Z blogpostu Daniela Münicha v blog,Aktuálně.cz vybíráme:
A do toho všeho nám teď navíc přichází plošné testování na školách. Ať už jde o loni zavedenou státní maturitu nebo o připravované testování v pátých a devátých třídách. Pokud tyto testy sklouznou k technicky snadnějšímu a ekonomicky levnějšímu ověřování encyklopedických znalostí, biflovací praxi u nás to ještě více zabetonuje. Učenliví mloci a učitelé s norimberskými trychtýři budou nadále hrát prim.
22 komentářů:
Jak chcete něco umět, když ne zpaměti?
Všichni lidé, kteří lidstvo někam posunuli a něco pro něj znamenali, se učili, biflovali a vůbec dělali to, co zabírá moc času a je zhusta zpočátku nezábavné.
Výsledky zavržení biflování za posledních 20 let všichni vidíme.
"Učení se poznatkům nazpaměť, bez chápání podstaty a souvislostí, tedy biflování," definoval kolega Munich, co myslí biflováním. O tom, že něco musíme umět zpaměti není pochyb, ale bez chápání podstaty a souvislostí to má jen malý přínos, ba může to i škodit.
Problém současného stavu je, že biflování je příliš. Že bují. A hlavně, že jeho přemíra dětem škodí. Opakovaně se i v diskusích objevuje zkušenost učitelů od ZŠ po VŠ, že žáci či studenti biflovací učení vyžadují. A dostanou ho! To mě osobně děsí mnohem, mnohem víc, než fakt, že mnozí absolventi VŠ neví, kdy byla bitva na BH, neumějí trojčlenku, nebo lijí vodu do kyseliny. Představa některých, že to jde překonat dalším biflováním, je zcestná.
Článek dobře vysvětluje, proč se mnohým učitelům biflování líbí.
"Bohužel si této historické změny zatím příliš nevšimli v řadě našich škol (a nejen našich), od základních po vysoké."
Bohužel, autor si nevšiml, že všimli. Já se naopak domnívám, že rezignace na vědomostní základ (úroveň zapamatování a prozumění) je přeskakována na úroveň aplikace, která je bez dvou předchozích pouhým pokusničením bez porozumění a tak to dnes vypadá, jak to vypadá. Takže otázka zní - opravdu je špatný stav způsobený tím, co desítky let fungovalo a na čem se celou dobu staví (schválně píšu staví, protože je to základ - podmínka nutná, pozor, ne dostačující, ale opravdu nutná).
Také je něco jiného učit se jazyk a něco jiného elektrotechniku. Tak mě napadá, jak by autor řešil elektrický obvod Kirchoffovými zákony, když by o nich nevěděl, neznal pravidla užití. Jak by je chtěl aplikovat. Nejdřív musím vědět, pak mohu procvičovat a aplikovat. Jestli se autor (v jedné části svého textu) domnívá, že aplikací se člověk něco naučí, pak mohu říci, že jen potud, pokud ví co aplikuje a má pevné základy - pak to může rozvíjet a ví, že jde správným směrem. Nejhorší je, když člověk aplikuje, myslí si, že objevil Ameriku, přitom jde špatnou cestou, protože mu uniklo něco, co neví. V počátečním vzdělání je zapotřebí ukázat cestu - a to cestu od základů až po střechu... určitě ne naopak a určitě není dobré rozestavět barák. Optimum je podchytit to komplexně. Ale někdy to bez biflování prostě nejde.
Také mě napadá, že byly věci, které jsem se nazpamět nabifloval hrozně rád a využívám je dodnes (souvisí to s motivací) a rozhodně toho nelituji. Takže bavíme se tedy o tom, že biflování je špatné, nebo o tom, jak vybrat to vhodné, stanovit správné základy a správně pro učení namotivovat?
Jenda
Pane Šteffle - prozraďte mi, prosím, na základě čeho se domníváte, že se slovo "zcestný" píše "zcestný" a ne "scestný". Protože se to nakliká do google, popřípadě do google fightu a vyšší počet výskytů jednoho či druhého slova hraje ve prospěch správného výsledku? Čili to, co mi vyplivne google, jak autor předkládá, je svaté. Já jsem se kdysi nabifloval, že se píše "scetný" - a teď, kdo má pravdu.
Jenda
Pro pana Šteffla 8. ledna 2012 14.03
Škodí nejenom přemíra, ale i nedostatek. Jak chcete chápat souvislosti mezi fakty, když žádná neznáte?
