Tereza Danielisová: Praktické otázky z autorského práva pro učitele

Článek přináší pedagogům stručný úvod do autorského práva s přihlédnutím k potřebám učitelské praxe.



Stručný úvod do autorského práva se zaměřením na otázky z učitelské praxe


Ráda bych v tomto článku využila své zkušenosti z přednášek o autorském právu pořádaných pro učitele a odpověděla jím na některé často se opakující otázky. Nutno říci, že právě na ty nejčastěji se opakující otázky nelze dáti žádnou jednoznačnou odpověď, snad právě proto se stále vracejí. Než se však dostaneme ke konkrétním problémům, bude třeba probrat trochu teorie.

Základní normou autorského práva je Autorský zákon č. 121/2000 Sb. (dále jen AZ), v něm tedy budeme hledat odpovědi na naše otázky především. Autorské právo obecně zahrnujeme do oblasti práva občanského. Pokud tedy AZ neupravuje nějakou konkrétní oblast, například způsob sjednávání smluv, budeme hledat v Občanském zákoníku.

Právo autora k jeho autorskému dílu se nazývá autorským právem subjektivním. Toto právo vzniká okamžikem, kdy je dílo jakýmkoli vnímatelným způsobem vyjádřeno. Jde tedy o zcela neformální ochranu – k tomu, aby bylo dílo chráněno, není třeba žádné registrace, jako je tomu třeba u patentů. Dílo dokonce ani nemusí být vyjádřeno nijak trvale, stačí, když si skladatel hudbu třeba jen přehraje na klavíru.

Které podmínky je tedy třeba naplnit, aby bylo dílo dílem autorským? Především musí jít o dílo umělecké či vědecké, které je nějakým způsobem jedinečné – platí tedy, že pokud vznikla dvě naprosto shodná díla, buď nejde o díla autorská, nebo je jedno z nich plagiát. Na druhou stranu ovšem nezávisí na umělecké hodnotě díla, i dětské kresbičce poskytuje zákon stejnou ochranu jako dílům velkých mistrů. Autorské dílo musí být výsledkem tvůrčí duševní činnosti člověka, a jak už jsme říkali výše, musí být vyjádřeno v nějaké vnímatelné podobě (není však třeba, aby bylo také skutečně vnímáno).

Autorský zákon též příkladmo vyjmenovává, co autorským dílem není. Jde o námět díla, denní zprávu, myšlenku, postup, princip, metodu, objev, vědeckou teorii, matematický vzorec, statistický graf nebo jiný podobný předmět sám o sobě. Důležité je zde ono „sám o sobě“. Denní zpráva sama o sobě autorským dílem není, ale novinový článek o této zprávě napsaný již samo sebou autorským dílem je, a tak to platí i pro ostatní vyjmenované předměty. Ve skutečnosti jde o výčet spíše informativní a možná matoucí, neboť jde pouze o takové předměty, které nenaplňují definici autorského díla, chybí jim ono umělecké či vědecké ztvárnění nebo prvek jedinečnosti.

Autorem tedy vždy musí být fyzická osoba, není však třeba, aby tato osoba měla způsobilost k právním úkonům. Jinak řečeno, autorem se může stát malé dítě, autorství nebrání ani mentální postižení. Jiná je otázka nakládání s dílem, k tomu již samozřejmě autor způsobilost k právním úkonům potřebuje, a v opačném případě za něj bude jednat zákonný zástupce.

Nyní pár slov k obsahu autorského práva. Práva autora se dělí na práva osobnostní a majetková. Osobnostními právy autora jsou tato: právo rozhodnout o zveřejnění díla, právo osobovat si autorství a právo na nedotknutelnost díla, zejména právo udělit svolení k jakékoli změně nebo jinému zásahu do svého díla. Je-li dílo užíváno jinou osobou, nesmí se tak dít způsobem snižujícím hodnotu díla (§ 11 AZ).

