Co se očekává od testování žáků 5. a 9. tříd základních škol - přepis vystoupení na veřejném slyšení v Senátu 7.

Veřejné slyšení Výboru pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice se konalo dne 20. září 2011. V první části naleznete vystoupení Hany Stýblové s názvem Testování žáků z pohledu ředitelů škol.

Mgr. Hana Stýblová, prezidentka Asociace ředitelů základních škol: 

Dobrý den, vážené dámy, vážení pánové, pane senátore, já bych v úvodu velmi ráda poděkovala za to, že v Senátu byl dán prostor také školství, i když pochopitelně jen monotematicky, ale na druhou stranu  tady sedí, tak si myslím, že řadu příspěvků by si měli vyslechnout daleko víc lidé z Ministerstva školství, anebo i ostatní vládní činitelé, poslanci i další senátoři.  Již dnes na našich školách se pochopitelně používá nějaký způsob ověřování znalostí, dovedností, ale zjišťujeme i další oblasti, které nás zajímají a které jsou podstatné pro naši práci, a to je zjišťování klimatu ve školách, jak škola spolupracuje s rodiči, jak se dál může posunout v dané oblasti. Většinou pochopitelně využíváme komerční sféru a testy někdy velmi draze platíme pochopitelně z rozpočtů našich zřizovatelů. Takže jejich využití je vázáno na to, jak který zřizovatel je ochoten škole přispět.

Pochopitelně jestliže chceme, aby škola se rozvíjela, aby zvyšovala svoji kvalitu a úroveň vzdělanosti svých žáků, ani jinou cestou jíti nemůžeme. Škola potřebuje testování jako jeden z nástrojů ověřování kvalitu. Zdůrazňuji jako jeden z mnoha. Stejně tak testování potřebuje žák k ohodnocení vlastního výkonu, pro zhodnocení své vzdělávací cesty. Školy jsou dnes povinny zpracovávat vlastní hodnocení školy, kde pochopitelně výsledky nejen testů, ale různých dalších zkoumání analyzujeme a porovnáváme s různými procesy, které se vše škole odehrávají. Bohužel – nevím, jak je to teď, protože někdy než se k nám do školy dostanou některé informace, už zase nejsou pravdivé, ale ministerstvo ve své době uvažovalo o tom, že změní či zruší paragraf 12 školského zákona.

Teď se tady nebudu zabývat tím, jaké by to mělo důsledky, ale myslím si, že pokud se školy nebudou sebehodnocením zabývat, zřeknou-li se vlastního pohledu na svou činnost, bude to krok zpět. A když to dáme do kontextu s plánovaným plošným testováním, jednání se i o jakési vyjádření nedůvěry vůči školám, že ony samy nedokáží zjistit kvalitu své činnosti. A dosavadní neexistence evaluačního systému by v podstatě tak byla řešena jen kontrolou, a to zvnějšku. Když jsem říkala, že neexistuje žádný evaluační systém, bohužel dokonce neexistuje ani materiál, který by měl být materiálem nejdůležitějším a který nemůže nahradit ani dlouhodobý záměr, a to je národní program vzdělávání. Nikde není deklarováno, kam školství systémově a koncepčně směřuje. I když se v letošním roce pravděpodobně má začít pracovat na materiálu, který je nazván národní strategie podpory klíčových gramotností v základním vzdělávání a má být hotov do června příštího roku, je jasné, že tento dokument už měl být hotov několik let. Toto konstatování se zdá být zbytečné, protože čas, který jsme ztratili, už nedohoníme. Ale jenom si uvědomme, v jakém nesystému pracujeme, a nejhůř s pracuje právě školám, které jsou sice posledním, ale tím nejdůležitějším článkem, na které všechny změny postupně dopadají.

Školy pro svoji obsahovou část vzdělávání pro své školní vzdělávací programy dostaly od státu jasné zadání v podobě rámcového vzdělávacího programu. A nyní stát prostřednictvím plošného testování říká ne, my po vás nechceme kompetence žáků, ale jen vědomosti, a to říká v době, kdy školní vzdělávací programy už jsou ve všech třídách a nastala doby, kdy by opravdu chtělo ověřit, zda nastavené parametry rámcového vzdělávacího programu i školní vzdělávacích programů jsou nastaveny tak, jak školy a žáci potřebují v pochopitelně měnících se podmínkách. Ale stát o tomto příliš neuvažuje a plánuje plošné testování.

