S němým úžasem zírám na článek v lidovkách "Klaus ml. chce 'zamknout' cestu k maturitám". Náš "nejlepší" ministr školství je nadšený, školy vyprázdněné pro nezájem také, firma, která to bude zajišťovat jakbysmet. Excelentní ukázka sociálního inženýrství!
Že něco tak s
prominutím blbého mohlo vzniknout v roce 2011 si neumím srovnat v hlavě.
Ale popravdě, dalo se to čekat: Současný ministr velkoryse zahodil
celou mnoho let připravovanou a promýšlenou kurikulární reformu a vrátil
se k osvědčeným hodnotám - tedy pojetí vzdělávání v devatenáctém
století. Na co kurikulum, na co odborné debaty! Skupina úředníků a
ministerských poradců zpracuje seznam, co mají žáci na konci pátého a
devátého ročníku umět. Jak prosté! A školy se pěkně přizpůsobí, prostě
budou učit to, co je v seznamu a basta. Jaká vzdělávací pluralita,
dvoustupňová kurikula, osobnostní kompetence. Jakéto buržoazní liberální
zhýralosti!
A zatneme tipec víceletým gymnáziím, praktické školy zrušíme úplně, vytvoříme jednotnou školu.
Pryč se segregací a diskriminací, vstříc světlým zítřkům. Máme s ní
konec konců zkušenost, stačí opsat Nejedlého školské reformy z počátku
padesátých let a jsme doma.
A teď co s žáky. Nyní si mohou vybírat,
na jakou dráhu se vydají. Neuvěřitelné, neracionální a neefektivní. Těch
nikam nevedoucích debat kolem toho, toho váhání a zvažování mezi
alternativami. Co do toho žáci mají co kecat?! Ministerští poradci
sestaví moudrý test, centrální dodavatel jím bude žáky testovat, a dle
výsledků testu pošleme žáka na příslušný obor.
No dobře, teď vážně. Je málo nápadů, které bych mohl považovat za tupější a nebezpečnější příklad totalitního sociálního inženýrství.
Kdo má alespoň elementární znalosti a zkušenosti z psychologie dětí a
dospívajících, ví, že schopnosti jsou velice členité a strukturované a
chtít je otestovat testem z češtiny, matiky a angličtiny je čisté
arogantní hlupáctví. Test z češtiny, matiky a angličtiny nám řekne, co
dotyční žáci umí z češtiny, matiky a angličtiny. Nedovíme se NIC o
jejich schopnostech. Nedovíme se NIC o jejich studujních předpokladech.
Nezjistíme NIC o struktuře osobnosti a pracovních předpokladech těch
žáků.
Tedy tři stupně vedoucí k pochopení hloubky toho šílenství: Velmi nespolehlivě to umíme testovat u dospělých.
Abychom to zjistili, musel by každý absolvovat poměrně rozsáhlou a
komplexní baterii testů, na jejichž přípravě, standardizaci a validaci
pracují léta týmy špičkových odborníků. Troufám si konstatovat, že
ministerstvo úpadku českého vzdělání nebude mít k dispozici nic, co by
aspoň vzdáleně připomínalo takové nástroje, a zkušenost se státní
maturitou mě spíš vede k tušení, že se tu sprominutím vyprasí na koleně
uplácaný poloamatérský didaktický test, který je hodný pololetní
písemky, nikoli tak seriózního zkoumání.
Ale budiž, kdybychom dokázali pořídit a aplikovat něco tak kvalitního, je tu tak trochu neřešitelný problém s tím, že děti nejsou hotovými dospělými osobnostmi,
natož strojírenským obrobkem bez vlastní osobnosti a vůle, a vyvíjí se.
Každý učitel vám potvrdí, jak je zcela běžné, že během školní docházky
(a to často včetně střední školy) se zásadním způsobem vyvíjí jak
struktura preferencí, ambicí a zájmů dítěte, tak se mění dynamika jeho
schopností. Kdo je v pátém ročníku excelentní matematik, se může v 17
stát talentovaným rockovým kytaristou a z matiky na gymnáziu prostě
rupne a nikdo nebude chápat, proč nešel, proboha, na konzervatoř. A
naopak dítě, které je v pátém ročníku relativně nevýrazné, introvertní, s
nepřesvědčivými školními výsledky, se může na střední škole rozletět a
skončí v netušených oborech, kde bude dosahovat netušených výsledků.
