Okolo vzniku a historie internetu panuje velké množství mýtů a dohadů. V následujícím článku se pokusíme objasnit, jak to skutečně se vznikem této počítačové sítě bylo a jakým způsobem se vyvíjela od šedesátých let až po současnost. Přitom se pokusíme upozornit na některé hlubší souvislosti.
Součástí
všeobecného přehledu běžného gymnazisty by nepochybně měla být znalost
základní historie Internetu. Pokud neznáme minulost, jen těžko můžeme
pochopit současnost či předpovídat budoucnost. O tom, jaké technologie
se v oblasti ICT uchytily a prosadily, často rozhodovala náhoda či
právní spor více než technická dokonalost řešení.
V celém příběhu historie
bude patrné, že za zásadním rozvojem celé sítě stojí v prvé řadě
otevřené protokoly a technologie, které univerzity neměly potřebu
svazovat patenty. Tím umožnily jejich rychlé rozšíření a rozvoj, který
byl v konečném důsledku možný právě díky tomuto licenčnímu postupu. Jde o
pěknou ukázku toho, že stimulace ekonomiky ochranou duševního
vlastnictví (formou patentů či průmyslových vzorů) nemusí být vždy
optimálním přístupem. Kdyby byly protokoly ICT či IP chráněné a
proprietární, informační revoluce by v lepším případě začala o dvacet
let později, v horším bychom dnes byly na samém počátku využívání
Internetu a jeho služeb.
Ona otevřenost protokolů,
která je pro Internet signifikantní, je velice důležitá, neboť umožňuje
vývoj služeb, které síť efektivně využívají. Například to, že může
fungovat Skype jako jedna z komunikačních služeb, je dáno tím, že stojí
na neproprietárních přenosových a adresovacích protokolech. Podobně
bychom mohli mluvit o elektronické poště, sociálních sítích nebo
jakýchkoli dalších funkcionalitách, které Internet využívají.
V
úvodu je nemožné se nezmínit o sporu o psaní velkého či malého I ve
slově Internet. Tradičně se píše velké písmeno, protože se poukazuje na
unikátnost a jedinečnost sítě a její fungování. Má se na mysli tedy
jedna konkrétní struktura založená na určitých protokolech, obsahující
konkrétní hardware či uživatele. Lidé prosazující malé i pak v Internetu
vidí jen médium, podobně jako v tisku, televizi či rozhlase. My se z
řady dobrých důvodů přidržíme alespoň v tomto článku velkého písmene,
neboť budeme ukazovat na nesamozřejmý rozvoj celé sítě a její bohatou
historii.
Prvopočátky Internetu
Z osobních zkušeností
mohu říci, že okolo vzniku Internetu panuje řada mýtů a legend. Jedni
jej popisují jako vojenský projekt, jiní jako univerzitní aktivitu a je
možné se setkat s řadou dalších částečně pravdivých informací. Internet
vycházel z již předchozího existujícího prostředí. Na jedné straně zde
byly počítače (téměř výhradně na univerzitách), které byly velmi různého
druhu a zkušenosti s telefonní sítí, která měla ale řadu slabých míst.
Předně umožňovala jen spojení typu bod–bod, což není pro počítačovou
komunikaci úplně efektivní. Jen těžko se v telefonních sítích budovaly
nějaké alternativní cesty, což znamenalo, že pokud nastal výpadek ve
vedení, automaticky docházelo k výpadkům ve spojení. V neposlední řadě
zde byl problém ústředen – telefonní síť je centrálně řízená a ústředna
je potenciální cíl nějakého útoku či technického výpadku.
V tomto směru se začínají
objevovat první úvahy o možnosti nové sítě, která bude umět propojovat
různé počítače (nebude hardwarově závislá), bude umět složitější
propojení více počítačů než jen dvou a bude decentralizovaná. Je třeba
říci, že již v padesátých a šedesátých letech se objevily první zárodky
počítačových sítí – propojení počítače s terminály. Právě toto spojení
nevýkonného a výkonného stroje je možné považovat za elementární zárodek
sítě.