A my jsme si pokládali jako ředitelé škol otázku, kterou si měl pan ministr a jeho tým položit jako první: Co bude cílem plošného testování, pokud o něm vůbec uvažujeme? A někteří ředitelé si dokonce pokládají otázku, zda to testování je zákonné, kde v zákoně najdeme nějakou normu, která může uložit plošné testování. Kdybychom si připomněli paragraf 44 školského zákona, já ho tady citovat teď nebudu, tak pochopitelně zjistíme a provětrali bychom si naše vědomosti, že opravdu stát ve školském zákoně dal zakázku školám v podobě klíčových kompetencí. Ale my se dnes snad chceme od cílů vzdělávání odklonit a budeme požadovat po školách úplně něco jiného? Je obecně známo, že jedním z hlavních důvodů rychlého zavedení plošného testování našich žáků jsou špatné výsledky v mezinárodních testech.

Vůbec nezpochybňuji negativní výsledky, ale asi to, co školám nejvíc – a pochopitelně i žákům – v očích veřejnosti ublížilo, je, jak ministerstvo vůbec nezvládá PR tak důležitého materiálu, pro něj důležitého materiálu, protože na základě výsledků se začíná bořit systém, který alespoň trošičku byl nastaven. Ale pokud Ministerstvo školství předá novinářům, kteří pochopitelně naléhají, a novinářům stačí statistika: ano, dopadli jsme špatně a po měsíci je ministerstvo schopno analyzovat a sdělit, že některé skupiny se vůbec nezhoršily, že tam byly zařazeny děti, které tam zařazeny ani být nemusely nebo v minulých letech nebyly atd., na to jsou určitě jiné odbornější analýzy, než bych já tady teď předkládala. Ale pokud ministerstvo, které je zárukou vzdělanosti tohoto státu, a jak už jsem řekla, dalo školám jakousi zakázku, mělo v sobě najít dostatek odvahy a říci: vážení rodiče, vážená veřejnosti, tyto testy pro naši školu nebo pro naše školství nejsou.

My jsme po učitelích chtěli jinou zakázku. Chceme, aby naši žáci byli připraveni v širším měřítku, a to bohužel nelze změřit a výsledky mezinárodních testů nejsou pro naše české školy úplně využitelné. Existuje řada odborných prací, které upozorňují na nebezpečí podřízení se jen testování a podřídit testování i další strategická rozhodování. Velmi zajímavý článek vyšel, nebo já jsem se k němu dostala v Orbis Scholae č. 1/2011 – je to článek pana profesora Stanislava Štecha a jmenuje se Pisa – nástroj vzdělávací politiky, nebo výzkumná metoda? Doporučuji vám ho k přečtení. Jenom tři takové kratičké ukázky z tohoto článku: Výsledky použitelnosti Pisy, které již deset let výrazně formují mezinárodní veřejné mínění, vyvolávají kontroverzní názory a hodnocení od samého počátku.

Na výkony žáků má významný vliv kurikulum, výsledky šetření mají být pojímány pouze jako východisko pro jeho důkladnou analýzu a pro politické rozhodování o cílech, které se úpravou kurikula budou sledovat. Požadavek vykazatelnosti jako výraz nové formy správy společnosti podřízené ekonomickým ukazatelům vedl k rozmachu měřících a hodnotících nástrojů. V oblasti vzdělávání je Pisa jedním z nejúspěšnějších. Je považována za nástroj nesporného výzkumně založeného poznání a úspěšnosti vzdělávacích systémů. Ve skutečnosti je také nástrojem legitimizace politických rozhodnutí o vzdělávání, která se o hlubší analýzu dat neopírají.

A připomeňme si tedy otázku první, co bude cílem plošného testování. Budou výsledky testování podkladem pro úpravu vzdělávacích cílů pro základní vzdělávání? Připravované vědomostní vzdělávací testy však takovým podkladem nikdy být nemohou. Takové testy nemohou potvrdit, ale ani vyvrátit, že zvolená cesta vzdělávání přes klíčové kompetence je špatná. Ve školách pochopitelně víme, že očekávané výstupy potřebují úpravy tak, aby klíčové kompetence byly propojeny s praktickými výstupy jednotlivých vzdělávacích oborů a oblastí. Ale toto musí být zpracováno, ověřeno, stanoveno a pak někdy testováno. V současné době je opravdu potřeba, jak už jsem říkala, vyhodnotit úroveň vzdělávání jako celku, úspěšnost či neúspěšnost kurikulární reformy a nastavit kvalitní testovací nástroje tak, aby výsledky tohoto monitorování stavu úrovně vzdělávání byly využity šířeji, to znamená, aby byly využity i k inovaci programu učitelského vzdělávání, ke zlepšení procesů řízení ve školách, ale i k potřebnému odbornému růstu učitelů v praxi.

