Bořivoj Brdička: Jak moderní technologie ovlivňují vzdělávání

Přestože se moderní technologie podílejí na inovativní proměně fungování mnoha oborů lidské činnosti, školství zatím do značné míry odolává. Vše ovšem nasvědčuje tomu, že současná situace je dlouhodobě neudržitelná. Ať se nám to líbí, nebo ne, proces vzdělávání se stále více odehrává v prostředí, které je na technologiích vysloveně závislé. Výukové postupy jsou technologiemi stále více ovlivňovány. Stále více dovedností potřebných pro život se děti učí mimo školu. Lidé jsou se stávajícími výsledky činnosti vzdělávacího systému stále méně spokojeni. Jen málokdo skutečně rozumí tomu, jakou roli technologie ve vzdělávacím procesu hrají. Tento příspěvek se snaží alespoň nepatrně poodhalit způsob, jakým bychom se na postavení vzdělávacích technologií měli dívat. Je jen jakýmsi počátečním zamyšlením, jehož cílem je pokusit se vyvolat zájem a snahu začít se s danou problematikou seznamovat mnohem detailněji. Nečekejte, až vás okolnosti začnou nutit se o vzdělávací technologie zajímat. Začněte sami od sebe a hned teď. Půjdete-li do toho, je zcela jisté, že se o tom všichni brzy dozvíme prostřednictvím sítě a třeba též portálu RVP.

Vývoj didaktických teorií

Každé zodpovědné rozhodnutí bez ohledu na to, kdy je učiněno, musí být podloženo odhadem následků, které bude mít. K tomu, abychom dokázali udělat správný odhad následků, potřebujeme nejen dokonale znát současný stav, ale také předchozí vývoj příslušné problematiky. Chceme-li se tedy v našem případě zamyslet nad tím, jaký postoj bychom měli v současnosti zaujmout k využití moderních technologií ve výuce, nezbývá, než se podívat nejprve na to, jakou cestou se ubíral předchozí vývoj. 

 

Vývoj školství úzce souvisí s tím, která z didaktických teorií v té které historické etapě převládala. Při bližším zkoumání samozřejmě zjistíme, že praktická implementace existujících teorií je místně i časově značně různorodá. Přesto je možné alespoň orientačně převládající světový vývoj didaktických teorií za posledních přibližně 100 let vysledovat. Vypadá takto (Siemens [1]):

 

	Behaviorismus	Kognitivismus	Konstruktivismus	Konektivismus
Princip poznávání	myšlení jako černá skřínka – zkoumá se jen vnější chování	strukturované programovatelné poznání (inspirované ukládáním v mozku)	individuální poznávání založené na sociálním principu	chápání informačních struktur v síti (překonává individuální přístup), umocněno technologiemi
Proč?	metoda cukru a biče	řízené poznávání navazující na předchozí znalosti	osobní nasazení, sociální a kulturní prostředí, aktivizace	různorodost sítě umožňuje najít pro sebe nejvhodnější cestu
Funkce paměti	opakovaná zkušenost (Pavlov)	kódování, ukládání, vybavení	znalosti konstruovány na základě předchozích	znalosti konstruovány na základě dynamicky se měnící sítě
Jak?	podnět, reakce	definování cílů a osnov, plnění plánu, ověřování	vlastní zájem, osobní kontakt s lidmi	aktivní účast v síti
Typická metodika	plnění úkolu (dril)	učení zpaměti, procvičování, zkoušení	řešení problémových úloh	komplexní přístup využívající rozličné zdroje

I když si možná někdo kvůli naší současné praxi myslí, že novější teorie nahrazují předchozí, není tomu tak. Jak už to při změnách paradigmatu ve vědeckém bádání bývá, stále se rozšiřující poznání vede k soustavnému obohacování našich znalostí. Dříve přijímané teorie přitom zůstávají za určitých specifických omezených podmínek platné. To platí i pro zde uvedené didaktické teorie. Každá z nich má stále své opodstatnění a je možné ji za určitých okolností aplikovat. Znalost všech existujících teorií umožňuje učiteli v té které konkrétní výukové situaci použít právě tu nejúčinnější možnou metodu.

