MŠMT: Reakce V. Smékala na text MF DNES z 22. 11.2011

Podařilo se mi vyhledat dokumentaci k obhajobě diplomové práce Mgr. Josefa Dobeše. Práce má název „Reintegrace osobnosti v podmínkách alternativních trestů“. Její rozsah je 136 stran (běžně akceptovaný rozsah je 60 - 80 stran). Práce odkazuje na 34 pramenů, což vzhledem k tématu, ke kterému byl na počátku devadesátých naprostý nedostatek literatury, je dostačující.



Impulz k zadání práce vznikl po semináři „Hledáme lék na dětskou kriminalitu“, na němž jsem vystupoval. Právníci přítomní na semináři se vyjádřili, že by měla být v rámci psychologie a sociální práce zpracována studie o zavedení alternativních trestů pomocí tzv. mediační a probační služby, a o efektivitě tohoto právního řešení. Přednášel jsem v té době psychologii na Právnické fakultě a vybavuji si, že totéž doporučovali kolegové právníci i z Nejvyššího soudu. K řešení diplomového tématu se přihlásil nynější pan ministr školství Mgr. Josef Dobeš, který tehdy byl studentem dálkového studia psychologie (nyní „kombinované“ studium, pozn. VS) a plánoval, že by rád pracoval jako vězeňský psycholog.

Do práce se pustil s vervou, ač byl tehdy nedostatek literatury k danému tématu i nedostatek konzultantů. I pro mne toto téma bylo zcela nové. Bylo nezbytné čerpat i z pramenů populárních a nebylo mi proti mysli inspirovat se i krásnou literaturou, což ostatně doporučuje pro rozvoj psychologie osobnosti i špičkový světový psycholog osobnosti G. W. Allport.

Na interpretaci výsledků  – pokud se pamatuji – aplikoval J. Dobeš „narativní“ metodologii, tj. variantu tehdy se u nás rozvíjející kvalitativní metodologie (odlišné od kvantitativní metodologie založené na statistické analýze souvislostí a rozdílů zjišťovaných charakteristik).

Psychologie jako měkká  věda, která má spoustu škol a přístupů – od neurofyziologicky pojatých, přes psychoanalýzu a Jungovskou více méně fenomenologicky pojatou psychologii – až po humanistickou psychologii, se pochopitelně snaží dodat síly přesvědčivosti výsledkům výzkumu a poznatkům matematizací dat, ale často se tím ztrácí sdělnost získaných poznatků. Vzhledem k novosti tématu jsem akceptoval zpracování kvalitativní, které daleko srozumitelněji ukáže, jaké faktory a charakteristiky hrají ve zkoumané oblasti významnou roli. Pochopitelně prokázat exaktně funkci alternativního řešení vyžaduje dlouhodobé studie s využitím „katamnézy“.

Oponentem diplomové práce byl ředitel věznice v Kuřimi u Brna, vzděláním psycholog, který práci – pokud si vybavuji – vytýkal, že jí chybí argumentativní diskurs, ale oponenti komise, v níž byla mj. významná brněnská psycholožka, ředitelka Psychologického ústavu AV ČR, tento nedostatek akceptovali právě pro novost tématu a podnětnost pro provedení dalších kritickým výzkumů. Pokud se pamatuji, závěry práce byly pozitivně hodnoceny právníky a přispěly podle jejich sdělení k zavedení mediace a alternativního řešení některých trestných činů do trestního zákoníku.

J. Dobeš prošel v závěru studia a po promoci výcvikem logoterapie, a na Logoterapeutických dnech, které jsem v Brně organizoval, byl kolegy psychology velmi oceňován za svá sdělení o tom, jak logoterapie pomáhá vězňům – a to nejen prvotrestaným – v odhodlání k nápravě.
Chápu kritiky práce, ale rád bych, aby si uvědomili, že práce vznikala před více než 17 lety, kdy svým tématem i zpracováním by obstála i na jiných pracovištích psychologie v ČR. A jsem přesvědčen, že i dnes by stálo za to na její sdělení navázat a pokračovat v analýze a ověřování hypotéz, k nimž dospěla.

Pokud jde o podobné insinuace, jako jsou v článku k diplomové práci pana ministra, myslím, že by se Mlada fronta měla raději věnovat těm pozitivním projektům MŠMT, které se snaží zvýšit kvalitu vzdělání našich dětí a mládeže

Prof. PhDr. Vladimír Smékal, CSc.

Brno, 23. 11. 2011