Česká škola: Michal Černý: Informační etika I.: Úvod a význam

Informační etika patří mezi témata, která jsou v gymnaziálním vzdělávání stále poněkud nedoceněná a možná i trochu opomíjená. Jde o poměrně mladou disciplínu, avšak stavějící na dlouhých tradicích klasické etiky, která se snaží hledat odpověď na to, jakým způsobem eticky správě pracovat s informacemi.

Informační společnost s sebou nese řadu zajímavých rysů, které není možné podcenit. Jedním z významných témat, která se ukazují jako poměrně nová, je právě informační etika. Východiskem pro její studium bude pochopitelně celkový etický rámec, tak jak byl po staletí formován. Zůstávají v platnosti základní filosofická paradigmata, avšak je třeba k nim připojit nové úvahy související se společenskými změnami, které v posledním půlstoletí můžeme zažívat.

Samotný pojem informační etika je poměrně mladý a pochází od R. Capurra z roku 1987. Naše téma poprvé systematicky exponovala dvojce Kostrevsky a Oppenhem v osmdesátých letech, když se začali zabývat etikou v informační vědě. Zde je třeba se mít poněkud na pozoru, co je vlastně pojmem informační etika myšleno, neboť samotný obsah disciplíny není ještě stále přesně vymezen. Setkáváme se s tím, že jde o témata týkající se manipulace s informacemi, ale samozřejmě jsou možné přesahy směrem k tématům týkajících se svobody slova, práva na informace a dalších témat navazujících na sociologii a politologii, stejně tak jako otázky týkající se filosofie techniky a řady dalších oborů. [2]

Jako gymnaziální téma je informační etika mimořádně důležité hned z několika důvodů – umožňuje studentům eticky dobře pracovat s informacemi, ale také se nad jejich strukturou, obsahem i formou zamyslet jinak než jen čistě „formálně a pragmaticky“. Toto promýšlení informací a informační společnosti studenty je jedním z podstatných rysů samotné výuky této části etiky. Jde o jeden z fundamentálních přístupů k poznání toho, jakým způsobem svět kolem nás funguje. Etika je pak branou, kterou je možné k tomuto úhlu pohledu na společnost vstoupit.

V následujícím článku se pokusíme ukázat přínosy a význam informační etiky i možná témata, která lze v této části výkladu do výuky zařadit. Výběr není ani v nejmenším úplný a jistě je možné jich do této problematiky vměstnat mnohem více. Proto je třeba jej vnímat jako spíše inspirativní než fundamentalisticky úplný, závazný a neměnný.

Obsah informační etiky

Poměrně často se mluví o tom, že informační etika souvisí především s vědeckou prací, knihovnictvím nebo s novinářskou činností, a proto se nepovažuje za nutné její témata vkládat do širší společenské diskuse. Je to ale zcela chybný přístup, který nereflektuje dokumenty gymnaziálního kurikula a rovněž situaci v současném společenském klimatu velice intenzivně založeném na práci s informacemi. Pokud bychom se podívali do RVP, poměrně snadno bychom mohli identifikovat řadu bodů, které jsou s informační etikou bezprostředně spojeny – ať již jde o požadavek na samostatnou manipulaci s informacemi nebo vedení k objektivní vědecké činnosti, která nefalšuje výsledky a je si vědomá následků, které bude mít. Vždyť právě to je součástí celé informační etiky.

V hlubších diskusích se mluví o ontologických aspektech informační etiky, která vychází z metafyzického pojmu informace. V rámci těchto úvah je pak hledána spojitost mezi informací a jinou ontologickou jednotkou (například Platónovou idejí) a jsou budovány celé ontologické systémy. Osobně se ale domnívám, že pro gymnaziální výuku nejde o příliš důležité téma.

My se ve svém výkladu budeme držet především toho, co bezprostředně souvisí s požadavky kurikula a může mít na studenty a jejich praktický život určitý dopad. Do informační etiky tak zařadíme především problematiku získávání informací, jejich tvorbu, publikaci a šíření. Dále pak požadavek na svobodnou výměnu vědeckých poznatků a objevů, etiku vědecké práce nebo otázky technické praxe, které mají etické konsekvence. Někdo situaci popsal, myslím, že velice trefně – informační etika popisuje, jak by měly procesy a činy vypadat, ale ne vždy koresponduje s realitou.

Užitečnost informační etiky

Informační etika není něčím, co by mělo existovat jen pro sebe samé, ale má řadu praktických dopadů a je významným stavebním kamenem celé informační společnosti. Etika je disciplínou praktické filosofie, pročeš lze předpokládat, že bude mít zcela praktické důsledky. Proto je legitimní se ptát, v čem spočívá užitečnost této etické disciplíny. Jednotlivé prvky je možné rozčlenit do řady skupin podle toho, jakého subjektu se týkají nebo v jaké oblasti informační společnosti se uplatňují.

Je třeba hned na počátku říci, že problematika je velice obsáhlá a nemá často jasné závěry. To že vede k jen těžko rozhodnutelným paradoxům, je velkou didaktickou výhodou, ze které je možné ve výuce hodně těžit.