Z hlediska uživatelů nejdůležitějším autorovým majetkovým právem je právo dílo užít. První odstavec § 12 AZ, který toto právo upravuje, si zde dovoluji ocitovat v plném znění: „Autor má právo své dílo užít v původní nebo jiným zpracované či jinak změněné podobě, samostatně nebo v souboru anebo ve spojení s jiným dílem či prvky a udělit jiné osobě smlouvou oprávnění k výkonu tohoto práva; jiná osoba může dílo užít bez udělení takového oprávnění pouze v případech stanovených tímto zákonem.“ Ačkoli pro právnickou veřejnost je pojem užití díla poměrně jasně definovaným pojmem, domnívám se, že laikům působí při výkladu zákona stále jisté obtíže. Užití díla z hlediska autorského zákona totiž neznamená užití pro osobní potřebu (s určitými výjimkami). Hovořím-li tedy o užití díla, nemám tím na mysli to, že si někdo v klidu domova přečte knihu či pustí film, neboť tak smí kdokoli činit i bez souhlasu autora. Dílo lze užít v hmotné podobě (například rozmnožením, vystavením, půjčením, pronajmutím či prodejem) nebo v podobě nehmotné – sdělováním díla veřejnosti (například živým provozováním díla nebo vysíláním).

Za jakých okolností tedy může běžný uživatel užít dílo?

• Vždy, pokud má souhlas autora nebo jiného nositele autorských práv, který takový souhlas může udělit. Souhlas k užití díla se poskytuje licenční smlouvou, která může být i ústní a za určitých okolností se obě strany smlouvy ani nemusí navzájem poznat – viz licence Creative Commons.
• Pokud je dílo ve veřejném zájmu vyloučeno z ochrany, seznam takových děl upravuje § 3 AZ. Jde o úřední díla, jako jsou právní předpisy, kroniky, státní symboly a podobně, a výtvory tradiční lidové kultury.
• Jde-li o dílo již volné, tedy takové, u kterého uplynula doba trvání majetkových práv. Pokud není stanoveno jinak, trvají majetková práva po dobu autora života a 70 let po jeho smrti. Budete-li tedy chtít žákům předčítat Babičku Boženy Němcové na pokračování, z hlediska Autorského zákona vám v tom nic nebrání.
• V případech tzv. volných užití, které vlastně nejsou užitím ve smyslu autorského zákona. Já vím, pojmosloví se nám zde trochu zamotává. Jde o užití pro osobní potřebu fyzické osoby, jehož účelem není dosažení hospodářského prospěchu.
• V případech bezúplatných zákonných licencí, to znamená v takových případech, kdy zákon užití bez souhlasu autora výslovně dovoluje.

Po ujasnění několika základních pojmů, o které jsem se pokusila výše, je čas podívat se na některé konkrétnější otázky. Nejrůznější dotazy se pravidelně týkají citací, ať už při vyučování či při publikování vlastních textů. Tázající však bohužel často očekávají jednoznačné odpovědi (Kolik procent textu lze ještě považovat za citaci?), které bohužel nelze poskytnout. Každá situace je jiná a každou je třeba posuzovat podle konkrétních okolností.  Je nutné respektovat vzájemný vztah mezi dílem, z něhož je citováno, a dílem, v němž se cituje, a citovat pouze v rozsahu vyžadovaném konkrétním účelem. Vždy je nutno uvést jméno autora, název díla a pramen. Lze citovat pouze zveřejněná díla, výjimka se nevztahuje na počítačové programy. Citace zahrnujeme pod pátý bod předchozího výčtu, tj. jde o zákonem dovolené užití.

