Pro čtenáře Spomocníka není označení technologie 1:1 nic nového. Pozornost mu již byla věnována např. v příspěvcích: V USA se diskutuje o výuce 1:1, Jak proměnit každou obrazovku v počítač?, Mobilní telefony LEGÁLNĚ ve výuce. Přestože se dnes již těžiště 1:1 přesunulo do kožených pouzder (tablety) či kapes většiny lidí (chytré telefony), pozornost k tomuto přístupu před lety upoutal projekt One Laptop per Child v čele se zakladatelem MIT Nicholasem Negropontem.
Do projektu byly vkládány velké naděje. Fotografie malých černoušků s masivně vyhlížejícími bílo zelenými notebooky nad hlavou nebo shrbených jihoamerických žen nesoucí přístroj svým vnučkám ze školy obletěly svět. Cílem bylo vybavit děti žijící v nejchudších částech světa technologiemi (robustními, úspornými a levnými laptopy) a prostřednictvím jejich vzájemného propojení a připojení do sítě jim umožnit lepší vzdělání, tj. zvýšit jejich gramotnost. Naděje byly do projektu vkládány i kvůli senzačním výsledkům zjištěným profesorem S. Mitrou, jehož práci čtenáři Spomocníka s delší pamětí znají např. z článků Co vidíme v díře ve zdi?a Kam až dohlédneme dírou ve zdi?. Podle nejnovější studie je vše ale možná trochu jinak.
Začátkem dubna obrátily dva významné elektronické informační zdroje The Economist a Mashable svou pozornost právě na výsledky projektu One Laptop per Child (OLPC - každému dítěti jeden laptop). Průzkum Inter-American Development Bank (IDB) nezjistil pozitivní vliv přístupu k notebooku na učení žáků. Průzkum provedený na žácích 319 škol v Peru (na nákup přibližně 850 000 laptopů utratili 225 000 dolarů) neprokázal kýžené výsledky. Podle peruánského Ministerstva školství pouze7 % sedmiletých žáků dosahovalo lepších výsledků v matematice. Ve čtenářství dosáhlo lepšího výsledku 30 % dětí. Rovněž nebyla dokázána zvýšená motivace k plnění příslušných domácích úkolů, přestože je měli žáci vypracovat na vlastních přístrojích.
Nabízí se tak otázka, čím to může být způsobeno. Úsudek napovídá to samé, o čem spekuluje The Economist – žáci se učí ovládat technologie rychleji než jejich učitelé. Kdyby byla studie zaměřena na ICT gramotnost žáků, samozřejmě by byl zaznamenán nemalý pokrok. Matematika a čtení však nepatří k aktivitám, ke kterým by běžným softwarem vybavený počítač žáky sváděl. Žáci objevují možnosti sami, což samozřejmě nestačí na úspěchy při vyplňování standardizovaných testů.
Celý článek v spomocnik.rvp.cz
3 komentářů:
Napadlo taky nekoho, ze proste pocitace nejsou samospasitelne? Kdyz to tak ctu, tak vypada, ze se asi vsichni zblaznili.
PN
850 000 laptopů za 225 000 dolarů, zřejmě slušnej oddíl:-) nebo velká násobilka?.
Autora článku, zdá se, také někdo zkoušel naučit matematiku tak, že mu vrazil do ruky laptop.
Okomentovat