Podněty k výuce cizích jazyků v ČR

Informační cesta Goethe-institutu po Německu splnila své poslání: Aktuální podněty k výuce cizích jazyků a vícejazyčnosti na českých školách.



V nedávné době uspořádal Goethe-Institut mezinárodní studijní a informační cestu po Německu, jejímž hlavním posláním bylo představit alespoň rámcově, jak se v německých spolkových zemích vypořádali s otázkou vícejazyčnosti na školách a jak je podporována výuka cizích jazyků. Akce se zúčastnili odborníci z Lotyšska, Litvy, Estonska, Slovenska, České republiky, Polska, Maďarska a Slovinska.
Během pětidenního vzdělávacího programu pobývali účastníci v Sasku, Durynsku a Hesensku, kde kromě informací o tamních školských systémech a konceptech pro rozvoj učebních plánů cizích jazyků získali i možnost navštívit řadu bilingválně nebo multilingválně orientovaných škol, ve kterých se daří zajistit kontinuálnost cizojazyčného vzdělávání od předškolního věku až po maturitu. Debatovali také s odborníky z univerzit, zemských ministerstev školství a výzkumných ústavů.


Studijní cesta přinesla poznatky a podněty především ze dvou tematických ooblastí:

a)    možnosti resp. příklady zajištění kontinuálnosti a efektivnosti výuky prvního cizího jazyka od nejútlejšího věku napříč všemi stupni vzdělávání až po maturitu resp. celoživotně
b)    koncepty učebních plánů a strategií pro výuku cizích jazyků včetně nutnosti vytvoření vícejazyčných kurikul, propojení výuky prvního cizího jazyka s výukou dalších cizích jazyků a výuka odborných předmětů v cizím jazyce

Své zástupce vyslalo do Německa také MŠMT ČR a Národní institut pro další vzdělávání. Jaké poznatky a podněty z jejich cesty vzešly? Pokusme se o krátké shrnutí:

Situace ve výuce cizích jazyků v ČR se příliš neliší od německého systému. Jazyková politika České republiky vychází z jazykové politiky Rady Evropy a Evropské unie. V rámci ní byla v posledním desetiletí realizována řada opatření směřujících ke zlepšení úrovně jazykového vzdělávání a naplnění cíle, aby každý občan Evropy byl schopen komunikovat alespoň ve dvou dalších jazycích kromě mateřského. Na podporu těchto cílů byl Komisí Evropské unie vypracován akční plán pod názvem Podpora jazykového vzdělávání a jazykové rozmanitosti, na jehož základech vznikl i Národní plán výuky cizích jazyků s akčním plánem pro období 2005 – 2008. Díky zavedení rámcových vzdělávacích programů je vyučován první cizí jazyk povinně od 3. třídy (doporučována je angličtina, ustoupilo se však od původního záměru, aby angličtina byla jako první CJ povinná). Druhý cizí jazyk je podle RVP ZV nabízen jako volitelný předmět nejpozději od 8. ročníku, školy jej však mohou nabídnout již dříve s využitím disponibilních hodin  . Na mnoha školách probíhá výuka angličtiny již od 1. třídy a rovněž v mateřských školách je cizojazyčná výuka resp. výchova v popředí zájmu především ze strany rodičů.

O dvojjazyčnosti či dokonce vícejazyčnosti (kromě výuky cizího jazyka probíhá také výuka některých předmětů či aspoň částí hodin těchto předmětů v cizím jazyce (CLIL), v mateřštině či v cizím jazyce se hovoří s žáky třeba o přestávkách, na mimoškolních akcích či ve školní družině atd.) se však v naprosté většině škol nedá hovořit, a to z důvodu přetrvávajícího nedostatku erudovaných vyučujících cizích jazyků především na základních školách, o předškolním vzdělávání ani nemluvě. Mezi další důvody patří nízká úroveň znalosti cizích jazyků učitelů ostatních oborů či předmětů, všeobecná absence cizojazyčných asistentů či vychovatelů, různá úroveň jazykových znalostí žáků v jedné skupině atd. Rámcové vzdělávací programy by teoreticky měly zajišťovat kontinuálnost výuky cizího jazyka podle skutečné úrovně žákem či studentem dosažených jazykových dovedností od počáteční rané fáze minimálně až k maturitě. Praxe však bývá jiná: při přechodu na další stupeň vzdělávání mnozí žáci, především ti jazykově lépe vybavení, často opakují již zvládnuté učivo, výuka se pro ně stává neefektivní, dochází ke stagnaci či dokonce regresi jejich znalostí a opadává jejich motivace.

