EDUin: OECD upozorňuje, že našemu školství chybí jasné cíle

Co všechno chcete vědět o zprávě OECD. Nabízíme otázky a odpovědi.


Zpráva OECD nazvaná Reviews of Evaluation and Assessment in Education, Czech Republic vzbudila rozsáhlou diskusi. Ve spolupráci s garantkou zprávy pro Českou republiku, RNDr. Janou Strakovou jsme sestavili sérii otázek a odpovědí, které se snaží objasnit nejčastěji diskutovaná témata – proč zpráva vznikla, co soudí o státních maturitách a plošných testech, co našemu školství vytýká a nakolik musíme její závěry respektovat.

Hlavním závěrem zprávy je, že českému vzdělávacímu systému chybějí srozumitelně formulované cíle. To také ztěžuje naši schopnost vyhodnotit, zda školy a žáci tyto cíle naplňují. Z osmnácti otázek, které se snaží vysvětlit, proč a jakým způsobem diskutovaná studie OECD vznikla a co je v ní nejdůležitější, uvádíme čtyři otázky a odpovědi. Celý text si může přečíst ZDE nebo jej najdete v příloze této zprávy.

Proč OECD vypracovala zprávu o hodnocení v našem školství?
Protože Česká republika se spolu s dalšími 22 členskými zeměmi OECD v roce 2009 přihlásila do programu, který nabízel vypracování takové studie zemím, které o to projeví zájem.

Nakolik máme tuto zprávu považovat za důležitou?
I když se zaměřuje na oblast hodnocení, poskytuje komplexní návod, jak postupovat v celé oblasti regionálního školství. Účast ČR v projektu navíc umožňuje porovnat, jak obstály v hodnocení ostatní posuzované země, tedy zjistit, jaké problémy jsou většině zemí společné a kde se ČR nějakým způsobem odlišuje.

Co na našem školství zpráva pochválila?
Zpráva pochválila ČR za to, že se snaží problematiku hodnocení ve vzdělávání řešit, že jí aktuálně věnuje velkou pozornost, a že se snaží nějakým způsobem sledovat výsledky žáků. Ocenila rozsáhlé datové zdroje, které jsou k dispozici, i práci ČŠI.

V čem vidí největší slabiny?
Těch je opravdu mnoho, podrobněji si je můžete přečíst ZDE. Ale obecně se snad dá říci, že největší slabinu vidí v tom, že jsme si neřekli jasně, jaké jsou cíle našeho vzdělávání, proč vůbec do škol chodíme, co od nich očekáváme. Proto je pak pro nás těžké hodnotit, jestli školy tento úkol plní, nebo ne.

Tomáš Feřtek, tiskový mluvčí EDUin, řekl: „V rámci debat okolo nové zprávy OECD jsme zjistili, že vzhledem k tomu, že ještě není k dispozici kompletní český překlad, podstatná část odborné veřejnosti přesně nechápe souvislosti, za jakých zpráva vznikla a jakou váhu jí mají přikládat. Proto se snažíme odpovědět na nejčastěji vznášené dotazy. O kontrolu věcné správnosti odpovědí jsme požádali garantku zprávy pro Českou republiku, doktorku Janu Strakovou.“

Příloha:



Co bychom měli vědět o nové studii OECD

Proč  OECD vypracovala zprávu o hodnocení  v našem školství?
Protože Česká  republika se spolu s dalšími 22 členskými zeměmi OECD v roce 2009 přihlásila do programu, který nabízel vypracování takové studie zemím, které o to projeví zájem. OECD opakovaně nabízí svým členským zemím možnost podrobit nějaký aspekt vzdělávacího systému podrobnému zkoumání. 

Takže  česká strana se práce na zprávě  vůbec neúčastnila?
Svůj pohled na věc uplatní  obě strany. Zúčastněné země nejprve napíší takzvanou podkladovou zprávu, ve které provedou vlastní analýzu příslušného aspektu vzdělávacího systému. Pak zemi navštíví examinační tým sestavený z pracovníků OECD a zahraničních expertů a provádí vlastní šetření. Výsledkem jsou doporučení pro vzdělávací politiku. V posledních letech proběhla v ČR např. examinace systému terciárního vzdělávání a examinace systému odborného vzdělávání.