Všechny děti se (dokonce i v několika jazycích) postupně "nabiflují" dny v týdnu, měsíce, násobilky atp. Dá se to udělat různým způsobem - buď doma nazpaměť, nebo častým používáním a opakováním, nebo třeba v říkankách a písničkách. Jenom první způsob považuji za biflování v pravém smyslu slova. Zvolila jsem schválně triviální příklad, protože s ostatním je to podobné. Jenom ta smysluplnost nebo smysluprázdnota je různá.
Pro ilustraci moje ostatky nabiflovaných vědomostí: Perulimatogolomélesothomaseru; jak ó bože ó mocný pamatovat si ...; mastek sůl kalcit fluorit apatit...; vodík lithium sodík draslík rubidium cesium...; ný natý itý ičitý ičnýečný ový istý ičelý...
Nebudete tomu věřit, ale 40 let jsem to nepotřebovala.
Stejně jako "být, bydlit, obyvatel, byt, příbytek, nábytek..." no, občas to použiji, vy jistě také, co říkáte? Myslím, že je lhostejné, jestli jste si to zapamatovala pomocí říkanky nebo chozením po pokoji (pořád je to biflování - směřujete pouze k zapamatování), důležité je, jestli to dokážete i aplikovat. :D
40 let jsem to nepotřebovala
A pic ho! po čtyřiceti letech máte k dispozici argument jak noha!
Asi nemá smysl debatovat o tom, že vše, co víme a umíme, víme a umíme nazpaměť, protože to někde v paměti máme uloženo.
(zdravím Jendu)
Jde tedy o to, jakým způsobem se to tam dostane. Biflování v tom hanlivém slova smyslu se zpravidla nevnímá jako učení opakovaným používáním, ale jako učení bez souvislostí. Zajímavá je ovšem skutečnost, že nezanedbatelný objem znalostí a dovesností, i naprosto zásadních pro dožití se vyššího věku, jsme se naučili v ranném dětství bez chápání čehokoli, natož pak nějakých souvislostí.
Nemám sice žádné oprávnění pojednávat třeba o podstatě bojových umění, ale žiju v přesvědčení, že opravdového umění se dosáhne jen soustavným, celoživotním opakováním téhož, ani by člověk zpočátku vůbec tušil, proč co činí. Řekl mi kdysi jeden z mistrů:
Uč se JAK a neztrácej energii a čas úvahami PROČ. Až to budeš umět, pochopíš.
Když se mě poslední dobou stále častěji ptají budoucí vzdělanci, k čemu jim to bude, říkám jim, že JIM nejspíš k ničemu. Mám sto chutí říci to výstižněji, ale dámy z vinárny by mi to asi neprominuly.
je lhostejné, jestli jste si to zapamatovala pomocí říkanky nebo chozením
Tak tady bych nějakou tu souvislost už v pokročilejším věku potřeboval. Doposud mi nikdo nevysvětlil, proč slovo pyj není mezi vyjmenovanými uvedeno.
Pane Luďku, pozor na to, co byste si přál vědět, protože mě napadá spousta věcí, které by ale podrývaly nutnost stavět na zapamatování. :D
Napadá mě nicméně, že nemůžete po děckách na ZŠ chtít všechno, něco si musíte nechat i na střední školu. :)
Jestli se ještě mohu zeptat - kde je souvislost mezi pyjem, říkankou a procházením se? Nějak mi to uniká.
Jenda
"mastek sůl kalcit fluorit apatit...; vodík lithium sodík draslík rubidium cesium" - asi je dobré to trochu znát, jsou toho plné noviny a nejen toho, jak potom chcete proboha pochopit souvislosti,.. fakticky potom nejste schopna tyto noviny číst a porozumět jim,..
Hluboce jsem přemýšlel proč se právníci drtí římské právo, proč se lékaři biflují celé stránky. Jen si představte lékaře při operaci, který si nevzpomene jaký operační nástroj mu má sestra podat,..potom možná máte smůlu. Ignorant
Anonymní řekl(a)... 8. ledna 2012 15:04
Jak chcete chápat souvislosti mezi fakty, když žádná neznáte?
Hlava každého dítěte se od narození plní spoustou dojmů a vjemů. Mozek každého z nás je tak geniální, že je dokáže strukturovat, nalézt v nich řád, vytvořit pojmy a naučit se s nimi správně (tj. v souladu s realitou) pracovat - přemýšlet.
Ve Vaší kratičké větě je obsažen celý hluboký omyl, který patrně sdílí spousta učitelů. Hlava dítě není prázdná! V okamžiku, kdy dítě začnete cokoliv učit, už spoustu faktů zná. A pokud se s nimi nové informace vůbec nepropojí, ano, pak musí být biflovány. A to má, jak někteří píší, často za důsledek, že se děti po čase nechtějí učit nic. Svá zatím nastřádaná fakta, se kterými umějí zacházet (přemýšlet), oddělí od školy. A ve škole se přece nepřemýšlí... tam se bifluje. Viz video zde celé pěkné, ale k problému od 17. do 21. minuty. Pak si mnozí stěžují, že děti nechtějí přemýšlet.
