Martin Rychlík: Vysokoškolské reformy a společenské napnelismy

Ač ministr školství říká k reformě vysokých škol řadu rozumných věcí, není nejvhodnější osobností k jejich komunikaci. Málokdo mu věří.



Člověku je nyní ministra školství Josefa Dobeše (VV), do nějž ostošest pálí študáci i někteří akademici, až líto. Tolikrát již během svého působení mlžil a šlapal vedle, že i když říká rozumné věci, nevěří mu a priori značná část populace. Stačí pak pozvat do televizního, potažmo rozhlasového studia seriózně vypadajícího profesora jakékoliv slušné vysoké školy a veřejné mínění má jasno – ten ministr bude lump, který chce pošlapat akademické svobody, pracuje v žoldu bank a vůbec: není to ten, který má učencům co kázat...

Bohužel v tom zapadá podstata problému. I tento Dobeš, který chrlí nešťastné výroky o vyvolávání „sociálních nepokojů“ a zve si rektora svobodné Univerzity Karlovy k „podání vysvětlení“, může říkat rozumné věci, s nimiž by vysoké školy měly souhlasit – třeba zavedení profesních míst docentů a profesorů. Ve všem tom mediálním šílení kolem padajících melounů a čtyř stovek studentů, kteří táhli k Úřadu vlády ČR, či kolem chystaného obsazování divadel pak působí věcné novinové články jako mastička na duši.

A nyní tedy již autorův hodně subjektivní výběr výpisků z četby posledních dnů. Jak dovést nejvýznamější univerzity (třeba ty založené roku 1348) k tomu, aby se na nějaké změně podílely?

Celý článek na webu ČESKÁ POZICE