Martin Rusek: Kam až dosáhne kooperace?

2. díl ze seriálu článků, kterými autor v roli účastníka kurzu RVP "Vzdělávací technologie pro 21. století" reaguje na téma 5. lekce Teorie konektivismu a osobní vzdělávací prostředí, v jejímž rámci se uskutečnilo online setkání se Stephenem Downesem.



V příspěvku Kooperující žák jako člen informační společnosti byly uvedeny některé odpovědi Stephena Downese z National Research Council of Canada na otázky, které mu byly položeny po jeho přednášce v kurzu Vzdělávací technologie pro 21. století pořádaném Metodickým portálem RVP.cz. Přestože je Downesova koncepce kooperativního vyučování velice precizně propracovaná, praktické využití zatím nalézá především při samostudiu. Lehce instruktivnějším odklonem je pak náš e‑learningový kurz. Jak sám Downes podotýká, ani v kanadských školách se kooperativní výuka založená na principech konektivismu doposud příliš neprosazuje.

Celá koncepce, jak ji Downes popsal ve své přednášce (přehled přináší David Mikoláš (1)), nápadně připomíná např. Daltonský plán, jiné alternativní školy či jedno velké projektové vyučování s akcentem do internetu. Právě ona otevřenost a autonomie žáků stály na počátku mojí skepse o možnostech jejího praktického využití.

Nejdůležitější je si odpovědět na otázku, na co žáky připravujeme. Připravujeme-li je na zapojení se do moderní informační společnosti (viz (2)), znamená to vzbuzovat v nich potřebu neustále se vzdělávat, zdokonalovat, doplňovat informace, ty pak využívat a sdílet. V tomto ohledu je koncepce kooperativního vyučování pravou cestou. Připravujeme-li žáky na profesní kariéru, situace už není tak černobílá. Podle výhledů na změny v pracovním světě je nutné vychovávat a vzdělávat žáky tak, aby byli adaptabilní a otevření novým vlivům. Podstatná je jejich zaměstnatelnost, schopnost obstát v konkurenci. I zde má koncepce kooperativního vzdělávání své uplatnění, důležité jsou ale i jiné schopnosti, jež vyžadují jiné, daleko tradičnější výukové metody.

Velkou hodnotu má ten pracovník, který je schopen pracovat v týmu. Při současném tempu vývoje (viz Efekt Červené královny) najdeme jen málo povolání, kde jedinec sám zmůže velké věci. I žáky tak musíme učit spolupracovat, a to nejen ve smyslu kooperativním – využít, co mi ostatní nabídnou, nesobecky se podělit, ale i ve smyslu správného jednotného fungování týmu. To nás ovšem posouvá blíže ke kolaborativnímu vyučování, jež je podle Downese vlastně protikladem přístupu kooperativnímu (viz (3)). V žádném případě nejde o krok zpět. Žáky bychom měli připravovat i na vzájemnou spolupráci, převzetí zodpovědnosti za svou část úkolu. Někteří žáci by měli rozvíjet své dispozice být oním prostředním uzlem, který materiály přijímá a dává instrukce. Právě někde tady je třeba vidět hranice užitelnosti didaktických metod popisovaných Downesem a hledat kompromisní přístupy.

Obě naznačené roviny - vlastní rozvoj vs. schopnost týmové práce - se liší v mnoha rovinách. Jednou z nich je problematika dosahování cílů. Zatímco v kooperativním pojetí se učící se jedinec prokousává materiály jsa vnitřně motivován vlastní touhou vědět, umět a poznat víc, úloha školy musí jít lehce odlišnou cestou, a má to proto složitější. Musí se snažit nabídnout celou škálu lidských činností a pokusit se u žáků vyvolat většinou dosud neexistující zájem. Ten je chápán ve smyslu získaného vnitřního motivu (4). Je ovšem jasné, že se žáci sami nevrhnou na témata jako je násobilka, výpočet pH, rozdělení vedlejších vět nebo německá slovní zásoba k tématu globální oteplování. Pro podobné případy kooperativní metoda nemá význam. Zde je samozřejmě účelné zařadit jiné metody, třeba instruktivní.

Kurikula škol jsou však doslova plná oblastí, ve kterých lze kooperativní výukou dosáhnout lepších výsledků. Neoddiskutovatelnou výhodou navíc je, že pokud žák opravdu získá zájem (u individualizovaného postupu je to pravděpodobnější), jeho vzdělávání nemusí nutně končit zvoněním nebo změnou vyučovaného tématu. Žák může dál postupovat tak, jak pracoval ve škole. Nic dalšího nepotřebuje.

Celý článek na spomocnik.rvp.cz