"buď doma nazpaměť, nebo častým používáním a opakováním, nebo třeba v říkankách a písničkách. "
Zní to hloupě v době "moderních vyučovacích metod", ale například historiografii nějak nelze naučit říkankou. Takových oblastí je přehršel. Buď obrazovou paměť mám nebo nemám ( potom historii dělám nebo ne ).
8. ledna 2012 21:27
Tento problém má samozřejmě hlubší kořeny než ty, které uvádíte. Zařaďte zde prosím i selekci, která probíhá od páté třídy. Kdopak nám to zůstává od šesté do deváté třídy v ZŠ? Nějak nepozoruji, že by se gymnazistům nechtělo učit, protože se na prvním stupni biflovali.
Základy se prostě naučit musí - násobilku, pravidla pravopisu,....Na tomto potom můžeme stavět a rozvíjet schopnosti jednotlivce.
Pane Šteffle, tomu, o čem hovoříte, se říká prekoncepty, že? I když nejsem oním anonymním, domnívám se, že stejně tak, jak anonymnímu vyčítáte nezpůsobilost zabývat se prekoncepty, tak jste zřejmě i Vy nepochopil anonymního (zase kvůli jiným /jeho/ prekonceptům). Je těžké stavět na něčem, když každý věci vidí trochu jinak, v jiných souvislostech. Navíc když takových lidí máte ve třídě 30. Nedej Bože, když hlavy těch dětí jsou už plné miskonceptů díky povrchnímu sbírání informací na internetu. To je potom žůžo dobrodrůžo.
Jenda
kde je souvislost mezi pyjem
Když jsem se učil vyjmenovaná slova, činil jsem tak s vědomím, že prostě se některá slova píší jinak, než je běžné. Na mém tehdejším stupni myšlení mi tato skutečnost stačila k tomu, abych neutrpěl újmu z povědomí, že je moje svoboda na cestě ke vzdělání nějak znásilňována.
Nevyjmenovaný fakt, že pyj má být tvrdý jsem se musel později nabiflovat bez souvislostí a to mne poznamenalo na celý život.
Nezávidím vám ten "tvrdý pyj" bez souvislostí, dá-li se to takto vyjádřit.
Jenda
Jenda 21:45
Pouštěl jste si to video?
Díky za odpověď. Ale ne, nejde mi o prekoncepty. Jde mi o to, proč si mnozí učitelé myslí, že biflování je základ, bez kterého to NIKDY nejde. Mnozí učitelé si totiž věří, že vzdělání vzniká v jejich ústech nebo na tabuli. Ale vzdělání vždy vzniká jen a jen v hlavách dětí. A ty jsou plné všelijakých věcí (i prekonceptů, ale mnoha dalších), a ty hlavinky také spoustu věcí umějí – příroda nás tak vybavila. A jen učitel, který o hlavách dětí nikdy nepřemýšlel, si může myslet, že k tomu, co říká či píše na tabuli, děti žádná fakta neznají. A že se někde nabifloval, co jsou prekoncepty, to mu nepomůže.
Podívejte se třeba, jak si děti hrají a hlavně jak se hry UČÍ, nebo, jak komunikují a jak se to UČÍ, jak pracují s počítačem a jak se to UČÍ. Nikde žádný postup: 1) nabiflovat 2) zautomatizovat 3) chápat souvislosti. Vždy to běží souběžně, pravda často na nižší úrovni odpovídající možnostem dětí. Tak je to totiž člověku vrozeno. Ale ve škole by to mělo být 1), 2), 3). Není divu, že to moc nefunguje.
Pane Šteffle, opět si myslím, že jsme se plně nepochopili.
Nejde Vám o prekoncepty jako takové, to jsem pochopil. Já jsem jen pojmenoval to, o čem jste tak obsáhle hovořil. Podstata věci zůstává u biflování.