Mezi mými někdejšími spolužáky mám několik takových příkladů - jeden
propadající čtyřkař je dnes v zámoří žijící úspěšný režisér s nominacemi
na Oskara, jiný se stal šéfem vývoje jednoho z největších počítačových
koncernů světa - a to jsme na gymplu svorně měli z fyziky a matiky
čtyřky. A těch příkladů bychom našli nespočetně.
Prostě žádnými testy to neumíme spolehlivě určit. A pokud to neumíme spolehlivě určit, nemůžeme na základě těchto nespolehlivých výsledků rozhodovat.
Musíme nechat prostor pro tento vývoj, změny názorů, nelineární vývoj.
Nejde to naplánovat, což lidem s jednodušším sociálním vnímáním může
dělat problémy, ale je to tak.
A pak je tu třetí stupeň. Jsme lidé.
Žijeme v demokratické společnosti, chlubíme se svou civilizační úrovní.
Rozřazovat žáky hlava nehlava dle strojově zpracovaných testů je mimo
takovou civilizaci. To sme někde v Orwelovi, sci-fi hororech nebo
stalinské totalitě. Znakem civilizované vzdělávací soustavy je její
průchodnost. Je založená na tom, že slouží žákům, pomáhá jim v jejich
rozvoji. Nemanipuluje s nimi, neslouží úřadům ani ředitelům škol. Je
svobodná, pluralitní, umožňuje žáků individuální růst úměrě jejich
schopnostem a potřebám. Proboha, copak tohle někomu není jasné? Nutným
znakem demokratické společnosti není jen liberální ekonomické prostředí,
ale i liberální a úředníky neznásilňovaná a neprzněná vzdělávací
soustava.
Testovat žáky samozřejmě můžeme.
Zjistíme tím jejich znalosti v daném okruhu školní látky. Nezjistíme
nic, co obsah testu překračuje. Výsledek testu může být výborný materiál pro doporučení žákovi,
na co se má zaměřit, kde by mohl být úspěšný... I když mezi námi,
poznáte z výsledků v testu z češtiny, matiky a angličtiny, v jakém oboru
by mohl být úspěšný? Když už něco, chápal bych použít test mapující
strukturu inteligence, naznačené testy bych určitě nikdy nepoužil. A to
nemluvím o tom, že z žádného testu nevidím, jak kvalitní učitel žáka
učí, kdo ho učil předtím (a to si pište, že na výsledku testu se to
odrazí!), neznám jeho zájmy atd. V normální společnosti žádný test nemůže být určený k tomu, aby žáka někam mechanicky směroval a nějakou jinou cestu vzdělávací soustavou mu zavíral. Teď ještě - nakolik jsme normální civilizovanou společností?
P.S.
V roce 1993 jsme zakládali osmileté
gymnázium a přijímali jsme do něj na základě inteligenčních testů.
Záměrně jsme nechtěli vidět vysvědčení uchazečů ze základní školy.
Pominu množství jedničkářů a jedničkářek, které k nám neprošly,
každopádně vidět vysvědčení některých žáků z minulé školy - a to už
třeba v listopadu - bylo fascinující. Kolikrát jsem s naprostým
překvapením sledoval, jak špatné známky mohl v pátém ročníku mít ten či
který student. Jednou mi z jedné základky dokonce volal ředitel a skoro
na mě křičel, proč jsme jednoho žáčka přijali, vždyť je přece naprosto
podprůměrný. A já v ruce držel výsledky jeho testu struktury inteligence
s excelentním výsledkem. A mimochodem - dotyčný později získal
stipendium na jedné prestižní světové univerzitě. Naposledy, když jsem o
něm slyšel, tam zůstal jako doktorand jedné z přírodních věd. Kdyby o
jeho osudu rozhodovala ta základka, skoro jistě by skončil u soustruhu.
Používali jsme dva různé inteligenční
testy (z toho jeden vícefaktorový) a postupně dva různé testy
osobnostní. Později jsme přišli na to, že i ta cesta není spolehlivá. Že
stále ještě můžeme našimi testy vytřídit jako "nevhodného" uchazeče, ze
kterého se vyklube talent - a osobnostně výborný člověk.
Mým nejstarším žákům je dnes přes 30.
Někteří z nich dosahují špičkových výsledků v oborech, kde pracují.
