Projekt EU peníze školám nabírá na "výstupních" obrátkách a metodický list MŠMT byl předzvěstí dalšího "formálního" problému, tentokrát spojeného s respektováním autorského zákona.
Ti z nás, kteří mají zkušenosti z "přebíráním" autorských děl pro své
materiály (byť využívané pro vzdělávací účely), ví, že je nezřídka
problém zajistit jejich korektní využití. Lze to tedy vyřešit nějak
efektivně?
K sepsání těchto řádků mě přimělo několik skutečností:
- Před několika lety jsem byl požádán, abych o autorském zákoně hovořil na seminářích, které byly cíleny na školské prostředí.
- Sám jsem několikrát zjistil, že autorské dílo, které jsem vytvořil nebo se na něm spolupodílel, bylo využíváno v rozporu s autorským zákonem.
- Ve své pedagogicko-manažerské praxi jsem několikrát musel řešit, jak uspokojit poptávku mých kolegyň a kolegů "vyrovnat se" s tvorbou vzdělávacích materiálů tak, aby odpovídaly autorskému zákonu.
- ... a především obsah článku na České škole Pozor na chybný výklad komerčního díla!
Autorský zákon je příkladem "právní džungle"
Je-li tedy v projektu EU-PES primárním úkolem učitele vypracování "DUMky" (nebo-li elektronického a veřejně přístupného vzdělávacího materiálu), pak je problém dodržování autorského zákona vcelku logický a tudíž vymahatelný.Musím však na rovinu říci, že se jedná opět o "formální bariéru" při práci učitele, která může negativně ovlivnit časovou náročnost a tudíž konečný finanční efekt. Ačkoliv se snažím ctít závazná pravidla, musím bohužel konstatovat, že stávající znění autorského zákona nereflektuje "internetovou dynamiku doby" - shodou okolností jsem si nedávno přečetl článek Bitva o autorské právo v digitální éře. Vyhledání a následné použití "drobného díla" (například v podobě fotky či klipartu) se může stát i hodinovou detektivní prací, zda náhodou neporušuji autorský zákon.
I přesto, že na České škole vyšel zdařilý článek od právničky s názvem Praktické otázky z autorského práva pro učitele (skutečně doporučuji k přečtení), nejde tento právní pohled ke kořenu věci - lze to řešit nějak přijatelně?
Chci použít dílo někoho jiného? Měj čisté svědomí!
My učitelé bychom měli mít k duševní práci velmi blízko. Respektujme tedy to, že si někdo s vytvořením díla dal tu práci a měl by být alespoň uveden jako autor. A za dostatečně korektní považuji to, když potřebné informace uvedu přímo u využitého díla. O jaké informace jde, k tomu nám pomůže autorský zákon, konkrétně §31:Do práva autorského nezasahuje ten, kdo užije zveřejněné dílo v přednášce výlučně k účelům vědeckým nebo vyučovacím či k jiným vzdělávacím účelům (písm.c). Vždy je však nutno uvést jméno autora, nejde-li o dílo anonymní, nebo jméno osoby, pod jejímž jménem se dílo uvádí na veřejnost, a dále název díla a pramen.
Uvedu tedy příklad v podobě obrázku na Internetu, který dle mého názoru plně vyhovuje tomuto paragrafu:
David Hawiger, Google weby = centrální body výstupů
Možná bych uznal argument, že při tisku se ztrácí internetová adresa na stránku, která obsahuje dané dílo. Ale při správném využití vyhledávače získáte potřebný zdroj do minuty.
Dávám své dílo na internet. O poznání větší oříšek.
"Mediální vlny" sice rozvířil problém, který je řešitelný relativně
snadno (využití autorského díla někoho jiného). Máte-li však
digitalizovat a poskytnout ostatním "bezúplatně" své autorské dílo (a to v rámci EU PES musíte), pak je to komplikovanější.
