Ministr školství Josef Dobeš rezignoval, neboť prý nepřijme drakonické škrty. Na odchod pomýšlel nejspíše i dříve. Jak si jej zapamatují Češi?
Ministr školství Josef Dobeš (VV) končí. Jako osmý v Nečasově vládě. A
vybral si ideální okamžik, kdy odchází (skoro) jako vítěz, neboť odmítl
„ústupovou variantu“ 2,5 miliardy korun škrtů ve školství, což by
nejvíce postihlo platy učitelů. „Nemohl jsem akceptovat drakonické
zavázání rozpočtu školství... Rozhodl jsem se tedy vyvodit osobní
zodpovědnost a rezignovat,“ řekl serveru iDnes.cz ministr Dobeš. Ve čtvrtek od 10:30 se koná tisková konference.
Podle informací ČESKÉ POZICE Dobeš již delší dobu čekal na
příležitost, kdy důstojně opustí ministerskou židličku, jež mu
„k zadnici nepřirostla“, jak sám uvedl. Problémy v čerpání evropských
fondů jsou prakticky nezastavitelné a dubnová lhůta, ke které se zavázal
problémy napravit, se přiblížila. Eurokomisaři se blíží Praze.
Rezignovat by musel nejspíše stejně, byť už dříve ukázal, že ne vždy
dodrží dané slovo a ohne svůj výrok...
Odvaha Dobešovi nechyběla
Ač se tomu veřejnost zdráhá uvěřit, odborně na tom ministerstvo školství (kromě ostrůvků racionality a profesionality) není úplně dobře. Například odbor vysokých škol, jenž má přispívat k proklamované reformě, byl zúžen na odhadem šest lidí. Legislativní část ministerstva byla rozmístěna v úřadě, aby později vznikala znovu, a úřadem se až k vedení prosmýkly podivuhodné (a asi někým poupravované) projekty za stamiliony typu OKNO, SPORT, FinGram, Antikor nebo Češi Evropě. Ministrova personální politika je už sama o sobě pojmem; třeba na post šéfa evropských fondů se hledá ředitel/ka s pořadovým číslem 007 – asi tak trochu kaskadér či kaskadérka, jak jsme nedávno informovali.Před Dobešem, jenž svými „exkluzivními“ informacemi provokoval novináře a v médiích jako „bublifuk“ vypouštěl spousty pokusných výroků-bublin (že je ani tiskový odbor nestíhal rozfoukávat), je ale zapotřebí – bez špetky jízlivosti – smeknout. S kuráží až drzostí se jal měnit zaběhané pořádky v českém školství, prosadil státní maturitu a připravoval reformu nedotknutelných vysokých škol. Šlapal na ona „kuří oka“, jak rád říkává, byť jim třeba ani nerozuměl a semtam se pohyboval na hraně či za hranou zákona: například ve žhavé kauze Dobeš vs. Akreditační komise, při angažování mluvčího Antonína Zelenky, ale i při rozpouštění takzvaných přímo řízených organizací MŠMT. Odvaha, ta Dobešovi vskutku nechybí.
Tím, že v mainstreamových médiích zprvu hovořil o debyrokratizaci (nicméně pak četné úředníky nabíral na sekci EU fondů), o rušení „penězovodů“ a proklamovaném boji za učitele si určitou míru podpory obyvatel asi uchová. Bude jí tolik, aby v možné budoucí kariéře pomohl nějakým novým politickým uskupením, která by se mohla nadít podpory exprezidenta Klause nebo jejich společného chráněnce Ladislava Bátory?
Po Dobešově odvolání volal kdekdo. V prvé řadě (a obden) stínový ministr Marcel Chládek (ČSSD), odboráři, pedagogové, Učená společnost, maturanti, děkani filozofických fakult, zelená opozice, Tomáš Halík, vysokoškolští studenti, publicisté a kvůli přehmatům dokonce i koaliční partneři z TOP 09. Josef Dobeš, historicky nejzdatnější medializátor školských témat od polívek, přestávek až po plošné testování, etickou výchovu a školné, nejspíše končí.
Celý článek na webu ČESKÁ POZICE
1 komentářů:
Udržet image nesmiřitelného ochránce rozpočtu a českých učitelů je poměrně dobrá páně ministrova taktika.
Sice zvoral, na to sáhl, ale odchod je nesporně v duchu hrdinského eposu s fanfárami a slzou v očích některých jeho milců.
Okomentovat