Asi řada z vás četla v posledním Učitelském zpravodaji, který do škol chodí zadarmo, takže se i k nám dostane, článek, který se jmenoval Dobré vzdělávání se neobejde bez dobrého učitele, který byl jakousi upoutávkou ke studii Národní organizace pro podporu kvality učitelů ve Spojených státech. Studie srovnává vzdělávací systémy tří nejúspěšnějších zemí v mezinárodním testování Pisa a Teemps: Finsko, Singapur a kanadské Ontario. Studie zdůrazňuje, že všechny tyto tři systémy školství vynakládají značné úsilí na výběr a přípravu učitelů, stejně tak na vytvoření podmínek pro jejich další povolání. Vytváříme učitelům kvalitní podmínky pro jejich práci? Podporujeme jejich osobní růst? Mají učitelé dostatečné vybavení pro svůj obor? Podporuje vláda, poslanci, ale i senátoři učitele tím, že se stále objevují návrhy na snižování požadavků na pregraduální vzdělávání učitelů, na snižování kvalifikační úrovně učitelů? Hledáme ve výsledcích PISA odpovědi na přímou souvislost mezi kvalitou učitele v porovnání s kvalitou školy a výsledky jednotlivých žáků?

Pokud budeme uvažovat o tom, na koho zacílit testy, tak pochopitelně se nabízí tyto tři skupiny: žáci, učitelé a školy. Zacílit test na žáka tak asi pravděpodobně, jak je teď připravován, je rychlé a celkem snadné. Ale jaká bude využitelnost zjištěných výsledků? Pokud testy nebudou využitelné jako vstup do vyššího stupně vzdělávání a nenahradí přijímací zkoušky na střední školy, nebudou vypovídající, protože nebudou motivační pro žáka. Současný stav, kdy jsou na střední školy přijímáni žáci, a já si dovolím říci, že jako zboží, které zajistí dostatečný finanční normativ a zajistí přežití školy na další rok, žáci nejsou pochopitelně motivováni a nejsou motivováni ani učitelé základních škol. Pokud chceme, aby žák byl motivován k lepším výsledkům, musí on vědět, proč – proč test vykonává a zadat test, jak se v plánu plošného testování objevilo, v 9. ročníku v červnu, to myslím, že tady mezi námi nemusím ani říkat, že to je naprosto zbytečné a je to plývání finančními prostředky.

A zjištěné výsledky pochopitelně nebudou mít žádnou využitelnou hodnotu. Co už tady padlo a je nutné na to upozornit u testů směrem k žákovi, to je to, že základní školy si své žáky nevybírají. Základní školy vzdělávají žáky širokého spektra od mimořádně nadaných až po integrované s různým těžkým postižením. Další způsob, kam zaměřit testy, by se mohlo zdát, že by to mohl být učitel. Ale pokud testujeme ve školách, provádíme si svoje testování, tak v žádném případě test v prvním roce zadání nemá žádnou vypovídací hodnotu, ze které bychom mohli dělat nějaké závěry. Pochopitelně testujeme učitele přes výkon žáků, které vzdělávání. A každý ředitel ví, že tyto testy musí analyzovat, porovnávat se třídou, ve které učitel učí, protože musíme respektovat různé složení tříd, a to jak výkonově, tak i sociálně. Je patrné, že testování nemůže být jediným a už vůbec ne všemocným nástrojem. Proto by se mohlo zdát, že by nejjednodušší bylo zaměřit testy přímo na školy jako instituce. To pravděpodobně žádný test nedokáže zvládnout.

