Vlastní sexuální materiály zveřejňuje na internetu více než 8 % teenagerů

Centrum prevence rizikové virtuální komunikace Pedagogické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci zveřejnilo výsledky výzkumu pronikání sextingu do chování českých teenagerů.

Cílem bylo zjistit, kolik českých dětí sdílí své vlastní sexuální materiály prostřednictvím mobilních telefonů či internetu a co je k tomuto konání motivuje. Téměř 75 % respondentů si uvědomuje, že je sexting rizikový a riskantní, ale stále zůstává velké procento těch, kteří se zveřejňováním svých sexuálních materiálů na internetu vystavují velkému nebezpečí. Do výzkumu se zapojilo celkem 9353 respondentů ve věku 11 – 17 let (1). Zastoupeny byly všechny kraje České republiky.

Sexting = elektronické šíření textových zpráv, vlastních fotografií či vlastního videa se sexuálním obsahem, ke kterému dochází v prostředí virtuálních elektronických médií – zejména internetu. Mezi platformy, které umožňují šíření těchto materiálů, patří v dnešní době zejména sociální sítě – Facebook, MySpace, Libimseti.cz nebo digitální úložiště fotografií Rajče.net.

Vlastní sexuální materiály (na kterých jsou částečně svlečení nebo úplně nazí) umístilo v roce 2011 na internet 8,25 % teenagerů (např. do profilu v rámci sociální sítě či do databáze digitálního úložiště fotografií), přičemž 57,71 % tvořili chlapci a 42,49 % dívky.

Sexuálně laděné materiály sdílí s okolím častěji děti starší 15 let (66,99%), a to 2x více než děti mladší 15 let (33,01 %).

9,7% respondentů se přiznalo, že poslali vlastní sexuálně laděné materiály jiným osobám (např. příteli, přítelkyni, kamarádovi, partnerovi, atd.) Přičemž častěji odesílaly tyto materiály dívky (54,37 %) než chlapci (45,63 %). Sexuálně sugestivní materiály odesílají jiným lidem děti starší 15 let (73,03 %), téměř 3x více než respondenti mladší 15 let (26,97 %).

Výzkum sledoval také motivace pro realizaci sextingu. Znepokojujícím zjištěním je skutečnost, že sexting je nejčastěji realizován „z nudy“. Mezi další motivace pak patří navázání intimního kontaktu s jiným pohlavím, vyvolání vzrušení u „adresátů“ nebo jsou materiály zveřejňovány jako forma sebeprezentace. V méně případech pak sexting vznikl jako dílo okamžiku a intimní materiály neměly být zveřejněny.

Výsledky výzkumu dokazují, že sexting je v populaci českých teenagerů rozšířen, nicméně zatím nedošlo k jeho masovému rozmachu (2). Přesto existuje i v českém prostředí celá řada případů sextingu, kde byla do vyšetřování vzhledem k trestněprávní povaze zapojena policie (3). Případy sebevražd způsobených sextingem se v českém prostředí téměř neobjevují, zdokumentován je aktuálně 1 případ sebevraždy dítěte, kde byla prokázána přímá souvislost se sextingem. V zahraničí již takových kauz nalezneme více (viz případ Jessie Logan, Hope Witsell aj. - podrobnosti o případech na www.sexting.cz).

Vzhledem k závažnosti a nebezpečnosti tohoto fenoménu by měla hrát velkou úlohu cílená edukace a prevence. V českém prostředí nalezneme celou řadu projektů, které s úspěchem realizují nejrůznější preventivní přednášky, workshopy či osvětové kampaně (viz www.ebezpeci.cz, www.esynergie.cz, svou úlohu hrají také preventivní aktivity Policie ČR). Ze zahraničních kampaní zaměřených na sexting je velmi zdařilá videokampaň australského projektu TkinkUKnow (konkrétně videoklip Megan`s Story http://www.thinkuknow.org.au/site/megansstory.asp).