Jak takové  zkoumání vypadá?
Na examinaci systému hodnocení  se kromě dvou pracovníků OECD podílela odbornice z Velké Británie a odbornice z Nového Zélandu. Vlastní examinace trvala devět dnů. Examinátoři hovořili se zástupci MŠMT, ČŠI, rezortních ústavů, se zřizovateli škol na úrovni krajů i obcí, s pracovníky pedagogických fakult a vzdělavateli učitelů, se zástupci školských odborů, předmětových asociací, nevládních organizací. V rámci examinace navštívili rovněž základní a střední školy, ve kterých hovořili s žáky, učiteli, vedením školy i zástupci rodičů. 

Jaký  časový úsek zpráva zachycuje?
Podkladová zpráva, ze které tým čerpal, byla dokončena v první polovině roku 2011. Pracovní tým byl v České republice během dubna 2011.

Nakolik máme tuto zprávu považovat za důležitou?
Kromě již často citované zprávy společnosti McKinsey jde o jedno z mála komplexních a nezávislých posouzení českého vzdělávacího systému. Tím je zpráva velmi cenná. I když se zaměřuje na oblast hodnocení, poskytuje komplexní návod, jak postupovat v celé oblasti regionálního školství. Účast ČR v projektu navíc umožňuje porovnat, jak obstály v hodnocení ostatní posuzované země, tedy zjistit, jaké problémy jsou většině zemí společné a kde se ČR nějakým způsobem odlišuje.

Proč  se zpráva věnuje především hodnocení  ve školství?
OECD volí témata, která  jsou v členských zemích aktuální. Všechny vyspělé země si kladou otázku, jak nastavit systém hodnocení ve vzdělávání tak, aby podporoval proces vyučování a učení, zvyšoval kvalitu a efektivitu systému. Školství v celém vyspělém světě prochází velkými změnami, mění se pohledy na hodnocení práce žáků, učitelů, ředitelů i efektivity systémů. 

V čem je u nás oblast hodnocení zanedbaná?
Asi největší nedostatky spatřují hodnotitelé v tom, že málo dbáme o to, aby hodnocení v první řadě zlepšovalo vyučování a učení každého žáka. Vytýkají nám, že se příliš zabýváme hodnocením výstupů vzdělávání a málo hodnocením a zlepšováním samotného procesu učení. To například znamená, že žáci a jejich rodiče nedostávají kvalitní informace o učebním pokroku a o efektivních cestách k dalšímu zlepšování, ale pouze vysvědčení se známkami, které nenesou téměř žádnou informaci. Stejně tak ČŠI nedbá podle hodnotitelů dostatečně o to, aby dále pracovala se školami, které navštíví, a systematicky jim pomáhala zlepšovat jejich práci. Zpráva rovněž konstatovala, že není průběžně hodnocena práce učitelů a ředitelů a zejména, že nejsou stanovena kritéria, na základě kterých by ji bylo možno hodnotit.

Znamená  to, že se naše vláda musí  podle doporučení zprávy zachovat?
Ne, OECD nemá ve vztahu k České republice žádné výkonné pravomoci. Zpráva je míněna jako pomoc a nabídka. Záleží na nás, co si z ní vezmeme.

Co na našem školství zpráva pochválila?
Zpráva pochválila ČR za to, že se snaží problematiku hodnocení ve vzdělávání  řešit, že jí aktuálně věnuje velkou pozornost, a že se snaží nějakým způsobem sledovat výsledky žáků. Ocenila rozsáhlé  datové zdroje, které jsou k dispozici, i práci ČŠI.

V čem vidí největší slabiny?
Těch je opravdu mnoho, podrobněji si je můžete přečíst ZDE. Ale obecně se snad dá říci, že největší slabinu vidí v tom, že jsme si neřekli jasně, jaké jsou cíle našeho vzdělávání, proč vůbec do škol chodíme, co od nich očekáváme. Proto je pak pro nás těžké hodnotit, jestli školy tento úkol plní, nebo ne.

