Pod pojmem „svobodný software“ chápeme v tomto článku programové vybavení s takovými licencemi, které umožňují volné (legální) šíření softwaru, jeho úpravy nebo vylepšování. Díky těmto charakteristikám získává uživatel svobodu v nakládání se softwarem a také s daty, která v něm vytvoří. Z hlediska plánování v organizaci se jedná o klíčové hodnoty.
Vysvětlení pojmů naleznete na naší wiki: Svobodný software.
Zatímco svobodný software je definován jako nástroj uživatele, který má zcela volný prostor v nakládání s ním, dokonce jej může prodávat, nesvobodný software (proprietární) je prezentován jako cíl a hodnota, za jejíž použití musí uživatel platit, a teprve potom s ním může v omezené míře nakládat. Porušení stanovených pravidel bývá trestáno podle zákona (autorského, daňového a dalších).
Kritici svobodného softwaru často nesprávně spojují jeho cenu, licenční smlouvu a kvalitu. Slovo „free“ má několik významů, přičemž v případě tohoto softwaru neznamená „zdarma“, nýbrž „svobodný“. Hlavním rysem je tedy svoboda uživatele (licenční volnost), nikoliv nulová cena.
Otázka kvality má pak stejné aspekty jako v případě jakéhokoliv jiného (proprietárního) softwaru. Existuje software dobrý, průměrný a špatný, software zabezpečený a software nezabezpečený. Není pravda, že svobodný software vytvářejí domácí uživatelé po večerech a že jde o ryze komunitní či „studentské“ projekty. Například jádro pro linuxové operační systémy vytvářejí ze tří čtvrtin placení vývojáři, tedy profesionálové (Zdroj: 75% of Linux code now written by paid developers).
Velké komerční firmy výrazně podporují studenty v jejich programování prostřednictvím soutěží nebo akcelerátorů. V případě svobodného softwaru tyto aktivity probíhají přirozeně a jak už bylo řečeno, může se jednat o software různé kvality (stejně jako v případě nesvobodného softwaru).
Svobodný software se vyvíjí pro různé platformy a operační systémy. Mezi nejznámější a nejkvalitnější zástupce svobodného softwaru patří operační systémy Ubuntu, Debian GNU/Linux, Red Hat Enterprise Linux nebo openSUSE. Obsahují aplikace jako Mozilla Firefox, kancelářský balík OpenOffice.org nebo LibreOffice, nástroje pro zpracování fotografií, grafiky, zvuku, přehrávání videa a tisíce dalších.
Přesto tomu tak je. I když je pro koncového uživatele zdarma, neznamená to, že přijde investovaná vývojářská práce vniveč. Tato oblast zažívá obrovský příliv financí a velká většina vývojářů je za svou práci placená – ne proto, aby vytvářeli software zdarma, ale proto, aby vytvářeli inovativní software, který nachází uplatnění v mobilech (Android), na serverech a v cloud computingu, ve firmách a korporacích (Red Hat Enterprise Linux, SUSE Linux Enterprise Server) anebo v routerech, modemech, firewallech a dalších „krabičkách“ (máme je snad skoro všichni doma).
Odpověď tedy zní: Svobodný software vytvářejí firmy a jednotlivci, kteří v této práci nacházejí motivaci (finanční nebo emoční). Software je dostupný hlavně z internetu a obvykle má licenci, která umožňuje jeho šíření, používání a vylepšování.
Paralelně existuje distribuční model pro nesvobodný software. Zdrojový kód nebývá zveřejňován, ale je možné za určitých podmínek šířit binární podobu programu. Ve své podstatě jde tedy o volně šiřitelný software, ale nikoliv svobodný – licenční smlouva uživatele různě omezuje (byť v míře, kterou uživatel akceptuje). Konkrétní případy: freeware (pozor, nezaměňovat s free software!), shareware, adware, trial version, public domain a další. Více informací v článku Softwarové licence vhodné pro použití ve školním prostředí.