Vliv technologií na výukový proces

Technologie nacházejí uplatnění v rámci všech zde uvedených didaktických teorií. Proces učení ovlivňují stále více. Velice výstižně jejich vliv popsal již v 90. letech minulého století Alan Lesgold, když říkal (Oppenheimer [2]): „Počítač je jako zesilovač. Umocňuje ty nejlepší výukové metody i ty nejhorší.“ S touto úrovní chápání role technologií ve výukovém procesu dnes ale nevystačíme. Poněkud hlubší vhled můžeme získat třeba u Heathera Kanuky [3], který vliv technologií na výukový proces popisuje ve třech vzestupných úrovních: 

1. Uživatelský determinismus

Technologie jsou pouhým zprostředkovatelem přenosu informací, jež výukový proces neovlivňuje, pouze rozšiřuje možnosti. Na této úrovni jsou technologie didaktickými teoretiky většinou přehlíženy. Výukové postupy, i když využívají učební materiály převedené do digitální podoby, nejsou ovlivňovány. 

2. Sociální determinismus

Technologie ovlivňují společenské vazby a kulturu. Vzhledem k tomu, že vlastně téměř veškeré poznávání má sociální kontext (Vygotsky [4]), je výukový proces prostřednictvím technologií takto zprostředkovaně také ovlivňován – a to tím více, čím více jsou kontakty mezi lidmi realizovány pomocí technologií. 

 

3. Technologický determinismus

 

Dnes se asi již najde jen velmi málo lidí, kteří by si neuvědomovali, že technologie samotný proces poznávání ovlivňují též přímo (McLuhan [5]). Pod soustavným vlivem všudypřítomných elektronických zařízení působících na naše smysly dochází k restrukturalizaci myšlení. Celá řada výzkumů dokazuje, že nastupující tzv. „síťová“ generace se díky tomu od předchozích generací svými vlastnostmi liší [6]. Třeba Marc Prensky nazývá tuto změněnou podobu člověka Homo sapiens digital [7]. 

 

Rychle se dostáváme do situace, v níž je každý, kdo není schopen možnosti technologií plně využívat, hendikepován a v konkurenci s technologicky zdatnými jedinci nemůže uspět. To samozřejmě platí i pro učitele.  

Uplatnění technologií ve výukovém procesu 

Jak již bylo řečeno, technologie nacházejí uplatnění v rámci všech didaktických teorií. Jsou schopny umocnit i velmi rozdílné výukové metody. Způsob jejich aplikace závisí na konkrétních výukových aktivitách, jež jsou vždy závislé na výukových cílech, jež mají naplňovat. Nejlépe si proto způsob využití vzdělávacích technologií dokážeme představit ve vztahu k Bloomově taxonomii vzdělávacích cílů [8]:

 

 

Znalost fakt je nezpochybnitelnou základnou, bez níž nelze žádné poznávání realizovat. V podmínkách exponenciálního růstu jejich množství je však velmi obtížné stanovit, které z nich je třeba nosit v hlavě. Shodneme-li se, které to jsou (třeba v rámci standardů), mohou se technologie stát ideálním nástrojem pro jejich osvojení. Počítač dokáže velmi pěkně zobrazovat fakta v textové, zvukové i obrazové podobě, dokáže jejich zapamatování procvičovat a nemá problém s ověřováním stávajících faktických znalostí prostřednictvím testů. Schopnost zapamatovat si fakta je základem tradičních výukových postupů. Detailně ji rozpracovávají kognitivistické didaktické teorie. Uplatnění technologií zde zůstává na úrovni uživatelského determinismu.

Kardinální otázkou našeho současného školství je to, do jaké míry se spokojíme s plněním výukových cílů pouze na úrovni 1. stupně Bloomovy taxonomie. Rostoucí množství informací, na jejichž základě by bylo možno konstruovat výukový obsah, vede často k tomu, že školní vzdělávací programy se zabývají hlavně výukou fakt a k plnění vyšších cílů nedávají dostatek prostoru. Paradoxně se zároveň projevují též tendence znalosti fakt bagatelizovat. Doprovodným jevem nepřetržité dostupnosti informací je změna pohledu na znalosti, jež jsou na nich založené. Místo skutečné znalosti fakt nazpaměť často stačí znát souvislosti a vědět, kde potřebnou informaci v případě potřeby najít. Mnoho lidí, žáků nevyjímaje, se bohužel mylně domnívá, že v on-line prostředí je možné se bez faktických znalostí zcela obejít. Ve skutečnosti to bez vybudované alespoň minimální znalostní struktury možné není. Zjednodušeně řečeno – nevíš-li, co a kde hledat, nedokážeš vůbec nic.

