Výzva k bojkotu plošného testování

Vážení rodiče dětí školou povinných!

Je nejvyšší čas společně zasáhnout proti tomu, aby Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy ČR zavedlo v základním školství celoplošné testy, které budou namísto Vás rozhodovat o tom, na jakou střední školu Vaše dítě zamíří. Důvodů pro odmítnutí tohoto záměru je několik.

Myslíte, že o přijetí na školu rozhodne to, že je Vaše dítě dost učenlivé a má dobré známky? Děláte chybu! Třebaže je považujete za dostatečně inteligentní a pracovité, a i když má slušný prospěch, může se jeho cesta ke vzdělání nečekaně zadrhnout. Vaše dítě může být vyřazeno proto, že výstupní testy, které chystá ministr školství J. Dobeš, nerozpoznají jeho schopnosti. Kvůli špatně nastavené laťce nebo kvůli tomu, že budou nekvalitní, pak Vaše dítě půjde namísto studií do učení.

Josef Dobeš se zjevně inspiroval zahraničními projekty, jejichž škodlivost se již dávno projevila a je prokázána. Takovým je například kdysi velmi ambiciózní projekt plošného testování na základních školách „Žádné dítě nezůstane pozadu“, který byl zahájen v USA za vlády prezidenta G. W. Bushe. Dnes se celému zákonu posměšně přezdívá „Žádné dítě nezůstane pozadu samo“. Jeho někdejší nejvlivnější podporovatelka prof. Diane Ravitch dnes objíždí Spojené státy a usiluje o jeho ukončení. Ukázalo se totiž, že školy se ve výuce soustředí hlavně na to, co se testuje -- ostatní učivo ustoupilo do pozadí. Vysoké náklady na testování spotřebovávají stále více veřejných prostředků určených na výuku. A konečně, učitelé bývají svými nadřízenými instruováni, aby se přiliš nevěnovali těm dětem, jejichž výsledky v testech se - podle jejich názoru - nemohou příliš zlepšit. Takový postup je naprosto neetický a zcela odporuje poslání základní školy. Je snad nějaký důvod podobný debakl zopakovat v našich školách?

Hodláte se s tím smířit?

Všechny dosavadní zkušenosti s prací MŠMT ukazují, že ani jeho úřední rozhodnutí, ani jeho plánované projekty nejsou dost promyšlené a řádně prováděné. O dalším osudu Vašeho dítěte bude rozhodovat počítač. Zhruba sto tisíc žáků v jednom populačním ročníku nebude v testech prokazovat svou připravenost, ale schopnost zodpovědět správně povrchní otázky zaměřené na náhodné znalosti. Vaše šikovné dítě se prostou shodou okolností, bez vlastní viny, může ocitnout na slepé koleji.

Vezměte prosím toto varování vážně – ministr školství Josef Dobeš se v minulých dnech vyjádřil tak, že bude možné využít výsledků plošného testování na základních školách k tomu, aby se část dětí nesměla hlásit jinam než do učňovských oborů. Po zdrcujících reakcích řady odborníků i médií sice své názory opět zamlžil, ale nakonec v rozhovoru pro Radiožurnál z 10. listopadu 2011 tuto možnost nepopřel, jen načas odložil. Při zmatenosti jeho uvažování je ovšem možné, že za týden bude zase všechno jinak.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:


No, a já se ptám, jak je daleko ten nápad na ten přesah, že by zároveň tyto testy, respektive jejich výsledky byly nějakou hradbou ke střednímu vzdělání s maturitou?


Josef DOBEŠ, ministr školství (Věci veřejné):


Tak je to první nápad, který zazněl, a nebude dříve nějaké stanovisko, jak jste správně řekl, než rok 2014, kdy by měla celoplošně proběhnout ostrá verze v celé České republice, a teprve po vyhodnocení těchto validních výsledků a podle vyhodnocení znalostí těch dětí bude možné hovořit o tom, co s těmi výsledky a jak je použít.

Ministr už tedy začal vydávat stamilióny korun na vybudování ohromné testovací mašinérie, a teprve za tři roky začne „spekulovat“ o tom, k čemu výsledky testů vlastně využije! Už to by Vás mělo varovat, stejně jako skutečnost, že samotný záměr plošného testování jednoznačně odsuzuje nejen celá plejáda odborníků, ale i Národní ekonomická rada vlády (NERV).

Blížící se výročí 17. listopadu nám hlasitě připomíná, že vzdorovat naduté aroganci moci má nejen význam, ale i šanci na úspěch. Zde o to víc, že za tímto ministrem nestojí ani ozbrojená moc, ani zákony této země.

Co tedy můžete udělat pro své dítě?

Ústava ČR v Článku 2 říká: „Státní moc slouží všem občanům a lze ji uplatňovat jen v případech, v mezích a způsoby, které stanoví zákon.“ A hned v dalším odstavci: „Každý občan může činit, co není zákonem zakázáno, a nikdo nesmí být nucen činit, co zákon neukládá.“

Žádný zákon – ani platný školský zákon – neukládá povinnost účastnit se plošného testování na základních školách. Případný pokus ministra školství o zavedení povinného plošného testování na základních školách je tedy v tuto chvíli protiústavní. Žádný zákon neumožňuje ministru školství čímkoli vynucovat něco podobného na Vás a Vašich dětech. Stačí proto zaslat vedení školy, do které Vaše dítě nyní chodí, krátký dopis, v němž vyslovíte jednoznačný nesouhlas s účastí svého dítěte na jakémkoli plošném testování organizovaném MŠMT.

Tímto krokem nic neriskujete. Pokud se naopak proti nezodpovědnému experimentu ministra školství neohradíte, dáváte v sázku budoucnost svého dítěte!

Podaří-li se celý nesmyslný projekt zarazit už v samém počátku, mohou být ušetřené peníze použity na to, co OPRAVDU pomůže rozvoji vzdělávání: ke kvalitní přípravě učitelů, na lepší učebnice, na modernější vybavení škol, na chybějící školní psychology, prostě na spousty dalších věcí pro školství neskonale potřebnějších, než je tato drahá mocenská hračka ministra Dobeše.

Příloha: Znění dopisu pro vedení školy může být například toto:

Vážená paní ředitelko, vážený pane řediteli,


domníváme se, že chystané státní celoplošné testy žáků na základních školách poškodí naše dítě ….......…...............................  na jeho cestě za vzděláním, a proto Vám sdělujeme, že s jeho účastí v povinných celostátních testech organizovaných Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy České republiky nesouhlasíme. Neumožníme ani jeho účast na ověřování takových testů. Důvody tohoto rozhodnutí jsme s naším dítětem probrali a vysvětlili jsme mu, jak má postupovat.


Víme, že tento náš nesouhlas je ve shodě se zákony České republiky, že nepoškozuje ani školu, ani naše dítě.


S přátelským pozdravem


Dne ….................        


….......................................                                                                                                                                rodiče (zákonní zástupci)


Zdroj: František Polášek