V pokračování článku zazní argumenty, proč by se měl svobodný software používat ve školách.
Jak může být software svobodný?
Svobodný software (anglicky free software) má kořeny v sedmdesátých letech 20. století a od té doby se dynamicky vyvíjí. Ačkoliv tedy nejde o žádnou novinku, širší veřejnost jej začíná vnímat teprve v posledních letech, kdy se prosadil operační systém GNU/Linux, jenž na myšlenkách softwarových svobod stojí. Tato uživatelská práva charakterizují způsob vývoje, šíření, používání a vylepšování a jsou často v rozporu s hlavním proudem, který prosazují mnohé významné softwarové společnosti.Zatímco svobodný software je definován jako nástroj uživatele, který má zcela volný prostor v nakládání s ním, dokonce jej může prodávat, nesvobodný software (proprietární) je prezentován jako cíl a hodnota, za jejíž použití musí uživatel platit, a teprve potom s ním může v omezené míře nakládat. Porušení stanovených pravidel bývá trestáno podle zákona (autorského, daňového a dalších).
Kritici svobodného softwaru často nesprávně spojují jeho cenu, licenční smlouvu a kvalitu. Slovo „free“ má několik významů, přičemž v případě tohoto softwaru neznamená „zdarma“, nýbrž „svobodný“. Hlavním rysem je tedy svoboda uživatele (licenční volnost), nikoliv nulová cena.
Otázka kvality má pak stejné aspekty jako v případě jakéhokoliv jiného (proprietárního) softwaru. Existuje software dobrý, průměrný a špatný, software zabezpečený a software nezabezpečený. Není pravda, že svobodný software vytvářejí domácí uživatelé po večerech a že jde o ryze komunitní či „studentské“ projekty. Například jádro pro linuxové operační systémy vytvářejí ze tří čtvrtin placení vývojáři, tedy profesionálové (Zdroj: 75% of Linux code now written by paid developers).
Velké komerční firmy výrazně podporují studenty v jejich programování prostřednictvím soutěží nebo akcelerátorů. V případě svobodného softwaru tyto aktivity probíhají přirozeně a jak už bylo řečeno, může se jednat o software různé kvality (stejně jako v případě nesvobodného softwaru).
Svobodný software se vyvíjí pro různé platformy a operační systémy. Mezi nejznámější a nejkvalitnější zástupce svobodného softwaru patří operační systémy Ubuntu, Debian GNU/Linux, Red Hat Enterprise Linux nebo openSUSE. Obsahují aplikace jako Mozilla Firefox, kancelářský balík OpenOffice.org nebo LibreOffice, nástroje pro zpracování fotografií, grafiky, zvuku, přehrávání videa a tisíce dalších.
Odkud se svobodný software bere? Nikdo v mém okolí ho nezná...
Mohli bychom odpovědět ve smyslu: „To, že ho nezná vaše okolí, neznamená, že neexistuje.“ Existuje mnoho věcí, o kterých nemáme tušení. Svobodný software vznikl v USA v době, kdy se u nás hledala tvář socialismu. Česká republika (a Evropa) je v mnoha oblastech vývoje – informační technologie v to počítaje – oproti USA zpožděná. U nás se tyto myšlenky prosazují posledních 10–15 let. Je tedy pochopitelné, že běžný uživatel, který používá operační systém Windows XP, se s myšlenkami svobodného softwaru nesetkal nebo jim prostě nevěří – proč by měl být software zdarma?Přesto tomu tak je. I když je pro koncového uživatele zdarma, neznamená to, že přijde investovaná vývojářská práce vniveč. Tato oblast zažívá obrovský příliv financí a velká většina vývojářů je za svou práci placená – ne proto, aby vytvářeli software zdarma, ale proto, aby vytvářeli inovativní software, který nachází uplatnění v mobilech (Android), na serverech a v cloud computingu, ve firmách a korporacích (Red Hat Enterprise Linux, SUSE Linux Enterprise Server) anebo v routerech, modemech, firewallech a dalších „krabičkách“ (máme je snad skoro všichni doma).