 

Bez funkčních schopností zpracovávat informace a na jejich základě budovat vlastní poznání se v dnešním světě všudypřítomné globální konkurence nelze obejít. To ale znamená, že na vyšší stupně Bloomovy taxonomie nesmíme v žádném případě rezignovat. Jak to ale udělat v situaci, kdy se zdá, že se nám často nedaří dostat naše žáky ani na 1. stupeň, který je podmínkou pro postup výše? V poslední době se ukazuje, že by nám možná v této věci mohly hodně pomoci právě technologie. Ve světě se začínají objevovat systémy řízení výuky, které jsou žákům k dispozici on-line a dokážou od učitele převzít rutinní aktivity, jako je výklad látky, procvičování i ověřování dosažených faktických znalostí (blíže viz [9]). Jejich nasazením by mohl ve výuce vzniknout prostor pro aktivity realizující vyšší výukové cíle (projekty, řešení problémů, webquest apod.).  

Otevřené propojené výukové prostředí 

Jak dospět k vyšším stupňům Bloomovy taxonomie, se snaží teoreticky objasnit didaktická teorie konstruktivismu. Vzhledem k tomu, že i konstruktivní výukový proces dnes významně ovlivňují technologie (sociální a technologický determinismus), byla nejnověji formulována teorie konektivismu [10], pro niž je konstruktivismus východiskem.

 

Říká, že poznání si buduje každý sám ve svém vlastním osobním vzdělávacím prostředí, jehož důležitou součástí jsou kontakty (spoje) vytvářené počítačovými sítěmi [11]. Tato didaktická teorie definuje vzdělávání jako dynamicky se měnící proces realizovaný v rámci sítě. Vlastně veškeré poznání chápe v kontextu propojení lidí a informačních zdrojů. Tento způsob pohledu na vzdělávací prostředí je založen na sdílení výsledků práce (tak jak je podporováno autorskou licencí Creative Commons), na politice otevřenosti ze strany vzdělávacích institucí a na všudypřítomné nezištné spolupráci většiny uživatelů sítě.

 

Úroveň vzdělání každého jedince v tomto prostoru je přímo závislá na tom, jaké osobní vzdělávací prostředí se mu podaří vybudovat, neboli s kým se spojí. Škola může mít na vhodné nasměrování svých žáků značný vliv – třeba jen tím, jaké úkoly jim dává, zda podporuje publikování výsledků jejich práce a vede-li je k aktivitám kontaktujícím lidi hodné následování či odborníky ochotné jim pomoci vyřešit určitý problém, kteří jsou schopni jim v osobním růstu pomáhat. V současném počítačovými sítěmi vytvářeném kreativním prostředí můžeme i na výukové cíle definované Bloomem pohlížet v poněkud inovovaném světle [12]. Třeba podle Beth Kanter prochází účastník sítě při svém osobním růstu v kreativním on-line prostředí těmito stadii [13]:

 

 

Není třeba zdůrazňovat, že pomáhat žákům při budování osobního vzdělávacího prostředí s podporou technologií mohou jen ti učitelé, kteří jdou sami stejnou cestou. Moderní učitel chápe sebe sama jako součást komunity profesionálů, v níž se může jeden na druhého spolehnout, společně řeší problémy a pomáhají si hledat optimální postupy. Síťové prostředí a nástroje poskytované třeba právě portálem, jako je RVP,

jsou prostředkem, jak toho dosáhnout.

 

Pokud by se jednou podařilo zavést do praxe počítačové systémy řízení výuky faktických poznatků a analýzy výukových výsledků [9], výrazně se změní role učitele. Bude mít prostor individuálním způsobem pomáhat těm žákům, kteří budou mít problémy se zvládnutím základních znalostí. Jeho hlavním úkolem však vždy nutně musí být podněcování žáků k dosažení vyšších stupňů vzdělávacích cílů.

