Jan Wagner: Zpráva o Odborné diskusi k projektovým záměrům individuálních projektů národních dne 25. ledna aneb 1,1 miliardy z ESF v režii Ing. Tomáše Kantora

Na další odborné diskusi MŠMT k projektovým záměrům Individuálních projektů národních v Operačním programu Vzdělávání pro konkurenceschopnost se projednávaly dva projekty: NEDIR - Integrovaný registr vzdělávací soustavy v ČR a NVDD – Národní vzdělávací digitální depozitář. Klíčovou osobou této frašky pro odbornou veřejnost byl Ing. Tomáš Kantor z oddělení strategií a inovací České školní inspekce a zároveň manažer pro realizaci Klíčové aktivity 2 - Inspekční hodnocení školských vzdělávacích programů v rámci projektu NIQES, kterému sekundovala Ing. Lada Houšová, manažer koncepcí a analýz – lektor projektu NIQES.

Po odborné diskusi 29. prosince minulého roku k projektovým záměrům individuálních projektů národních K2 – kvalita a konkurenceschopnost v neformálním vzdělávání, Vzděláváním k vyšším kompetencím v oblasti tělesné kultury a zdravého životního stylu a Brána do světa E-learningu, jsem očekával nejhorší a bohužel jsem se nemýlil. Na veřejnou diskusi ke každému projektu byla vyhrazena striktně jedna hodina a veřejnost předem nedostala potřebné informace a materiály.

NEDIR - Integrovaný registr vzdělávací soustavy v ČR za 650 milionů

Přestože se tento projekt připravuje nejméně od dubna či května minulého roku, kdy byl podle Tomáše Kantora projednáván s ÚOOÚ, teprve nyní byl ve výběrovém řízení vybrán dodavatel studie proveditelnosti. Bez této studie v podstatě neměla veřejná diskuse smysl, protože jde, jak odpověděl Tomáš Kantor v diskusi, o jedinečný projekt, který nemá v EU obdobu. Na studii proveditelnosti se ale vzhledem k časovému stresu se spuštěním projektu čekat nebude a měl by být spuštěn již 1. března.

Stručný popis projektu z anotace zní:

Smyslem projektu je vytvořit podmínky pro efektivní integraci informačních toků mezi všemi zainteresovanými subjekty resortu tj. MŠMT a jím zřizovanými organizacemi, Českou školní inspekcí, školami a školskými zařízeními, a to jak regionálního, tak vyššího a vysokého školství (včetně jejich
zřizovatelů). Systém také umožní efektivní komunikaci se subjekty dalšího a celoživotního vzdělávání, zejména v rámci oblasti působnosti MPSV ČR. Záměrem projektu je vytvoření, počáteční doplnění a následný provoz unikátního a jednotného resortního informačního systému, který zajistí jednoduchý on-line sběr informací a jejich vyhodnocování. Systém umožní využití dat k efektivnějšímu strategickému plánování v oblasti vzdělávání. Zavedení systému bude znamenat eliminaci administrativních procesů na všech úrovních a efektivnější operace nad informacemi, které stávající stav neumožňuje. Projekt podporuje přechod od tzv. nabídkového modelu k poptávkovému.


Projekt byl v diskuzi označen za Velkého bratra, protože by měl shromažďovat všechny informace o každém žákovi či studentovi, učiteli i škole. Tyto údaje podle Kantora ministerstvo školství potřebuje například i pro možnou analýzu sociálního prostředí žáka...

Projekt by měl být provozován v datových centrech sdružení CESNET a měl by využívat i jeho páteřní sítě. To bylo prezentováno jako výhoda, téměř absolutní většina českých škol ale k této síti nemá přístup. Navíc při objemu dat, která se nyní pro resortní organizace ze škol sbírají, je tento argument naprosto nesmyslný. Námi kontaktovaní odborníci zpochybňovali náklady a někteří tvrdili, že by mohly být i o řád menší.

Zajímavé je, že tvůrci projektu dosud nekontaktovali zástupce zřizovatelů, tedy krajů a obcí, kterých se podobný systém samozřejmě také týká.

Tomáši Kantorovi v diskusi nepomohly ani dva bonmoty: první, že se jmenuje Kantor a má maminku ředitelku školy, ani druhý, že se po převratu v Česku dělaly unikátní informační systémy, protože jsme využívali nejnovější technologie. Ta doba je po 22 letech dávno pryč!

Dovolím si jako ilustraci blábolů s tímto projektem spojených ještě jeden úsměvný citát z anotace (strana 10, kapitola Udržitelný rozvoj):

Důležitým aspektem projektu, který přispívá k šetrnému přístupu k životnímu prostředí, je už samotný návrh koncepce architektury registru, který je koncipován do centrálního, již existujícího datového centra s dostatečnou výpočetní kapacitou. Obrovské úspory spotřeby elektrické energie bude dosaženo přenesením výpočetního výkonu na moderní servery typu blade s optimalizovanou koncepcí řízení a distribuce výkonu a moderním řešením klimatizace, za současného snížení počtu reálně pracujících lokálních serverů. Pro obsluhu přístupu k registru, respektive v něm uložených dat, tak bude možno využít běžné pracovní stanice a terminály vybavené pouze webovým prohlížečem, to jest s minimálními nároky na výpočetní výkon, a tím i spotřebu elektrické energie. Dalším významným přínosem projektu v oblasti udržitelného rozvoje je minimalizace počtu tištěných materiálů v rámci validace vstupních dat stejně jako eliminace printových výstupů při prezentaci výstupních informací (úplné vyloučení tisku ročenek, statistických zpráv, apod., v řádu čítajícím desetitisíce výtisků).