Odpověď tedy zní: Svobodný software vytvářejí firmy a jednotlivci, kteří v této práci nacházejí motivaci (finanční nebo emoční). Software je dostupný hlavně z internetu a obvykle má licenci, která umožňuje jeho šíření, používání a vylepšování.
 |
Co je vlastně volně šiřitelný software a jak ho poznám?
Volně šiřitelný software má takovou licenční smlouvu, která umožňuje jeho neomezenou legální distribuci dalším uživatelům. Není přitom porušován zákon, protože vše probíhá v souladu s licencí díla. Software tedy poznáte podle jeho licence. Mezi nejpoužívanější neomezující (svobodné) licence patří GNU GPL (verze 2 a 3), MPL, LGPL a další. Tyto licenční smlouvy také určují, že společně s binárním (spustitelným) kódem programu musí být zveřejněn zdrojový kód programu. Tomu se říká open source (otevřený zdroj). Ten, kdo to umí, může kód programu vylepšit (a třeba s dalšími vylepšeními prodávat). Tato vlastnost skýtá obrovský inovační potenciál pro celá odvětví lidské činnosti.Paralelně existuje distribuční model pro nesvobodný software. Zdrojový kód nebývá zveřejňován, ale je možné za určitých podmínek šířit binární podobu programu. Ve své podstatě jde tedy o volně šiřitelný software, ale nikoliv svobodný – licenční smlouva uživatele různě omezuje (byť v míře, kterou uživatel akceptuje). Konkrétní případy: freeware (pozor, nezaměňovat s free software!), shareware, adware, trial version, public domain a další. Více informací v článku Softwarové licence vhodné pro použití ve školním prostředí.
V pokračování článku zazní argumenty, proč by se měl svobodný software používat ve školách.
| Citace: |
|
|---|
Převzato z clanky.rvp.cz
5 komentářů:
Svobodný software je geniální! Ve škole jej ale používat nebudu do doby, než budeme mít na zaplacení stejně geniální správce IKT. Ona právě ta otevřenost je totiž někdy na závadu, protože čím je software otevřenější, tím bývá (ne vždy) nespolehlivější. A za chodu a plného provozu řešit problémy a hledat kde ti svobodní vývojáři udělali chybku, na to současný koordinátor zkrátka nemá čas. A tak si školy platí vyšší (někdy hodně) cenu zkrátka za funkčnost.
Takovéto plácnutí nemá valné ceny, můžete být konkrétní, co vám dělá problémy, i open source má mechanismy na opravy i podporu.
Navíc většina webových serverů všech kategorií, kde je požadavek na maximální spolehlivost (například i Google či Facebook nebo Seznam), běží na open source Linux. Takže vaše generalizace je přinejmenší problematická, že?
Nějak nerozumím pisateli prvního příspěvku. Nikdy jsem neměl s OpenSource větší problémy, než s placeným od M$. Potíže měli jenom ti uživatelé, kteří nedokážou pracovat, když jim přesunu ikonu na ploše do druhého rohu. Okamžitě volají, že jim zmizel program.
Miroslav Bečev
OpenSource miluju!
Dětičky je moc neznají a já pak na ně mohu machrovat.
Placený = funkční, profesionálnější, kdežto Open Source = nespolehlivý, podřadný až amatérský. Takováto tvrzení je laciná demagogie.
Ono je také zčásti o tom, nepoužívat za každou cenu horké novinky a spíše se držet staršího, nicméně stabilnějšího a odladěnějšího SW. Jenže to mnohé školní mládeži nevoní. Mají doma nejnovější SW, ale pokud se jich zeptáte v čem je lepší, tak nedokáží odpovědět. Pouze mizivé procento se vymyká. A tak škola, aby držela krok a mohla se na dnech otevřených dveří chlubit, prakticky neustále permanentně upgraduje. V tom je 90 % problémů.
Okomentovat