Píšete, že mnozí učitelé si myslí, že vzdělávání vzniká na tabuli... ale já si to třeba nemyslím. V tom jsme ve shodě. K tomu dalšímu Vám řeknu následující. Píšete, že to nemusí být v pořadí 1, 2, 3... a že je potřeba se zamyslet nad tím, co už děti v hlavách mají... no, samozřejmě, ale to neodporuje tomu, co jsem napsal dříve. Já jsem zjistil, že než začnu cokoli aplikovat (3), musím u všech sjednotit pojmovou základnu a musím se přesvědčit, že to přinejmenším chápeme stejně - takže ať chci, nebo nechci, začínám sjednocením pojmů a vyjasnováním - pro mnohé to znamená zapamatovat si nové věci. Někteří z nich to třeba nepotřebují a vědí toho k dané věci i více než potřebujeme, ale ostatní to uvítají (ona ta výuka není časově nafukovací) - ale sjednotit si pojmovou základnu je nutné. Pak až mohu pokračovat dále. Jinak jsem nikde nepsal, že 2. krokem je zautomatizovat a 3. je chápat souvislosti. Psal jsem zapamatovat, porozumět, aplikovat. A jestli jste to četl pořádně, tak jsem psal, že jedno bez druhého být nemůže. A pokud tvrdíte, že "to nefunguje", (odkdy přesně to nefunguje), tak se zeptám, jestli jste se třeba zamyslel nad tím, jestli problém není v něčem jiném. Ne v tom, že se to tak dělá, ale že se to tak třeba už dávno nedělá, protože školy jsou plné projektového vyučování (přičemž málokdo tomu rozumí) a na SŠ ná přicházejí žáci s tím, že se umějí hezky sebeprezentovat, ale dělit dvěma neumí (beze srandy).
Jinak děkuji za nápad, abych se někdy podíval, jak si hraje moje dcerka, jak se při tom učí a jak se rozvíjí činnostmi, o které jeví zájem. Vy vyčítáte učitelům, že málo dětem naslouchají a věnují v tomto směru pozornost, ale právě jste se dopustil něčeho podobného. Předpokládáte, že já v hlavě nic nemám a že mi musíte sdělit něco, co mám doma dnes a denně - přičemž se nad tím (jistě k vašemu podivu cíleně zamýšlím).
Souhlasím, že člověku je vrozeno jít cestou nejmenšího odporu, ale já spíš souhlasím s tím, co předkládá Vygotskyj než Piaget.
Já k tomu ještě dodám - jak jistě víte, člověk prochází jistými vývojovými stádii v oblasti poznávání. Jinak se postavím k výuce a výchově dětí v mateřské škole, jinak na prvním a druhém stupni ZŠ, jinak v prvním ročníku na střední, jinak ve čtvrtém ročníku na střední a jinak k absolventovi postgraduálu, který u mě právě absolvuje specializační studium. Co si mohu z hlediska vedení výuky dovolit k němu, si nemohu dovolit k těm prvákům. Je to mnohem složitější - a proto se vytvořil nějaký mustr (který se ale samozřejmě přejal bezhlavě na všechno a pro všechno - chudák Herbart), ale to neznamená, že je to špatně a že to nefunguje (alespoň v učitých oblastech).
Nicméně jsem pochopil, co jste chtěl sdělit. Nejsem si však jist, jestli to stejně jako vy (poznávání, pochopení, atd. vše najednou) myslel i autor článku. Jestli jen neaplikujete to, co Vy pokládáte za své alfa-omega na něco, co v tom jeho článku není. Jednoduše řečeno, jestli zde není přání otcem myšlenky.
Rozebírat tady ten článek odstavec po odstavci nechci, protože se mi zdá, že je to celé postavené na nesprávných předpokladech - a navíc je tam z části psané něco, co ani my učitelé neovlivníme - a to je plošné testování.
Jenda
Jendo, já vůbec nepodezřívám Vás, že si myslíte, že vzdělávání vzniká na tabuli nebo ve Vašich ústech. Naopak, jste jedním z těch, co o hlavách dětí přemýšlejí a máte to v hlavě srovnané. Ne ve všem bychom se shodli, ale svoje děti bych vám klidně svěřil. (Dokonce ani anonymní 15:04 nebude ztracený případ :-).)
Bohužel jste spíš výjimka než pravidlo. Stav na většině škol je horší, než si myslíte.
Klíčové důvody proč "to nefunguje" jsou ale opravdu jinde. A jsou ve společnosti, ne ve školách. Chystám o tom blog.
Jinak doporučuji se podívat do diskuse přímo k blogu http://blog.aktualne.centrum.cz/blogy/daniel-munich.php?itemid=15239, je bohatší.
Pěkný večer
Pane Šteffle, i já Vám přeji pěkný večer.
Jenda
8. ledna 2012 23:13
Máte to hodně zjednodušené. Vy jste někdy učil ? Třeba na prvním nebo druhém stupni, gymnáziu, průmyslovce. Na gymnáziu to platí bezezbytku. Problém je na II. stupni ZŠ.
Okomentovat