 

Jedná se ve skutečnosti o transformaci celého školství, v níž hrají technologie zásadní roli a jež vyžaduje podporu a součinnost všech složek vzdělávacího systému. Podpořit tento vývoj informovaným a zodpovědným rozhodnutím shora by jistě bylo velmi správným krokem, přinášejícím značný užitek v dlouhodobém horizontu. Svůj podíl na tom, jak bude vypadat budoucnost našeho školství, ale má každý z nás.

 

Poznámka: Detailněji se s problematikou probíranou v tomto příspěvku můžete průběžně seznamovat na portálu RVP.CZ v sekci Učitelský spomocník – http://spomocnik.rvp.cz.

Citace a literatura:

[1] SIEMENS, George. Elearnspace [online]. November 12, 2006 [cit. 2011-08-27]. Connectivism: Learning Theory or Pastime for the Self-Amused?. Dostupný z WWW: <http://www.elearnspace.org/Articles/connectivism_self-amused.htm>.
[2] OPPENHEIMER, Todd. The computer delusion. The Atlantic Monthly [online]. 1997, 1, [cit. 2011-08-27]. Dostupný z WWW: <http://www.thegreatideas.org/95q/PiEBSummer03.pdf>.
[3] KANUKA, Heather. Theory and practice of online learning. Eds. Terry Anderson. Edmonton : AU Press, 2008. Understanding e-Learning Technologies-in-Practice through Philosophies-in-Practice, s. 91–120. ISBN 978-1-897425-08-4.
[4] VYGOTSKY, Lev S. Thought and language. Cambridge : MIT Press, 1986. 344 s. ISBN 978-0262720106.
[5] MCLUHAN, Marshall; FIORE, Quentin. The Medium is the Massage. New York : Random House, 1967. 160 s. ISBN 1-58423-070-3.
[6] BRDIČKA, Bořivoj. Vliv technologií na děti prudce roste. Metodický portál: Články [online]. 28. 02. 2011, [cit. 2011-08-28]. Dostupný z WWW: <http://spomocnik.rvp.cz/clanek/11103/>. ISSN 1802-4785.
[7] PRENSKY, Marc. H. Sapiens Digital: From Digital Immigrants and Digital Natives to Digital Wisdom. Innovate [online]. 2009, V, 3, [cit. 2011-08-28]. Dostupný z WWW:<http://innovateonline.info/pdf/vol5_issue3/H._Sapiens_Digital-__From_Digital_Immigrants_and_Digital_Natives_to_Digital_Wisdom.pdf>.
[8] BRDIČKA, Bořivoj. Bloomova taxonomie v digitálním světě. Metodický portál: Články [online]. 05. 05. 2008, [cit. 2011-08-28]. Dostupný z WWW:<http://spomocnik.rvp.cz/clanek/10647/>. ISSN 1802-4785.
[9] BRDIČKA, Bořivoj. Vize daty řízeného školství. Metodický portál: Články [online]. 11. 09. 2011, [cit. 2011-08-28]. Dostupný z WWW: <http://spomocnik.rvp.cz/clanek/13507/>. ISSN 1802-4785.
[10] BRDIČKA, Bořivoj. Konektivismus – teorie vzdělávání v prostředí sociálních sítí. Metodický portál: Články [online]. 02. 09. 2008, [cit. 2011-08-28]. Dostupný z WWW: <http://spomocnik.rvp.cz/clanek/10357/>. ISSN 1802-4785.
[11] BRDIČKA, Bořivoj. Smysl osobního vzdělávacího prostředí. 17. 01. 2011, [cit. 2011-08-28]. Dostupný z WWW: <http://spomocnik.rvp.cz/clanek/10605/>. ISSN 1802-4785.
[12] BRDIČKA, Bořivoj. Bloomova taxonomie pro kreativní prostředí [online]. 23. 05. 2011, [cit. 2011-08-28]. Dostupný z WWW:<http://spomocnik.rvp.cz/clanek/12573/>. ISSN 1802-4785.
[13] KANTER, Beth. Beth’s Blog [online]. May 10, 2011 [cit. 2011-08-27]. What is the scaffolding for learning in public?. Dostupný z WWW:<http://www.bethkanter.org/bloom-public-learnin/>. 

---

Tento článek byl převzat z publikace Metodický portál – příležitost pro učitele: Sborník k závěrečné konferenci projektu Metodika II. Praha : NÚV, divize VÚP a divize NÚOV, 2011.

Navštivte také pohled ke konferenci v Digifoliu.