Čo je podľa žiakov „vzdelávanie“?
Nemožno spochybniť, že žiaci sa v škole naučia všeličo užitočné. Zvládnu čítanie, písanie, počítanie, neskôr sú im predostreté základy prírodných a spoločenských vied, naučia sa cudzie jazyky, zvládnu základnú prácu s počítačom atď. Paradoxne, napriek tomu všetkému si mnohí žiaci zo školy odnášajú deformovaný a pre život kontraproduktívny pohľad na to, čo je to „vzdelávanie“. Obávam sa, že nebudem ďaleko od pravdy, ak ich názor zhrniem do niekoľkých bodov:
1. Vzdelávanie je niečo povinné.
2. Vzdelávanie je niečo, čo robíme kvôli druhým (rodičom, učiteľom, štátu).
3. Vzdelávanie je často namáhavé.
4. Vzdelávanie je často nudné.
5. Veľká časť vzdelávania je zbytočná alebo iba málo užitočná pre život.
6. Vzdelávanie je často formálna činnosť (treba navonok splniť isté podmienky a človek má po-koj).
2. Vzdelávanie je niečo, čo robíme kvôli druhým (rodičom, učiteľom, štátu).
3. Vzdelávanie je často namáhavé.
4. Vzdelávanie je často nudné.
5. Veľká časť vzdelávania je zbytočná alebo iba málo užitočná pre život.
6. Vzdelávanie je často formálna činnosť (treba navonok splniť isté podmienky a človek má po-koj).
Dôsledky pre život
Pýtam sa: budú sa žiaci s takouto predstavou o vzdelávaní chcieť vo svojom ďalšom živote vzdelávať? Budú cítiť vnútornú potrebu sa vzdelávať? Budú chápať, načo by sa mali vzdelávať? Budú sa vedieť vzdelávať? Budú viesť svoje deti k tomu, aby vo vzdelávaní videli niečo príjemné, ba priam vzrušujúce a pre život potrebné? Asi nie. Je to jeden z nežiaducich „vedľajších efektov“ našej školy, na ktorý v konečnom dôsledku dopláca celá spoločnosť.
Čo s tým?
Deformovaný názor žiakov na vzdelávanie je dôsledkom nesprávnej koncepcie vzdelávacieho systému. Môže s tým niečo robiť konkrétny učiteľ? Verím, že áno, minimálne v triedach, v ktorých učí. Aj náš neúmerne preregulovaný systém poskytuje učiteľom istý voľný priestor a ten treba do posledného milimetra využívať na „korigovanie“ chýb systému. Nič vážne sa nestane, ak svojim žiakom zatajíte nejakého autora, letopočet, vzorec či zákon. Omnoho dôležitejšie je ukázať im, že vzdelávanie nemusí byť nudné, ťažké ani zbytočné a doviesť ich k pochopeniu, že štúdium, poznávanie a osobný rast sú v ich vlastnom bytostnom záujme. V tom vidím jednu z najdôležitejších úloh učiteľov.
Převzato z webu autora Burjan o škole
14 komentářů:
Nič vážne sa nestane, ak svojim žiakom zatajíte nejakého autora, letopočet, vzorec či zákon.
To je fakt.
Když žák neodmaturuje, protože učitel se rozhodne, že žákům "zatají" Čapka, nebo matikář vzorec pro sinus součtu úhlů, tak se v podstatě nic vážného neděje.
:-)
Pochybuji, že bude autor trvat na své tezi, i když příslušné zkoušky nesloží i jeho vlastní dítě.
No, jen si spočítejte, kolik naprosto zbytných encyklopedických znalostí, podružných dat a prkotin se ve škole probírá. Syn měl na G referát o životopisu básníka, který ani není ve Wikipedii.
ani není ve Wikipedii
Tak to je teda síla.
Ztrátou času je zabývat se informacemi, které už na Wiki jsou. Snad by bylo dobré zjistit si, v kterém předmětu a co je výstupem. Jestli neznámý básník nebo "žák získává a využívá informace z otevřených zdrojů, vhodným způsobem je zpracuje, interpretuje ...."
Napsat to 12. října 2011 11:38 já, byli bychom si jisti, že se jedná o nadsázku, ironii až sarkasmus.
Ano, je opravdu humorné, co vše se školákům hrne do hlav a jak umí učitel překroutit to, co dělají jiní. Šlo o to, že vypustit v češtině celého Čapka je asi rozdíl, než vypustit životopisná data jakéhosi Bialkowského. Aspoň já se bez jeho životopisu, ba dokonce i vrcholné tvorby, celý život obešel.
Poste.restante: Ale snad by nemalo byt cielom skoly, aby ziaci "odmaturovali". Okrem toho automaticky predpokladate dve veci: 1) ze bez svojho cestinara sa ziak s Capkom nikdy nestretne a 2) ze sposob, akym ho s Capkom zoznami ucitel cestiny je dobry, rozumny a pre zivot ziaka zmysluplny. Oba predpoklady su myslim nespravne. Neviem ako je to v Cechach, ale na Slovensku su prave mnohi slovencinari majstri v "odpudzovani" ziakov od literatury. Takze o Capka by som sa rozhodne nebal. To skor o tu nasu skolu...
Čistě pro informaci, nenapadlo Vás, že cílem onoho referátu nebylo encyklopedické nabiflování zcela zbytečných informací o neznámém básníkovi, ale naopak ona tak často zdůrazňovaná práce se zdroji a schopnost jejich interpretace, jak už naznačil kolega Blaha?
Ono totiž zadat do třídy referát o Čapkovi znamená pouze si nechat odevzdat 25 stejných a z internetu stažených textů.