Někteří učí na vysokých školách za oceánem, jeden můj bývalý student
založil softwarovou firmu a vlastním úsilím a schopnostmi vydělal
stamiliony. Mám důvod si svých bývalých žáků vážit, protože za mnohými z
nich je obrovská práce a invence. A když kouknu na jejich vysvědčení ze
ZŠ, vnímám nulovou výpovědní hodnotu toho papíru, kdyby jejich život šel podle něj, velká část z nich by se nedostala k oboru, kde nyní působí - ke škodě vlastní i nás všech. Život mě naučil obrovské pokoře ke svým žákům. Mám důvod myšlenku testů odmítnout.
21 komentářů:
Třídit se musí, děláme to celý život...
DT
Dá se na to dívat z různých úhlů pohledu. Já zase znám fůru lidí, kteří se trápili na všelijakých středních školách s maturitou, přestupovali z jedné na druhou, opakovali ročníky apod. Dnes nemají vzdělání žádné a jsou na pracáku. Kdyby se jim nenalhávalo, jak jsou úžasní, mohli se vyučit řemeslu a měli se fajn.
Vzhledem k tomu, že testování bude založeno na standardech a že standardy jsou nastaveny na úroveň čtyřkaře, je celkem jasné, že ten, kdo takto nastavené požadavky nezvládne, nemá na škole ukončené maturitní zkouškou skutečně co dělat.
Chtěl bych vidět, kolik lidí s vysokoškolským diplomem mělo na základní škole v 5. ročníku alespoň jednu trojku. Odhaduji tak 1 promile.
Já zase znám fůru lidí, kteří se trápili na všelijakých politických stranách, přestupovali z jedné do druhé, opakovali pitomosti apod. Dnes nemají skrupule žádné a jsou na ministerstvech, úřadech, ve sněmovně a mají se fajn.
Kdyby se jim nakopalo do zadku hned, mohli jsme se mít fajn my.
Pár našich studentů bylo na G, které p. Houška spoluzakládal a spoluprovozoval, na násleších. Nechci pomlouvat, ale všichni se po "zážitku" shodli na jediném: tak sem bych svoje dítě nikdy nedal/a.
Tak ať radši nikoho nepoučuje.
to Anonym 16:49
Uníká mi, jak to souvisí s tématem. Když nemohu kritizovat báseň, napíšu aspoň, že básník má křivý nos, tak ať moc nepoučuje?
To 17:17
Nikoliv. Věc je složitější. Nemohu srovnávat testy inteligence a testy znalostí, tedy didaktické. Že se z gymnázia Menza od p. Houšky mnoho studentů dále stalo úspěšnými, není ani tak jejich vzdělávacími metodami, ale tím, že se tam skutečně hlásili studenti s vyšším IQ.
A že známky ze základky neodpovídají skutečným znalostem studenta? No to snadno! V posledních letech, tedy ne v tom 1996, o kterém p. Houška píše, se rozmohlo nutit učitele přímo i nepřímo k co nejlepším známkám na vysvědčení, aby se dítko dostalo na střední školu. Že to mnohdy neodpovídá jeho skutečným znalostem a potenciálu, to je nabíledni. Ale za to testy nemohou.
Didaktické testy mi řeknou, co žáci umí, psychologické testy, jaké mají schopnosti. Když budu vybírat děti ke studiu, je logické, že použiju ty druhé. Aspoň mně to přijde jako jasné. S těmi známkami to také vidím jako jasné - podle vysvědčení opravdu nepoznám, kdo má na jakou školu. A rozřídit děti na ty, co na to mají a na ty co na to nemají - a to už v páté třídě, to je opravdu zcela proti veškerým poznatkům psychologie.
A myslím, že o metodách tam nepíše, uvádí to na demonstrování faktu, že tihle lidé k nim přišli se špatnými známkami a tím navrhovaným "sítem" by neprošli. Spíš začínám tušit, že hlavní na celém nápadu bude vytvořit další cestu jak zaplatit nějakého dodavatele. Indoš se už vyčerpal, státní maturita asi sype málo, tak se hledají další cesty.
S Vašimi názory pane Houška se dá souhlasit. Ignorant
A proč někdo nenavrhne, aby byli žáci zkoumání z hlediska druhu inteligence a nadání pro různou profesi a pak by se to mohlo porovnat s testy v předmětech, které s profesemi souvisejí jen okrajově.
