V posledních dnech mě chtě nechtě zasáhly tři poměrně sledované události. Člověk by si řekl, co že mají společného? Dle mého názoru minimálně dva parametry - "online" a "důvěra".
Přímý přenos neboli "online"
Bezesporu největší zkušenosti s událostmi "online" má náš národ u sportovních akcí a hokej patří mezi špičku. Tady se již nepozastavujeme nad výdobytkem "být u toho" a dnes si jej užíváme zcela nezkresleně a plnými doušky - nemálo z nás díky Internetu i například na cestách.
Kauza Půjčky v obálkách či Sedm melounů v krabici od vína pak přináší fenomén "online" i do odvrácené strany naší politiky. I v tomto případě jsme díky mediím s nemalým přispěním Internetu mohli býti "u toho".
Sledování vzdělávacích událostí "online" je bezesporu v plenkách. První záchvěvy rychlé zpětné vazby jsme zažili se státní maturitou. Nicméně v těchto dnech ve školství zažíváme skutečný "online velký třesk" - pilotní testování v 5. a 9. ročnících a s tím spojené bezprostřední reakce a zkušenosti přímo ze školského prostředí. Asi nejbouřlivější výměny názorů, reakcí a nápravných opatření můžeme sledovat na České škole. Ať už jste z řad kritiků nebo obhájců, předpokládám dáte za pravdu tvrzení, že tady Internet hraje neocenitelnou zpětovazebnou roli, kterou nelze nahradit žádným jiným médiem. Předpokládám, že i díky tomu pravděpodobně dochází k "online" zlepšování neblahého počátečního stavu.
Důvěru snadno ztratíš a pak ji těžce získáváš zpět
O tuto moudrost se opírá jeden můj kamarád. S dovolením ji využiji i pro naše "neporovnatelné jevy".
Hokej oslovuje především náš "sportovní národ". A stejně jako u "online", tak i s důvěrou či nedůvěrou máme zde nejbohatší zkušenosti. Odhlédnu-li od odsouzeníhodných totalitních kauz, pak míra důvěry byla národem vyjadřována spontánně nezávisle na aktuální politicko-ekonomické situaci. Musíme také ale přiznat, že úspěch či neúspěch nemá vliv na naši životní úroveň a proto se poměrně snadno důvěra ztrácí (když se nedaří) a následně získává (když se sahá po medailích) ... a samozřejmě i opačně ;-).
Korupční kauzy s obálkami a krabicemi oslovují "občansky angažovaný národ". Přitom tyto případy ukazují, kam až klesá důvěryhodnost naší politické (re)prezentace a to nejen na nejvyšší úrovni, ale i na úrovni krajů či měst. Bohužel již těžce hledám motivaci k nalezení "něčeho", co mi navrátí pocit důvěry v politiku. Stále však dle mého soudu existují dva nástroje, které lze považovat za důvěryhodné - volby a občanská angažovanost. A naštěstí nemálo z nás si je vědoma toho, že politika má znatelný vliv na naši politicko-ekonomickou situaci v nejbližších letech.
Evaluační testování vzdělávacích standardů dnes oslovuje "vzdělanostně-rodičovský národ". Údajně patří mezi ty nástroje, jež pozvednou naše vzdělávání (vzpomeňme na prohlašování o nutném měření v uzlových bodech). Očekával bych tedy, že je jeho přípravě věnována vysoce nadstandardní pozornost a celorepubliková generálka je neopakovatelnou příležitostí, jak zvýšit důvěru v tento "lék". Bohužel tuto příležitost kompetentní subjekty promarnili. Důvěryhodnost značně klesla a to přitom na relativně nejtriviálnějším pilíři = technologicko-procesním. Přitom je třeba si uvědomit, že jakákoliv ztráta důvěry ve vzdělávací systém má neblahé důsledky, které se však promítají do politicko-ekonomické situace národa nejdříve až za několik volebních období. Momentální stav budiž toho zářným příkladem.
(Ne)důvěryhodné shrnutí
O vzdělávání se v posledním roce v médiích hovoří jako nikdy dříve. Především v souvislosti s tím, jak naše vzdělanost klesá. Přitom tento jev je spojen s (ne)důvěrou - žáci prostě nevěří, že vzdělání má smysl.Místo toho se nemálo dnešní generace naivně shlíží v celebritách, hodných "online obdivu" (například v podobě sportovního úspěchu). Nebo bohužel méně naivně se naučí pohybovat v korupčním a bezpáteřním prostředí, kde se důvěryhodnost a přímý přenos "nenosí". Někteří "uvědomělejší" pak zaměňují vzdělávání se ziskem nějakého glejtu (ať už je to maturitní vysvědčení nebo vysokoškolský titul). I to je důsledek ztráty důvěry.
Převzato z blogu autora Davidův sloupek
Převzato z blogu autora Davidův sloupek
13 komentářů:
Po prohlédnutí testu z anglického jazyka pro 9. třídu má důvěra v testování klesla na nulu. Otázky jsou jak vybrané z nějakého kvízu z bulvárního tisku a s očekávanými výstupy RVP moc nesouvisí. Nevím, kdo test připravoval, ale dát do testu, který má ověřovat základní znalost jazyka např. větu: Kdybych byl bohatý, cestoval bych po celém světě.... To je špek, který často neovládají studovaní lidé. Pohrávat si s tím, kde užiju tell a kde say, to mě také opravdu vypoví o znalostech mnoho. Samotný poslech je tak rychle namluven, že se v něm asi ztratí i rodilý mluvčí. Nebo třeba vybrat spojení, které se neužívá: miss the family, miss the way, miss the ball, miss the bus ... když to dám do vyhledávače, tak význam najdu ke všemu. A tak bych mohl pokračovat dál.