Cest je totiž několik - od uplatňování práv osobnostních i majetkových
přímo autorem po předání díla kolektivnímu správci (je-li vůbec nějaký
takový pro vzdělávací materiály - není-li, stálo by za to o tom začít
uvažovat).
Za sebe bych doporučil "zlatou střední cestu" v podobě zaměstnaneckého díla dle §58 autorského zákona.
Ačkoliv se to možná učitelům nezdá, toto řešení je pro ně výhodnější
než pro jejich zaměstnavatele. Když to zjednoduším, pak učiteli
zůstávají práva osobnostní (včetně případné odměny) a práva majetková
přechází na zaměstnavatele. Ten pa musí řešit, jak zajistí zveřejnění
díla, jeho distribuci a případně následné vymáhání respektování
autorských práv v případě jejich porušení. Proto s dovolením své
poslední dvě rady nabídnu právě zaměstnavatelům:
- Dohodněte se zaměstnancem na konkrétní podobě nakládání s jeho
autorským dílem. Dodatek k pracovní smlouvě nebo odstavec v DPČ či DPP
to bezesporu dostatečně pokryje.
Nechcete-li (nebo nemůžete-li) na autorském díle po jeho zveřejnění vydělávat, pak v takovém právním vztahu využijte licenci Creative Commons. - Chcete-li vytvořit a spravovat vlastní "školní úložiště vzdělávacích
objektů" (ať už je jedno nebo vícero), pak si připravte elektronický
dokument, kterým ošetříte majetková práva na všechny umístěné vzdělávací
objekty. Na tento dokument se pak zřetelně odkazujte na úvodní stránce
každého datového úložiště.
Chcete-li i v tomto případě využít licenci Creative Commons, pak využijte jednoduchý formulář, který vám připraví HTML kód. Ten poté využijete na úvodní stránce úložiště... koneckonců se stačí podívat na spodní část mého blogu ;-).
13 komentářů:
Vznikne-li autorské dílo v rámci zaměstnaneckého poměru, nemá k němu práva autor, nýbrž zaměstnavatel, tudíž např. škola. Za právní bezvadnost (respektování autorských práv dalších osob) ovšem odpovídá zhotovitel, tedy zaměstnanec!
Já bych řekl, že autorství není možné se vzdát. Práva k dalšímu nakládání mohu poskytnout, ale to mne nezbavuje nálepky "autor". Bez ohledu na to, zda šlo o zaměstnanecký poměr, či něco jiného.
U DUMů je nejdůležitější skutečnost, že tvůrci výukových materiálů z toho mají finanční prospěch. Což válcuje pasáž o využití ve vzdělávací činnosti.
"U DUMů je nejdůležitější skutečnost, že tvůrci výukových materiálů z toho mají finanční prospěch. Což válcuje pasáž o využití ve vzdělávací činnosti." - To je samozřejmě nesmysl! Z hlediska autorského práva je to zcela irelevantní.
Z hlediska autorského ano, ale v principu jde o něco jiného.
Nejde o formulaci, ale skutečnost, že využívám něčí dílo k vlastnímu zisku. Je to samozřejmě myšleno tak, že použité dílo mi nedává volnou možnost s ním nakládat jak chci, i když je přístupné. Jinak by ani nemusely existovat pojmy jako citace, licence, apod. I když míchám dohromady různé věci, obecně by mělo platit, že normální je nekrást. Mně by vadilo, kdyby někdo použil k vlastnímu obohacení mé dílo bez souhlasu, i kdyby mne citoval jako zdroj.
A mně zas ne. Ať si to srovná se svým svědomím. Pochopitelně, pokud se nejedná o můj jediný zdroj příjmů. Ale v tom případě bych si to ošetřila jinak.