Někteří "odborníci" by byli zmateni, jiní dojati a jiní překvapeni, že se to nepoužívalo už dříve, a že jsme zbytečně školili každý talent stejně úzkoprse a znali pak otestovaný žebříček těch, kteří mají jen talent na testovací baterie.
Já už tomu opravdu nerozumím? Kde jsou ty výsledky vědy v praxi? Zatím vidím v praxi akorát "horké hlavy" politiků, co uprostřed "reformy" mění pravidla hry i cíle samotné. Zná ten Dobeš alespoň základy managementu? Ví, co to způsobí?
Nevím kolik už na tom rezortu ušetřil, ale vím co se teď zbytečně proinvestovalo. Téměř všechny naše budoucí peníze, které, už přes EU na MŠMT protekly a v budoucích letech je budeme muset vracet do společné pokladny. Vůbec bych se nedivil, kdyby to nějakému úředníkovi v Bruselu neuniklo a ambiciózně zasáhl. Není možné všechno schovat pod "ohňostroj" konkurenceschopnosti. Stejně to brzy vyhoří a zůstane tma, ve které bude každý učitel hledat světýlko naděje už jen ve svých snech.
Jistě je možné testovat např. studijní předpoklady. Ale je bezpodmínečně nutné něco s naším školstvím dělat. Stav na některých učilištích se spíše podobá "pasťákům" a nikoli střední škole, často s maturitními obory.
Domnívám se, že jedinou možností je motivovat žáky a jejich rodiče finančně, např. negativním stipendiem. Jestliže žák bude studovat standardně, byť s horším hodnocením, bude za něj normativ platit stát, v případě problémů (opakování ročníku z důvodu prospěchu, nepřipuštění k MZ, opakování maturitní zkoušky, vyloučení ze školy z důvodu chování atd.) by normativ za příslušný rok zaplatil žák, resp. jeho rodiče, jinak by ve studiu nemohl pokračovat.
To 19:19
Dobře. Motivovat finančně, stipendiem, lze, ale až na střední škole či učilišti, ne na základní. A tam je právě zakopaný pes! Pokud se žákovi nedostane základů, ve většině případů ne proto, že by na ně neměl IQ, ale že je líný a nemotivovaný, pak už to na střední škole těžko a pracně dohání, nebo vůbec nedožene. Proto je třeba řešit hlavně stav na ZŠ, a to docela rychle. JE to neskutečný běs.
Stačí důsledně optimalizovat SŠ, nařídit povinné přijímací zkoušky na ně (věc krajů), nepovolovat soukromým a církevním školám další třídy (to dělá často přes nesoulas krajů MŠMT). Ve chvíli, kdy přijetí na SŠ nebude pro žáky ZŠ jen formalita, se situace změní i na základkách.
Povinne zkousky nestaci, musela by byt narizena i hranice uspesnosti.
To, že jednou z hlavních úloh testů je roztřídění žáků podle schopností a znalostí, to mi klidný spánek rozhodně nebere. Pán, který se zřejmě považuje za chytrého, jedním dechem testy přirovná pomalu k inkvizici a třídění k praktikám temného středověku a druhým navrhne používat testy jiné, také třídící.
Pochopitelně, že třídit žáky v páté třídě je příliš brzy. Ono je to příliš brzy asi i v té deváté. Ostatně třída a třídit mají společný slovní základ.
Z toho testování studijních předpokladů mám trochu obavy. Ono by to také mohlo dopadnout tak, že pro samé testování studijních předpokladů nakonec k žádnému studiu nedojde. Testování studijních předpokladů jsem bral jako testování, zda student bude schopen dostát svým povinnostem při studiu, ne jako odůvodnění toho, že vlastně nic víc, než předpoklady ke studiu nepotřebuje. Jak známo, nejvíce myslí ti, kteří toho nejméně vědí. Sám jsem toho zářným příkladem.
Vždycky mi vrtalo hlavou, proč se učitelé rozčilují, když žáci nechodí do školy. V čem nás omezuje nepřítomnost žáka?
A tak se ptám, v čem nás omezuje, jsou-li děti hloupé a líné, když to nevadí jejich rodičům.
Když nebude člověk sám chtít něco umět, co jej k učení přiměje? Lidstvo se proto rozvíjelo, že žáci následovali svoje mistry a strpěli i mnohá příkoří, aby se sami mistry stali.