Kdo ve školství a jaké úlohy vyžadující tak obrovské výpočetní a datové kapacity dnes v době přechodu ke cloud řešením potřebují? Proč je vlastně předjímáno zastaralé řešení?

NVDD – Národní vzdělávací digitální depozitář za 472 milionů

O tomto projektu jsem se již zmiňoval v 2. části článku Nesnesitelná lehkost školských portálů a peněz z evropských fondů aneb Jak je to s RVP.CZ. V anotaci projektu jsou jako partneři projektu vedle příjemce MŠMT uvedeny dva subjekty: Český vědomostní klastr a Česká televize, kterou na odborné diskuzi nahradila Univerzita Palackého v Olomouci. Tato náhrada údajně proběhla po obvinění Českého vědomostního klastru z plagiátu projektu Akademické televize, který před nějakým časem univerzita připravovala.

Přestože Česká školní inspekce nemá podle anotace s projektem nic společného, projekt NVDD prezentovala Lada Houšová, manažer koncepcí a analýz – lektor projektu České školní inspekce NIQES, a v diskusi převážně odpovídal již zmíněný Tomáš Kantor z oddělení strategií a inovací České školní inspekce. Podivné bylo, že se prezentující vůbec nepředstavila (představil ji až moderátor po dotazu z pléna) s výmluvou, že nechtěla ztrácet čas. Absurdnost tohoto argumentu jsme si uvědomili až v diskusi, kdy dva panelisté z Univerzity Palackého dlouhé minuty hovořili o ničem, což zřejmě byla i jejich role v této fraškovité odborné diskusi: zabrat co nejvíce času.

Překvapivá byla i odpověď od zástupců Univerzity Palackého na dotaz z pléna, že by tento subjekt měl realizovat část projektu za 160 milionů. U partnera přibraného před třemi týdny kvůli kritice klíčové aktivity projektu za 37 milionů je to zajímavý vývoj. Tomáš Kantor na Univerzitě Palackého studoval i přednášel a s Danem Markem z této univerzity vydal publikaci Příprava a řízení projektů strukturálních fondů Evropské unie.

Kritickým, a i po odborné diskusi nečitelným, místem projektu je Klíčová aktivita 4 - Tvorba multimediálních/audiovizuálních formátů:

Užití multimediálních/audiovizuálních obsahů systémem NVDD je výrazem celkové snahy podpořit názornost a uživatelskou přívětivost všech jeho výstupů.


Projektem navrhované vytváření nástrojů e-Learning – jak multimediálních učebnic (KA2), tak interaktivních map (KA3) – předpokládá, že budou do jejich struktur vkládány sekvenční komponenty audiovizuálních obsahů, za využití moderních multimediálních formátů (2D modely, animace, 3D vizualizace, modely, animace apod.). Použity přitom budou i speciální, zejména filmové a hybridní záznamové metody (computer-generated-imagery, termovize, časosběr, letecké záběry, kamerové sondy atd.).


Audiovizuální/multimediální obsahy budou do systému agregovány i z externích zdrojů, s odkazy na jejich původní zdroje, příp. budou průběžně získávány výměnou, dary či koncepční akvizicí.


Projekt rovněž organizuje pilotní produkci komponovaných audiovizuálních děl, jak je vyžaduje tematicky vyrovnaná programová skladba korporátní IPTV, resp. koprodukce s filmovými školami (FAMU, střední odborné školy ve Zlíně a Písku), s univerzitními audiovizuálními centry a se spolupracujícími partnery (Česká televize, Český rozhlas).


K tomuto účelu zahrnuje projekt do svého rozpočtu služby poskytované vlastní tvorbě audiovizuálních obsahů. Rozumí se jimi služby předprodukční kreativy (synopse, technické scénáře), produkční (vlastní natáčení, ateliérové a exteriérové) a postprodukční.

Ta se podle Tomáše Kantora má rozčlenit do tří částí, jednou z nich má být ve výběrovém řízení realizovaný nákup atomizovaného (sic!) výukového obsahu dle RVP. Tato část projektu vzbuzuje podezření, že má jít o nákup jednoho produktu od předem známého dodavatele. V diskusi toto podezření emotivně vyjádřil Vít Pátek z nakladatelství FRAUS. Musím souhlasit s tím, že podobný nákup by měl devastující vliv na české producenty výukového obsahu, jako ho měl nákup 180milionového softwarového balíčku v rámci SIPVZ v roce 2001.

Tomáš Kantor opět uvedl jako možného realizátora CESNET, opět tu platí stejná výhrada jako v projektu NEDIR, na akademickou páteřní síť nemají české základní a střední školy přístup a její kapacitu tedy nemohou využít.

Závěr

Obávám se, že oba projekty vyvolají zájem Evropské komise a můžeme od ní v brzké době očekávat další kritický dopis. Oba projekty jsou na první pohled vytvořeny s cílem utratit co nejvíce prostředků zbývajících v OP VK, u obou pak chybí racionální zdůvodnění potřebnosti i nákladů a jejich prezentace odborné veřejnosti byla fraškou.