Jana Příhodová: Kam kráčíš, české školství?

Vzdělávací systém se v rukou ministra Dobeše stal pokusným králíkem. Je třeba si uvědomit, že se jedná o systém vzdělání, o naši budoucnost. Považuji za hazard jen přihlížet neřízené destrukci v oblasti, která by měla vytvářet podmínky vzdělanosti národa.



Od nástupu ministra Dobeše na resort Ministerstva školství mládeže a tělovýchovy nevychází veřejnost z údivu. Když říkám veřejnost, myslím všechny, odborníky i pedagogické sbory, děti i laiky. Rodiče se tiše obávají, jak bude výuka probíhat a co je ve školách ještě potká, a děti, ty malé na vše koulí oči a dospělejší hledají, kolik je bude stát studium v zahraničí a spolu s rodiči přemýšlí, kde na to vezmou. Spokojenost nad kroky resortu vyjadřuje jen pan ministr a pár jeho blízkých. Samolibost o to nebezpečnější, neboť nápady, které z pana ministra srší, se jistě dostanou do dějin, jen si nejsem jistá, že historie tyto kroky bude hodnotit jako kroky nejlepšího ministra. Vše na mě působí dojmem, že se toto ministerstvo stalo pokusným králíkem, co vše vydrží jedno, bohužel však důležité odvětví.

Znovu popisovat kroky, rozhodnutí, nápady, kdy něco platí a za chvíli už neplatí, kdy každý kritik je vlastně hlupák, který chce škodit panu ministrovi, o těch toho bylo napsáno hodně.  Za další odstrašující je možno označit devastaci veřejné správy na tomto resortu, která je již zřetelnější po častých personálních změnách a přímo souvisí s rozhodnutími, která tento resort provádí.  Již nikoho, bohužel, nepřekvapí, že pan ministr nerozlišuje kompetence a odpovědnost samosprávy a státní správy, mezi tím, za co odpovídá jeho ministerstvo a za co odpovídají samosprávné celky, do čeho může zasahovat a kde jen mluví a jeho slova jsou ve skrze škodlivá. Co si však čím dál více lidí uvědomuje, je to, že náprava jeho kroků, nekompetentních rozhodnutí, a chaosu v oblasti školské problematiky začíná být nevratná. Přitom právě tato oblast by měla, mimo jiné, vytvářet podmínky pro vzdělávání lidí, budovat osnovy kvalitního vzdělávacího systému, hledat způsoby komunikace se samosprávnými celky, hledat způsob kde a jak jim pomoci, pro university a vysoké školy vytvářet podmínky pro jejich rozvoj, a mít snahu ve spolupráci se všemi odpovědnými dát prostor pro možnost získání kvalitního vzdělání. Nikoli restrikcí, ale nabídkou vytvořit žádané učňovské školství.  Z rozhodnutí a zásahů pana ministra Dobeše se naše vzdělávací soustava bude dlouho a těžko vzpamatovávat. Oblast vzdělávání je důležitá, přesto že je velmi podceňovaná, má však nezastupitelné místo v rozvoji státu s dopadem na jeho budoucí úroveň. Jde o budoucí generace, ale i o nás a naše rodiče, jde o výzkum a vývoj v oblastech, které mnozí z nás nevnímají, protože konkrétnímu výzkumu nerozumí, a pak každý se zajímá o jiné věci. Jde o akademickou obec, která se svým oborům věnuje nikoliv pouze pro peníze, ale jde o lidi, kteří do práce vkládají víc, a to nejmenší co pro ně může stát udělat, je vytvořit v mezích možností, podmínky pro jejich práci.

Zapomenutý resort, kde probíhá destrukce a to nejen v oblasti vzdělávání, vědy ale i podpory sportu, protože jak jsem již jednou popsala, zvučná jména a pohár ministra je k ničemu. Vytvoření prostoru pro odborníky, aby se mohli věnovat i v oblasti sportu maximálnímu počtu dětí a ne jen vyvoleným, zcela chybí.  Ona totiž chybí vize i náznak systému, ke kterému je(?) směřováno!

Odchod posledního ředitele MŠMT nebude proto pouze důkazem špatné personální práce, ale je důkaz rozkladu veřejné správy tohoto ministerstva. Odchody zde nebudou spojeny s nezvládnutím práce na ministerstvu, domnívám se, že spíše budou souviset s tlakem, aby dotyčný vykonal v rámci své činnosti rozhodnutí, které buďto je nesmyslně nereálné nebo je spojené s hrozbou, kdy by dotyčný učinil krok, se kterým v hloubce duše nesouhlasí, který považuje i za možné porušení zákona. V okamžiku, kdy tuto i trestně právní odpovědnost vnímá, má na výběr, odmítne poslechnout a riskuje výpověď nebo odejde sám. Těžko se jinak dá ona frekvence vysvětlit.

Z celé situace v oblasti vzdělávání mně je smutno. Peníze ve školství nikdy nebyly, kvalita výuky odpovídala a bude odpovídat kvalitě lidí, kteří konkrétní předměty přednáší a věnují se tomuto povolání. Ne strach, ne urážky na vrub pedagogů, ale pochopení a citlivost v jednání, stabilizace a hledaní možností pro rozvoj školského systému. Obecně úcta k člověku, jeho práci a schopnostem. To však od pana Dobeše nečekám. Rok a půl v čele rezortu je toho smutným důkazem.

Autorka je členkou ODS, byla zastupitelkou v Praze 1.