební typy, měňte metody. Využívejte i takové, aby žáci odpovídali všichni najednou. Nechte určitou myšlenku nebo odpověď i několikrát zopakovat. Vyvolávejte střídavě co nejvíce žáků. Při odpovědích pomáhejte, odstraňujte strach z chyby, ze ztrapnění.
- Dodržujte své sliby. Nesplníte-li, omluvte se. Na druhé straně buďte velkorysí k vyvíjející se osobnosti, nebazírujte na nepodstatném, při řešení problému si zachovejte nadhled.
- Počítejte s tím, že vás někdo rozčílí, rozzlobí nebo naštve. Někteří žáci provokují právě proto. Než napíšete sdělení rodičům, zvažte, zda nejednáte v afektu. Mnohdy se s rodiči nedomluvíte, pak do jednání nevkládejte emoce, buďte profesně věcní. Jednejte v zájmu dítěte.
- Hodinu vedete jen vy, a proto ji také vy ukončujete. Zvonění na konci hodiny je upozornění pro vás. Naučte to své žáky, ale „nepřetahujte“, zkrátíte přestávku i sobě.
- Nezapomeňte, že celá třída je chytřejší než vy. Hloupost vám promine pouze tehdy, když zjistí, že je máte rádi.
7 komentářů:
Zmíněné workshopy jsou velmi užitečné, o tom žádná, ovšem v mnohém jde o objevování Ameriky.
Např. Desatero učitele: bohulibé zásady 1-9 jsme za studií na PdF MU řešili před dvaceti lety. Nevím, v čem spočívá proklamovaná kreativita a inovativnost. Snad v tom, že se konečně zase vracíme k tradičním zásadám a pravidlům, která podporovala řád a systém ve výuce i škole a která byla pod praporem tzv. "alternativy a aktivizace" v minulých dvou dekádách bombardována jako zpátečnická a zkostnatělá?
Konečně se s velkou slávou přichází na to, že ne všechno, co zastává tradiční pedagogika, je špatně?
K 10. zásadě bych měl výhradu. Nikdo nemůže vědět všechno, každý se může splést, zapomenout, přeřeknout se. Rozhodně bych to nespojoval s hloupostí, jak implicitně vyplývá z textu. Hloupostí je spíše neochota přiznat omyl sám sobě.
Bohužel velmi obecné rady, některé z nich jsou nesmyslné, rozhodně bych od seminářů a workshopů pro moderní pedagogy očekávala mnohem více - minimálně JAK toho všeho docílit (když už projekt nabízí odpovědi na otázky PROČ a JAK). Což se ve zmiňovaném desateru nedočteme...
Mé velmi skromné zkušenosti velí - nejsou žádná konkrétní opatření, je jen knkrétní učitel, třída a žák. A situace. Stokrát si řeknete, jak zareagovat, ale v tu chvíli uděláte to, co Vám první přijde na mysl. Mylí se ti, kdo říkají "nově" a nedodají "s rozumem a citem".
Počkejte u dveří, až se žáci zklidní a začnou vnímat vás i začátek výuky, potom předstupte, přehlédněte s úsměvem přítomné, pozdravte se a se slovem prosím vyzvěte k usednutí...
Tak právě o tohle jsem se snažila skoro dva roky, více méně bez úspěchu - někdy to ve třídě vřelo i po několika minutách po zvonění, mohla jsem se usmívat sebevábněji.
Pak mě to naučila mladičká začínající asistentka pedagoga, která v mých hodinách dohlíží na dva autisty. Jednou takhle, když byl ve třídě po mém pozdravu stále bzukot jak v úlu divokých včel, najdenou se mohutně nadechla a zařvala vší silou hlasu něco na způsob - Ztište se už konečně, začala hodina, bude tady klid!?!!
A oni opravdu ztichli. Dostala jsem lekci od začátečnice. Od té doby vím, že zařvat je prostě na naší škole nutnost. Bohužel, mnohokrát za hodinu. Je to blbé, ale když dva roky mých snah "slušně a citlivě na ně" jsou v kopru ... holt řvu. A chodím k foniatrovi. A škola mě štve.
Zajímal jsem se blíže, o co jde. Na stránkách projektu najdeme seznam asi 30 lektorů. Jsou z různých škol a dalších institucí, nejde o učitele UP, kde projekt probíhá. Informace o lektorech jsou stručné, ale vypadají pěkně. 6 z nich prý je z Akademie sociálního učení Tabor. Našel jsem si její stránky a byli z těch 6 osob jen 3. Jeden z ních je v pojektu uváděn jako Mgr. + Ph.D.- filosof, waldorfský učitel a matematik, na stránkách Akademie člověk se stejným jménem bez titulů vyučuje Prostor a Čas, Starší českou literaturu a Práci s mědí.
Pravidla jsou to opravdu hezká.
Škoda jen, že jsou určena pro školy v Japonsku a ne v ČR.
18:39
Neničte si hlasivky.
Já byl kdysi s angínou na pokraji ztráty hlasu. A tak jsem si pořídil píšťalku s hodně nepříjemným vysokým tónem.
Funguje to skvěle.
:-)
Při odchodu do důchodu v nějakých 73 letech a se snižujícím se počtem narozených dětí můžeme klidně říci, že budoucích mladých učitelů se na školách objeví minimálně. Já osobně jsem posledního absolventa viděl před 7 lety. Všichni učitelé na škole jsou ve věku 40 až 50 let. Pokud někoho "neskosí smrt", tak dobrých 20 let zase na škole nikoho mladého neuvidím.
Okomentovat