Jak hodnotí  zpráva státní maturitu?
Zpráva v principu vítá snahu systému zavést jednotnou zkoušku, ale konstatuje, že je třeba lépe stanovit její cíle. Od jedné zkoušky chceme příliš různé věci (má vyloučit slabé studenty i být vstupenkou na vysokou školu). Zkušenost z jiných zemí říká, že takto koncipovaná zkouška obvykle dobře neplní ani jeden z požadovaných cílů.

Jak hodnotí  zpráva záměr zavést plošné  testy na základních školách?
Zpráva vítá záměr zaměřit se na zjišťování výsledků vzdělávání, neboť konstatuje, že o nich v ČR nemáme žádné informace. Především však upozorňuje na to, že než podobné testování zavedeme, měli bychom si pořádně rozmyslet, co si od nich slibujeme, a minimalizovat negativní dopady, k nimž v některých zemích došlo.  A nejdříve bychom měli dopracovat standardy vzdělávání ve všech vzdělávacích oblastech. Teprve na jejich základě lze podle zprávy koncipovat standardizované testy.

Ale my už  přece standardy máme. O tom nejsou autoři studie informováni?
Jsou, ale ty standardy, které  nedávno ministr začlenil do rámcového vzdělávacího programu pro základní školy, byly vypracovány právě především pro potřeby testování. Proto zpráva upozorňuje na nutnost přípravy komplexních standardů, jinak hrozí zúžení toho, co se ve školách učí, pouze na to, co lze testovat počítačovými testy. To je častý negativní důsledek uspěchaně zaváděných plošných testů.

Plošné  testování tedy autorům studie obecně  vadí?
Ne, jen upozorňují,  že od samotných plošných testů nemůžeme očekávat, že se výsledky žáků a práce škol zlepší. To takové testy zařídit neumějí. Ze zahraničí máme mnoho dokladů o tom, že samotné zavedení testů kvalitu vzdělávání  nezvyšuje a že má také řadu negativních dopadů.

Ale ve zprávě  se přece mluví i o tom, že o výsledcích našich žáků máme málo informací. V tom by nám mohly plošné testy pomoci.
Ano, ale zpráva také  uvádí, že řadu důležitých informací bychom mohli lépe a levněji získat výběrovými šetřeními, které se provádějí jen na vybraném vzorku žáků a z kterých neplynou pro žáky a učitele žádná potenciální nebezpečí. Taková šetření umožňují ověřovat širší rozsah vzdělávacích cílů.

Ve zprávě  se přece mluví o nutnosti větší srovnatelnosti hodnocení na jednotlivých školách. Právě k tomu bychom přece mohli plošné testy použít. Otestujeme všechny děti v ročníku a jejich výsledky pak můžeme porovnat.
Zpráva právě upozorňuje, že k větší srovnatelnosti hodnocení ze strany učitelů nejsou plošné testy vhodné. Důležité je, aby se učitelé naučili rozumět stanoveným cílům vzdělávání, aby stejně rozuměli tomu, jak vypadá výkon žáka, který těchto cílů dosahuje. K tomu mohou učitelům kromě konkrétních a srozumitelných standardů pomoci ukázky žákovských výkonů (tedy písemných úloh, ale třeba i nahrávek ústních prezentací, uměleckých výkonů), s popisem jejich hodnocení. Takové ukázky mohou dobře demonstrovat, na jaká kritéria se máme při hodnocení zaměřit, podle jakých znaků poznáme, zda žák byl schopen naplnit požadovanou úroveň dovednosti. To pomáhá sjednocovat hodnocení v celém systému a pomáhá to také profesnímu rozvoji učitelů.

Dá  se souhlasit s tvrzením ministerstva školství, že z 99% už se dnes řídí tím, co zpráva OECD doporučuje?
Ne, stačí se podívat na doporučení zprávy (ZDE) a každý může posoudit, co z toho u nás již existuje.  Naopak často jdeme přímo proti těm doporučením, nebo v lepším případě jsme práce ještě ani nezačali. Například pokud jde o standard práce učitele nebo takzvané průběžné hodnocení, které má žáka vést vzděláváním a motivovat ho k práci.