Autorský zákon zná tři druhy citací (§ 31 AZ):

• Malá citace umožňuje užít výňatky (nikoli tedy celá díla, ani drobná) z děl jiných autorů ve svém díle. Nezáleží na účelu provedené citace, ale výsledek musí splňovat znaky díla popsané výše.
• Velká citace je trochu širší z hlediska rozsahu citace, je však omezena účelem. Citovat lze i drobná celá díla (obrázky, básně), a to pouze pro účely kritiky nebo recenze, vědecké či odborné tvorby. Výsledek nemusí splňovat znaky díla, ač většinou bude.
• Výuková a výzkumná citace je opět širší z hlediska rozsahu citace a užší z hlediska účelu. Tímto způsobem lze citovat celá díla, nikoli jen drobná, a to jen při vyučování pro ilustrační účel nebo při vědeckém výzkumu. Způsobem užití díla však nemusí být jen přednes, ale i jiné způsoby přicházející při vyučování v úvahu, například vystavení. V rámci této citace by tedy bylo možné promítnout i filmové dílo, pokud ovšem takové užití obstojí vedle samotného vyučování. Je-li audiovizuální dílo promítáno samo o sobě, bez doplňujícího výkladu a vazby na probíranou látku, jde o užití, ke kterému je třeba souhlas nositele autorských práv (v tomto případě nejčastěji českého distributora filmu). Účelem výukové a výzkumné citace nesmí být dosažení hospodářského prospěchu, čemuž však samozřejmě nebrání, pokud vyučující dostane za svou práci plat, neboť ten by jistě dostal, i kdyby konkrétní dílo necitoval, a samotné užití díla zde tedy nesměřuje ke zvětšení majetku uživatele.

Jednou z dalších zákonem povolených výjimek, která může být pro školy užitečná, je užití díla při školních představeních, v nichž účinkují výlučně žáci, studenti nebo učitelé školy. Za těchto okolností je též možné užití díla jiných autorů bez jejich souhlasu, ovšem pouze pokud se tak neděje za účelem dosažení hospodářského prospěchu.

Další drobnou zastávku bych ráda učinila u rozmnožování učebnicových textů. Jak jsem již poznamenala výše, pro svou osobní potřebu si každý může pořídit kopii jakéhokoli zveřejněného autorského díla. V případě tiskových rozmnoženin tak může učinit i právnická osoba pro své vnitřní potřeby či jedna osoba na objednávku druhé, pokud řádně zaplatí odměnu specifikovanou v § 25 AZ. Žáci si tedy mohou na doporučení učitele rozmnožit potřebnou část učebnice, a mohou tak učinit například i ve školní knihovně.
Pokud však bude vyučující pro potřebu žáků rozmnožovat učebnicové texty a tyto jim rozdávat, půjde již o neoprávněný zásah do autorského práva. Takové konání totiž může mít značný dopad na trh s danou učebnicí, pravděpodobně bude ukusovat z jediného trhu, který daná učebnice má, a omezovat tak případné příjmy autora. Jak vidno, hranice dovoleného a nedovoleného je zde velmi tenká.

Posledním drobným tématem, u kterého se nyní zastavíme, je užití školních děl. Školní dílo je takové, které bylo vytvořeno žákem nebo studentem ke splnění školních nebo studijních povinností vyplývajících z jeho právního vztahu ke škole. Škola ovšem nemůže s takovým dílem nakládat volně, smí jej užít jen k výuce nebo k vlastní vnitřní potřebě, případně může žáka nebo studenta žádat o souhlas s uzavřením licenční smlouvy o užití takového díla za obvyklých podmínek. Pokud by žák či student takový souhlas odmítl poskytnout, může se škola domáhat nahrazení chybějícího souhlasu u soudu. Než tedy škola přistoupí k uspořádání veřejné výstavy školních děl, doporučuji obstarat si alespoň ústní souhlas autorů či jejich státních zástupců k takovému užití díla.

Jsem si plně vědoma toho, že vzhledem k rozsahu článku nemohlo být téma autorských práv ani zdaleka vyčerpáno, snad ale článek poskytl alespoň užitečný náhled do problematiky.

 JUDr. Tereza Danielisová, 17. října 2011

Převzato z clanky.rvp.cz