Přečtěte si: Za všechno mohou „zvláštní školy“!?

Kdykoliv a kdekoliv se řeší tzv. romská problematika nebo se o ní jenom diskutuje (což je v praxi zpravidla totéž), obvykle se dříve či později dospěje k závěru, že za všechno mohou zvláštní školy. Kdyby děti romského etnika získávaly „plnohodnotné vzdělání“, všechny problémy by nejspíše zmizely. Je zajímavé, že se nikdo nezamýšlí nad tím, jak tyto stále kritizované školy ve skutečnosti fungují, jaké vzdělání poskytují a čím vlastně romským dětem pomáhají či škodí, napsala čtenářka Britských listů Iva Švarcová.

Z článku v BritskéListy.cz vybíráme:


Proč vlastně tolik dětí romského etnika selhává ve vzdělávání na základních školách a je přeřazováno do základních škol praktických? Odpověď na tuto otázku není jednoduchá ani jednoznačná. Faktem je, že mnoho romských dětí přichází do školy naprosto nepřipravených vyrovnat se s požadavky, které tam na ně budou kladeny. Jak už před několika lety napsal jeden z představitelů romské inteligence K. Holomek, „prostředí, v němž má romské dítě absolvovat přípravu do školy nebo provádět jakoukoliv samostatnou tvůrčí činnost, což je pro většinu jiných dětí samozřejmé, je velmi neinspirativní, deprimující a nemotivující. Souvisí to s nízkou sociální úrovní rodičů a často katastrofální úrovní bydlení.“


Romské dítě zpravidla nikdo ničemu neučí a k ničemu záměrně nevychovává. Nikdo mu nekupuje hračky a neučí je, jak si má s nimi hrát. Nemá k dispozici tužky, pastelky, fixy, aby se učilo kreslit a rozvíjelo tak svoji jemnou motoriku. Říká se, že handicap romských dětí spočívá v tom, že neumějí dobře česky. Jak uvádí mnoho učitelek – elementaristek, hlavní handicap těchto dětí spočívá v tom, že neumějí česky ani romsky. Víme, že řeč je hlavním nástrojem myšlení a pokud se člověk v raném dětství nenaučí myslet, může to v některých případech být stav ireverzibilní. Předškolní věk, tedy období do šesti let věku dítěte, je obdobím pro vývoj řeči ontogeneticky velmi důležitým. Zejména toto období je významnou etapou rozvoje pojmového myšlení, které se váže na úroveň řeči, a to nejen z hlediska slovní zásoby, ale i z hlediska gramatické a logické úrovně vyjadřování.


Škola pro romské dítě, které neprošlo předškolní přípravou, představuje cizí prostředí, k němuž nemá vytvořený pozitivní vztah. Poprvé se zde setkává s organizovaným kolektivem, jehož požadavkům se musí přizpůsobit, poprvé musí dělat něco, co je pro ně nepřirozené, obtížné a často nepochopitelné. Vzdělání se mezi Romy nepovažuje za žádoucí hodnotu a někteří rodiče mají dokonce strach, aby se jim vzděláváním děti neodcizily.