Problém je v tom, že RVP a standardy pro angličtinu jsou absolutně mimo evropský referenčí rámec, kam by ale postupně měly dojít. To vám řekne každý angličtinář a celá Evropa se tomu diví. Testy byly připraveny pod dohledem British Council, takže je to minimálně ještě k diskuzi, projekt poběží ještě 2 roky, nezapomínejte na to.
Evropa se divit může, ale proč se mají divit žáci, když jsou testování z učiva, které neprobírají. Co bude za dva roky, to je jiná věc. Když ale kouknu do nedávno vydaných standardů, jsou o úplně něčem jiném než tyto testy.
Jsou testy z generálky už někde ke stažení? Zajímalo by mě např. srovnání obtížnosti testů pro 9. ročník a základní verze maturitního testu.
To, že RVP a standardy AJ nejsou příliš v souladu s SERRJ mě nepřekvapuje. Ony i ty standardy jsou takové všelijaké. Z toho mála, co vím o způsobu řízení práce na MŠMT, kdy práce někdy probíhá velmi izolovaně, skoro až tajně, bez diskuze s širším týmem odborníků, to asi ani jinak vypadat nemůže.
to anonymní z 8:23
Spojení s "miss" se podle mě dají použít opravdu všechna:
I left my home town two months ago and I miss the family a lot.
I miss the way you used to hug me.
If you miss the ball, you will lose the game.
If you miss the bus, you will have to take the train.
Vyjádřit podmínku typu Kdybych byl bohatý... se žáci na ZŠ učí, i když je pravda, že s použitím mají velmi často problémy i studenti na středních školách. Záleží, jak to v testu bylo zařazeno. Zda měli žáci přiřadit českou větu k anglickému překladu, nebo ji měli sami vyjádřit (což ale spíš nebude ten případ).
(Ne)důvěra?? Nemyslím si, že žáci nevěří, že vzdělání má smysl. To, jestli věří nebo ne, formuje rodina, společenské klima. V co já mám nedůvěru, je opravdu testování. Myslím, že po tomto testování se vzdělanost našich dětí dostane na mnohem vyšší procento, než čím jsme strašeni. Jen 2 příklady: žák, který ve výuce po "překoktání" textu neumí říct, co četl, v testování v pozorumění textu 100%, ve slovotvorbě a slovní zásobě 50/100%. Druhý v AJ třeba v gramatice 100%, i když neví, která bije. Naopak u drtivé většiny možná rozčarování, když odpovědi správné byly vyhodnoceny jako špatné - příklady mohu dodat. Kde je (ne)důvěra??
Oldřich Brabec
"Vyjádřit podmínku typu Kdybych byl bohatý... se žáci na ZŠ učí, i když je pravda, že s použitím mají velmi často problémy i studenti na středních školách. Záleží, jak to v testu bylo zařazeno. Zda měli žáci přiřadit českou větu k anglickému překladu, nebo ji měli sami vyjádřit (což ale spíš nebude ten případ)."
Toto opravdu v RVP ani v standardech není. Záleží jen na učebnici, kterou ve škole používáme. U nás je to Project a tam je náznak podmínkových vět až ke konci 4. dílu (když ...tak...), který se na většině škol rozhodně neprobírá celý.
Možná chyba v dozoru nebo ve výuce pane Brabče. Koktáme občas všichni a nemusíme být úplní trubci. Já ve škole při čtení před celou třídou málem omdléval. A docela se domluvím. Sebevědomí k tomu jsem na základce ale věru nedostal.
Málokdo zde v diskusích reaguje na obsah toho, co sděluji. Zato je komentováno to, že jsem napsala dvě pravopisné chyby - ne v jednom jediném příspěvku.
Buďte ráda, že si vás vůbec někdo všímá, když už nic smysluplného nesdělujete.
Souhlas, já myslím, že té mediální podpory pro vaši psychologickou poradnu jste si užila už dost.
Anonymní řekl(a)...
Buďte ráda, že si vás vůbec někdo všímá, když už nic smysluplného nesdělujete.
25. května 2012 11:25Anonymní řekl(a)...
Souhlas, já myslím, že té mediální podpory pro vaši psychologickou poradnu jste si užila už dost.
25. května 2012 11:27
ad pan Brabec 25.5. 10:53
Nechci se s Vámi přít. V zásadě souhlasím. Postoje u dětí formuje společenské klima (kam by měla patřit především rodina).
Já se pouze pokusil poukázat na to, že "typický žák" necítí potřebu se vzdělávat a své budoucí cíle spíše směřuje jinam.
A co se týče (ne)důvěry v testování, tak ta mimo jiné odráží i schopnost nalézt konsensus a to primárně na odborné úrovni.
Bohužel veřejnosti spíše ukazujeme, jak protikladné postoje v této věci zastáváme. A při tomto "haštěření" pak vzniká dojem, že do toho může kecat každý (žáky a studenty počínaje, přes rodiče až po politiky).
Vězte, že jsem připraven respektovat konsensuální postoj odborníků (nejen) ve věci testování. Bohužel se mi zdá, že spíše sbíráme střelivo a chystáme se k útoku, padni komu padni. Generálka přitom pravděpodobně rozdávala střelivo "na počkání".
25. května 2012 11:21
Hana Magdaléna
Ten pán, co neustále opravuje pravopisné chyby zde přítomných je můj bývalý žák. Z matematiky je ale totální trotl a hlupec. Připadá mi, že je to klasický internetový troll. Jen bych mu doporučoval, aby to s češtinou až zas tak nepřeháněl a spíše se doučil procenta.
Okomentovat