Otázka volby metod a forem výuky druhého případně dalšího cizího jazyka se jeví v českém školství jako něco, co by mělo jít samo sebou. Není tomu tak. Učitelé druhého cizího jazyka nebojují jenom s nízkou hodinovou dotací pro tento předmět a malou motivovaností žáků (evropské průzkumy potvrdily, že pokud je prvním cizím jazykem angličtina, klesá u velkého počtu studentů a žáků zájem o studium dalšího cizího jazyka, neboť ,,angličtinou se přeci domluvíme téměř všude“), ale také s problematikou či specifičností výuky druhého či dalšího cizího jazyka v prostředí neumožňujícím bilingválnost či alespoň využívání metody CLIL (integrované výuka cizího jazyka a odborného předmětu). Navíc u nás chybí spolehlivý a rozsáhlejší výzkum v oblasti cizojazyčné lingvistiky zaměřený na možnosti propojení výuky prvního cizího jazyka s výukou dalších cizích jazyků (vícejazyčná kurikula), kdy by měl být žák již při učení se prvnímu cizímu jazyku konfrontován s vícejazyčnou realitou a jazykovými strukturami a analogiemi či odlišnostmi jiných cizích jazyků. Lingvistické výzkumy v této oblasti jsou v některých evropských zemích prováděny již několik desetiletí a k dispozici jsou také mnohé příklady z praxe, které by mohly sloužit jako návod pro vytvoření konceptu vícejazyčnosti na českých školách.

Zajištění kontinuálnosti výuky cizího jazyka úzce souvisí rovněž s otázkou, kdy je nejvhodnější s výukou cizího jazyka začít. Dnes již nikdo nepochybuje o tom, že raný začátek nezajišťuje automaticky výraznou úspěšnost. Zvládnutí cizího jazyka není totiž závislé na tom, odkdy se jej dítě začne učit, ale na kvalitním jazykovém i pedagogickém vedení, na pravidelnosti a výši hodinové dotace pro samotnou výuku. Nestačí tedy pouze přání a tlak rodičů a nadšení vyučujícího.

Součástí Národního plánu výuky cizích jazyků pro období 2005 – 2008 byl i záměr zajistit jazykovou výuku od předškolního věku formou jazykové propedeutiky a její plynulé navázání na výuku v 1. ročníku základní školy s využitím metodického postupu „napříč předměty 1. stupně“ (zařazení výuky cizího jazyka v krátkých intervalech v hodinách ostatních vyučovacích předmětů). Z podnětu MŠMT vznikla před několika lety metodická příručka pro školy věnovaná jazykové propedeutice, tedy jakési jazykové „přípravce“, která by mohla být zařazena do ŠVP jako vhodná alternativa raného učení cizímu jazyku již v 1. či 2. třídě ZŠ. Ostatně umožnit dětem uvědomit si pestré jazykové bohatství, které je obklopuje, zbavit je ostychu před cizími jazyky, vzbudit v nich zájem o ně, nabídnout dokonce možnost vybrat si, jaké cizí jazyky by se chtěli v životě naučit, a připravit je tak na život v mnohojazyčné a multikulturní evropské společnosti, to by mělo být naprosto samozřejmým cílem vzdělávání. Škoda jen, že koncepce jazykové propedeutiky dosud nenašla odezvu či zakotvení v RVP a nebyla jí rovněž věnována dostatečná publicita mezi pedagogickou veřejností.

Národní institut pro další vzdělávání přispěl v posledních letech ke zlepšení situace ve výuce cizích jazyků na českých školách a ke zvýšení úrovně cizojazyčných kompetencí pedagogických a nepedagogických pracovníků škol celou řadou vzdělávacích programů a projektů. Jmenujme alespoň projekty „Brána jazyků otevřená“ a „CLIL – Obsahově a jazykově integrované vyučování cizích jazyků a odborného předmětu“, v rámci kterého bylo proškoleno téměř 500 učitelů ve čtyřicetihodinovém vzdělávacím programu a vydána a do všech základních škol a víceletých gymnázií v ČR distribuována metodická příručka „CLIL“.

Nezpochybňuji, že výuce cizích jazyků je dána v současné době zelená. Souvisí s tím ale i dořešení celé řady otázek či úkolů, které mají společného jmenovatele: v dnešní době nelze přistupovat k výuce jakéhokoliv cizího jazyka izolovaně bez širších lingvistických, kulturních a společenských souvislostí. K tomu patří neodmyslitelně cílený výzkum v oblasti osvojování cizích jazyků, opatření v jazykové politice státu, změny v pregraduálním i dalším vzdělávání učitelů, vývoj osnov a vícejazyčných kurikul, komplexní pojetí didaktiky a metodiky výuky cizích jazyků, vývoj a tvorba vhodného učebního materiálu a změny v přístupu k samotné praktické výuce cizích jazyků.

Mgr. Alena Coubalová
Národní institut pro další vzdělávání