Ruku na srdce, kdo z nás, vycepoval z žáka veleúspěšného řešitele olympiády, pokud on sám nechtěl?
Tady žádné reformy a moderní metody mnoho nezmohou, zvláště pak jsou-li ke všemu ještě zábavné.
Tak jsem si říkal, co by se stalo, kdyby se děti ve škole něco neučili, prostěě. Třeba, že slovo "pyj" je vyjmenované. Nestalo by se vůbec nic. Všichni z něho mají radost, a že je vyjmenovaný, je každému šumafuk.
Hele, ještě se mi nestalo, že by rodič prudil, že je děcko blbé jako čtyry brikety. Ale že nemá jedničku, to by se zjevili.
No tak jim je dejme!
Prosím Vás, jaképak třídění, vždyť má žák pouze dokázat, že pět let nespal v lavici. Předvést, že umí spočítat, kolik je 12 x 15 + 10, že ví, jak se píše slovo ryba (ale to je cizí slovo, tak s měkkým, ne?), aspoň trošku plynule číst a říct, o čem četlo vlastními slovy. To nemá s testováním schopností skoro ani píď společného, takový úkol musí splnit i žák s IQ 79.
Výchova, vzdělávání, školství - to je příliš komplikovaná oblast na to, aby existovala jednoduchá řešení. Nepomůže tomu testování (jak si asi myslí Dobeš), ani škrcení soukromých škol (to asi někoho vzbudili po 30-ti letech).
Primárním úkolem školy je žáka co nejvíc naučit a co nejvíc ho "zobčanštit". Test je jen forma zkoušení, a zkoušení je prostředkem zpětné vazby, abychom se primárnímu cíli co nejvíce přiblížili. Je velmi vhodný pro daného učitele, aby korigoval výuku, je určitě vhodný i pro výzkumníky, aby korigovali systém (obecně. Naši výzkumníci zatím jen škodí.). Nic víc.
Známky na vysvědčení nám neřeknou nic a jsou totálně na odpis.
Skoro každému neúspěšnému dítěti učitel na třídních schůzkách řekne - má na víc, ale kašle na to.
Spousta dětí odnáší zla a tragédie v rodině na školních znalostech.
Maturitní studium trvá čtyři roky - to je hodně dlouhá doba na to, aby se žák dokázal formovat.
Opravdu si myslíte, že cílem je oddělit zrno od plev v 15-ti letech? A opravdu si myslíte, že to někdo z vás umí?
A copak asi budou dělat všichni ti naši vyučenci, přátelé?
Nepomůže tomu testování (jak si asi myslí Dobeš), ani škrcení soukromých škol (to asi někoho vzbudili po 30-ti letech).
Nevím, zda je to odpověď na můj příspěvek, ale předpokládám že ano. Tak tedy, přestože probíhá "optimalizace" SŠ, povoluje MŠMT nové třídy v soukromých osmiletých gymnáziích i přes nesouhlas kraje, který své školy naopak slučuje a zavírá, např. v Jihočeském a Středočeském kraji.
K testování bych řekl, že nejde ani o to žáky selektovat, ale motivovat. Stanovení jasných výkonostních hranic (které mají zvládnout i čtyřkaři), může být jednou z cest. Doporučuji shlédnout dnešní reportáž ve večerních zprávách o průběhu přijímacích zkoušek na VŠ v Jižní Koreji.
to Anonymní:
Primárním úkolem školy je žáka co nejvíc naučit a co nejvíc ho "zobčanštit".
Jak jste na to přišel? To je stejné, jako bych napsal, že primárním úkolem zdravotnictví je každého co nejvíce uzdravit. Jenže to má úplně stejné háčky, jako v tom školství.
1) Některé choroby uzdravit nedokážeme.
2) Lidé budou vždy umírat a tak snaha jim v tom zabránit je poněkud marná a nesmyslná.
3) Máme omezený objem prostředků k uzdravování. Často je třeba se rozhodnout, zda uzdravit jednoho s nákladnou chorobou, nebo sto s méně nákladnými chorobami. Já vím, že se dnes takovéto uvažování o rovnoprávných lidských bytostech nenosí a není v módě, ale na konci dne je to realita. Jaký má smysl před ní zavírat oči nevím.
Okomentovat