JP
"Z hlediska autorského ano, ale v principu jde o něco jiného." - co to je za princip? Od toho jsme prosazovali třeba licenci Creative Commons a já pod ní rád publikuji, aby se díla šířila. Je tu autorský zákon a jasná licence, proč v tom stále hledat problémy? Jediný důvod pro problematizaci vidím snad jedině v tom, že řadě subjektů otevřené licence vadí, protože nemohou prodávat svoje produkty. FRAUS tu brojil veřejně, další se snaží na školeních svých produktů, kde jen oblbují.
Jak je s citací starých děl, třeba Mony Lisy? Autor je již dávno po smrti. Zmačnutí spouště u kompaktu není umění, ale jen jiné vyjádření díla. Mohu takový obrázek použít?
Mohu takový obrázek použít?
Pokud jste spoušť zmáčkl sám, proč ne. Pokud použijete fotografii jiného autora, záleží na podmínkách licence, pod kterou byla zveřejněna.
V Galerii k Smart Boardu je tolik krásných obrazů, včetně Mony Lisy, že tu spoušť snad ani mačkat nemusíte :) Najdou se tam vážně poklady, jen zvládnout funkcionality a nezůstávat jen u prezentací a promítání z youtube.
Od toho jsme prosazovali třeba licenci Creative Commons a já pod ní rád publikuji, aby se díla šířila.
To je právě to nedorozumění. Nemám problém s publikováním pod CC, ale nesouhlasím s tím, že to znamená automatické používání čehokoli a jakkoli. I Creative Commons má svá pravidla a toto licencování je mé právo, nikoli povinnost. Pokud se rozhodnu být přísnější, uživatel to musí respektovat.
Jde mi hlavně o zobecnění celé problematiky, vlastní přístup je nakonec každého věc. Jak někdo napsal v jiném příspěvku, existuje i svědomí...
Na druhé straně je fakt, že všeobecný průser se standardizuje a stává se normou...
"okud se rozhodnu být přísnější, uživatel to musí respektovat.
Jde mi hlavně o zobecnění celé problematiky, vlastní přístup je nakonec každého věc. Jak někdo napsal v jiném příspěvku, existuje i svědomí..." - přísnější můžete být se svými díly, ale nemá smysl být na sebe přísnější než stanovená licence při používání cizích děl. Pokud je něco CC, můžete to bez obav použít, pokud dodržujete licenci, tedy například, pokud je dílo volné pro nekomerční užití, můžete ho při výuce i v DUMech použít. Nic neporušujete. Nic nekradete. V autorském zákoně je ostatně i výjimka pro použití děl při vyučování:
1) Do práva autorského nezasahuje ten, kdo (...)
c) užije dílo při vyučování pro ilustrační účel nebo při vědeckém výzkumu, jejichž účelem není dosažení přímého nebo nepřímého hospodářského nebo obchodního prospěchu, a nepřesáhne rozsah odpovídající sledovanému účelu;
vždy je však nutno uvést, je-li to možné, jméno autora, nejde-li o dílo anonymní, nebo jméno osoby, pod jejímž jménem se dílo uvádí na veřejnost, a dále název díla a pramen.
Vše, co tu bylo popsáno, je pravda, ale umíte si představit, že budeme jako tvůrci DUMů mailovat na všechny strany a doprošovat se souhlasu autora? A pokud možno s vlastnoručním podpisem a úředně ověřeným ....
S čím kdo zachází, s tím taky schází.
Znovu a znovu je zde v těchto diskusích prezentován jeden z podstatných důvodů, proč jsou naši učitelé špatně placeni.
Protože si své duševní práce neváží.
Jedině tím lze totiž vysvětlit to, že si neváží taktéž duševní práce cizí a hledají všechny cestičky k tomu a všechny omluvy pro to, aby mohli ve vlastních autorských dílech používat autorská díla cizí bez ohledu na to, jestli si jejich autor přeje dávat svolení k jejich užití jen za úplatu (což samozřejmě má smysl jen u děl, které daly nějakou práci a mají nějakou kvalitu).
Okomentovat