Významným projektem,
který posunul počítačové sítě blíže k Internetu, byl SAGE Air Defence
System, který měl na starosti Joseph Licklider. Šlo o komplexní síť
armádního charakteru, která měla spojovat různé prvky obraných a
útočných složek do jednoho komunikačního systému; od vypálení raket přes
aktivaci stíhacích letounů, komunikaci s radary až po civilní obranu.
Zajímavé bylo, že tato síť měla využívat různá přenosová média. Šlo ale o
centrálně orientovanou síť.
Změna přichází až s
osobností Paula Barana, který navrhuje jako nejlepší řešení
distribuovanou počítačovou síť. Jeho návrh počítal se samoučícími se
uzly (směrovači či přepínači), data se posílala v blocích a byla řešena i
fragmentace dat. Takto navržená síť je již schopná adaptace na zátěž,
což byl pro vznik Internetu klíčový krok. V roce 1965 pak přichází
Donald Davies s tím, že je možné bloky dat nahradit jasně definovanými
pakety.
Další významnou osobností
byl Larry Roberts, který již navrhuje první funkční síť v rámci
projektu ARPANET (vyčleněného z armádního DARPA). Ta je založená již na
přepínání okruhů, pracuje s pakety a je možné ji již považovat za základ
současného Internetu. Praktickou realizací je pověřena firma Bolt
Beranek and Newman v roce 1968. Práce probíhají poměrně rychle, a to i
přesto, že jednotlivé počítače jsou značně odlišné. Od počátku šlo o
akademickou síť, která měla propojit předně univerzity západního
pobřeží. Velice rychle se k nim ale připojují také východní významné
vzdělávací instituce a tak vzniká propojení amerických univerzit.
Postupným cílem je zapojit do ARPANETu většinu významných vzdělávacích
institucí v USA, což se daří. Součástí sítě jsou také výzkumné soukromé
laboratoře.
V roce 1970 vzniká
počítačová síť Aloha na Havaji, která není metalická, ale radiová.
Výhodou je, že není třeba natahovat dráty a udržovat je. Cenou za to je
ale jen malá využitelnost šířky pásma a tedy také malá přenosová
rychlost s větší chybovostí. Síť se postupně integruje do Internetu.
ARPANET
se velice rychle rozrůstá a již v roce 1972 je nutné začít budovat
protokoly a standardy pro přenos dat. Je tedy ustanovena pracovní
skupina pro protokoly pod vedením Vintona Cerfa, který později navrhuje
TCP a IP. Rok 1973 je do velké míry přelomový – Bob Metcalf představuje
myšlenku Ethernetu, Bob Kahn přichází s myšlenkou, že by mohl vzniknout
Internet, jako propojení různých lokálních počítačových sítí, což je ve
stejném roce umožněno prací Cerfa, který nabízí řešení v architektuře
založené na branách mezi sítěmi (tzv. gateway).
Internet
A zde již začínají
modernější dějiny Internetu. Roku 1973 byl specifikován protokol FTP pro
přenos souborů. Je zajímavé, že v této době ještě nikdo neměl potřebu
řešit otázky bezpečnosti. V následujícím roce Cerf a Kahn publikují
specifikaci TCP, který se stane velice rychle zcela dominantním
protokolem pro přenos dat. V tomto roce se také otevírá Telnet jako
veřejná datová služba, což umožnilo velkému množství lidí přístup k
výpočetním kapacitám. Postupně se rozšiřuje také koncept elektronické
pošty (na MIT od šedesátých let první experimenty), standardizováno až
1977.
V Evropě se začíná
Internet významněji prosazovat až v osmdesátých letech (1981 – Minitel
ve Francii). O rok později již začínají vznikat celoevropské síťové
projekty. Zde je třeba říci, že je to možná období, kdy se podařilo
americkému výzkumu dostat na zcela jinou úroveň, než jakou měla Evropa,
neboť o více než deset let dříve dokázal zajistit mimořádně rychlou a
efektivní spolupráci mezi svými výzkumnými pracovišti. Tuto ztrátu
Evropa již nikdy nedohnala a dodnes má horší síťová propojení než USA.
