KRONIKA VÁLEK: Řecko-perské války 500-449 př. n. l.

Válčící strany

• Athény, Sparta a další městské státy helénského spolku
• Perská říše

Dějiště válečných událostí

• Řecko, Malá Asie (dnešní Turecko), Kypr, Egypt

Ztráty

• Celkové počty nejsou známé

Hlavní aktéři

• ŘECKO: Themistoklés, athénský velitel; Leónidás, spartský král
• PERSIE: Xerxés I., perský král

V roce 500 př. n. l. byly řecké městské státy zřejmě jedinými celky na světě praktikujícími zárodečnou formu demokracie. Naproti tomu perská říše byla typickým politickým systémem své doby: autokratický stát, kde občané neměli žádná práva kromě těch, která pro ně stanovil král. Výsledek řecko-perských válek měl proto zásadní dopad na raný rozkvět demokracie a lidských práv. Kdyby Xerxés I. při svém tažení proti Řecku uspěl, je pravděpodobné, že by lidská svoboda zůstala po celá další staletí jen prázdným pojmem. Místo toho však řecké vítězství zajistilo rozkvět kultury, která měla v budoucnu změnit světové dějiny.

ZROZENI PRO VÁLKU

Sparťané patřili mezi nejzáhadnější společnosti starověkého světa. Přestože to byli zejména jejich skvělí válečníci, kteří sehráli zásadní úlohu při obraně řecké demokracie, jejich vlastní společnost byla sebestředná, uzavřená do kastovního systému, značně stratifikovaná a k cizím elementům nepřátelská.

Spartský městský stát začal vznikat na místě dnešního města Sparta na jihovýchodě Peloponésu nejspíš někdy kolem roku 1000 př. n. l. Tehdy se začaly v pěti osadách na zdejší úrodné planině usazovat první vlny řeckých osídlenců. Zmíněných pět vesnic se následně spojilo a vytvořilo město Spartu, která si během 8. století př. n. l. podmanila sousedící kmeny v Lakónii a Messénii. Poté, co si tímto způsobem zajistila dostatečnou lidskou a zemědělskou základnu, začala Sparta vyvíjet svou vlastní zvláštní civilizaci.

Na samotném vrcholku společenského a ekonomického žebříčku stáli vlastní Sparťané (Spartiates). Pouze tito lidé mohli volit a žili v podstatě ve sdílené společnosti, podobné kasárnám. Pod nimi stáli perioikové (perioikoi) neboli „sousedé“. To byli svobodní muži, pochodující do bitev a bojující společně po boku Spartiates. Neměli však volební právo. Na samotném konci společenského žebříčku se pak nacházeli heilóti, představující pracovní sílu, vybraní z lakónských a messénských rolníků i jejich dětí. Nebyli svobodnými lidmi, avšak zároveň nepředstavovali otroky, museli však odevzdávat polovinu své úrody. Heilóti byli hrdou skupinou obyvatel a bylo třeba na ně bedlivě dohlížet, jinak se často bouřili. Při několika příležitostech se tak opravdu stalo, jak víme z dochovaných pramenů.

Historikové odhadli, že poměr počtu nesvobodných obyvatel Sparty vůči svobodným činil zarážejících patnáct ku jedné. To dostatečně osvětluje, proč se Sparta plně soustředila na výchovu nemilosrdných válečníků. Spartská disciplína byla mimořádná. Všichni chlapci narození s postižením byli usmrceni svržením z útesů nebo ponecháni smrti v kopcích. Všichni ostatní byli ve věku sedmi let odebráni rodičům a vyrůstali ve velkých kasárnách. Dostávali malé příděly jídla, takže byli donuceni tajně krást. Pokud však při tom byli chyceni, mohli být tvrdě ztrestáni, nebo dokonce ubiti k smrti. Dokonce i samotní spartští králové jedli pouze tenké a černé kusy ovesného nebo ječného chleba, jako každý jiný Sparťan. Strava byla dokonce natolik odpuzující, že jeden návštěvník Sparty údajně prohlásil: „Nyní už chápu, proč se Sparťané nebojí smrti!“

Z hlediska politiky byli Sparťané velmi konzervativní. Jejich válečné záležitosti řídili dva králové, v době míru však měli vyšší autoritu volení efoři neboli „dozorci“. Existovala zde shromáždění lidu a senát, při zasedáních však vítězili ti, kteří prostě dokázali hlasitěji křičet. Tato skutečnost byla jinými Řeky často parodována a zesměšňována. Poté, co Sparta sehrála hrdinnou úlohu v řecko-perských válkách, obrátila se proti dřívějším spojencům Athénám a porazila je v tzv. peloponéské válce, která skončila roku 404 př. n. l. Sparta pak byla definitivně poražena dalšími řeckými státy za pomoci Persie a spolu s dalšími částmi známého světa podmaněna Alexandrem Velikým.

Další zajímavosti a podrobnosti o řecko-perských válkách naleznete v knize KRONIKA VÁLEK: Od řecko-perských válek po boj za americkou nezávislost a knihu s 15% slevou zakoupíte na knihy.cpress.cz.