Interpelace Josefa Dobeše v PSP: Václav Votava se ptá na reformu financování

Pane ministře, vaše reforma financování regionálního školství má přinést jednu velkou změnu, a to stanovení přesného počtu žáků v jedné třídě. Hovoří se o počtu 24 nebo 26. Pokud by jich mělo být o jednoho více nebo o jednoho méně, pak by to znamenalo, že škola od státu obdrží méně peněz a provoz bude muset hradit, dotovat obec. To by určitě zásadním způsobem ohrozilo existenci především těch menších škol. Již nyní obce vynakládají se zájmem udržet si školy v místě nemalé prostředky a doplácejí tak nemalé prostředky na jejich provoz.

Tedy reforma by znamenala další finanční zátěž a je reálné, že například druhé stupně by na vesnických školách takto zanikly. A je možné, že by v řadě případů zanikly venkovské školy vůbec a tím by i zdejší učitelé přišli o práci a rozšířili by tak zřejmě i řady nezaměstnaných.

Chci se zeptat, jestli si vůbec tento stav jako ministr školství uvědomujete. Mám velice negativní ohlasy od ředitelů škol na takovou tu vaši reformu - nereformu nebo pseudoreformu ve svém příhraničním regionu. Ale mám takové negativní ohlasy samozřejmě i od starostů, kteří mají zájem, aby se udržela škola u nich v obci, protože představuje určité centrum nejenom vzdělanosti, ale i kultury a společenského života. Oni odmítají vaši nesmyslnou reformu.

Ptám se tedy: Uvědomujete si vůbec, jaký stav může touto vaší reformou financování regionálního školství nastat?

Děkuji.

Místopředsedkyně PSP Kateřina Klasnová: Také děkuji a předávám slovo panu ministrovi školství. Prosím.

Ministr školství, mládeže a tělovýchovy ČR Josef Dobeš: Vážená paní předsedající, vážený pane premiére, vážený pane poslanče, dámy a pánové, uvědomuji si, co může nastat.

Pane poslanče, uvědomuji si, co nastane, když něco neuděláme. A je to úplně jednoduché, protože když se podíváme do demografické křivky České republiky, tak je jasné, a to nezpochybníte ani vy, ani já, ani kdokoliv jiný, že dětí ubývá. Dětí bude bohužel ubývat a tento trend půjde prudce dolů. Z druhé strany počet škol se téměř nehýbe. Můžeme si říct, že budeme platit školy a já ty zkušenosti mám, kdy na sídlišti jsou tři školy vedle sebe. Na druhém stupni ta sídlištní škola má šestou A, B, C, D. V 6.A je sedm dětí, v 6.B je devět dětí, v 6.C je sedm dětí a v 6.D je osm dětí. Taková je realita, takhle to dneska je a ten systém přerozdělování, tak jak je nastavený, to tomu řediteli umožňuje. To je problém.

A nebo vám dám zase konkrétní zkušenost z Kuřimi, je to malé městečko kousek od Brna. Jsou tam dvě základní školy a tam teď nastupovaly děti do těch škol. Do obou škol nastoupilo šedesát dětí. Jeden ředitel je rozdělil do tří tříd po dvaceti a jeden je rozdělil do čtyř tříd po patnácti. To je možné, oba dva v tom systému dovedou velmi dobře vyžít, ale dlouhodobě je tento stav nefinacovatelný.

To, co je, to je návrh - návrh, který prošel prvním kolem, a to je poradou ekonomických ministrů, kde jsme řešili klíčové ekonomické parametry. Teď nastala doba, kdy tento ekonomický nástroj se mění v nástroj pedagogicko-odborný a diskutujeme o těch parametrech. To znamená, není nic dáno, ač mám informace, že někde z kraje objíždí lidé, kteří navštěvují školy a říkají: Ta vaše je už v mapě našeho kraje škrtnutá. To není pravda.

Předevčírem jsme se bavili s Asociací hejtmanů, bavili jsme se se Svazem měst a obcí, bavili jsme se s místním sdružením a řekli jsme, že uděláme pracovní skupinu spolu s ministerstvem a s odbornými asociacemi a budeme se bavit v tom ekonomickém modelu o dalších odborných parametrech.

Já vám třeba řeknu - jel jsem před týdnem po hradeckém kraji a objížděl jsem mimo jiné základní školy. Byl jsem v jedné škole ve Veliši, je to ópéeska, a tam je ve třídě 12, 13, 15 dětí, ale škola je tam opravena z evropských peněz. A já si myslím, že je třeba dát parametr, tam, kde ta obec, nebo jakkoliv ta škola z evropských peněz investuje velké prostředky do opravy té školy, tak by nepochybně byl nesmysl tuto školu zavřít, protože by zchátrala a ty peníze by šly vniveč.

Nyní se bavíme v ekonomickém modelu o dalších dílčích parametrech, které do toho dáme. Teprve poté co se zástupci regionů a samospráv a s odbornými asociacemi uzavřeme tento model, tak ho budeme konzultovat s vámi v Poslanecké sněmovně, v Senátu. A já věřím, že pak takto upravený modelů schválíme. Pokud bychom to neudělali, tak ten systém neufinancujeme. To ví každý. To víte vy, vím to i já, že takto přerozdělované regionální školství neufinancujeme. Nevede to ředitele k tomu, aby byli dobrými hospodáři. Umožňuje to mít čtyři šesté třídy v jedné sídlištní škole v tomto počtu dětí, umožňuje to v malém městečku s šedesáti dětmi v první třídě (?) nastavit to úplně rozdílně a oba ředitelé jsou na tom stejně a jsou v pohodě.

To není dobré. Musíme něco s demografií a sítí škol dělat, ale garantuji, nepřijdeme o malotřídky a nepřijdeme o vesnice, kde ta škola skutečně tvoří tu vesnici. To já vnímám, já jsem de facto kluk z vesnice, takže vím, že k vesnici patří hospoda, kostel a škola a já dodávám - i hřiště.

Místopředsedkyně PSP Kateřina Klasnová: Děkuji. Předávám slovo k doplňujícímu dotazu panu poslanci.

Poslanec Václav Votava: Tak já jsem také dá se říci z vesnice jako vy, takže určitě to chápu. No, já jsem určitě rád, že budete diskutovat s kraji, s obcemi, o modelu, který nastavíte. Víte, já opravdu teď žiji v příhraničním regionu, který je velký plochou, hospodářsky není ještě úplně vyvinutý, je zaostalý. My přece chceme, aby se nám obce nevylidňovaly. Škola je, jak jsem říkal, v podstatě centrem kultury, společenského života, ale i stabilizačním prvkem, aby nám tam lidé zůstávali, aby tam zůstávaly mladé rodiny s dětmi.

To je velice důležité. K tomu je určitě třeba přihlížet selektivně a ne plošně tyto věci řešit, ale opravdu citlivě, i malé vísky, kde školy jsou, tak aby také zůstaly.

Místopředsedkyně PSP Kateřina Klasnová: Děkuji. Pan ministr už reagovat nebude.