Na jednu stranu si pokládám otázku, jak chceme dnes hodnotit školy, když nemáme stanovena žádná kritéria kvalitní školy, podle kterých bychom je objektivně hodnotili. Školy by tato kritéria měla znát. Ale stále slyšíme, a myslím, že to bylo ve zprávách včera nebo předevčírem: základní školy nejsou kvalitní. Věta, která se velmi dobře vysloví, je taková populistická, ale co za ní stojí? Je schopen ten, kdo to vysloví, říci proč? Vzdělávání musíme hodnotit v rámci celého systému, v souvislostech a v procesech, které ve škole probíhají. My jako asociace pochopitelně tím, že jsme dennodenně v praxi, jsme si vědomi toho, že škola není odtržená instituce, kterou nezachrání žádné plošné testování. A na poslední valné hromadě jsme se kvalitou školy a kvalitou výsledků našich žáků zabývali. Ředitelům škol byly položeny tyto tři otázky. Na první odpovědělo 60 % ředitelů, že se domnívá, že úroveň vzdělávání jako procesu klesá. Pojmenovali i příčiny. Některé přečtu a ty, které budou jako první, jsou největšími příčinami: chybí koncepce školství, včetně potřebné revize RVP, je velmi malá motivace žáků, jak to tady říkala paní doktorka Zapletalová. Nemáme tolik síly, ani možností, jak žáky motivovat, protože nezájem rodiny je velmi silný. Ubývá kvalitních učitelů. Pochopitelně možná má vliv i finanční ohodnocení, ale nepřicházejí do škol mladí kvalitní učitelé. Není to ani až tak, že by pedagogické fakulty nekvalitně vzdělávaly budoucí učitele, ale spíš je to výběrem, protože řada studentů středních škol si pedagogickou fakultu dá až jako poslední šanci na vystudování vysoké školy a do procesu nenastoupí. Je výrazně podfinancováno školství v oblasti ostatních neinvestičních nákladů. Občas se objevuje se stoupající tendencí neodborné zasahování zřizovatelů do činnosti škol. A pochopitelně malý prostor ředitelů a celého vedení v řízení procesu pedagogického procesu.

Na druhou otázku, která se týkala výsledků žáků, odpovědělo, což bylo číslo poměrně drastické, 95 % ředitelů, že ano (?). A jako jeden z důvodů, který souvisí s motivací žáka, je absence přijímacího řízení na střední školy. S tím souvisí i systém financování škol, který nemotivuje žáky k učení a motivuje školy k získávání žáků. Pochopitelně i zde se objevil nezájem rodiny, odchod žáků na víceletá gymnázia, který naruší strukturu v dané třídě. Bylo uvedeno i to, že rámcový vzdělávací program má příliš výchov na úkor některých jiných předmětů. Pokles autority školy a učitele ve společnosti a přílišná a rozsáhlá integrace žáků. Na třetí otázku ředitelé navrhují změnit způsob přípravy budoucích učitelů a výrazně rozšířit jejich praxi, vytvořit funkční evaluační systém propojený s přijímacími zkouškami na střední školy. Vzdělávání považovat za prioritu de facto, nikoliv jako proklamativní způsob zejména před volbami. Změnit systém financování a zamezit nasávacímu efektu středních škol. Omezit či zrušit víceletá gymnázia. Výrazně omezit administrativní zatížení škol a zrušit povinnou docházku a zavést povinnost rodičů zajistit vzdělávání. Ani v jedné odpovědi se neobjevilo testování jako nástroj, který by zaručil a do škol přinesl kvalitu, který by zlepšit výsledky.

Přesto se ředitelé škol domnívají a testování chápou jako jeden z prostředků z dosud chybějící soustavy nástrojů k ověřování kvality a efektivity vzdělávacího procesu. Braňme se ale ukvapenému zavedení testování bez stanovení cíle testování a následného využití výsledků. Kvalitu našeho školství nezvýší plošné testování, které bude připraveno jen proto, že naši žáci mají klesající výsledky dle mezinárodních testů, anebo dokonce jenom proto, že to deklaruje vládní prohlášení. Pochopitelně ředitelé se obávají plošného testování a obávají se hlavně zneužití výsledků testování vytvářením pomyslných žebříčků. Pan ministr deklaruje, že toto nebude, ale zkušenosti řediteli školy velí být obezřetný. Větší hrozbou by bylo zneužití výsledků testování jako podkladu pro financování škol, protože srovnávání základních škol podle plošného státního srovnávacího testu je neobjektivní a nespravedlivé, jelikož základní školy mají často výrazně odlišné podmínky pro svoji práci, ať se již jedná o sociální, národnostní, inteligenční skladbu žáků, lokaci, velikost, četnost žáků se speciálními vzdělávacími potřebami apod. Vytvoření pomyslného žebříčku škol nutně povede k prohlubování rozdílů v možnosti přístupu žáků k základnímu vzdělávání, jehož úroveň by měla být garantována státem. Tímto by došlo k porušení principu rovného přístupu ke vzdělávání. Srovnávání škol může vést i k nežádoucímu chování jednotlivých škol, může se stát, že školy v honbě za dobrými testovacími výsledky se budou zbavovat slabých žáků s cílem u testů co nejlépe uspět, popř. získat finanční prostředky. Ale největší riziko, které by plošné testování mohlo přinést, je popření podstaty reformy a rámcového vzdělávacího programu, kdy výuka bude zaměřena jen na splnění testů a nikoliv na splnění cílů vzdělávání. Děkuji za pozornost. (Potlesk.)