Přečtěte si: Kam se vydá naše školství?

Ředitelka domažlického Gymnázia Jindřicha Šimona Baara Jana Štenglová se zamýšlí nejen nad klesající úspěšností českých žáků v mezinárodních srovnáních.

Z článku Jana Peka v Domažlický.Deník.cz vybíráme:

Jak se tento celospolečenský trend projevuje v dnešním českém školství?


Ve školách úspěšně vymycujeme dril a encyklopedické znalosti jako něco, co páchá zločin na dětské duši, a nahrazujeme je plytkostí, povrchností a všeobecným zaklínadlem moderních informačních technologií jako zdroje veškerého vědění. Žáci jsou sice výborně orientováni v tom, čím vším si mohou pomoci, ale málo se po nich vyžaduje, aby mysleli a systematicky pracovali. To totiž bolí, a proto máme další obezličku v podobě přetěžování žáků a jejich zahlcování informacemi, které nebudou potřebovat. Vždycky trnu nad tím, jak adolescenti mají na rozdíl od nás dokonale jasno v tom, co je pro ně důležité, a co už ne.


Ale vždyť i generace dnešních rodičů a prarodičů měla v době svého dospívání také ve všem jasno. Nejsou výše uvedené názory, které sdílí většina zkušených pedagogů, alespoň částečně ovlivněny tím, že od jejich studentských let uplynul již určitý čas, který přinesl řadu životních zkušeností a jejich tehdejší pohled na svět odvál do nenávratna?


Určitě nezapomínám na to, že jsme v jejich věku byli podobní, ale myslím, že jsme měli větší míru pokory, nebo možná snad ostychu, před tím, co neznáme a co by nás mohlo zaskočit právě proto, že nám to zůstává skryto. Výsledkem je (z mého pohledu zcela absurdní) údiv; údiv nad tím, jak se propadáme v mezinárodních srovnáních, údiv nad tím, že studenti mají malý zájem o matematiku (ta totiž bolí nejvíc) a technické obory, údiv nad tím, jak povážlivě klesá vzdělanostní úroveň národa. Údiv? Proč? Je to přece logický a zákonitý důsledek trestuhodného zneužití Komenského idey ´škola hrou´.