Roku
1984 přichází služba DNS, která zavádí internetové adresy tak, jak je
známe dnes. Roku 1988 se objevuje první počítačový virus šířený sítí.
Jde o zcela zlomovou událost, neboť od tohoto data se začíná v návrzích
všech protokolů intenzivně myslet více na bezpečnost než na výkon. V
roce 1990 zaniká ARPANET, neboť jeho existence již nemá význam.
1991 je rokem, kdy se objevuje www a Česká republika je připojená k Internetu.
Moderní doba
Devadesátá léta představují dramatický rozvoj
Internetu, ani ne tak ve smyslu technologickém, ale spíše aplikačním a
technickém. Servery jsou stále výkonnější, zvyšuje se kvalita sítí a
jednotlivé protokoly se stávají více orientovanými na bezpečnost. V
zásadě ale platí, že dnešní síť užívá v podstatě stejné TCP a IP,
přepínání paketů a řadu dalších věcí z původního návrhu.
Pro toto období je signifikantní, že dochází k
přechodu od čistě akademického využití k ekonomickému či zábavnímu.
Vznikají internetové obchody, katalogy webových stánek, portálové služby
a řada dalších projektů. Postupně dochází k odtržení hodnoty
virtuálních firem od jejich skutečného hodnoty, a tak se můžeme setkat s
tím, co se běžně označuje jako dotcom bublina. Šlo v zásadě o problém
ekonomický a nikoli principiální.
Dochází také k progresivnímu prosazování e-malů,
chatu, VOIP, IM a dalších komunikačních technologií. Internet míří také
do domácností, čímž vytváří prostor pro dokončení toho, co je možné
označit jako informační revoluce. Lidé mají snadný přístup k informacím,
do velké míry mění své komunikační zvyky, transformuje se struktura
fungování firem nebo dochází k postupnému vzniku systémů distančního
vzdělávání a k řadě dalších ekonomických i sociálních změn.
Po skončení dotcomové bubliny je možné po krátkém
zpomalení růstu internetu vidět nové trendy. Přichází tzv. web 2.0,
který je založený na interaktivitě, prosazují se mobilní telefony jako
součást Internetu (a zde je také největší technologická změna – sítě
třetí generace, spojení webu a GPS, ...). Prudký nárůst obliby je možné
vidět v oblastech, jako je vyhledávání (vznik postupné dominance
Google), sociální sítě (MySpace postupně vytlačeno Facebookem) nebo
cloud computingu. Vznikají webové aplikace založené na AJAXu, což je z
pohledu informatiky další zajímavý fenomén.
V tomto kontextu není
možné nezmínit ještě dvě významné změny, které postupně nastupují. Tou
první je příchod HTML5, které by mělo vytvořit zcela nové a mnohem
efektivnější prostředí pro podporu multimediálních formátů a webových
aplikací. Druhou změnou je přechod z IPv4 na IPv6, což je možná největší
změna ve fungování Internetu od osmdesátých let. Oba procesy jsou již
nastartovány a už je zřejmě nic nezastaví.
Závěrem
K výuce historie Internetu lze přistupovat dosti
rozdílně. My jsme na tomto místě zvolili popis technologický, kterým
jsme se snažili ilustrovat, že nejde o technologii vytvořenou ze dne na
den, ale měla svůj vývoj, slepé uličky (o kterých řeč nebyla) a má také
poměrně jasně definovaný směr, kterým se bude ubírat. Asi není důležité,
aby žáci znali všechna data, ale spíše by si měli z podobně laděného
výkladu odnést onu základní intuici vývoje.
Jinou možností by bylo sledovat Internet v sociálních
resonancích a dívat se na to, jakým způsobem proměňoval společnost. Je
možné v něm vysledovat základní stavební kameny informační revoluce a
vzniku informační společnosti. A samozřejmě je možné také reflektovat
kvalitativní údaje, jako je vývoj počtu uživatelů, webových stánek,
objem provozu či množství investovaných dolarů.
Přesto doufáme, že námi zvolený přístup bude dobrým odrazovým můstkem pro samostatné úvahy žáků o Internetu jako takovém.
| Citace: |
|
|---|
Převzato z RVP.CZ
0 komentářů:
Okomentovat