Tak si totiž alespoň většina naší "přetěžované" mládeže vypracování referátu představuje.
Vaše výhrady by měly smysl, pokud by znalosti díla a života básníka Bialkowského byly oním učitelem požadovány k maturitě a to po všech žácích. O tom ale silně pochybuji.
Takže spíše by bylo vhodno příslušnému učiteli poděkovat, že po žácích gymnázia vyžaduje, aby se naučili samostatně pracovat a nedejbože dokonce myslet.
celý život obešel
Pokud diskutujete ze smrtelné postele, pak je to ovšem argument hodný zřetele.
Já se třeba celý svůj dosavadní život obešel bez predikce konsekventní negace. A to tak, že ani nevím, co to je. Že mne s tím neobtěžovali, všem svým bývalým učitelům děkuji.
vl
Aby žák "odmaturoval" není obvykle cílem školy, ale je to častým cílem žáka a rodičů.
Učitel, který požaduje víc, nežli jen "nezbytné maturitní minimum" je obvykle označován jako přehnaně náročný a vůbec veřejný nepřítel.
Nikdy jsem netvrdil, že výuka českého jazyka a literatury probíhá na všech školách dobře a jedině správným způsobem.
Ale tvrzení, že probíhá všude špatně, odmítám zásadně.
Vaše dva předpoklady jsou taktéž mylné. Dobrý učitel nepředkládá hotová dogmata, předžvýkané pravdy o tom, "co tím chtěl básník říci", ale nechává žáky, aby se sami dopracovali názoru a pak jim pomůže odhalit i to, co jim samotným v díle uniklo.
Jenže to předpokládá činnost, které se dnešní dítka zhusta odmítají věnovat - tedy vlastní četbu a samostatné uvažování.
Právě Čapka jsem vybral jako příklad autora, o jehož možnosti "vynechání" nejspíš nebude sporu.
Ale jsem klidně pro.
Pojďme se bavit o tom, které části literatury a které autory "vyhodíme".
Jen si ale dovoluji připomenout, že primárním cílem znalosti literatury není odrecitovat seznam autorů a jejich stěžejních děl.
A nakonec.
Odpuzovat nemusí jen samotný češtinář ale samo vědomí povinnosti něco konkrétního číst.
Já třeba také četl Babičku jen se sebezapřením.
S autorem souhlasím. I když patřím normálně ke kritikům pana Šteffla, občas si na jeho kritiku současné školy vzpomenu. To když vidím svého potomka, který donedávna chodil do školy s chutí, hrnul se do vypracovávání různých referátů a prezentací a teď najednou nějak zvadl. Z jeho oblíbeného předmětu se stala noční můra a když nahlédnu do učebnic, tak se ani nedivím. Pak mu povyprávím o tom, jak se tyto předměty učí v cizině a vidím opět plamínky nadšení v očích. Myslím si, že encyklopedické znalosti, které se často na gymnáziích pěstují, také nejsou vše.
Jana
poste.restante řekl(a)...
12. října 2011 16:30 - Úplný souhlas
poste.restante řekl(a)...
12. října 2011 16:49 - téměř úplný nesouhlas. Jako by to psali dva různí lidé.
Ano, pokud je maturita hloupá, musí být hloupá i výuka, která na ni připravuje. Pokud má být cílem "aby se naučili samostatně pracovat a nedejbože dokonce myslet", pak doporučuji spíše změnit maturitu. Viz projekt JINÉ maturity.
Ondřej Šteffl
Oba příspěvky jsou opravdu moje.
Zkuste upřesnit v čem s tím druhým nesouhlasíte. Možná si jen nerozumíme.
Ano, pokud je maturita hloupá, musí být hloupá i výuka, která na ni připravuje.
No o to právě jde.
Učitel je v silně schizofrenní roli. Vedení školy, zřizovatel, rodiče i žáci po něm chtějí především přípravu k maturitě.
K takové, jaká právě teď je.
Praxe i profesní čest mu velí učit jinak. Jenže tím se vystavuje riziku, že podcení "maturitní nácvik".
Pokud jde právě o výuku literatury, potkávám ve svém okolí hlavně učitele, kteří ji pojímají z mého pohledu správně.
Ale nepochybuji o tom, že jsou i učitelé, kteří se spokojí s "odrecitováním telefonního seznamu" a dají "za jedna".
jsou i učitelé, kteří se spokojí s "odrecitováním telefonního seznamu" a dají "za jedna".
Tito se pak zpravidla ocitají na nejvyšších příčkách žebříčků oblíbenosti.
poste.restante řekl(a)...
12. října 2011 20:17
Vlastně máte pravdu, nečetl jsem to dost pozorně. Přišel mi ten druhý příspěvek takový rezignovaný, ale chápu, že mně se to mluví, když nejsem pod žádným tlakem.
Přišel mi ten druhý příspěvek takový rezignovaný,
Já sebekriticky přiznávám, že bych měl asi lépe rozlišovat, kdy se jedná o můj osobní postoj a kdy se pokouším spíše zprostředkovat názory svých kolegů, se kterými se setkávám.
Do stavu rezignace mám já osobně ještě hodně daleko.
Jinak bych se nejspíš nerozptyloval psaním příspěvků do diskusí. :-)
Faktem ale je, že mnozí kolegové, které si ještě před pár lety vybavuji jako nadšence až fanatiky, dnes ztrácejí optimismus a mnozí hledají prostor pro seberealizaci mimo školu.
Jak má zapálit nadšení u studentů člověk, který sám už sotva doutná a zvenčí dostává hlavně jednu ledovou sprchu za druhou?
Okomentovat