Příkladem může být napětí mezi právem na informace a na ochranu soukromí: Mějme vysokého úředníka, který je těžce nemocný – má nádor na mozku. Je legitimní a přijatelné tuto informaci zveřejnit v novinách? Z pohledu práva na informace je situace jasná – nádor může ovlivnit myšlení a úsudek úředníka a jeho pracovní výkon nebude také takový, jaký by zřejmě měl být. Veřejnost jej platí a má proto znát pravdu. Ochrana soukromí ale nabízí právě opačný závěr – vážná nemoc je velice intimní záležitostí a je nanejvýš necitlivé, když by někdo tuto informaci medializoval. Nehledě na možné sociální dopady na nemocného.

Jak se v tomto případě správně zachovat? To bude záležet na tom, kterou z uvedených hodnot považujeme za vyšší a důležitější. Zde je třeba mít na vědomí také fakt, že ne vždy se etika shoduje s legislativou. Podobných paradoxů jsou desítky a je možné na nich poměrně hodně ukázat i procvičit. Studenti se naučí lépe argumentovat a promýšlet věci do hloubky, což je mimořádně důležité. S vědomím této paradoxnosti je možné přistoupit k jednotlivým možným přínosům informační etiky.

První oblastí, na kterou má informační etika vliv je kvalita poskytovaných informačních služeb a informací obecně. Tento přínos je poměrně pochopitelný – pokud budou lidé šířit pravdivé informace a nebudou vytvářet informační smog (informačním smogem máme na mysli takový druh dat, který nenese žádnou novou či zajímavou zprávu a jen zamořuje informační prostředí naprosto bez užitku, čímž dochází k ztížení vyhledávání informací), tak bude v zásadě velice snadné dolování jakýchkoli znalostí. Vše bude na dosah ruky, nebudou třeba žádné verifikační nástroje či kontrolní mechanismy.

Zde je dobré si uvědomit, že jsou to právě bezpečnostní mechanismy, které kvalitu služeb (ve smyslu kvantitativním i kvalitativním) zhoršují. Bohužel se bez nich jen těžko můžeme obejít, pokud ne všichni dodržují etická pravidla. Pokud již studenti vědí něco o IP, pak je možné s nimi zkusit odhadnout, o kolik by se mohla zrychlit počítačová síť, pokud by nebylo nutné užívat šifrování (pro výpočet je možné užít IPv6 hlavičku a říci, že jsou zde ještě další bezpečnostní mechanismy, které by výsledek ještě znásobily).

Tím, že nejsou tato pravidla všeobecně dodržována, poškozuje informační společnost sama sebe, neboť kromě statků kladných (schopných generovat zisk v nejširším smyslu slova) jsou zde také statky záporné (tvářící se jako kladné, jen se zápornou hodnotou). To je do určité míry zajímavý fenomén současné společnosti, který nemá v minulosti přesnou analogii.

Druhým významným fenoménem je zkvalitnění komunikace. Informace, je již ze samotné teorie (na rozdíl od znalosti) komunikační hodnotou. Pakliže ji chceme detekovat, musíme mít k tomu vhodné technické prostředky. Problémem může být, že ne všechny informace k nám přicházejí nepoškozené, a to nikoli technicky, ale také věcně. Pokud dochází k neetickému přístupu k informacím, je samozřejmé, že komunikace probíhá hůře a obtížněji a může být spojena s řadou dalších problémů.

V neposlední řadě je zde otázka zacházení s informacemi. Etika dává poměrně jasná pravidla, jak s informacemi zacházet, což poměrně pěkně definuje prostředí, ve kterém se informace pohybují. To dává možnost jednoduše vystavět nad tokem informací nějakou technologii, která umožní jejich efektivní zpracování. Do této oblasti ale patří také například ochrana osobních údajů, což je dnes velmi akcentované téma. Opět zde platí, že kdyby nedocházelo k jejich zneužívání, mohla by být pravidla pro práci s nimi podstatně volnější a dostupnost informací větší.

V oblasti vědecké práce je možné zmínit především pravidlo volného přístupu k vědeckým a technickým objevům, tedy transport poznání v rámci celé společnosti. Jde o jeden ze základních principů, na kterých je postavený vědecký výzkum v celém moderním světě. Ukazuje se, že tato otevřenost umožňuje podstatně rychlejší vědecký rozvoj.

Na druhé straně je zde nutné zmínit problematiku patentů, která se uplatňuje v komerční sféře a které jsou v současné době intenzivně diskutovány, především ve sporech Google s Oracle, Apple či Microsoftem. Patent je poměrně logické opatření, které chrání investice do výzkumu a vývoje (čímž by je měl akcelerovat), ale je jistě na zvážení, zda současná praxe tomuto záměru skutečně odpovídá. Opět může jít o velice zajímavé téma pro diskusi se studenty.

Mezi další možné pozitivní dopady informační etiky by bylo jistě možné obecně zařadit pozitivní vliv na informační společnost a její možný růst, který je jednoznačně brzděn jejím nedodržováním. Vliv této části etiky bude dlouhodobě na společnost stále vyšší, a proto i její pozitivní význam poroste.

Dodržování informační etiky by samozřejmě odstranilo řadu patologických jevů, jako jsou krádeže identit, kyberšikana a mnohé další. Této oblasti jsme se již ale v řadě předchozích článků již poměrně systematicky věnovali.

Závěr

V dalším pokračování se zaměříme na otázky kodexů, které upravují manipulace s informacemi a které by měly být závazné pro informační specialisty. Dále pak bude věnován prostor principům informační etiky a vybraným možným paradoxům, které mohou v praxi nastat.

Zařazení do seriálu:

Tento článek je zařazen do seriálu Informační etika